Anachis "hvězda nebe" (1. strana) | Články - Aragorn.cz

1.Utek
Toho dne přišel Guryald znovu vyhrožovat otci Anachis. Anachis se zrovna vracela s Tanem od vodopádu, když slyšela hádku otce a Guryalda. Guryald vyhrožoval jejímu otci, že pokud mu jeho dceru nedá za ženu, tak že ho zabije a Anachis si vezme a ona mu bude otročit a uspokojovat jeho choutky, třebas by musel použít i násilí. Menehto ho z křikem vyhodil z domu. Když Anachis vešla do domu za otcem, otec seděl u dřevěného stolu a měl hlavu v dlaní. Anachis se k němu posadila a utěšovala ho, že bude všechno v pořádku. To chudák otec ještě nevěděl co má jeho dcera za lubem. Otec ji pohladil po tváři a odešel. Když otec odešel, Anachis si vzala svoji brašničku, dala si do ní krajíc elfského chleba, měch vody a svůj bylinkářský deník. Rozloučila se s domovem a vydala se za Tanem. Tana našla sedět u domu, jak si něco vyřezává z krásného kusu dřeva. Prozradila mu, že musí odejít,a že se už pravděpodobně nikdy nevrátí. Poprosila ho, aby se postaral o jejího otce, rozloučila se a odešla z vesnice.
Vydala se po malé lesní pěšince, kudy chodívala s Tanem k vodopádu. Když došla k vodopádu, namočila si tvář, chvíli jen tak tiše seděla a vzpomínala na matku, otce, Tana a strýce Taitu. Když v tom všem vzpomínání jí ukápla kapka slzy a někdo ji chytil za ramena. Anachis se polekala, ale když se otočila uviděla moudrou, jí dobře známou tvář, jejího učitele a strýce Taita. Ten si k ní přisedl a promlouval jí do duše. Anachis byla překvapena, i když strýc souhlasil, aby odešla. Když se ho překvapeně zeptala, jak vlastně ví, že chce odejít, tak jen jí řekl „já vím přece vše“ a líbezně se usmál. Pak jí, ale řekl, že by se měla už vydat na cestu a v jeho ruce se objevil luk s toulcem šípu a lesklá stříbrná dýka. Objetím se s ní rozloučil a vydal se k vesnici. Anachis tam ještě chvíli stála a pak se vydala opačným směrem.
2.prvni nebezpeci prvni pratele
Když Anachis došla k okraji lesa, tak se jí naskytl pohled na rozlehlou louku plnou květin. Anachis se s úsměvem rozběhla na louku. Louku přeběhla jako nic a už stála na okraji tmavého jehličnatého lesa. Vešla dovnitř a před nízkými větvemi se musela ohýbat. Dlouhou dobu šla pokřivená, a tak když konečně došla na místo, kde se mohla narovnat, se protáhla a zívla. Byla už unavená, tak si našla místečko, kde bylo trochu mechu. Usadila se na něj a opřela se o vysoký strom. Za chvíli tvrdě usnula.
Probudila ji až bolest hlavy, to jí spadla šiška na hlavu. Když se rozhlédla, zjistila, že už je v lese mnohem větší tma. Rozhlédla se kolem a vydala se po malé vyšlapané pěšince. Mezi tím se už setmělo natolik, že viděla jen kousek před sebe. Za chvíli se začalo ozývat houkání sovy a praskání klacíků pod kopyty nebo nohami zvířat.
Anachis trošku přidala do kroku a doufala, že se už brzy dostane ven z toho strašidelného místa, kde určitě přebývají vlci, vlkodlaci, upíři, nebo i něco horšího. Proto zrychlila a nakonec se i rozběhla. Utíkala rychle a rozhlížela se kolem, ani větvičky nestačila z cesty oddělávat. Občas jen ucítila švihnutí větvi do tváře. Po chvíli už nemohla, tak se zastavila, aby si oddechla a odpočinula. Když si oddechovala slyšela, že vlastně není jediná, kdo zrovna teď stojí a oddychuje. Pomalu se otočila a za ní stál velký, hnědošedý huňatý vlk. Měl hlavu sklopenou a jazyk vystrčený ven. Anachis stála jak přikovaná a nemohla ze sebe vydat ani jedinou hlásku. Vlk si jí konečně všiml, zvedl hlavu a vrhl se na ni. Ukousl jí kousek pláště. Anachis se polekala a utíkala pryč po cestičce. Vlk jí běžel v patách, už, už by jí měl, ale předběhl jí a zastavil se uprostřed cestičky a hleděl na ni svými černými oči. Hleděli tam na sebe a Anachis se pokusila a krok dopředu, v tom vlk vytasil své bílé špičáky a zavrčel. Anachis začala couvat dozadu a vlk šel za ní. Anachis vytáhla svou stříbrnou dýku a namířila ji na vlka. Vlk se rozběhl proti ní. Hlavou vrazil do její ruky a Anachis se povalila na zem. Vlk stál nad ní. Anachis se natahovala pro dýku, hleděla na pravou ruku, která se snažila chytit dýku. V tom ji lidská ruka dýku zvedla a pomohla jí zvednout. Když si stoupla a oprášila si šaty, pohlédla na mladého muže, který stál před ní. Měl na sobě hnědé kalhoty a košili, přes kterou měl vlčí kožich. Dívala se do jeho tmavých očí a pomalu pohledem sjela jeho pěkným rtům. Měl hnědé vlasy, které se mu trochu kroutily. Hleděla na něho a opět nemohla promluvit. On promluvil první „jste v pořádku slečno?“ Anachis jakoby se teprve probrala a zeptala se „kde je ten vlk?“ Muž se pousmál „Je pryč, nemusíte mít strach.A co vaše zranění?“ Jemně se dotkl její tváře. Anachis si až teď uvědomila, že má poškrábanou tvář od větviček, které ji švihaly do tváře, když prchala před zvířetem. „To je v pořádku“ jemně se usmála. „Jmenuji se Darth“ řekl muž dívce a podal jí svou dlaň. Dívka se na chvíli zarazila a pak mu podala svou ruku „Anachis.“
3.U cerveneho draka
Muž se usmál a promluvil znovu „Těší mě, copak tady v tomto lese pohledáváš?“ Anachis se trošku zarazila a pak začala vymýšlet „Ale … jen tak, no jdu se projít.“ Její výraz byl velmi nejistý. Na muži šlo poznat, že jí moc nevěří, ale nevěnoval tomu pozornost. „Jestli budeš chtít, rád tě doprovodím, kousek odtud je hostinec, tam bys mohla přespat.“ Anachis souhlasila, tak se s Darthem vydala k hostinci. Po cestě si spolu povídali o všem a brzy se spřátelili. Sice ona ani on o tom druhém nic nevěděli, ale dobře si spolu rozuměli. Cesta jim spolu rychle ubíhala a už se objevili před malou dřevěnou chajdou, která měla nad dveřmi vyvěšený nápis „U Červeného draka.“ „Tak jsme tady“ řekl Darth Anachis. Potom se vydali ke dveřím, když otevřeli spatřili spoustu opilých a veselých lidí, kteří se smějí, popíjejí a popleskávají ženy okolo. Když Darth s Anachis vešli, všichni se odmlčeli a hleděli na ně. Občas si někdo něco špitl, ale hned se sklonil k pití. Darth vešel směrem ke stolu, který byl postaven v tmavém koutu hostince. Když se usadili, přistoupil k nim baculatý hostinský. V jeho očích byl strach a respekt. Darth u něj objednal víno, jak pro něj, tak pro Anachis. Za chvíli se zvedl a požádal Anachis, aby tu na něj počkala. Darth zmizel po schodech nahoru. Anachis zůstala sedět a upíjela z kalichu. Všimla si, že na ni hledí muži, jako na kořist. Netrpělivě koukala na schody, kdy už se Darth vrátí. V tom se jí pohled odvrátil. Odporný, sípavý hlas na ni promluvil „Co tady tak sama košiško“. Všude kolem se ozval obrovský smích. Muž, který stál před ní, byl smradlavý, opilý a neoholený. Když Anachis neodpovídala, muž promluvil znovu, teď už víc naštvaněji. „Tak co tu tak sama?“ „Já bych se o tebe postaral“ muž se olízl. Všichni v hospodě se znovu rozesmáli. Muž se výsměšně usmál „Nechceš mě?To radši toho vlka chlupatého?“ ukázal na chody. Anachis nechápala, tomu co říká a mlčky seděla dál. Muž se k ní naklonil a polapil ji za ramena. Přitiskl se k ní blíž a otevřel pusu, ze které se nesl odporný pach alkoholu. Anachis se odvrátila a zakřičela „Nechte mě!“ Všichni se rozesmáli ještě mnohem víc a muž ji chytil za její zadek. „Ale košiško.“ Usmál se, ale někdo jiný se už nesmál, proto se otočil na tu bandu přídělů a zjistil, že za nim stojí huňatý vlk, který na něj vrčí. Muž pustil Anachis, otočil se a odešel. Vlk ještě chvíli vrčel a pak odběhl. Během minutky se ve dveří objevil Darth. Nikdo, nebo spíš Anachis nechápala jak se objevil ve dveřích, ale byla ráda, že se objevil. Darth jí vzal kolem ramen a vedl ji pryč. Po cestě položil hostinskému 2 měďáky na stůl a odvedl Anachis nahoru po schodech, až do jednoho z pokojů. Za celou dobu nepromluvil ani slovo. Až ji dovedl do pokoje, tak jí jen řekl „Tohle je tvůj pokoj, dobrou noc“ odešel.
Anachis si prohlížela svůj pokoj. Stála tam postel pro jednoho, noční stolek, pak zrcátko se stoličkou a malá skříňka. Anachis se posadila na stoličku a chvíli si všechno přehrávala znovu. Vrtalo jí hlavou, jak se Darth mohl objevit ve dveřích z venku, když šel po schodech nahoru. Chvíli o tom přemýšlela. Pak si však rozpustila vlasy, sundala plášť s kápím, odložila zbraně a ulehla na postel.
Ráno ji probudilo šimrání slunečních paprsků na tváři. Zdál se jí sen o velkém vlku, který ji prvně honil po lese, pak ji zachránil v hospodě před páchnoucím mužem. Když si ten sen znovu přehrála posadila se na stoličku před zrcadlo, spletla si cop a pak ustlala postel. V tom někdo zaklepal na dveře. Šla otevřít a tam stál malý hoch s tmavou pletí a černými vlasy. „Omlouvám se paní, ale pán Darth Solomus mě poslal, abych vám vzkázal, že máte přijít dolů na snídani.“ Řekl a odběhl. Anachis si vzala svůj plášť a brašničku, luk a dýku, zavřela dveře a sešla dolů po schodech do hostince. Ten byl překvapivě prázdný a tichý. Povalovali se tam unavení opilci ze včerejška, kteří nebyli schopní dojít domů. U stolu, kde seděla včera ji čekal Darth. Na pozdrav jí jen kývl a ukázal na volnou židli před ním. Anachis se mlčky posadila. Darth jí ukázal na talíř, kde byl namazaný elfský chléb. Anachis si jeden vzala a s chutí se zakousla. Když oba dojedli, Anachis se konečně odvážila promluvit „Kde jsi včera zmizel? A jak si se mohl objevit venku, když si šel po schodech nahoru? A proč ti ten opilec říkal vlk?“ Darth se jen pousmál „Nějak moc otázek po ránu. Na mě musíš pomalu. A navíc já sám o tobě nic nevím, ani nechápu proč si se vydávala směrem do těch nejstrašnějších míst tady v okolí. Nebýt mě…“ u mě se zarazil a už mlčel. Anachis chvíli přemýšlela a pak na něj vyhrkla „To jsi ty ten vlk? Tak proto. Všechno to sedí.“ Pousmála se pro sebe. „Co jsi zač?“ Darth jen sklopil hlavu k číši a řekl „Ano, já jsem ten vlk, ale teď mi řekni ty, kdo jsi.“ Anachis posmutněla, ale pak spustila „Dobrá, jsem Anachis, dcera kováře z rodu lesních elfů. Nevydala jsem se jen tak projít, nýbrž utíkám z domova…“ Anachis mu všechno povyprávěla a Darth se jen usmál. „Mě bylo hned jasný, že by se tak mladá dívka nevydávala do údolí „Stench Scalp“ (údolí pachu kůže).“ Anachis se nad názvem trochu ušklíbla a pak se ho zeptala „co je to za místo s tak hrozným jménem?“ Darth se usmál nad zvídavostí dívky, nadechl se a začal vyprávět. „To místo je temnější než samotný pán temnot z těch nejtemnějších míst. Zvířata i lidé tam nejsou normální, rostliny, keře i stromy tam nerostou zelené, a ani zpěv ptáků nebo šplouchání řeky tam neuslyšíš. Je tam tma, ticho a smrad. Bolest, úzkost a strach se tam vznáší ve vzduchu.“ Darth mluví naprosto napínavě, až z toho Anachis naskočila husí kůže. Darth vypráví a vypráví a najednou „bum“ zařve ohromnou silou a Anachis vyskočí ze židle jako střela. Darth se začal šíleně smát a popadat se za břicho. „Ne, promiň. To co sem ti řekl není vtip, ale jen se mi líbilo, jak si byla napjatá a vystrašená, tak jsem tě chtěl vyděsit.“ Anachis si oddechla a usmála se „no dobře je ti odpuštěno.“ „Měli by jsme se vydat dál, tedy pokud chceš?“ Anachis kývla a vstala. „Jdeme“ zavelela rozhodnutě a už stála u dveří. Když stáli před hospodou, Anachis se zeptala „A kam vůbec půjdeme? Já žádný směr nemám, nikde to tu neznám“ Darth řekl „Já musím do vedlejšího království, pokud budeš chtít, můžeš mě doprovodit.“ Anachis se usmála a šla rovnou za Darthem.
4.Cesta ke krali

Šli po kamenité cestě a povídali si spolu. Anachis ho poučovala o bylinkářství – on jí vyprávěl příběhy z dávné doby. Už se blížil čas, kdy slunce zapadá za hory na západě. Darth se zastavil a porozhlédl se „tady zůstaneme přes noc.“ Odložil si svůj plášť a brašnu na zem, před obrovský strom. Pak řekl Anachis, aby zůstala tady, že on jde na dřevo a taky na jídlo. Pak zmizel v lese. Anachis si sedla ke stromu a chvíli si jen tak prozpěvovala, pak se ale začala nudit. Zvedla se a prozkoumala okolí. Nakonec se vydala dál do lesa. Darth vyšel z lesa, na rameni mu ležel nakousnutý zajíc a v ruce měl dřevo na oheň. Odhodil dřevo na hromadu. Pak vedle odložil zajíce a zvedl hlavu. Zřejmě chtěl něco říct, protože se mu ústa lehce zachvěla. Ale když zjistil, že nemá na koho mluvit, zůstal mlčky stát. Dřepl si k polínkům a odhrnul uschlé listí. Tam poskládal dřevo do tvaru pyramidy. Pár listů vložil do pyramidy, pak kousek od stromu našel pár kamenů a ty poskládal okolo pyramidy. Poté se rozhlédl jestli se Anachis nevrací z procházky na kterou se pravděpodobně vydala.
Anachis se procházela, až dorazila k malému potůčku. Tam nabrala do svého měchu vodu a vracela se zpět. Když se vracela uždibovala lesní jahody, které natrhala pro Dartha. Zrovna, když Darth začal připravovat zajíce, vyrušil ho hlas Anachis „podívej co nesu…“ než to dořekla zapackla o něco, co se skrývalo pod listím. Jahody vyletěly do vzduchu a Anachis se natáhla na zem. Darth se začal usmívat. Pak však vstal a pomohl Anachis na nohy. Ta když se postavila, jen se, se smutnýma očima koukala na rozkrvácené kolena a zápěstí. Darth si všiml jejího zranění a pobídl ji, aby se posadila. On jí rány vyčistil vodou, kterou měla v měchu a pak ji to natřel mastí, kterou měl ve své brašně. Poté se vrátil ke své práci se zajícem. Anachis ho tiše pozorovala se smutným výrazem. Darth promluvil, jako by ji četl myšlenky „z těch jahod si nedělej těžkou hlavu, zítra si natrháme po cestě nové“ a usmál se, aniž by zvedl hlavu od porcování zajíce. Kýty napíchl na klacek, kterej postavil na klacky nad ohněm. Pak vzal křesadlo a rozdělal oheň. Zajíce sem tam otočil a povídal si s Anach. Když byl zajíc hotový, kousek nabídl Anachis a kousek si urval pro sebe. Anachis nikdy zajíce nejedla, tak jen pomlaskávala. Navíc byla z cesty trochu vyhladovělá a taky unavená. Proto brzy co dojedla a začala zívat. Darth řekl „klidně jdi spát, já budu držet hlídku.“ Anachis mu poděkovala za jídlo a popřála mu dobrou noc. Lehla si k ohni a otočila se pohledem k lesu. Darth seděl u ohně a šťouchal do něj jedním z klacíků. Už skoro usínal v sedě, když ho probudila Anachis „já nemůžu spát. Víš je to poprvé co spím takhle daleko od domova a ještě k tomu v lese.“ Darth se usmál, ale mlčel. Anach pokračuje „Můžu si k tobě sednout?“ Darth ji kývl „to víš, že můžeš, pokud se budeš cítit líp.“ Anachis vstala a posadila se těsně k němu. „Nepovíš mi zase nějaký příběh?“ Darth se usmál, ale pak začal vyprávět. „Byla tmavá a studená noc. Měsíc byl v úplňku, stejně jako dnes. Noční zvěř se vydala na svůj obvyklý lov. Vítr foukal jemně a tiše. U malé studánky stála malá dívka v bílých šatičkách. Stála bosá a byla bílá, jako sama smrt. Natahovala svou ručku směrem k tobě. A ty jsi věděla, že na ni nedosáhneš. Trápilo tě svědomí, jako by si ji mohla pomoct, ale nepomohla. Dívenka natahovala ruku, když v tom se objevili jezdci v černém a onu dívenku polapili a vysadili ji na koně…“ Anachis lehce oddechovala, její hlava klesla na Darthovo rameno. Ten se natáhl pro svůj plášť a přikryl Anachis, aby jí nebylo chladno. Chvíli na ni koukal a pak se opřel o strom za sebou a taky usnul.
Ráno bylo studené a vlhké. Darth otevřel oči a oheň už dávno zhasl. Jemně oddělal hlavu Anachis a vstal. Pak dívku pořádně přikryl a usmál se. Uklidil místo po ohni tak, že nikdo nemohl poznat, že tam vůbec oheň byl.
Anachis se probudila a přejel ji mráz po zádech. Teplé včerejší počasí bylo pryč. Otevřela oči a rozhlédla se po Darthovi. Ten čapěl kousek od ní a něco tam hrabal. Chvíli ho tiše pozorovala a usmívala se, ale pak řekla „Dobré ráno.“ Darth se trochu polekal a pohlédl na ni „á, dobré ráno, jak pak ses vám spalo, slečno?“ Anachis se usmála „můžu říct, že celý večer mi bylo krásně teplo, to až teď nad ránem mě probudil mráz na zádech.“ „Ano, dnes je chladno, ale musíme pokračovat.“ Anachis vstala a protáhla se „jistě, můžeme vyrazit.“ Darth se usmál „a co takhle snídaně?“ Podal jí krajíc elfského chleba. „A co ty? Ty si nedáš?“ zeptala se Anachis s plnou pusou. Darth se usmál nad jistou dětinskostí mladé dívky „já už snídal.“ Anachis dojedla a vrátila Darthovi jeho plášť „děkuji, za půjčení.“ „Není zač“ řekl Darth při vrácení. Darth si oblékl plášť, vzal svůj meč a brašnu. Anachis si vzala svou brašničku, luk a zachumlala se do pláště. „Můžeme?“ zeptal se Darth. Anachis kývla. Dart se vydal přímo za nosem. Anachis po chvíli chůze navázala na rozhovor. „Promiň, ale jak to dopadlo s tou dívkou? Víš, asi jsem usnula“ usmála se nevinně. Dart se pousmál „unesli ji královští rytíři, ale to i dopovím jindy. Teď ti vysvětlím, proč vlastně jdu ke králi Agawské země.“ Anachis kývla. „Král Morgan 3. mě vyslal, abych splnil jistý úkol a teď se k němu vracím, abych mu podal hlášení. Král není moc důvěřivý. Jeho Země je v krizi. Ale pozor! Libuje si v mladých, krásných dívkách jako jsi ty. Proto si dávej pozor! Kdyby tě náhodou zval kamkoliv nesmíš odmítnout, ale hlavně si nesmíš nechat nic líbit. Král je starý, ale síly má dost.“ Anachis vše odkývala a pak pokračovali tiše v cestě.
Vyšli z lesa na hliněnou cestu. Tam kolem nich projeli povozy s lidmi a vším možným. Dart ani Anachis nechápali o co jde, proto Dart zastavil jeden povoz, který vezl starší fousatý muž. Dart se ho zeptal: „Co se děje? Kam všichni utíkáte?“ Muž se podivil, ale pak ze sebe vyhrkl „Válka synu! Králi a naší zemi byla vyhlášena válka. Naše země na tom není dobře, proto útěk.“ Řekl muž a znovu rozjel povoz. Anachis koukala jak povoz mizí v zatáčce. Dart promluvil spíš pro sebe „Válka? To je zvláštní.“ Pak však promluvil nahlas „Anachis měli bychom si pospíšit, už to není daleko.“
Za chvíli před sebou uviděli velký kamenný hrad a pod ním město obehnané hradbami. Když došli k zadní bráně, byla osvícená a nikdo ji nestřežil. Dart s Anachis vešli do města. To bylo tiché a prázdné. Po ulicích se válely pouze zbytky košíků a šatů, které lidem vypadaly z vozů, když prchali. Darth postoupil k padacímu mostu, který byl překvapivě dole. Pobídl Anachis, aby si pospíšila a ta za nim došla. Pak přešel po mostě a vešel bránou na náměstí hradu. Všude bylo ticho a klid. Šli slyšet jen jejich vlastní nohy. Anachis se rozhlédla kolem. Uprostřed náměstí stála kamenná studna z dřevěným vědrem. To bylo jediné co ji upoutalo. Nic jiného tam nebylo. Jen suché, studené, kamenné zdi hradu. Pak zavrzaly dveře a na náměstí se objevil menší muž v barevném oblečení s rolničkami. „Pane Darthe Solonusi, pán vaši společnici vítá. Máte mě následovat“ pronesl šašek a ukázal svou rukou směrem odkud přišel. Dart koukl na Anachis a rukou ukázal na směr, kterým má jít. Dart šel hned za ní. Vyšli kamenné, točité schody, směrem nahoru a objevili se ve velké kamenné místnosti plnou sloupů. Jen uprostřed stál na vyvýšeném místě trůn a na něm seděl shrbený, šedivý muž, který měl v očích smutek, ale odvahu. Dart před ním padl na kolena. Anachis po chvíli udělala totéž. Král zvedl hlavu „vstaňte.“ Dart se s Anachis postavil a Dart spustil „Můj pane a vládce. Vrátil jsem se sem za vámi, abych vám předal novinu, která se týká…“ Darth nestihl dopovědět, protože ho král přerušil „vím čeho se týká…“ Král mluvil vznešeným a moudrým hlasem „ale teď není čas řešit tuto zbytečnost. Přichází válka.“ Král se odmlčel a Darth promluvil „Ano, o tom jsem slyšel.“ Král kývl „Ubytuj se ty a tvá společnice bude tady u mě na hradě, aspoň do chvíle než vypukne válka. Pak byste měli odejít. Zvlášť vy slečno“ pohlédl král na Anachis „vás i vaší krásy by bylo škoda.“ Anachis mlčela a poslouchala krále. „Teď jděte, můj věrný šašek vám ukáže vaše pokoje.“ Král se odmlčel a sklopil hlavu. „Děkujeme ti králi“ řekl Darth a vydal se za šaškem. Anachis se králi poklonila a vydala se za Darthem. Šašek je vedl dlouhou a studenou chodbou. Pak se zastavil u jedněch dveří. „Tohle je váš pokoj, pane Darthe, a vedle je pokoj tady slečny“ ukázal na dveře vedle. Pak se uklonil a odešel.
Anachis otevřela dveře a vešla do stejně studené místnosti, jako na chodbě. Zavřela dveře a prohlédla si pokoj. Byla tam jen postel a malý stolek se židličkou. Anachis si na stůl odložila své věci a na židli si položila svůj plášť. Potom zamkla pokoj. Svlékla se ze šatů a vlezla si přímo do postele, kde hned usnula.
Dart vešel do pokoje odhodil vše co měl na sobě a padl na postel. Hleděl do stropu a přemýšlel, co asi dělá Anachis. Pak však vzdychl a usnul.
5.Sluzby krali
Ráno bylo chladné. Anachis vzbudilo bušení kapek deště na okna. Protřela si oči a protáhla se. Vůbec se jí z postele nechtělo. Pravděpodobně to bylo tím počasím. Posadila se na postel a nohy spustila na podlahu. Ucítila chlad na chodidlech, tak nohy zvedla zpět na postel. Ozvalo se zaklepání na dveře. Anachis tichým a ospalým hlasem pokynula, aby osoba vstoupila. Ve dveřích se objevil Darth. Když spatřil dívku jen v lehkém šatstvu okamžitě se začal omlouvat. Anachis se pousmála. Ona byla zvyklá se po domě procházet v noční košili. I před svým bratrancem Tonem. Když však viděla mužovu nervozitu, stáhla si košili až po kotníky a promluvila „Co si přeješ?“ Dart pořád trochu zaskočen odpověděl „hned po snídani se máme sejít s králem. Chce s námi hovořit.“ Pak kývl a rozloučil se s tím, že se brzy uvidí. Když za Darthem zaklaply dveře, Anachis vstala a oblékla si šaty. Zrovna, když se do nich soukala, otevřeli se dveře a do nich vešla starší buclatá žena. „Omlouvám se paní, jdu jen ustlat a nesu vám snídani.“ Položila stříbrný tác na stolek. Pak se vydala k posteli, tu pořádně vyprášila a uklidila. Pak popřála Anachis dobrou chuť a odešla. Anachis se s chutí pustila do jídla.
Darth vešel do svého pokoje a lehce se pousmál, když si představil dívku jen v lehkých šatech na spaní. Pak si všiml, že u něj někdo byl a uklidil mu a nachystal snídani. Posadil se k jídlu a pomalu začal jíst.
Anachis vešla do chladné chodby hradu. Ucítila chladný vánek, který ji ofoukl. Vyšla chodbou vpřed. Před Darthovými dveřmi se zastavila. Chvíli přemýšlela a pak zaklepala. Za dveřmi bylo ticho, ale pak uslyšela kroky. Chvíli počkala, ale nikdo jí neotvíral, proto zavolala skrz dveře „Darthe jsi tam? Já už jdu ke králi, jdeš se mnou?“ Za dveřmi se ozvaly kroky a pak pád něčeho těžkého. Poté byl klid. Anachis bezmyšlenkovitě vešla do pokoje. Zachvátil ji obrovský průvan a chlad. Balkónové dveře byly otevřené a židle byla vyvrácená na zemi. Rozhlédla se zda tam někde není Darth a pak vešla na balkón. Naskytl se jí pohled na celou Zemi krále Morgana 3. Barvy Země byly studené, stromy pomalu oschlé, očesané listím a tráva už nebyla zelená. Blížila se zima. Když pohlédla dolů k bráně města, prchal tam muž v hnědých kalhotách a s pláštěm. U pasu se mu leskl meč. Byl daleko, tak mu Anachis nemohla vidět do tváře. Muž se na chvíli otočil a pohlédl na ni. Do pokoje vešli něčí kroky. Anachis se otočila a uviděla zmatený pohled Dartha „Co tu proboha děláš?“ Anachis pohlédla zpět z balkónu, ale muž už byl pryč. Pak pohlédla na Dartha „Šla jsem za tebou jestli už půjdeš za králem, ale ty jsi neodpovídal. Pak jsem slyšela divné zvuky, tak jsem vešla, ale tady nikdo nebyl. Našla jsem zde tuhle spoušť.“ O muži se nezmínila, ale proč? Přece na něj nemohla zapomenout. Prostě jí to nepřipadalo důležité. Stejně už zmizel a Darth by ho nedohonil. Darthův hlas přerušil její myšlenky „To je zvláštní“ řekl se zamyšlenou tváří. „Povím to králi. Teď pojď, čekáme na tebe“ pobídl Anachis a spolu se vydali ke králi.
Když vešli do místnosti, král seděl stejně jako předešlého dne. Vypadalo to jakoby se ani nepohl. Dart s Anachis k němu přistoupili a poklonili se. Král zvedl hlavu a promluvil „Děkuji, že jste přišli. Mám pro vás jednu prosbu. Dnes přijede můj nepřítel. Osobně bych byl poctěn, kdyby jste byli u toho až přijede. Tebe Darthe chci poprosit, kdyby si stál po mém boku, jako ochránce a ty slečno, aby jste byla po mém boku, jako vzácná návštěva a krása, která to tu aspoň trochu rozveselí.“ Darth odpověděl „Budu při vás stát a chránit vás tělem i duší.“ Král kývl „A co ty krásná slečno?“ Anachis se podívala na Dartha, který stál vedle ní a pak řekla „Též to pro vás udělám králi.“ Král se usmál „Děkuji vám oběma, teď se můžete jít připravit, už zde budou brzy.“ Anachis se s Darthem králi poklonili a společně vyšli z místnosti. Anachis se až kousek dál od místnosti odvážila promluvit „Není podivná ta návštěva?“ Darth na ni krátce pohlédl „Možná, jen nechápu proč ho přijede navštívit osobně, to je velmi nebezpečné. Budeme si muset dávat pozor, něco mi tu nehraje.“ Anachis kývla. „Mimochodem, jak si se vyspala?“ zeptal se Darth s úsměvem, aby odlehčil situaci. „Dobře, usnula jsem okamžitě, co jsem přišla do pokoje“ odpověděla mu s úsměvem. Dart se pousmál a v hlavě si říká „Ještě, že jsem nešel za ní, jak jsem měl v plánu.“ Pak už stáli u svých pokojů. „Tak se jdi připravit. Až přijede, přijdu si pro tebe“ řekl Darth a zavřel za sebou dveře od svého pokoje. Anachis vešla do svého pokoje. Na posteli ležely krásné rudé šaty s krabičkou na nich. Anachis popadla krabičku a otevřela ji. Z ní vypadl malý srolovaný lísteček. V krabičce se třpytil krásný náhrdelník s rudým kamenem. Anachis odložila krabičku a sehnula se pro lístek. Když ho rozvinula, bylo tam napsáno: „Pro krásnou dámu, krásný šperk a šat. To aby vám to dnes po mém boku slušelo…“ Anachis bylo hned podle obsahu dopisu jasné, že je to od krále, ale jak mohl vědět, že kývnu? Že by měl nějakého sluhu, který měl za úkol hned po tom, co budu souhlasit, položit tento dar se vzkazem? Tohle Anachis chvíli vrtalo hlavou, pak si však ale prohlédla šaty. Byli opravdu krásné. Poté zaslechla dupot koňských kopyt. S šatami v ruce otevřela balkónové dveře a vešla na balkón. Spatřila velký průvod mužů na koních. Anachis odešla z balkónu a začala se oblékat. Oblékla si šaty, zapnula si náhrdelník a upravila si vlasy do krásného drdolu. Jen dva pramínky nechala, aby jí padali do tváře. Někdo zaklepal na dveře. „Vstupte“ řekla Anachis a koukala kdo vejde. Ve dveřích se objevil Darth. Měl učesané vlasy a svou vlčí kůži si odložil. U pasu se mu houpal meč. Darth se na Anachis s úžasem díval a pak řekl „Můžeme?“ „Ano“ odpověděla Anachis a chytla se ho. „Moc ti to sluší“ pousmál se Darth. Anachis se lehce zčervenala „Děkuji. Tobě také.“ Společně vešli do místnosti, kde seděl král. Tentokrát však seděl zpříma, na hlavě měl korunu a v ruce držel žezlo. Anachis s Darthem předstoupili před krále. Ten jim pokynul, aby si stoupli vedle něj. Šašek se posadil pod nohy svého krále. Král se otočil na Anachis a prohlédl si ji se zájmem „Moc vám to sluší, slečno.“ Anachis chtěla poděkovat, ale v tom do místnosti vešel muž s dlouhou holí, kterou zaklepal do země. „Král země sousední, jeho veličenstvo Teodor Sivinský.“ Do místnosti vešel vysoký vznešený muž s tmavými vlasy a černým pláštěm. Šel ráznou chůzí. Když došel blíž, Anachis si všimla jeho mladé tváře se zelenými oči. Tohle, že je král? Tak mladý? Hnalo se Anachis v mysli. Muž přistoupil a jen lehce se poklonil. Při tom se jeho oči setkali s Anachis. Anachis ten mladý, pohledný muž upoutal, „ale je to nepřítel“, hnalo se ji v hlavě. Muž se zvedl a promluvil „Zdravím tě králi Morgane 3. z tvého rodu. Přijel jsem osobně, abych si s tebou ještě před válkou promluvil. Vidím, že tví lidé prchli.“ Král Teodor se mírně posměšně usmál. Jeho hlas byl velitelský a chladný, ale přece v něj bylo něco, co Anachis upoutalo. Pak promluvil král Morgan „Vítám tě zde a zvu tě na hostinu. Ještě dovol, abych ti představil ty, kteří s námi budou obědvat“ král pohlédl na Dartha „tohle je můj věrný služebník a ochránce…Darth Solonus.“ Muž podal Darthovi ruku, ten ji s falešným úsměvem přijal a Teodor promluvil „Těší mě, že tě konečně osobně poznávám, vlku“ řekl s trochou ironie. Darth se ušklíbl, ale řekl „Já též pane.“ Pak král ukázal rukou na Anachis „A tohle je jeho společnice a kráska Anachis.“ Muž přistoupil k Anachis, poklekl před ní a vzal ji ruku. Tu něžně políbil „Vaše krása je nesmírná, slečno.“ Pak vstal. Promluvil král „Tak a teď pojďme ke stolu.“ Král vyšel vstříc ke stolu, který stál nalevo od trůnu. Oba králové si sedli do čele a Darth s Anachis vedle nich, naproti sobě. Darth pomohl Anachis ke stolu. Když ji přisouval, šeptl ji do ucha „Pozor na svou krásu, aby ji nechtěl náš nepřítel okouzlit falešnými řečmi.“ Pak si sedl na své místo a jeho a Anachisiny oči se na chvíli setkali. Pak přiběhl šašek se stříbrným tácem a něm stály čtyři stříbrné kalichy plné červeného vína. Každému jeden položil před sebe a odběhl. Král Morgan povznesl kalich a vstal „Dovolte, abychom jsme si připili na vítězství“ všichni vstali a řekli „na vítězství“ jen král Teodor vstal a podíval se na Anachis „Na vás slečno“ a napil se z kalichu. Poté si všichni sedli a Darth promluvil lehce naštvaně „Nejste zde, aby jste zde okouzloval krásné dívky.“ Teodor se podíval na Anachis a pousmál se. Pak se otočil na Dartha „Ó, jistě, omlouvám se“ bylo to značně ironické. Šašek všem přinesl talíř s pečeným masem. Když všichni dojedli, ještě dlouho si podívali a řešili politiku. Anachis to značně unavovalo, nic nechápala, a tak později vstala od stolu „Omluvte mě, jsem unavená, nechám vás o samotě hovořit o důležitých věcech.“ Při těchto slovech se zvedl i Darth „Když mě omluvíte, půjdu slečnu doprovodit a vrátím se.“ Král pouze kývl na odpověď. Anachis šla ke dveřím, a když míjela krále Teodora, promluvil tiše „Dobrou noc a děkuji, že jste si vzala můj dar dnes večer na sebe.“ Anachis se nepatrně zastavila, ale pak pokračovala. Darth ji nabídl rámě a doprovodil ji do pokoje. V pokoji se s ní rozloučil „Dobrou. Dnes si mě překvapila. Chovala si se jako vrozená dáma. Dávej si však pozor na toho proklatce Teodora. Jen si rád pohrává se srdci krásných dam.“ Anachis kývla, ale pak řekla „Mě nepřipadá, že by byl tak zlý, ale nechápu politiku, tak do toho nemohu mluvit.“ Darth jí řekl „Člověk vždy není takový, za jakého se vydává. Dnes si zamkni, nebude zde bezpečno“ a vydal se k odchodu. Anachis mu poděkovala a zavřela za ním dveře, které zamkla podle rady Dartha. Poté ulehla do postele.
Darth se vrátil ke králům. „Právě jsme se rozhodli, že půjdeme též spát. Ráno moudřejší večera“ pronesl král Morgan a oba muži se zvedli od stolu a odešli do svých pokojů. Darth zavřel své dveře a odložil si meč, košili a boty a ulehl si do postele. Anachis spala a tak nemohla slyšet tiché kroky, které se blížili k její posteli. Pak jí něčí ruce přiložily něco na ústa a ona procitla, ale to jen na chvíli, brzy upadla do ještě hlubšího spánku.
6.zachrana spanilosti
„ Ale vy mi musíte pomoci. Ocitla se tam kvůli vám. To díky vaší nabídce. Toho lotra vůbec neznala a on ji.“ Hromové hřmění se ozývá po celém hradu. V hlavní komnatě hradu sedí shrbený král a zpříma hledí na rozčileného a zoufalého Dartha. „ Nemohu ti pomoci. Nemám jak. Mí občané i vojáci prchli “ brání se král. Darth chodí nervózně po místnosti, sem a tam. Pak se náhle zastaví „Dobrá půjdu sám. Pomohu Anachis z nesnází sám, když vy mi nemůžete pomoci.“ Darth se otočí ke králi zády a vydal se rychlým a rozčileným krokem ven ke dveřím. Prudce zabouchl dveřmi a za nimi se ozývaly jen jeho kroky. Král chvíli nehybně seděl, pak však luskl prsty. Dopelášil se k němu jeho věrný sluha a uklonil se „Co pán ráčí?“ zeptal se šašek, ještě v úkloně. „Připrav toho nejrychlejšího a nejvytrvalejšího koně z mé stáje“ poručí král. „Á, pán někam pojede?“ zeptá se šašek zvědavě. „Ne hlupáku, toho koně daruješ odvážnému panu Darthovi.“ Šašek kývl, uklonil se a zmizel v bočních dveřích ( pravděpodobně pro služebnictvo).
Darth vešel do svého pokoje a prudce bouchl dveřmi. „Zatraceně“ křikl rozčíleně- V rychlosti si vzal všechny své věci a odešel z pokoje. Po té se vydal do pokoje Anachis. Otevřel dveře a vešel. Postel byla neustlaná a pokoj neuklizen. Darth si všiml Anachisiny brašničky a zbraní, které visí na opěradle židle. Přistoupl ke stolu, aby vzal dívčiny věci. Vše sebral a vydal se ke dveřím. Po cestě si všiml krabičky na posteli a papíru, který ležel na ní. Na papírku bylo napsáno: „Pro krásnou dámu, krásný šperk a šaty. To, aby vám to po mém boku slušelo“ bez podpisu. Darth se zamyslel a pak sebral lístek a strčil ho do košile. Pak se otočil a odešel ven z pokoje. Vyšel z hradu na malé náměstí se studnou. Tam k němu přispěchal šašek s krásným hněďákem. „Král vám posílá svého nejlepšího koně Athose.“ Darth pohladil hněďáka po hřívě a nasedl si. „Poděkuj za mě králi“ vykřikl už za jízdy. Athos běžel jako o závod, jako by věděl proč a kam jede. Hnal se tryskem přes údolí, lesy i řeky brodil a to spolu s Darthem na hřbetu. Jeli celý den, až se nad večerem rozhodli utábořit. Darth sesedl z Athose a vedl ho vedle sebe. Byli v hustém lese kudy protékal malý potůček. Darth zastavil a zpozorněl. V dáli se mihotalo světlo ohně a šli slyšet něčí hlasy. Darth pustil koně a naznačil mu, ať zůstane. Pak se sám tiše vydal blíž k ohni, aby mohl zjistit zda to nejsou skřeti, nebo jiné stvůry zla. Když se přiblížil dostatečně, spatřil u ohně sedět tři postavy. Byli to muži, nebo snad jedno dítě? Dva muži zakrýval stín. V jednom muži Darth poznal urostlého elfa s rusými vlasy. Měl vedle sebe ležícího psa. Darth je chvíli tiše pozoroval a rozhodl se, že s nimi promluví. Vrátil se zpět a pohladil Athose. „Pojď, půjdeme.“ Vydal si to rovnou k mužům u ohniště. Když se u nich objevil, elf s rusými vlasy vyskočil a v ruce svíral šavli „Co chceš, cizinče?“ promluvil na něj elf. V tom okamžiku vyskočili i ostatní dva muži. Jeden z nich byl malý, mohutný trpaslík s přilbicí a sekerou. Druhý muž vypadal jako obyčejný bojovník. Měl černé kožené kalhoty, bílou košili a u pasu se mu houpal meč. Jeho vlasy byly krátké a ve světlu ohně nešla rozpoznat jejich barva. Darth promluvil „Nejsem nepřítel. Jen jsem zahlédl váš oheň a doufal jsem, že u něj sedí dobří lidé.“ Muž promluvil „Ale jistě přisedni cizinče. Já jsem Darvin. Tohle je Goil“ ukázal na trpaslíka vedle sebe. „A já jsem Varael“ promluvil rusovlasý elf. „Těší mě. Já jsem Darth“ podal mužům ruku. „Tak se posaď Darthe“ řekl trpaslík svým chraplavým hlasem. Všichni čtyři se posadili k ohni. Společně si podívali. Jejich hlasy přerušovalo jen praskání dřeva v ohni a občasné houkání sovy. „ A kam pak ses vydal Darthe?“ zeptal se ho bojovník jménem Darvin. „Když už se známe a vy jste mi poskytli teplo a místo u vašeho ohně, povím vám co chcete vědět. Jedu do vedlejšího království zachránit svou přítelkyni. Zajal ji tam samotný král Teodor Sivinský.“ Při vyslovení jména krále se Darth zřetelně zašklebil. „A to jste se vydal sám, jen se svým koněm zachránit tu dívku z pařátů krále silné země?“ Ptal se zvídavě Vorael. „Nic jiného mi nezbývá. Nemám nikoho, kdo by mi pomohl a zdejšímu králi zbyl snad už jen věrný šašek a pár koní ve stáji“ řekl Darth a ukázal na svého koně, který stál opodál a ládoval se trávou. „Pověz mi víc o té dívce“ řekl Darvin a upřeně hleděl do ohně. „Anachis je mladá a značně krásná dívka. Její minulost je mi málo známá, jen vím, že žila v nějakém vzdáleném údolí. Zemřela ji matka a za svou nevěstu ji chtěl nějaký zlý Guryald“ řekl Darth svým pronikavým hlasem. „Je to dívka z tvého národa“ dodal a pohlédl na rusovlasého elfa Varaela. Pak bylo chvíli ticho a tři muži na sebe tiše hleděli. Nakonec na sebe kývli. První promluvil trpaslík Goil svým chraplavým hlasem „Říkáš záchrana mladé, krásné spanilosti, nebezpečí a dobrodružství?“ uchechtl se „To bych se na to podíval, kdyby dobrodruh jako já se nevydal na stejnou cestu“ a pošťoural se ve vousech. „Rád tě doprovodím a pomohu ti tu dívku vysvobodit. Tedy pokud ti nebude vadit společnost trpaslíka“ řekl Goil a uchechtl se. Darth se pousmál „Byl bych potěšen tvou společností, ale musím podotknout, že žádné bohatství z této cesty nekypí.“ Trpaslík sebou trochu trhl „cc … ou bohatství“ odsekl „Dobrodružství a boj je největší bohatství. Nesmíš poslouchat všechny drby co uslyšíš. Ne všichni trpaslíci jsou sobci“ pousmál se a hrál si se svým vousem. „Pak tedy budu rád pokud mě doprovodíš“ odpověděl mu Darth s úsměvem. Pak se zahleděl do ohně. Až jemný hlas elfa Voraela ho probudil z myšlenek, které ho provázely. „Rád bych šel s vámi. Nerad bych ponechal mou rodačku ve spárách toho lotra. Budu rád doprovázet tebe i svého trpasličího přítele do toho nebezpečí.“ Darth na něj vzhlédl a usmál se „I ty a tvoje šavle jsou přibráni ke mně a jsem poctěn, že budu moct bojovat po boku elfa.“ „No a snad si nemyslíte, že mě tu necháte shnít“ ozval se hlas Darvina „snad mě znáte dlouho, na to, aby jste věděli, že jak jde o spanilost v nesnází, hned jsem po ruce“ dodal ještě vesele Darvin. Pak vstal a podal Darthovi dlaň „Tak příteli, na tu naši cestu“ a lokl si z měchu. „Na naši cestu k záchraně spanilosti“ stiskl Darth mužovu dlaň a usmál se. Pak už muži jen popíjeli a probírali plán cesty, na kterou se vydají už na druhý den ráno. Kdyby je někdo pozoroval, řekl by si, že se musí znát odjakživa. Popíjeli spolu a smáli se. Nakonec, když dohříval oheň, všichni si ulehli a brzo usnuli pod nebem plným zářících hvězd.
7.nabidka krale
Anachis otevřela oči a cítila, jak ji pálí celé tělo. Hlava ji třeštila a oči se jí zavíraly, i když se unaveně necítila. Ležela na velké posteli s nebesy. Byla oblečena do své noční košile. Chvíli se rozhlížela a pak se posadila. Vstala z postele a spatřila krásně vybarvený pokoj plný květin, obrazů a nábytku. Na malém věšáku ležely její šaty. Vyskočila k oknu. Když ho otevřela zjistila, že její okno je ve vysoké věži zámku. Podívala se dolů a spatřila stráže, kteří chodily tam a zpátky. Zavřela okno a naštvaně šla ke dveřím. Chytla za kliku a pokusila se otevřít dveře, ale ty byly zamčené a klíč v zámku nebyl. Naštvaně bouchla pěstí do dřevěných dveří. Otočila se a sedla si znovu na postel.
„Zatraceně. Musím se odsud dostat. Musím dát nějak vědět Darthovi. Snad mě tu nenechá.“ Seděla tam a v hlavě se jí honily myšlenky.
„Kdo mě vůbec unesl a proč?“
„Náš král vás unesl“ ozval se jemný, nepříjemný, křiklavý hlas. Anachis si ani při svém myšlení neuvědomila, že někdo vešel do pokoje. Stál tam holohlavý shrbený muž.
„Oblečte se a já vás dovedu ke králi“ řekl shrbenec svým přísným a nepříjemným hlasem a odešel.
Anachis se oblékla a upravila. Pak se vydala ke dveřím. Byla překvapená, když byly otevřené. Ocitla se v dlouhé vytapetované chodbě, plné obrazů. Kousek od dveří ji čekal plešatý zhrbenec.
„Pojďte“ chytl Anachis za ruku. Ta mu s nechutí uhnula. „Nedělejte problémy, nebo to bude ještě horší.“ Svou ruku oddělal a utřel si nos. Šli chodbou a Anachis si prohlížela všechny obrazy. Za chvíli stáli u velkých dveřích. Shrbenec otevřel dveře a pustil ji před sebe. Anachis vstoupila do menší místnosti, která byla osvícena svícemi. V pokoji stál dřevěný stůl a dvě židle na každém konci stolu. Stůl byl bohatě prostřen pro dvě osoby. „Zde počkejte na pána“ řekl shrbenec a zavřel dveře. Anachis chvíli počkala jestli neuslyší kroky toho slizouna a zkusila otevřít dveře, ale ty byly zamčené. Cloumala s klikou a potichu klela. „Ale slečno, snad by jste nechtěla utéci.“ Za ní se ozval jí už známý hlas krále Teodora. Musel přijít nějakými tajnými dveřmi, protože jiné než ty u kterých stála tam nebyly. Otočila se na něj a byla rozčílená „Proč jste mě unesl?“ vyhrkla ze sebe rychle. „To snad až po vydatném obědě, ne?“ řekl jí muž a ukázal jí na stůl s jídlem. Anachis přistoupila blíže ke stolu a sledovala stále muže. Teodor si stoupl k jedné ze židlí a odsunul ji „Prosím, posaďte se.“ Anachis se váhavě usadila a pozorovala muže. Ten si sedl na druhý konec stolu. Dal si bílý ubrousek na klín, popřál Anachis dobrou chuť a začal sám jíst. Anachis ho pozorovala. V žaludku jí kručelo, ale neodvážila si dát ani kousek toho všeho jídla, co tam bylo. Král dojedl, otřel si ústa a pohlédl na Anachis „Á, vy nemáte hlad? Nebo snad máte strach, že je to otrávené?“ řekl ironicky Teodor. „No jestli si nedáte, tak já dojím to vaše. Zvedl se a přistoupil k ní. Pak si ždíbl z jejího talíře a pomlaskával si „hmmm, je to opravdu výtečné. Ten nový kuchař vaří výborně.“ Anachis polkla chuť na jídlo a promluvila „Tak proč jsem tu?“ Teodor se vrátil na své místo, utřel si ústa a hleděl na ni. „Mám rád společnost krásných žen“ řekl Anachis. Muž vstal „No většinou ne, ale vy … vy jste výjimečná“ došel až k ní a stoupl si za ni. Anachis se sevřel žaludek, a to ne jen kvůli hladu. Seděla zaražená a hleděla vpřed. Teodor jí oddělal vlasy z šíje. Anachis měla husí kůži. Muž ji políbil na krk. Anachis cítila vibraci v břiše a prudce vstala od stolu. Muž se narovnal a hleděl na ni klidným výrazem. „Nechte mě odejít. Já vás nechci“ řekla Anachis rozhodně. Teodor se jen usmál „Všechny ženy mě chtějí a když ne, tak …“ ukázal obrátku. Anachis polkla. „Takže věřím tomu, že mě určitě budete brzy chtít slečno Anachis“ řekl muž chladně. „To nikdy“ řekla Anachis vylekaně „Darth s králem Morganem mě budou hledat a je jim jistě jasné, kdo mě unesl“ řekla spíš, aby uklidnila sama sebe. „Myslíte? No, kdyby. Pochybuji, že dva muži, jako jsou oni se dostanou přes mé vojáky a hradby, až sem. A kdyby přece, mě neporazí nějaký starý dědek, nebo ten vlk“ řekl naštvaně. „Takže to vypadá, že si budete muset zvyknout na moji společnost“ řekl výsměšně. „Brzy mi porodíš syna a to bude můj nástupce.“ Muž přistupoval pomalu k Anachis. Ta před ním ustupovala. Teodor ji chytl za ruce a přitáhl si ji k sobě „Tady nemáš kam utéct“ řekl jemně a chtivě. Anachis couvala, ale on si ji přitáhl a začal ji líbat. Anachis se bránila, ale jeho sevření bylo pevné. Po chvíli to vzdala a cítila jemné chvění v podbřišku. Pak ji pustil a sedl si ke stolu. Ona tam stála a hleděla na něj. Král za chvíli zaťukal nožem na skleničku a do dveří vstoupil ušpiněný, shrbenec. „Odveď mou drahou do jejího pokoje“ podíval se na Anachis a poslal ji vzdušný polibek. To Anachis rozčílilo a rozčíleně se vydala ven. Sluha za ni zavřel dveře a pelášil za ní tak rychle, aby ji stíhal. Anachis šla rázným a rozčileným krokem, ale v duši měla strach. Nechtěla s tím mužem prožít noc.
8.mesto Teodorovo
S vycházejícím sluncem se všichni muži probudili. Oheň už dohořel a ráno bylo chladné. Psí společník štěkal, aby všechny probudil.
„Khalide!“ Varael okřikl svého psa.
To už byli všichni na nohou a připraveni na cestu.
„Tak ten chlupáč se jmenuje Khalid?“
Darth šel k huňatému psovi s nataženou rukou. Velký huňatý pes na něj hleděl vážným pohledem, který říkal „Znám o tobě vše a nemám z tebe strach.“
„Ne tak docela. Já si žádnou živou věc nepřivlastňuji. Kdyby měl může si oběhnout třeba i navždy. Ale mám ho rád. Je to můj dobrý přítel“ řekl Vorael a koukl na Khalida.
Darth huňáče poškrábal za ušima a došel ke svému koni. Toho uznale popleskal a pohladil po hřívě. Kůň odfrkl a zatřepal hlavou.
„No ták, hoši! Žádná zdržovačka. Pokud máme dívku vysvobodit, co nejdříve, měli bychom hejbnout kostrou“ zavelel máváním trpaslík Goil.
Muži si vzali všechny své věci a vydali se na cestu. Šli za sebou. Vedl je Darth s věrným Athosem. Šli tiše podzimním lesem a poslouchali okolní rušný život lesních zvířat. Najednou se staly svědkem nového rodu života. Ze stromu, který se před nimi tyčil do obrovské výšky, odpadla malá uschlá větvička. Během pár chvilek se na ní zazelenal malý pupínek. Z něj brzo vyrostl zelený lístek. Z lístku další pupen a další lístek. Během pár minut se tam tyčil malý zelený stromeček. Varael se nad tímto jevem přírody nepozastavil. Za to trpaslík to nenechal být.
„A safryš. Krucis. Co to jsou za čáry máry? Takhle to je všude? U měkkého kamene“ zavrčel.
Varael se jen usmál „Můj příteli. Tady jsi v lese elfů. Tenhle les jim patří už od dob 1.bitvy Agewské. Tehdy pomohli elfové králi Agawské země proti Labertovi, zlému černokněžníkovi. Když byla bitva vyhrána, král Otmar daroval tento les elfům. Ti ho pojmenovali „Númen … západ“
„Ti elfové. Nemohou taky něco nechat být? Všude kolem nich jsou jen čáry. By mě zajímalo, jak by jim šel boj bez čar a magie“ zavrčel Goil. To už Varael pokračoval v cestě, aby doběhl Darwina s Darthem. Trpaslík kroutil hlavou. Přehodil si sekeru přes rameno a šel v závěsu ostatních..