Alex Holiday, bývalý bůh (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Alex začínal/a (nadále budu používat jen maskulinní tvar, byť, jak se záhy ukáže, Alex je bytost obou-pohlavní nebo snad lépe řečeno nad-pohlavní) svou kariéru jako božstvo. Národ, jehož jméno není podstatné, ve světě, jehož jméno též není podstatné, začal z nepodstatných důvodů uctívat novou entitu nepříliš jasných atributů a patronací – tak se „zrodil“ Alex: přesněji snad „začal existovat“ (jeho stoupenci jej přirozeně nezvali Alex, nýbrž nějakým tajemným, obskurním a pro běžného člověka nevyslovitelným jménem, které již dávno zmizelo v propadlišti času). 

Věřících bylo málo, jejich oddanost byla liknavá a Alex měl stěží možnost získat si v náboženskými válkami zmítaném plánu širší základnu stoupenců – naopak jeho původní tvůrci byli poměrně záhy buď vyhlazeni, nebo násilím konvertováni k některému z bezpočtu Alexových konkurentů. Netrvalo tedy dlouho a z nicotného bůžka se stala bytost zacházející na úbytě, bytost, jejíž existence jasně směřovala k zániku, aniž by se dokázala nějak projevit na plátno Mnohovesmíru. Tehdy se zrodil skutečný Alex – když odmítl konec, jenž se zdál být nevyhnutelný, když se snížil z Vnějších plánů do Základní materiální sféry, do marastu toho, čemu se říká skutečný život. Věřil v sebe, proto nezanikl – byl totiž svůj vlastní věřící.

Jinde by o Alexovi jistě řekli, že je bizarní deviant, a velmi pravděpodobně by skončil na nějaké hranici, ovšem v Sigilu, kde je úchylka normou a samotná norma neexistuje, je jen jedním z mnoha, pouhým občanem, tak, jak si to přál. Z jeho božských atributů a potencialit nezbylo skoro nic, on sám o této své minulosti mluví jen zřídka a v náznacích – jako by si nepamatoval či snad nechtěl vzpomínat. Jeho metafyzická podstata se téměř úplně redukovala na fyzickou, zůstaly mu jen některé výhody Vyšších bytostí, jako imunita vůči nemocem a podobným neduhům smrtelníků a také jistá forma nesmrtelnosti – stářím, ne však například ostřím.

Alexův vzhled stojí za podrobnou zmínku, neboť on je jeden z hrstky, jejichž zjev nebyl dán Osudem a nahodilostí, ale sami si jej volili, byli sami sobě stvořiteli. Alex není ani muž, ani žena – to jen vnější pozorovatelé mu přisuzují některé z pohlaví, podle toho, jak Alexovy rysy zapadají do jejich vlastních vzorců představ o mužskosti a ženskosti. Alex je něco mezi tím, je vysoký a štíhlý, kromě polodlouhých vlasů a obočí nemá vůbec žádné tělesné ochlupení a jeho kůže je velmi bledá. Jeho pohlavní příslušnost se nedá určit ani podle chůze, ani podle hlasu nebo dalších faktorů – vše je zkrátka přesně na hraně, aby to mohlo být dost i dost málo mužné či ženské. Alex svou fyzickou schránu navíc dokáže ovládat a měnit – tu si dovede přidat pár centimetrů obvodu kolem ramen, tu kolem hrudníku, tu náznak strniště na bradě: zkrátka umí mást pozorovatele. A jak je to s ním doopravdy? Obojak. Sám určí, co objeví ten nebo ta, co mu stáhne kalhoty – může být mužem i ženou podle své libovůle. Tato jeho schopnost nabízí netušené možnosti, kterých on rád využívá – většinou k vlastnímu pobavení a rozkoši, méně často také k vážnějším účelům.

Alex pracuje jako soukromý detektiv – vlastní kancelář na pomezí Úlu a bohatších čtvrtí společně se svým kolegou a spolupracovníkem (tiefling pan Tien). V Sigilu je dost záhad k vyřešení a dost hádanek, nad nimiž si jeden může lámat hlavu – to zřejmě bylo Alexovi motivací, když si vybíral právě toto povolání. Má dost prostředků na to, aby si mohl slušně žít (byť, vzhledem ke svému nemateriálnímu původu, potřebuje jíst, pít a odpočívat mnohem méně než průměrný člověk, pouze zhruba pětinu odpovídajícího množství); rád tráví večery v barech a nočních klubech, kde jednak často přijde k nějakému džobu, častěji pak ke krásné slečně nebo půvabnému mladíkovi (je bisexuál v obou směrech). Přestože je to floutek a oportunista, má dobré srdce a je v rámci své profese ochoten pomoci i za relativně malou odměnu. Nikdy nebojuje, pokud je fyzický konflikt nevyhnutelný, najme si na něj lidi nebo si vyžádá pomoc od Harmonických nebo nějaké jiné mocné Frakce – sám ale k žádné nepatří, jen s několika sympatizuje a v pozdních nočních hodinách je snadné najít jej v některém baru, kterak opilý namol polemizuje s jejich představiteli.

V Sigilu dochází k šarvátkám, bitkám a rvačkám pouličním, hospodským i jiným dennodenně – a Alex se jim vždy vyhýbal a ony se z těžko vysvětlitelného důvodu vyhýbaly jemu; když však jednou byl svědkem bravury, s jakou se drobná cizinka dokázala vypořádat s partou pobudů, byl ohromen i on. Slovo dalo slovo – Alex mohl nabídnout svou znalost zákoutí Sigilu a všech zákeřností, jež má město pro návštěvníky přichystané, Adhara zase svůj talent v umění boje: ještě ten den ji Alex představil svému kolegovi a nastěhoval ji do společného domu na neurčitou dobu – dokud si budou navzájem prospěšní a slečna se v novém prostředí neotrká.

Alex si potrpí především na extravagantní doplňky - brýle, šály, kravaty, klobouky, čepice, vycházkové hole, deštníky. Dbá, aby jeho vzhled byl originální a hodný pozornosti, zároveň také čistý, upravený a přitažlivý.

http://fc05.deviantart.com/fs29/i/2008/125/5/2/Hide_Behind_Those_Glases_by_maarina.jpg