Cesta tam a zase zpátky do hospody 12 (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Cesta tam a zase zpátky do hospody 12

Po šesti hodinách náročného sestupu dorazila družina k zapadlé salaši, před kterou seděl starý vousatý bača a hrál na fujaru několika ovcím, které znechuceně přežvykovaly jetel.
"Zdravím vás, nejste náhodou hrdinové?" řekl bača a přestal hrát. Ovce si oddechly a šly si dát šlofíka.
"No to teda jsme!" vykřikl zaklínač. "A nejste vy náhodou kouzelnej dědula?"
"He?"
"To je bača zaklínači, ten je nemagickej jak tvý boty," uklidňoval slintajícího hrdinu Ambrož.
"Jak víš, že moje boty jsou nemagický?"
"A jak by asi takovej trouba přišel ke kouzelnejm botám?"
"Hmm, to je taky fakt. Takže tenhleten bača, ten není kouzelnej ani trochu?"
"Ani trochu."
"To je ale opravdu škoda," posmutněl zaklínač a zasunul napůl vytažený kindžál.
"Kudy do vsi, dědo?" zeptala se Bogina.
"Dolů až k potoku a potom dál po proudu..." zablekotal bača.
"Tak ti dík a sbohem," usmála se na něj trpaslice a hrdinové se vydali na další cestu.
"Do prčic," poznamenal bača a odkudsi vytáhl malou placatku slivovice a zhluboka si přihnul.

--------------------------------------------------------------------------------

Když dorazili hrdinové k potoku, klikatícímu se mezi stromy, narazili na cestu. Na jedné olši byl přibit ukazatel hlásající, že 16 mil odtud je Větrná Důlka.

Killerián dal do placu kolo ovčího sýra, které zabavil v salaši. Když hrdinové dojedli, dali si krátký oddech na břehu potoka a pak se vydali směrem k civilizaci.

Již se chýlilo k večeru, když došli do vesnice. Tu tvořily přízemní chaloupky a dominantní budova s věžičkami na střeše. Hrdinové zamířili na náves.

"Kde je tu Oglastarova svatyně,1 dobrý muži?" zeptala se Bogina pobledlého vesničana, který se potácel ulicí. Ten se na hrdiny zkoumavě podíval a pak ukázal třesoucí se rukou ke kamennému stavení v boční uličce.

"Hoj, natočte rychle Bušťara, nechtějte abych se nasrala!" zvolala trpaslice, když rozrazila dveře do lokálu.2
"Fuj, co to je za smrad?" ohrnul nos Břéťa.
"To je česnek, je ho tady všude fůra, asi se mu tady daří," usoudil zaklínač.
"Nepoužívá se náhodou česnek proti upírům?" otázal se nesměle Brdečka.
"A taky na topinky!" vykřikl zaklínač. "A do polívky!"
"Tak co je s tím pivem?" rozčilovala se Bogina.
Po chvíli z kuchyně vykoukl pohublý stařík s jasanovým kolíkem v ruce.
"Nejste náhodou upíři, že ne?"
"Co to tady plácáš? Neváhej a toč!"

Když postavil krčmář na stůl prvních pět korbelů, zeptali se ho hrdinové, jestli by tu nemohli přespat.
"Rád vám poskytnu nocleh, ale bejt váma, tak bych radši spát ani nechodil..." poznamenal tiše krčmář.
"No jo, jenže náma nejseš, takže nám do toho laskavě nekecej," usadila ho Bogina.

Po večeři a decentní chlastačce se hrdinové vydali do svých pokojíků v podkroví a ani si nevšimli, že krčmář pečlivě kontroluje zavřené okenice a rozvěšuje po místnosti hrozny česneku.

--------------------------------------------------------------------------------

Když odbila půlnoc,3 byl všude klid ticho a tma. Okolo věžiček té velké budovy kroužili netopýři a kdyby někdo pozorně naslouchal, mohl by zaslechnout ve sklepení zvuk odsouvané kamenné desky. Oblohou se hnala temná mračna a kdesi na kopci zavyl vlk.4

Drsný Břéťa nemohl usnout. V pokoji bylo dusno a příšerný smrad česneku. Dlouho se převaloval na kavalci, než se odhodlal vstát. Přešel k oknu, s třísknutím rozrazil okenice a vyhlédl ven.

"No prosím, taková krásná vlahá noc," řekl, uchopil mísu s česnekem, která stála na stolku pod oknem, a vyklopil její obsah ven. Potom se vrátil na postel a brzy usnul. Proto neslyšel polohlasné nadávky linoucí se zpod okna.

Bogina Mandrogová ležela v pancíři pod dekou a hlasitě chrápala. Problém s česnekem vyřešila tak, že ho snědla. Zvenku se na zdi ozvalo škrábání a po chvíli se okenice s výhružným zaskřípěním pomalu otevřely. Do místnosti vklouzl temný stín a postava se potichu přikradla k lůžku. Bledá ruka odhrnula přikrývku a noční návštěvník se pokusil zakousnout do míst, kde tušil krční tepnu. Ozval se kovový zvuk, jakoby dva ostré špičáky narazily na standardní cestovní pancíř.
"Bgrgsle! Fujtajbl, trpaslík a ještě k tomu v brnění!" prskala okolo sebe postava.

Bogina vyrušená rámusem se obrátila obličejem do místnosti a vydechla. Závan česneku omámil prskající postavu a ta po chvíli potácení se vypadla z okna. Upír dneska neměl svůj šťastný den,5 nejdřív ho někdo zasype pod oknem česnekem, teď si kousne do trpaslíka a ještě vypadne z okna. Je pravda, že se stačil ještě změnit v netopýra, ale už nestihl roztáhnout křídla, takže dopadl na dlažbu a ani si nemohl dát před sebe ruce.

"Přece to ale jen tak nevzdám," pomyslel si, zachytil se křídlem za okap a vylezl k dalšímu oknu. Opatrně nakoukl do místnosti a odsunul stranou talíř s česnekem. Potom se opatrně vplížil dovnitř a začal se pomalu rozkoukávat. Náhle se prudce rozsvítilo a někdo mu cosi vstříkl do oslněných očí. Vyděšeně ultrazvukově vypískl a prudký kopanec ho následně vynesl z okna zpět na ulici, kde vrtulovitým letem přistál na hromadě hnoje.

"Tak velkého mola jsem ještě neviděl," pomyslel si Adalbert, když lezl zpátky do postele. "No co, alespoň jsem vyzkoušel halogenku6 a molomor."

Venku se cosi pohnulo. Bylo to trochu divné, totiž ne každou noc můžete spatřit obřího netopýra, jak se hrabe v hromadě hnoje.

"Zasr... práce, bejt dneska upírem, to není jen tak," bědoval upír, když se měnil zpět do humanoidní podoby. Už se mu do toho moc nechtělo, ale nakonec přece jen ještě vylezl k dalšímu oknu. Obezřetně otevřel okenice a rychle ucukl. Když se nic nedělo, odvážil se opatrně nakouknout jedním krvavě rudým okem dovnitř. Na lůžku nikdo nebyl, ale chrápání se ozývalo z dvoukoláku ukrytého ve stínu postele. Upír vstoupil do pokojíku a rozhlédl se. Na talíři, kde měl být česnek, nic nebylo, ale jeho zápach stejně cítil. Linul se odněkud od vozíku.
"Ty lidi jsou ale prasata," pomyslel si upír. "To je nápad dávat si česnek do kárky, kde spí."

Na první pohled se zdálo, že tentokrát by mohl mít štěstí. Sotva se však přiblížil ke Killymu, který nerušeně zařezával7 na hromadě uvnitř vozíku, zvedla se ojka a s tichým bzučením zamířila na vetřelce.

"Ale do pr..." stačil si ještě pomyslet upír. Potom vystřelila z ojky vrhací síť s háčky na okraji, omotala ho, následoval řetěz, který mu ovinul nohy a celé to uzavřela tlaková vlna, která celý balík vymrštila velkým obloukem z okna.

"No to je v pytli," říkal si upír, když se kutálel po protější střeše. "Tak naposled, teď si dám záležet, svítání se blíží a ještě jsem si ani nezobl."

Když se vyprostil ze sítě, přešel pod poslední zavřené okno, vyskočil, zachytil se římsy a vytáhl se nahoru. Už už se chystal vskočit do místnosti, když se náhle ozval výkřik: "Ugrum!" a čísi kindžál mu uťal hlavu.

"Jo jo, ty strigy jsou dneska strašně vlezlý," pomyslel si zaklínač, očistil zbraň o záclonu a hupsl do postele.

--------------------------------------------------------------------------------

Ráno. Normálně by se ozvalo i kohoutí kokrhání, jenže to by nesměl Ambrož v noci navštívit všechny kurníky v okolí.

Naši hrdinové si odpočatí a v dobré náladě dali k snídani míchaná vajíčka a když zaplatili za nocleh,8 vydali se na odchod.

Na východě vyšlo slunce a pomalu rozhánělo ranní mlhu. Všechno nasvědčovalo tomu, že bude krásný nový den, ... zkrátka na zblití.

--------------------------------------------------------------------------------

1 Hospoda, krčma, knajpa, pivnice, hostinec, restaurace nebo aspoň bufík.
2 To už tu bylo, ale vzhledem k tomu, že je to Boginina oblíbená fráze, tak se s tím nedá nic dělat.
3 Neodbila, minula zcela v tichosti.
4 Což byla pěkná hloupost, protože ho zaslechl divoký troll samotář, vlka dohnal a zadávil.
5 Respektive noc.
6 Svítilna, ve které je místo svíčky speciální druh nočního hmyzu, podobného světluškám, takzvané bzikny halogenové.
7 Ve dne podřezává, v noci zařezává.
8 Asi měli opravdu dobrou náladu, protože to normálně nedělají.