Cesta tam a zase zpátky do hospody 13 (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Cesta tam a zase zpátky do hospody 13

Slunce pomalu plulo oblohou, stíny se krátily a naši hrdinové si to odhodlaně a plni optimismu rázovali po prašné cestě vedoucí z Větrné Důlky k Ropuším Blatům.1 Krajina se pozvolna začínala měnit. Zalesněné kopce nahrazovaly rozbahněné a podmáčené louky a jen tu a tam rostla malá skupinka zakrslých stromů. Kolem druhé hodiny po poledni se v dálce zjevilo několik chudých dřevěných domků.
"Už tam budem!" zvolala vítězoslavně Bogina a přidala do kroku. Za chvíli už stáli hrdinové na návsi a rozhlíželi se okolo.

"To je teda zapadákov," poznamenal zaklínač. "Ani mě nikdo nepřijede přivítat. Co si ty vidláci vo sobě vlastně myslej?"

"To chce klid," utnula zaklínačovo brblání Bogina a vyrazila k hospodě. Ta byla skoro prázdná a až na jednoho hosta spícího na lavici a vystrašeného hostinského tam nikdo nebyl.

"Pivo a rum!" zvolali hrdinové sborem. Když se hospodský nehýbal a stále zíral s otevřenou pusou, došla Bogině trpělivost.
"Tak co bude? Nepřišli jsme sem umřít žízní!"
Hostinský vyděšeně zamrkal a zakoktal se: "Nnneee… nejste vy náhodou hrdinové?"

"Hmno, když se to vezme kolem a kolem, tak je to vlastně docela tedy asi zřejmě jedna z možností," shrnul to Brdečka.

"Vy jste vopravdický hrdinové? Tak to musím rychle za starostou!" vykřikl hostinský a vyběhl na náves.

"No to snad není pravda. Člověk aby se obsluhoval sám. To jsou dneska poměry," nadávala Bogina a přesunula se k výčepu.
Za chvíli se krčmář vrátil a vedl s sebou celkem slušně oblečeného postaršího obtloustlého muže.
"Dobrý den, já jsem starosta Ropuších Blat a srdečně vás zde vítám."
"Hmm, ten bude něco chtít, uvidíte," poznamenal ze stínu pípy Killerián.
"Jestli jste opravdu hrdinové, tak mi vás posílá samo nebe," řekl starosta.

"Hrdinové teda jsme, to jó, ale že by nás sem někdo poslal, to se mi nějak nezdá," utrousila koutkem úst Bogina a nacpala si dýmku.
"Naše vesnice je ve velkém nebezpečí, potřebujeme vaši pomoc."
"Já to říkal," zamračil se Killerián.

"Pokud se rozhodnete úkol přijmout a někomu z vaší skupiny by se něco, nedej Oglastare, stalo, tak se budu já, starosta od všeho distancovat. Tento disk se zničí za pět vteřin… Teda, co to kecám, jestli nám chcete pomoci, měli byste vyrazit hned, než slunce zapadne a temnota noci rozjede se strašlivými démony svou párty."2
"Hmmm… mhmmm… hmmm…" zamyslela se Bogina. "A co za to?"
"Deset stříbrných bugříků každýmu," řekl starosta.
"To je teda zatraceně málo!" vzpomněla si Bogina na hromadu zlata v dračí sluji.
"Víc by ale náš rozpočet neunesl," poznamenal sklesle starosta.
"Tak zvyšte daně," poradil mu Killerián.
"Hmm, no to by možná šlo. Tak tedy jedenáct každému."
"Třicet:"
"Třináct."
"Dvacet."
"Patnáct."
"Osmnáct."
"Jedenáct."
"Domluveno!" vykřikl vítězně zaklínač a Bogina ho vzala vzápětí sekerou po hlavě.

"Vidím, že jste moudří hrdinové. Pro vás bude naše záchrana úplná hračka," prohlásil starosta.
"A o co vlastně jde, když jsme u toho?" zeptal se Břéťa.

"Já jsem vám to neřekl?" podivil se starosta. "V blízkých bažinách se usídlil strašlivý Kosejk! A vy ho musíte zabít a přinést mi jeho zuby jako důkaz."
"Chudáček Kosejk," probudil se v zaklínači ekolog.3

"Chudáček?" zaťukal si na čelo dosud mlčící Ambrož. "Kosejk je jedna z nejstrašlivějších příšer, které znám. Má obrovské zuby, útočí na dálku jedovým slintem a pokud ho někdo dráždí, začne ožírat všechno, co mu přijde pod ruku. Na určitou vzdálenost dokáže cokoliv zadechnout a navíc má vždy po ruce smečku pekelných myších psů.4 A aby toho nebylo málo, je téměř nesmrtelný5 a na nohou má nataženy smrtící zahnilé punčocháče. Jediná možnost jak ho zničit, je donutit ho k sebezádechu.6 To se však ještě nikomu nepodařilo."
"No vždyť říkám, že to pro vás bude hračka," zatvářil se přihlouple starosta.
"O tom by se dalo polemizovat," řekl Ambrož.

"Já se ňákejma pověrama nenechám zastrašit. Až pozná mojí sekeru, bude ještě škemrat o smrt," odtušila temně Bogina.
"Jo, ale nejdřív nám vyplatíte zálohu," prohlásil nesmlouvavě Killerián.
"No tak tedy dobrá, tady máte každý po pěti stříbrných, ale pusťte se hned do práce."
"To pro nás nebude práce, ale odpočinek," zasmál se drsně Břéťa a vyrazil na náves.

Ostatní vyběhli za ním a vydali se směrem k bažinám. Minuli několik chatrčí i pár luxusních srubů, přečvachtali podmáčenou louku, prolezli devatero křoví a devatero houští, vyplašili sedmero krkavců, pošlapali osmero kapradin a jak si tak pěkně vykračovali, náhle se ocitli před strašlivě temnou jeskyní. K ní se vinula uzoučká stezička lemovaná rezavou trávou. Všude kolem se válela nazelenalá mlha a bahenní plyn co chvíli probublal ze smrdutého bahna.
"Mě je blbě," konstatoval Brdečka.
Z jeskyně se náhle ozvalo strašidelné zachrochtání.
"To je Kosejk!" vypískl Ambrož.

"No sláva. Kosejku, Kosejku, vylez než si pro tebe dojdu!" zakřičela do jeskyně Bogina a udeřila sekerou do skály.
"Grm, grm, ugrm!" ozvalo se z jeskyně.
"To na mě nezkoušej, já se tě nebojím."

"Hoja grib grib-oe!" ozvalo se opět z jekyně a z temného vchodu se vynořily dva ohnilé plesnivé zuby. Ty se stále zvětšovaly a zvětšovaly až se konečně vynořil i Kosejk, v celé své kráse.7
"Ugrmble, ugrmble," pravil a zamával pařátem.
"Dobré odpoledne,"8 pozdravil Adalbert.
Z jeskyně se ozval pisklavý štěkot a na pěšinu se vyhrnulo sedm pekelných myších psů.
"Chrchlebrchle, Bročku, Ťapinko, Bobinko, Punťo, Azorku, Rexíku lehnout!" okřikl je Kosejk.
"Jé vono to mluví," zaradoval se zaklínač.
"Ugregribgrabmhrmf, co tady pohledáváte bídní červi?"

"My jsme hrdinové a přišli jsme si pro tvoje zuby, tak si dávej bacha, jak s náma mluvíš," zvolal odvážně ze stínu Killerián.
"Naval zuby a my tě necháme možná naživu," prohlásil Ambrož.
"Ty jseš taky hrdina?" podivil se Kosejk.
"Magický tchoř Ambrož, jméno mé. Jsem váženým pomocníkem strašlivého kouzelníka Čáryfucka."
"No a já jsem Bogina trpaslice, slovutná to bojovnice."
"Mě říkají Drsný Břéťa."
"Já jsem experimentalista A. B. Brdečka."

"Já se jmenuji Killerián Frost a pocházím z pseudohudebního klanu Killy Family Frost. Jo a támhleten blbeček, co se rejpe kindžálem v nose, je zaklínač."

"No to se máte čím chlubit, já jsem strašlivý Kosejk,9 zvaný Grib nebo taky Prasejk," zachrochtal Kosejk.

"Tak představování bysme měli zdárně za sebou a teď zpátky k věci. Dej sem zuby nebo zdechni!" vykřikla Bogina a zatočila sekerou.
"Odejděte, nebo zavolám svého právníka!" nedal se Kosejk.
"Zavolej si koho chceš, já to pak vezmu všechno jednou ranou," zazubil se Břéťa.
"Já jsem ale nesmrtelný," podotkl Kosejk skromě.
"To se teprve uvidí," odtušila Bogina a zadumaně pohladila ostří své sekery.

"Ugrum!" chrchnul najednou Kosejk a zahryznul se do hrany jeskynního vchodu. Příšerně to zakřupalo a kus skály zmizel nenávratně v Kosejčím žaludku.10
"Ten má ale apetit," okomentoval to Killerián.
"Tak Kosejku, naposled se pomodli a připrav se na smrt. Máš nějaké poslední přání?" machroval Ambrož.

Ozvalo se bublavé: "Ugrmbléééflus," a Kosejk zaútočil jedovým hlenem. Kolem hrdinů se sevřela smrdutá mlha a Bogině se začal škvařit pancíř. Brdečka se dusil a potácel se ven z bažin. Killerián skočil na vozík, chytil Ambrože a samohonem11 se rozjel za Brdečkou.
"Grhmmpflusss," zahájil Kosejk další vlnu útoků. trefil Boginu přímo do pancíře.
"Do prdele, škvaří se mi escépéčko!" nadávala trpaslice a dala se na ústup.

"To prase mi oslizlo bederní roušku," rozčiloval se Břéťa a s napřaženým kyjem se vrhl na Kosejka. Zapomněl však na myší psy. Ti se mu zakousli do obou sandálů a barbarovi nezbylo nic jiného, než je odcvrnkávat. Toho využil Kosejk a zadechnul Břéťovi zrcátko, hřeben a kartáček na zuby. Břéťa znejistěl, zpohlavkoval posledního psa12 a jal se také ustupovat.

Mezitím se zaklínač pokoušel kindžálem rozehnat zelenou mlhu, ale když viděl, že se ostatní pozvolna rozcházejí a mlha se ne a ne rozplynout, vydal se rozvážně za nimi.

"Zdrháme támhle přes tu louku do hvozdu!" zavelela Bogina a rozběhla se s ostatními v zádech udaným směrem. Bažinu nechali brzy za sebou, ale Kosejčí chrochtání a plivání bylo slyšet ještě hodně dlouho.

--------------------------------------------------------------------------------

1 Ropuší Blata se jmenuje malá vesnička nedaleko velkých bažin.
2 Patrně house párty.
3 Jde to s ním s kopce.
4 Pekelný pes křížený s opileckou bílou myškou (canis rattus forma kosejkus).
5 Proto ho lze potkat i dnes kolem stanice tramvaje Kamenická na Praze 7.
6 Něco jako fázovaná spektrální imploze.
7 Tak tohle je už morbidní humor.
8 Jak pro koho.
9 Jak je vidět, strašlivý je tady už taky každý druhý.
10 Nebo v něčem takovým.
11 Tedy autopohonem.
12 Tím se vysvětluje, že se nyní Kosejk vyskytuje většinou v osamocené formě.