A bude hůř (1. strana) | Články - Aragorn.cz

A bude hůř

Největší zbraní člověka je úsměv. Vidět svět přes růžové brýle někdy nemusí být na škodu, avšak prodávat je v obchodech nic nevyřeší. Naše duše samotná je tržištěm a bojištěm zároveň. Nabídka přerůstá poptávku a člověk si tak má vždy z čeho vybrat. V životě nastanou chvíle, kdy se člověk necítí ani tak, ani jinak. Nemá špatnou náladu, ale nemá ani důvod se smát. Takové pocity dlouho nevydrží a tak vyrazí na nákup. Směle uchopí do ruk pletený košík a prochází se po tržišti. Prohlíží si stánek po stánku a přemítá, za co utratí své peníze, které si vydělal prodejem svých pocitů. Tu nabízí tohle, tu zase tamto, ale stále neví co si koupit, na co má chuť. A tak vyrazí k tomu nejlepšímu, co na trhu mají. Nejžádanější, ale přitom nejdražší. Pocit, po němž každý touží a chce ho mít. Pocit, při kterém je vždy šťastný… láska.

Blíží se ke stánku neskutečnou rychlostí. Před stánkem je již obrovská fronta a zdá se, jakoby bylo již vyprodáno. Zbývá už jen pár posledních pocitů a vypadá to, že se na něj už nedostane. Najednou kolem něj projede rytíř na černém koni, z kapes mu vytáhne něco málo peněz a do košíku mu nacpe zoufalství, jež ho začne pomalu, ale jistě svazovat. Nastává deprese a ceny špatných pocitů v tu chvíli bleskurychle klesají na ceně. „Padesátiprocentní sleva na nenávist!“ křičí malý obchodníček za stánkem. „Při koupi jednoho balení smutku dostanete druhé zdarma!“ křičí zase obchodník o stánek vedle. Do košíku mu znenadání padají ty nejhorší pocity a on, svazován depresí se schová do kouta v naději, že ho tu žádný obchodník nenajde.

Čeká, až trh skončí, aby pak mohl odejít jinam a zbavit se něčeho, čeho se zdánlivě zbavit nedá. Přemítá si, co bude dál. Proč ho potkalo zrovna tohle. Vyrazil si na nákup. Jen tak. Nakoupit si pár skvělých pocitů a mít se dobře. A místo toho? Schovává se v koutě a i ta poslední kapka naděje vyhasíná. Jeho mysl ovládá pocit, že ještě není všemu konec, že bude hůř.

Tu však kolem projde starší muž s placaticí v ruce a o berli se pomalu belhá z tržiště domů. Vypadá staře a zmoženě, unaven životem, přec s úsměvem na tváři a pln štěstí. „Tu máte mladíku, napijte se.“ řekne stařec. Je to podfuk. Chtějí mu podstrčit další odporný pocit. Ano, bude hůř a on už to ví. Nač se tomu bránit. Zoufalství převládá a strach, strach se kupodivu drží zpátky. Nastala chvíle rozhodnutí a v tu chvíli mu někdo strčil do košíku naději. Třeba to není podfuk. Ten pocit je čím dál silnější až nakonec uchopí placatici a upije malého doušku. Poděkuje a čeká, co se stane.

„Máme tu ještě poslední lásku! Přijďte a dostanete velkou slevu! Je tu jen pro vás!“ Pocit štěstí narůstá a jeden po druhém vyhazuje smutek z košíku. Přijde ke stánku a koupí si to, co si přál. Lásku. Spokojeně odejde z tržiště a jeho tvář doprovází úsměv.

Zdálo se, že tržiště je poklidné místo, v jednu chvíli se však proměnilo v konkurenční bezohledný boj. Každý chtěl prodat tu svou a nezáleželo mu na okolnostech. Dnešní nákup skončil zdánlivě dobrým koncem, zítra se však tržiště otvírá znovu a nezbývá než doufat, že hůř už nebude…