Avalon (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Kdyby jsi tuhle jednu síť upřed­la řek­ně­me v pěti stro­fách a ne jed­nom klubu, tak by to bylo o 50 pro­cent lepší. A sama by jsi tam možná rych­le vy­čis­ti­la ob­ra­ty tu a tam skří­pa­jí­cí.

Wan­na­be... ale ne­da­ří se. Ich forma vy­stří­da­ná er for­mou, po­ně­kud ne­lo­gic­ky; sled spíše ly­ric­kých veršů, které se často ne­rý­mu­jí, rý­mu­jí s ob­tí­že­mi, anebo sed­nou přes­ně, ale zní až pří­liš la­ci­ně. Ně­kte­ré ob­ra­zy ne­dá­va­jí moc smysl (mohu na po­žá­dá­ní do­lo­žit které) a jsou tam vlo­že­ny "aby byly". Po­mi­nu formu, v jaké to bylo zve­řej­ně­no, autor(ka) nej­spíš za­mýš­lel(a) stan­dard­ní struk­tu­ru, co verš, to řádek - ta­ko­vá ho­mo­le se čte po­ně­kud ob­tíž­ně­ji a za­mýš­le­né za­cykle­ní mo­ti­vů pak pů­so­bí spíš jako omyl než záměr. Ob­sa­hem i for­mou mě to nijak ne­pře­svěd­či­lo, ale věřím, že takto pa­te­tic­ky (a po­ně­kud ký­čo­vě) la­dě­ná díla si vždy na­jdou své čte­ná­ře.
Od­pusť jim, neboť ne­vě­dí, co činí.

Ono to je cel­kem za­jí­ma­vé téma, hlav­ně když se to umí podat. To mys­lím au­tor­ka ví­ce­mé­ně zvlád­la. Přes­to tam za­zně­lo pár skří­pa­jí­cích veršů, takže plný počet bych snad dát ani ne­mohl.

****
Udě­lat co­ko­li bl­buvzdor­ným je ne­mož­né, pro­to­že blbci jsou ohrom­ně vy­na­lé­za­ví.

Ale jo, takhle nějak by tam mohlo být. V ně­kte­rých větách to máš tak hezky vzlet­né - ne­mo­hu uvě­řit, že bys to stej­ně dobře ne­do­ká­za­la ve všech. Škoda.