Cesta tam a zase zpátky do hospody 11 (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Cesta tam a zase zpátky do hospody 11

"Takže máme chlupy a hurá za Čáryfuckem!" radovala se Bogina, když kráčeli po dlážděné cestičce zpět k rozcestníku.
"No jo za Čáryfuckem, ale kudy? Do jeskyně mě už nikdo nedostane a stejně tam spadnul most," poznamenal věcně Brdečka.
"Hmmmmmhmmémmmh," zhodnotil situaci zaklínač.

"Tak půjdeme jinudy, přes hory je prý ještě jedna cesta. Vede kolem kláštera bojových mnichů," řekl Ambrož.

Mezitím došli na rozcestí. Jedna cesta vedla zpátky k drakově jeskyni, jedna k medvědu Vševědu, další k zlobří soutěsce a na poslední směrovce bylo napsáno ozdobným písmem Klášter mnichů Kuňk-Fuj.
"Vždycky jsem si přál proniknout do filozofie Kuňk-Fuj," zasnil se Břéťa.

"No mě se to moc nezdá, to si radši přátelsky popovídám se zlobrama, než s bandou plešatejch fanatiků, co drtěj pěstí šutry," brblala Bogina.

"Mniši Kuňk-Fuj jsou moudří, pohostinní a často pořádají různé bojové slavnosti. To musím vidět," nedal se Břéťa a vyrazil naznačeným směrem.

"No dobře, ale až se semele ňákej průser,1 já za to nemůžu," podotkla Bogina a vyrazila za Břéťou. Ostatní, když viděli Břéťovo nadšení, se nakonec taky přidali.

Slunce už skoro zmizelo za horami, když se na vrcholu jednoho obzvláště vysokého skaliska objevila tajemná stavba. V rudé záři večerního slunce se její architektura zdála dokonalá. Žádný člověk nemohl nic tak skvostného a odvážného postavit.2 Naši hrdinové, uchváceni nádherným obrazem, se na chvíli zastavili a vychutnávali nadpřirozenou krásu magického okamžiku, než slunce zase na chvilku prohraje věčný boj s temnotou noci.3
"To je nádhera," vydechl omámený Břéťa.
"No hlavně je to eště pěkně daleko, tak pohněte, ať tam dojdem, než bude úplná tma," řekla Bogina.

Slunce rychle zmizelo a když hrdinové dorazili k chrámu, schylovalo se už k půlnoci. U chrámové brány levitovali na stráži dva mniši v hnědých tunikách.

"Ó vítejte velevážení pocestní. Právě začínají bojové slavnosti Gro-Gro a na pořadu je i Hužo-Tužo, souboj největších mistrů. Jste srdečně zváni naším velmistrem Piu-a-Bliu. Vstupte do chrámu Kuňk-Fuj!" zvolal jeden z nich a vedl naše hrdiny otevřenou branou do nitra budovy. Po chvilce proplétání se spletí chodeb se ocitli v obrovském sále plném mnichů. Uprostřed byla ohrazená kruhová aréna, okolo se rozkládalo stupňovité hlediště a nad ním se tyčila veliká socha ohyzdné žáby s vyplazeným jazykem.
"Co to je?" zeptal se ohromený Brdečka.

"To je znak našeho bojového umění. Je to bažinná žába, která, když se k ní někdo přiblíží, udělá nejdřív kuňk a potom fuj a vyplivne smrtící jed. Je rychlá jako blesk a velmi nebezpečná. To přesně vystihuje podstatu našeho umění."
"Hmm, to je zajímavé. A nemáte náhodou trochu toho jedu po ruce?"

Než však stačil mnich odpovědět, ozvalo se hlasité bouououing!!! To jeden mnich s velkou palicí udeřil do bronzového gongu. Další mnich vešel doprostřed arény, uklonil se směrem k žábě, pod kterou seděl na kamenném trůně velmistr Piu-a-Bliu, a začal hulákat: "Tímto jsou zahájeny bojové slavnosti Gro-Gro! Jako první se utkají strašlivý Ting-Ťong..." Do arény skočil obrovský zápasník ve zlatém kimonu s vytetovanou černou lebkou na plešce. "...a proti němu stane ještě strašlivější Chuj-Chuj!" Na druhém konci arény se objevila malá zakuklená postava. Oba bojovníci se uklonili směrem k žábě a v bojových pozicích čekali až dá velmistr svolení k boji.
"Fajt!"4 zařval Piu-a-Bliu a bojovníci se na sebe vrhli.

"Chtějí si cizinci vsadit na vítěze?" přitočil se k hrdinům postarší mnich s velkou kasou pověšenou na krku.
"No samozřejmě. Ten velkej ho musí rozdrtit. Sázím na Ting-Ťonga!" zvolala Bogina. "Já taky!"
"Já taktéž."
"A já samozřejmě taky."
"Takže všichni cizinci na Ting-Ťonga?"
"Ne! já vsadím na toho malýho, protože vypadá jako já," prohlásil Killerián.
"No jen si sázejte, já se tu zatím porozhlídnu po něčem k jídlu," řekl Ambrož a zmizel v nějaké díře.

V aréně to zatím vypadalo celkem vyrovnaně. Oba bojovníci byli jaksepatří zkrvaveni a potrháni a mydlili se hlava hlava. Pak ale Chuj-Chuj kopnul svého protivníka do hlavy, pak s ním párkrát třísknul o zem a nakonec mu utrhnul ruku. Ting-Ťong se s chrochtáním válel v louži krve a zkoušel si ji nasadit zpátky.
"Finyš ho!"5 zařval fanaticky velmistr.

Chuj-Chuj vyskočil, s výkřikem "Kiaííííááááágrrrm!!!" vyrval Ting-Ťongovi srdce a s mlasknutím ho spolknul.
"Umí, umí," volali nadšeně mniši.

Chuj-Chuj se uklonil a odpotácel se z arény. Brdečka tiše zvracel a Killerián jásal a domáhal se výhry. Mniši mezitím odstranili zbytky Ting-Ťonga a do arény vešel opět uvaděč.
"Nyní se utkají slovutný Kung-Pao, mistr v boji s tyčí a Čury-Ken, nejlepší bojovník s mečem!"
"Přejete si opět vsadit?" otázal se hrdinů mnich s kasou na krku.

"No jistě, teď je to úplně jasný, s ňákým prkýnkem nemá proti meči žádnou šanci. Já sázím na Čury-Kena," prohlásila Bogina.
"Já taky."
"Já taky."
"Já taky na Čury-Kena."
"No a já tentokrát vsadím taky na bojovníka s mečem," uzavřel to Killerián.
"Tedy všichni na mistra Čury-Kena?"
"Jo."

Mnich tedy vybral zlato a odběhl. Pak bylo vidět, jak něco šeptá velkému Piu-a-Bliovi. Ten pokýval hlavou a zařval: "Fajt!"

Čury-Ken s Kung-Paem se na sebe vrhli a střetli se v letu. Zbraně jim v rukou jen tančili, pak ale Kung-Pao udělal chybu a Čury-Ken mu překousl tyč. To ale Kung-Paa naštvalo a na oplátku zarazil půlku tyče Čury-Kenovi do břicha. Ten ji však vytrhnul a celou rozkousal. Potom začal plivat oslintané třísky Kung-Paovi pod nohy. Ten uklouzl a spadnul na zem. Čury-Ken se už už napřahoval, že mu utne hlavu, ale vtom Piu-a-Bliu spojil ruce v podivném gestu a Čury-Kenovi vypadl meč z ruky. Kung-Pao nezaváhal a zapíchnul zbytek tyče protivníkovi do hlavy. Čury-Ken se sesunul na zem.
"Finyš ho!" rozkázal velmistr.

Kung-Pao zařval, utrhnul Čury-Kenovi hlavu a s otočkou do ní kopnul. Hlava vyletěla do vzduchu a s naprostou přesností přistála v rozevřené tlamě kamenné žáby.
"Góóóóól!!!" křičeli nadšeně mniši a mávali vlaječkami s nápisem Ať žije Kung-Pao!

Velký Piu-a-Bliu se usmíval a zdravil vítěze. Ten se poklonil a hrdě odcházel z bojiště. Zbytky byly opět odstraněny a uvaděč začal zase hulákat.

"A nyní nejdrsnější souboj! Zápas těch největších mistrů! V aréně se utká místní mistr nad mistry, světoznámý a všemi obdivovaný Kuňk-Fuj Franta s hostujícím a neméně slavným smrtícím šaolínem Pepou!"6
"Hurááá!" řvali mniši a začali rozbalovat transparent Franta do toho!

"Vsadíme všechno na Pepu!" rozhodla Bogina a nasypala všechno zlato, které ještě hrdinové měli do mnichovi kasy.

"No dobře, jak je libo," pravil mnich a chystal se odejít. Bogina si ho ale přitáhla a polechtala ho sekerou pod krkem.
"Modli se, aby Pepa vyhrál, jinak se tu stane něco strašnýho…"
"Ale jistě," odpověděl rozvážně mnich a zase odběhl k velmistrovi.

"Co mu to pořád šeptá?" zajímal se Brdečka, ale nikdo mu nevěnoval pozornost, všichni byli totiž zaujati děním v aréně. Zápas už byl zahájen, ale oba bojovníci zatím jen chodili v kruhu. Vtom Franta najednou zvolal : "Fajrbóóól!"7 a z ruky mu vyšlehl plamen. Pepa jen taktak uskočil, ale ještě ve skoku zařval: "Flájing šit!"8 a na Frantu se snesla sprška fekálií. Ten to ale vykryl a trojitým saltem se vrhl na Pepu. Pepa však skočil do postoje letící prase, pak nasadil jestřáb padající na držku, potom rozšlápnutá housenka a nakonec svou specialitu klokan s hlavou v řiti a kopnul Frantu do koulí. Jenže Franta měl koule ohnivé, takže si Pepa akorát spálil palec a Franta ho ještě kousnul do kolena.9 Mezitím k našim hrdinům doběhl udýchaný Ambrož a volal: "Všechno je to podvod, ten mnich vždycky řekne velmistrovi, na koho jste vsadili a ten nechá vyhrát toho druhýho!"
"Cóže?!" zařvali všichni sborem.
"Mě se to hnedka zdálo podezřelé, že furt prohráváme," mínil Brdečka.

"Já jim dám Kuňk-Fuj!" zvolal Břéťa a skočil do arény. Bogina protočila sekeru a začala se prosekávat k velmistrovi. Killerián vybalil zánovní sadu vrhacích nožů a pokosil nejbližší řadu mnichů. Zaklínač vytasil kindžál a vrhnul se do davu. Ambrož se chvíli soustředil a pak vypustil takový oblak pyžmu, že si několik nejbližších mnichů samo brutálně uřízlo hlavu a vytrhalo vnitřnosti. Brdečka se chvilku nerozhodně rozhlížel, pak ale vytáhl malou lahvičku s fialovou tekutinou a hodil ji do blížící se skupiny mnichů. Ozval se výbuch a mniši rázem tekli po stěně.
"Wow," zhodnotil to Brdečka. "Já věděl, že to kloktadlo bude k něčemu dobrý."

Franta a Pepa se přestali kousat a vrhli se oba na Břéťu. Ozvala se rána10 a z Franty zbylo jen tetování a trenky s nápisem FC Kuňk-Fuj. Pepa však provedl své nejdrsnější kouzlo rozdvojení a mlátil barbara ze dvou stran. Vtom velmistr zakouzlil a Břéťa se chvíli nemohl hýbat. To stačilo Pepovi k tomu, aby ho omráčil gongovou palicí, pak ho oba Pepové zdvihli a zmizeli s ním v postranní chodbě.

Zaklínač mezitím doběhl k mistrovi a rychle do sebe nakopal několik flakónků.11 Pak vyrazil proti mistrovi tak rychle, že ho přeletěl a narazil do stěny za ním. Ta se rozsypala, zaklínač vyletěl do ranní mlhy a dopadl na úzké skalisko. Díky zdrsňovači se mu ale bohužel zase nic nestalo, takže v klidu seskočil do trávy, kde už ležel barbar a zamačkával si kyjem obrovskou bouli na hlavě.

V klášteru to začínalo s našimi hrdiny vypadat špatně. Bogina po pobití zhruba čtyřiceti mnichů počala zvolna pociťovat únavu. Proto ji také po chvíli dalších dvacet mnichů společnými silami přemohlo, svázalo a vyhodilo ven. Brdečka, tušíc problémy, odešel dobrovolně. Zanedlouho vyletěl z víru boje i vysílený Ambrož a jediný, kdo se stále nehodlal vzdát byl Killerián. Vytáhl s kapsy Verevolfův stříbrný řemdih a roztočil ho nad hlavou. Řemdih se sám trefoval do plešatých hlav a mniši na chvíli dokonce ustoupili.

"Tak takhle teda ne!" zařval Piu-a-Bliu a spojil ruce do nejstrašnějšího gesta, jaké znal. Ve středu arény se začala zhmotňovat obrovská čtyřruká postava.
"Ó, velký Goroš," mumlali bázlivě mniši.
Killerián skočil i se svým dvoukolákem do arény a zvolal: "Goroši, proč máš tak velkou hubu?"
"To abych mohl strašlivě řvát a žrát!" odpověděl Goroš.
"Aha. A proč máš tři nohy?"
"Když du chlastat, tak abych udržel rovnováhu."
"Hmm, a proč máš čtyři ruce?"

"To abych ti moch dát pořádně do držky!" řekl Goroš a zloděj se i s dvoukolákem rázem ocitl venku u ostatních.

"Jakto, že jsme dostali do držky? Vždyť jsme přece kladný hrdinové…" stěžoval si Killerián a snažil se zalézt do stínu.
"Asi bychom měli zmizet, aby si nemysleli, že se chceme vrátit, ne?" nadhodil Ambrož.
Všichni byli stejného názoru a tak začali hrdinové urychleně sestupovat po klikaté cestičce do údolí.

--------------------------------------------------------------------------------

1 Zajímavé slovní spojení, že?
2 Taky že to postavila armáda zotročených skřetů.
3 Promiňte, to jsme se nechali trochu unést.
4 Tajná mniší bojová řeč. Volně přeloženo to znamená něco jako rozbijte si držky na kaši!
5 Zhruba přeloženo: Totálně ho dobij!
6 Pepa je vyslancem ze sousedního kláštera, který stojí o několik kopců dále.
7 Něco o ohnivých koulích.
8 Letící výtrus.
9 Zarvaný čéškogrib.
10 To jak překročil Břéťův točící se kyj rychlost zvuku.
11 2x zrychlovač, 2x zdrsňovač, 1x zesilovač a ještě jednou dokola.