Cesta tam a zase zpátky do hospody 15 (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Cesta tam a zase zpátky do hospody 15

"Tak kam půjdeme teď?" zeptal se Drsný Břéťa.
"No nevím jak kdo, ale já bych zašla k Volavce na panáka," nadhodila Bogina.
"Klidně, aspoň zapijeme šťastný návrat," souhlasil Killerián ze stínu.
"No je fakt, že bych si taky dal nějaký ten žejdlík," zaslintal zaklínač.
"A budou mít takhle pozdě otevřeno?" zeptal se Brdečka.
"Tam? Tam mají otevřeno vždycky," zašklebila se Bogina pod vousy a rázně vykročila kupředu.

--------------------------------------------------------------------------------

A tak by nejspíš skončil náš příběh, kdyby… kdyby to byl příběh standardní a s obyčejnými hrdiny abstinenty. Jenomže, jak jistě uznáte, hrdinové mají do obyčejných dost daleko a o nějakých abstinentech se už vůbec nedá mluvit. Proto jsme se my, jako autoři, rozhodli seznámit vás, jako čtenáře, s tím, co naši hrdinové provádějí ve svém volném čase. Upozorňujeme, že následující řádky jsou dosti drastické a slabší povahy by měly právě teď ukončit četbu a dát si panáka sodovky.

Poslední varování!!!

Pozóóór…………………..TEĎ!

Ranní mlhou ve sklavských ulicích se pomalu začaly prodírat první sluneční paprsky. Někde zaštěkal pes a noční obyvatelé se vraceli do svých úkrytů. Město se zvolna probouzelo do nového dne, pro někoho ale nejenže nezačínal den nový, ale ještě ani neskončil ten starý. Většina těchto výjimek se nacházela v různých stádiích rozkladu v krčmě U bílé volavky.

Dláždění před hospodou pokrývala vrstva zkrvavených skřetů vyhazovačů,1 roztřískaného nábytku a pestrá směska různobarevných hnujdek.

Kdyby se náhodný chodec přebrodil výše zmíněnou břečkou k jednomu z rozbitých oken, naskytl by se mu tento pohled: u nezničitelného dubového stolu sedí pět podnapilých hrdinů. Vlastně sedí jen čtyři, jelikož zaklínač v povznesené náladě tančí na židli.2 Adalbert si již hodnou chvíli čte desku stolu na jehož jednom konci je vyrovnaná řada čtvrtlitrových panáků, které přibývají tak rychle, jak jen stačí krčmář nalévat. Prostředníka mu přitom dělá Bogina, která nádobky zbavuje jejich tmavě zeleného obsahu. Naproti Bogině sedí D. Břéťa, v tlapách svírá papírový kelímek s brčkem a hlasitě usrkává. V rohu pod svícnem sedí na lavici Killerián3 v dámské společnosti.
Břéťa dosrkal, zmuchlal kelímek a odhodil ho do kouta na hromadu jemu podobných.

"Ještě jednou?" zeptal se zcela zbytečně hospodský, jelikož barbarova gestikulace se dala těžko vyložit jiným způsobem.

Zaklínač dokončil svoji taneční kreaci působivou figurou, zachytil se zuby nehty okraje stolu a vytáhl se na lavici vedle Killeriána.
"Huužgrrrufňkň?" pokusil se navázat konverzaci a upřel lesknoucí se hadí očka na zloděje.

"Ňufhuhmňuf," odvětil Killerián, zuřivě trhajíc zuby zbytky růžového spodního prádla.4 Zaklínač vidouc, že tady mu pšenka nepokvete se znechuceně odvrátil a rozjařeně se zahryzl do nohy od stolu.

"A teď se napijem na zdraví mojí mámy, největší chlastačky všech dob!" zvolala Bogina a obrátila do sebe kýbl rumu. U vedlejšího stolu se pohnulo cosi, co všichni až do této chvíle považovali za žulový masiv.
"Tak hele, největší chlastač všech dob jsem já, slovutný troll Rudla Příčůrka," zahřměl masiv.
Bogina chvíli nevěřila svým uším, pak svým očím a nakonec zmačkala kýbl.
"Tak to jsem asi špatně slyšela," pronesla temně.
"Tak si vyčisti uši chrpajzlíku…"

V následujících pěti minutách prošla Bogina několika stádii, při kterých střídavě bledla, brunátněla, zelenala, modrala, fialověla a když se nakonec zastavila na své normální kakaové, vyskočila zpoza stolu, odkopla zaklínače, který očichával Rudlovi nohu a zabušila pěstí trollovi na koleno.
"Tuhle urážku smyješ lihem! Rozdám si to s tebou a uvidíme, kdo je tu větší chlastač!"

Rudla výzvu radostně přijal a zřítil se na volnou židli. Bogina se usadila naproti němu a mávla na krčmáře.
"Nos to sem a piš to hráběma!"

Protože sledování činnosti zmíněné dvojice by bylo poněkud stereotypní, přesuneme pozornost pod stůl našich hrdinů, kde se zaklínač mezitím podivuhodně skamarádil s Killeriánovým dvoukolákem. Po chvilce štrachání se mu podařilo spustit samohon a rozjařený zaklínač začal jezdit po místnosti a kličkovat mezi stoly a ležícími opilci. Po chvilce dorazil k výčepu. Hospodský jen taktak uskočil, ale už nestačil odklidit pětilitrový demižón s jaltgským červeným. Zaklínač se ho okamžitě zmocnil, urazil mu hrdlo kindžálem a začal nasávat. Když dosál, mohutně zaříhal a učinil pokus vyhodit prázdnou nádobu z okna do venku stojícího kontajneru na sklo. Samozřejmě se netrefil a demižón zasáhl jednoho vstávajícího skřeta vyhazovače, který se rázem změnil opět na ležícího skřeta vyhazovače.

Pět litrů jaltagského vína vykonalo své, zaklínač se propil do těžké chrochtoty a začal si psychopaticky pobrukovat. Když dokončoval šestý okruh a míjel stůl svých spolupijců, vesele jim mával a řval z prdla hrdla:5 "Já mám kóně, vrány kóně!"
To vytrhlo Břéťu z plodné diskuse s rumem a bryskně zvolal: "Hovno zaklínači, hovno máš!"

To zaklínače dožralo natolik, že strhl řízení, vzal to zkratkou přes strop a smykem zastavil Břéťovi těsně vedle sandálu.
"Ubrff! Já mám v kapse tři gnómy!"
"Hovno zaklínači, hovno máš," pravil Břéťa ještě jednou do kola.

Nato zaklínač otůroval vozík a s bojovou písní Skákal barbar přes oves, přes zelenou louku, se vrhl proti Břéťovi. Ten to ovšem čekal, takže se vozík i se zaklínačem v okamžiku řítil proti zatím ještě jakžtakž stojícímu výčepu, popohnán barbarovou pěstí.

"Vědmáci čtveráci, to jsou ale prasata…" začal si Břéťa broukat oblíbenou lidovou píseň a obrátil pozornost zpět ke svému kelímku.
"Na sračky, na sračky…" hulákal zaklínač. Výčep se rychle blížil.

"Na sračky, na srač-ááááá!" Pozor zákruta… ííííííí… budžchřusžhudrž! A vozík i výčep byly rázem na sračky.6

Břéťa dozpíval, dopil a poklidně upadl do komatu. Brdečka zvedl hlavu, škytl a upadl za Břéťou. Killerián přidušen vdechnutou krajkovou podprsenkou nerušeně dávil pod stolem. Bogina to uhrála s Rudlou na pat, tedy spíš pád na podlahu, kde oba až na občasné křeče zůstali nehnutě ležet.

Tak teprve tady končí příběh našich hrdinů a jestli neumřeli na otravu alkoholem, dožijí se jistě i dalších dobrodružství. TU BÍ KONTYŇŮD… a nebo taky ne…

--------------------------------------------------------------------------------

No a na závěr poděkování: Děkujeme. A mimo jiné taky hospůdce U Karla IV. za příjemné prostředí jako stvořené pro naše tvůrčí mysli.

--------------------------------------------------------------------------------

1 Tito skřeti neplnili funkci ochránců podniku, ale zaskakovali za normální hosty, když došlo na prohazování dveřmi, okny a stěnami. Na nedostatek zájemců na místa vyhazovačů si nemohl hospodský stěžovat, protože měl vždy po ruce trollí pomocníky, kteří skřety chytali po lesích.
2 Ovšem uniklo mu, že se i s židlí nachází v horizontální poloze.
3 Jak známo pod svícnem bývá tma.
4 Samozřejmě ne svého, ale své společnice.
5 Nebo tak z něčeho.
6 Akorát zaklínač to zase jako na potvoru přežil… shit!