Bylo nebylo. Tak bylo nebo nebylo? No bylo, ale už není! (1. strana) | Články - Aragorn.cz

...

Opona se zvedá. V kině ustává šum a celý prostor se halí do závoje temnoty.

Dlouhé nezáživné reklamy.

Krátké záživné upoutávky na jiné, daleko lepší filmy.

Upozornění na vypnutí mobilů, kamer a jiných nahrávacích zařízení.

Výjezdový tým televize Nova zklamaně opouští sál i s kamerou.

Začátek filmu.

Sliz-ounfilm a.s. uvádí:

Bylo nebylo. Tak bylo nebo nebylo? No bylo, ale už není!

(Název má pramálo co společného s obsahem. Účel čistě reklamní.)

V hlavních rolích:

Král v roli Krále

Rádce v roli Rádce

Dále hrají:

Rozbouřený dav v roli Rozbouřeného davu

Mírumilovný pes „Haf“ v roli Rozzuřeného psa „Hafana“

A další…

Režie: Sám život

Střih: Čas

Scénář: Boží prozřetelnost

Hudba: Širé okolí

Producent: Výběrčí daní

Hlavní sponzor pořadu: Královská pokladnice

Zvláštní poděkování: Děkujeme cechu revolucionářů a cechu specialistů na výbušniny „A Bum!“ za jejich postřehy a rady. Dále také vrchnímu Královskému vrahovi, který si výslovně přál, aby nebyl jmenován, ale i přesto díky Tome z Tržní ulice číslo popisné dvanáct.

…

Před dávnými časy v předalekém království u nedalekého ostrova s blízkým názvem.

…

[Královy komnaty]

Král: Už mě to tu nebaví! Uteču! A až uteču, už mě nikdo nikdy nenajde!

Rádce: Až utečete, můj pane, tak už vás nikdo nikdy hledat nebude.

Král: Proč? Jsem přece jejich Král!

Rádce: Právě proto. Alespoň už nebudou muset tak pracně chystat ten zítřejší převrat.

Král: Aha... asi máš prav... převrat? Převrat? Oni chystají převrat?

Rádce: Překvapuje mě, můj králi, že vás to překvapuje. Copak vaše milost nic netušila? Včera to nebyl krejčí, kdo vám bral míry, ale zdejší hrobník Purknik von Drobák, zchudlý šlechtic, co dálkově v Plznici vystudoval hrobařinu, ale mám ten dojem, že v tom byla kapka protekce a minimálně dvě kapky úplatků. A minulý týden, když vyměřovali tloušťku zdejšího zdiva a bran...

Král: To nebyli architekti?

Rádce: Ne. To byli specialisti na výbušniny, můj králi.

Král: Ale proč tedy měli s sebou ty cihly?

Rádce: To nebyly cihly ale dynamit.

Král: Aha... tim by se vysvětloval ten nevzhledný knot, co z nich čouhá... ale to přece ještě nic nedokazuje! Lid mě má rád!

Rádce: Myslíte ten lid, co uspořádal veřejnou sbírku na podporu revoluce? Těch plakátů, co už vytiskli, těch letáků co roznesli... tady jeden mám.

[Král si vezme od Rádce kus pokrčeného papíru, chvíli si ho podezřele prohlíží ze všech možných i nemožných stran a pak se dá do čtení.]

Král: „Smrt! Nic jiného si nezaslouží...“ Kdo?

Rádce: Čtěte dál.

Král: Dobře dobře. „Smrt! Nic jiného si nezaslouží ten náš proradný Král.“ Ahá.. oni myslí mě! Zajímavé... ale... proč to má znak královských tiskáren?

Rádce: Sám jste schválil jejich tisk, varoval jsem vás, že byste si měl ten dokument přečíst.

Král: Varuješ mě u každého dokumentu už po více než dvacet let, kdo mohl tušit, že tentokrát budeš mít pravdu? Takže podporuju vlastní sesazení z trůnu? Heh... za to by mě mohli ušetřit, nemyslíš?

Rádce: Myslím, můj králi, že si to nemyslím. Apropo je nejvyšší čas uskutečnit váš plán, můj králi.

Král: Můj plán? Já mám nějaký plán?

Rádce: Ano, pane, měl byste utéct a to co nejrychleji.

Král: Dobře... máš pravdu... utečeme.

Rádce: Já s vámi jít nemůžu, můj králi, je mi to líto.

Král: Cože? Proč? Já ještě sám nikdy nikde nebyl!

Rádce: Protože, můj králi, ono se to má tak, že já tu revoluci vedu. Nemůžu jen tak zmizet, co by si o tom pak lidi pomysleli?

Král: Hm... a víš, že mě to ani nepřekvapuje?

Rádce: Překvapuje mě, můj králi, že vás to nepřekvapuje.

Král: To jsem rád, že tě alespoň jednou překvapilo mé nepřekvapení. Tak abych šel.

Rádce: Použijte, prosím, zadní východ, až půjdete...

Král: Proč nemůžu jít vstupní halou?

Rádce: Schody do vstupní haly jsou tak trochu namazané kluzkým olejem, dále pak tři otrávené šipky jsou nastražené ve zdi, zdivočelí psi číhají v tajné chodbě za zdí, vyhladovělí havrani krouží nad schody a rozbouřený dav čekající pod schody. Už chápete?

Král: Nechápu jedno, vždycky jsem chtěl pejska, ale nemohl jsem, protože ty, můj rádce, jsi na ně byl alergický.

Rádce: Já vím, můj králi. Omlouvám se vám. Proto jsem si řekl, že bych vám udělal radost alespoň při vašem skonu.

Král: Děkuju ti za tvou pozornost. Škoda, že si je nemůžu vzít s sebou.

Rádce: Pokud počkáte, mohl bych pro jednoho dojít.

Král: To by bylo báječné. Ale… to po tobě nemůžu chtít… jsi přece můj rádce a vůdce revoluce a ne žádný vodič psů.

Rádce: Berte to jako mou poslední službu vám.

Král: Dobře tedy, ale na oplátku si vezmi tohle.

Rádce: To je přece vaše královská koruna!

Král: Ano ano. A tady je můj královský plášť. A… a tady moje královské boty… špatně se v nich cestuje, víš? A udělal bys mi neskonalou radost, kdyby sis je vzal. Teď. Hned. Na sebe.

Rádce: Dobře, můj králi. Hned budu zpět.

[Rádce otevře dveře vedoucí ke schodům do vstupní haly a odejde vyšňořený jako sám Král.]

Král: Ééé neřekl bych.

[Král přitiskne ucho ke dveřím a napjatě poslouchá.]

Rozbouřený dav: To je on! Vypusťte psy a havrany!

Rádce: Au! Á! Í!

Král: Hm… to byly asi ty šipky.

Rádce: Uáááááááááá!

Král: Že by olej?

Rádce: To je moje ruka!

Král: Psi.

Rádce: Ne! Ledvinu ne!

Král: Havrani…

Rozbouřený dav: Bijte ho!

Král: A rozbouřený dav! Tak to by bylo. Teď už jenom odtud zmi…

[Král už se chystá k odchodu, ale do místnosti se vrátí značně potrhaný, okousaný, šipkami prošpikovaný a oklovaný Rádce s Rozzuřeným psem „Hafanem“.]

Rádce: Tady… vám… ho… vedu… můj… král… i…

Král: Ehm… není ti nic? Vypadáš trochu…

Rádce: J-jak? Mám… snad… roz… rozcuch… ané vlasy?

Král: Nééé! To vůbec ne! Naopak vlasy jsou asi to jediné… co rozcuchané nemáš. Vlastně… až na to, že ti chybí sem tam nějaká ta končetina a z břicha ti vyčuhuje něco… nebude to ledvina? Vypadáš celkem dobře. Skutečně. Jen. Radil bych ti vyhledat doktora.

Rádce: Děk... děkuji za vaš… í radu… můj… král… i…

Král: Nemáš vůbec zač. Ty jsi byl můj rádce po dvacet let. Proč bych teď neobdařil jednou radou já tebe? Vlastně… ještě jedna rada: Než půjdeš za tím doktorem, radil bych ti vzít si od toho psa svojí ruku, i když… vypadá to, že mu docela chutná.

Rádce: Pust.. iš to… Hafane…

Rozzuřený pes „Hafan“: Vrrr… haf!

Král: Ou… přijde mi, že si docela… rozumíte. Nebudu už vás tu raději déle zdržovat. Tak přeju úspěšnou zítřejší revoluci a… pozor, jde ti po krční tepně… ou… mno… teď už to opravdu není pěkný pohled. Tak teda zavřete oči, odcházím.

[Mezitím co se Rádce válí na zemi v marném boji o své přežití, kráčí Král nerušeně k zadnímu východu. Otevírá dveře a padá.]

Král: Cože? Sakra, kdo sem dal místo schodů to propadlištěééééééééééééééééé…

A Revolucionáři žili šťastně až do smrti.

Záběr na Hrad.

„A Bum!“

Grandiózní konec i s ohňostrojem.

Závěrečné titulky s málo známou písničkou, která se díky tomu stane hodně známá.

KONEC:)