Černá růže (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Až na ty chyby, které tady padly, se mi to líbí. Asi hlav­ně proto, že sám bych něco ta­ko­vé­ho na­psat ne­do­ká­zal - aby se to rý­mo­va­lo a dá­va­lo to cel­kem smysl. A tohle má navíc děj.
Ne­chá­pu ne­chá­pa­vý lidi, kteří můžou něco tak úplně po­cho­pi­tel­né­ho ne­po­cho­pit.

Velká pís­me­na za kaž­dou čár­kou, ne­smy­sl­né věty, mi­zer­né rýmy, chabý děj, gra­ma­tic­ky chyb­né tvary pře­chod­ní­ků.

Za trest tři­cet­krát před spa­ním Mácho náš, jenž jsi na ne­be­sích a dva­cet­krát Zdrá­vas Pan­klo­vá.
Přís­něj­ší inkvi­zi­tor by jistě na­ká­zal pa­leč­ni­ce, nebo usek­nout ruce.
Bás­ní­ci krve / bás­ní­ci ší­len­ství / bás­ní­ci vý­smě­chu / bás­ní­ci beze slov.

Tak tro­chu jsem ne­po­cho­pil ten výraz "V jílci meč", ne­mě­lo to být v po­chvě meč? Nebo tím bylo myš­le­no, že pří­zrak drží meč?

Také mi dělá pro­blém verš "Bílé vlaj­ky v ok­nech dávno stáh­lé," před­po­klá­dám, že těmi vlaj­ka­mi máš na mysli zá­věsy, nicmé­ně ani tak mi to ne­dá­vá vzhle­dem k básni pří­liš velký smysl.
*Ne­jas­né kli­ky­há­ky.*

Báseň byla ještě vý­ji­meč­ně schvá­le­na, ale další dílo srov­na­tel­né kva­li­ty příš­tě dál ne­pus­tím. Nic ve zlém, ale všech­ny ty básně jsou dě­la­né jak přes ko­pí­rák, snad jen s tím roz­dí­lem, že kva­li­ta letí smě­rem dolů.
Opa­ku­ji svá slova, která jsem na­psa­la už dříve: Osob­ně sou­dím, že by to chtě­lo ko­neč­ně změnu, a to ra­di­kál­ní, všeho stej­né­ho pří­liš už jed­no­ho k smrti unu­di­lo a ani au­tor­ce by ně­ja­ký zá­sad­ní posun, vývoj dál, ne­uško­dil.
Čas ří­ka­nek už po­mi­nul, teď by se měla začít tvo­řit ta pravá po­ezie. Pře­stat sypat z ruká­vu jednu báseň za dru­hou, místo de­se­ti udě­lat jednu, ale po­řád­nou. Po­čkat si na to pravé po­lí­be­ní Múzou, ne­spo­ko­jit se jen s "nudou" a leh­kým zá­chvě­vem sotva na­zna­ču­jí­cím dobrou myš­len­ku. Se­psat dílo a ne­chat ho ule­žet, pak si ho znovu pře­číst a pří­pad­ně jej poupra­vit nebo celé za­ho­dit, čas do­ká­že od­ha­lit mnohé věci. A na­ko­nec se zku­sit za­mě­řit i na jiné žánry, po­ezie není axis mundi (střed světa) všeho a ne kaž­dé­mu tento žánr sedne. Ne­da­ří-li se vy­ví­jet smě­rem kupře­du skrze po­ezii, je možné zku­sit udě­lat ka­ri­é­ru v jiném žánro­vém od­vět­ví. Třeba pak autor(ka) v sobě od­ha­lí dosud skry­tý po­ten­ci­ál.
Od­pusť jim, neboť ne­vě­dí, co činí.