Články
A nadechnout se...
Ranním vzduchem nesly se kroky, páchla vlhkost a přivřenými ústy lidí zívalo ospalé ráno. Břidlicové střechy se leskly v nezdravě bledém ránu neschnoucími kalužemi a ulicí zvlněnou jako hliněné moře drnčel rozviklaný vůz. Hluboké bití zvonu přijímaly hlavy prořídlých vlasů, s kruhy pod očima a navátým prachem do mělkých vrásek, spíše mechanicky, noha předbíhala druhou v pomalém krokokladu a ohnuté hřbety tlačily pár páteřních výčnělků přes pytlovité košile, volné u krku, s plandajícími rukávy a volným koncem bijícím lidi do stehen.
Muži sňali čepice a ženy vykasávaly bílo rudých sukní překračujíc kostelní práh. Uvnitř byl rovnaký snad chlad venkovnímu, jiný přece v podstatě. Stísněné červy, kteří ještě venku, rochníc se blátem, špínou a prachem, směli snad trochu zdvihat zohyzdnělé tváře vzhůru, zde zatlačila neznámá síla do lavic, ba přímo zlomila je v pase, uvěznila kolena pod lavicí a přimáčkla brady ke knížkám modlitebným. Červi sebou ani nemrskli.
Rtuťnatá ruka vytáhla z důvěrné známé škvíry v policích omšelou knihu těžkokožených desek. Pomalým také krokem belhala se postava na své místo, bylo však cosi jiného v tomto belhání, ne pokora, ale výsost, shrbená důstojnost. Kniha rozvířila prach dosedajíc na pult a zašeptaly znaveně a mdle praskající otáčené listy. Vyschlé rty obrušuje nafialovělý jazyk, slova chraptí, kroutí se a jsou mučena, přesto se plíží mezi lavicemi, kolem sloupů a až k vysoké klenbě.
Bídná stvoření se plazí pryč vlastními výkaly, rozmazanější než jindy, s vyhřezlými střívky a komickými posmrtnými záškuby.
A nadechnout se.
Buclatá ruka nahnula v důvěrně známém gestu sklenici, plně ji zlatavým mokem a korunujíc pěnou. Svižným pak krokem ve skoro tanci balancoval ten lidový bůh s podnosem a lidé se smáli, bylo však cosi jiného v tomto smíchu, ne výsměch či posměch, ale upřímná, veselá srdnatost. Sklenice zalomila světla slunce dosedajíc na pult a ozářila útěšně pultu naoranžovělým svitem. Vyschlé rty vzkřišuje sytého piva lok, slova jak po másle plynou, rozhorlují se a jsou mumlána, zatímco mezi židlemi, kolem sloupů a až k dřevěnému stropu nese se smích.
Muži bili o stůl kartami a ženy vykasávaly bílo rudých sukní, výskajíc u jedněch stolů. V lokále bylo rovnaké snad teplo venkovnímu, jiné přece v podstatě skrz tabulky skla do ztěžklého vzduchu se mísíc. Stísněné červy, kteří ještě venku, rochníc se blátem, špínou a prachem, směli tak leda klanět zohyzdnělé tváře dolů, zde zkrásnila neznámá síla málem na polobohy, ba přímo vytyčila jejich jedinečnosti, osudovosti, jednoduché přímosti a prosté krásy, osvobodila jim ramena zkřivená tíhou dne a pozvedla brady k motýlů hejnům. Bůh v každém jednom z nich.
Podvečerním vzduchem nesly se hlasy, voněla mlha a rozvášněnými ústy lidí zpíval rozmarný letní večer. Dlaždičkové chodníky se třpytily v hřejivě zlatém slunci schnoucími kalužemi a ulicí zdusanou mnohostí bot klapal si zvesela naložený vůz. Hluboké bití klekánice přijímaly opité hlavy rozpuštěných vlasů, s rozzářenýma očima a vkvetlým ruměncem do kulatých lící, spíše teď poeticky, noha pletla se s druhou v divokém krokokladu a ztěžklá víčka vedla pár vesnických sedláků přes louku, cestu a pole, kol vzrostlého obilí, s plandajícími rukávy a volným koncem košil bijícím lidi do stehen.
- 15.11.2008 - Bitva u Aldenhovenu
- 01.12.2008 - Smrt po smrti
- 02.11.2008 - A nadechnout se...
- 02.11.2008 - Poslední slovo
- 30.10.2008 - Pěkně pitomej případ
Kdo hodnotil článek A nadechnout se...?
agarwaen, Anael, kapitán Lebka, Kopretinka, kucik, Nestor, Sihája, Stenly, TheDave, urox
Komentáře ⇓
Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.
Vypisuje se 9 z celkem 9 příspěvků1
| kucik - 13. listopadu 2008 18:00 | |
 |
Amen
|
| TheDave - 12. listopadu 2008 21:49 | |
 |
Serou mě lidi, co ke svému hodnocení nepřipojí komentář. U mých děl se vám to zdálo jako nějaká touha po publcite nebo co, tak si stěžuju tady. Komentujte to. Nemusí to být hlubokomyslný literární rozbor, kterým se tu někteří s oblibou ohánějí, ale prostě něco, čím podpoříte svoje číselné hodnocení. Nehledě na to, že slovní komentář má pro autora mnohem větší váhu než nějaké číslo.
|
| kucik - 10. listopadu 2008 11:09 | |
|
Amthauer 9. listopadu 2008 19:42 |
| TheDave - 10. listopadu 2008 02:28 | |
|
Mě se to asi líbilo o něco víc, než předchozím dvěma komentátorům...nevidím nic špatného na pokusu o pomalu a pečlivě se pohybující obraz, tím méně, že jsou tam pro mě důvěrně známé obraty a postupy, je to jako panák vodky. Čiré, zdánlivě prázdné, ale silné. Pro mě je to jako číst sám sebe. Přesto by to mohlo být ještě o trochu lepší, malinko hladší nebo naopak hrubější, takhle to trochu uvázlo někde na půli cesty. |
| Amthauer - 9. listopadu 2008 19:42 | |
 |
kucik 9. listopadu 2008 19:25 |
| kucik - 9. listopadu 2008 19:25 | |
|
Povidka se snazi vykreslovat atmosferu, coz se ji castecne dari. Nejde vlastne o zadny obraz, jen o jakousi impresi. Me osobne ji narusuje obcas zlvastni pouziti slov a slovnich spojeni. Povidka se na jednu stranu snazi pouzivat trochu archaictejsi jazyk, ale jeho doplnovani novotvary mi prilis nesedlo. |
| agarwaen - 8. listopadu 2008 01:15 | |
 |
Teď jsem si přečet anotaci :) Takže hádám že muj odhad o vesnickém životě byl správnej :)
|
| agarwaen - 8. listopadu 2008 01:13 | |
|
Nemám tolik vzkušeností a neznám tolik věcí jako ty,ale přesto - jak to na mně působilo: |
| Amthauer - 5. listopadu 2008 16:49 | |
|
Za dvoje plnopočtové děkuji, ale víc by mě jakožto autora asi potěšilo třeba i zápornější hodnocení, ovšem podložené slovy...
|
Vypisuje se 9 z celkem 9 příspěvků1
