Aein I. (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Alein I.
Uličkou se blížila postava v dlouhém temně modrém plášti. Držela se na levé straně ulice těsně u stěny domů. V místě kde, byla noc ještě temnější díky dlouhým stínům. Pár kroků od městské brány se zastavila, rozhlédla se kolem sebe, až na strážné u brány byla ulička opuštěná. Udělala pár kroků k nim. Oba muži teď stáli kousek od ní a měřili si ji podezřívavým pohledem. Postoupila do světla pochodně, kterou držel mladší voják v ruce. Jeho starší společník se rukou dotkl jílce meče ,,Brána je již dávno zamčená, v noci nesmí město opustit ani myš.“
,,Ke každé bráně jsou klíče“ odpověděl z pod kápě dívčí hlas. Starší muž na ni vytřeštil oči ,,Vy?“ hlesl. Dívka si sundala kápi
,,Kohos čekal Leigu? Sedmihlavou saň?“
Dívka měla dlouhé vlnité černé vlasy, trochu tmavší pleť než je na severu zvykem a mírně sešikmené obočí a jasně modré oči. Mladý voják držící pochodeň zalapal po dechu.
Takové rysy měla jen jedna osoba v okolí: ,,Pri-princezna Alein?“ vykoktal. Alein místo odpovědi vytáhla malý kožený měšec.
,,Mohu tedy projít?“ zachrastila měšcem ,,Dvacet zlatek, a držte jazyk za zuby!“ hodila váček Leigovi a počkala až ji otevřou bránu. Pak si stáhla kápi hluboko do čela a zmizela ve tmě.
Po chvíli došla k okraji lesa, zpomalila chůzi a zašla dál do lesa.
,,Nečekal jsem, že se objevíš.“ ozval se za ní hrubý hlas. Otočila se. Kousek od ní stál muž se zažloutlýma očima, hákovitým nosem a šklebil se od ucha k uchu. Špinavé a rozcuchané vlasy měl v týle stažené koženým řemínkem. Na sobě měl kroužkovou košili opásanou koženým páskem na kterém se houpal meč na jehož jílci měl bezděky položenou ruku, kterou měl posetou jizvami stejně jako obličej.
,,Přineslas?“ řekl muž.
Váhavě k němu natáhla levou ruku ,,Je to on?“
Na prstě měla masivní zlatý prsten se smaragdem vybroušeným do tvaru šesticípé hvězdy. Muž se téměř neznatelně usmál a sáhl po prstenu. Alein jej však rychle schovala ,,Přísahej,že nic neřekneš!“
“To ti na tom tolik záleží? Pravda stejně vyjde najevo.“
,,Ale ne teď. Řeknu op tom otci sem. Jednou. Přísahej jinak si ten prsten nechám.“
,,Řekneš mu to až budeš sedět na trůně, co? no dobrá přísahám. A teď mi ho dej, nebo snad princezna Nilanoru nedrží slovo?“
,,Já slovo držím“ podala mu prsten a odešla. Ještě zaslechla jak prasklo několik větviček, jak se i on vzdálil. Leig ji podle dohody otevřel bránu a ona tiše vklouzla zpátky do města.