Cesta tam a zase zpátky do hospody 4 (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Cesta tam a zase zpátky do hospody 4

Po cestě kráčel barbar. Byl to trochu zvláštní barbar. Ne, že by neměl hustou hřívu havraních vlasů, nebo modré blýskající se oči, či snad pádný py...ehm, tedy kyj, naopak vlasy měl havranovatější než většina havranů a očima blýskal jako blázen. I kyj měl, i když to byl vlastně přitesaný strom s hřebem na konci.

To vše bylo v pořádku, ale co bylo na první pohled jinak, to byla jeho bederní rouška. Totiž u barbara se tak nějak očekává, že bude mít roušku z huňaté kožešiny medvěda, vlka lidožravce nebo alespoń z obrokrtka zabijáka, ale růžové hedvábí s kytičkovým vzorem, to fakt překvapí.

Takže znovu - po cestě kráčel barbar (ještě podotkněme, to abys získal, milý čtenáři, o jeho povaze úplnou představu, že jeho jméno je známo po všech lazebnictvích a kadeřnických salónech v království. Všude tam ho nazývají Drsný Břéťa).

Tak tedy po cestě kráčel Drsný Břéťa a přes rameno si nesl kance, o kterého zakopl před chvílí v lese. Laškovně si pohrával s vepřovým ouškem a pískaje si Krásný vzhled je na ten boží svět, kráčel po silnici až do tmy.

Fakt, že přestává vidět a že místo mušek mu mezi zuby zůstávají netopýři, ho přiměl najít si nějaké místo, kam by hlavu a prase složil. A ke všemu ještě začínalo pršet.

Jelikož nikde poblíž nebyla žádná hospoda, opřel se Břéťa sklesle o stoleté dubisko. Strom zapraštěl a vyvrátil se.

"A ejhle," pomyslel si Drsný Břéťa. "Vývrat! Není to sice útulná hospůdka, ale lepší než nic."

A protože se už docela hodně rozpršelo, nelenil, zalezl pod kořeny, dal si kyj pod hlavu a přikryl se prasetem. Brzy už spokojeně chrápal a nic si nedělal z řečí těch opilců z hospody, kde včera nocoval. Žádné báchorky o velkých, chlupatých a zubatých potvorách ho nemohly vyvést z míry, protože to byl hrdina a ještě k tomu Drsný.

--------------------------------------------------------------------------------

Okolo půlnoci probudil Břéťu šramot ve křoví nedaleko jeho úkrytu. Jeho kočičí instinkty zapracovaly, ale jak byl rozespalý, zmohl se jen na slabé zamňoukání.

Po chvíli se křoví rozhrnulo a vypotácelo se z něj něco, co v lese nemělo vůbec co dělat. Vypadalo to jako mrtvolník ve značném stadiu rozkladu.

"Zombík," pomyslel si Břéťa. "Žádný velký, chlupatý a zubatý, ale malý, shnilý a zubatý. Těm řečem v hospodě se už dneska nedá opravdu věřit."

Zombie, jak se zdálo, byla sama dosti udivena tím, že ji autoři zhmotnili zrovna uprostřed hvozdu. Zmateně se rozhlížela kolem a když uviděla pod jedním vývratem barbara, který na ni blýskal očima, bylo jí hned jasné, jakou roli má v tomto příběhu plnit. Vzhledem k tomu, že to ale byla jakžtakž rozumně uvažující zombie, došla k závěru, že nemá cenu nechat se, jen tak pro pobavení čtenářovo, zmasakrovat nějakým svalomozkem, který na ni bafne zpod vývratu, a zahájila taktický ústup zpět do roští. Cestou ještě zasyčela a aby se neřeklo, upustila kus levé ruky a pak zmizela mezi listím.

Drsný Břéťa ji nepronásledoval, protože se mu nechtělo opouštět suchý vývrat a vyhřátého kance a pobíhat v dešti po lese.

Sotva však znovu usnul, byl opět probuzen. Tentokrát to zombík nebyl. Z bukového mlází na něj zíraly dvě velké, chlupaté a velice zubaté potvory.

Tak přece, pomyslel si Břéťa, líně vstal a za praštění kloubů se protáhl.

"Hele, potvory, se mnou nemá cenu se prát, já jsem ke všemu odhodlaný hrdina a nemám nic co by vás mohlo zajímat, snad jenom to prase, ale toho se nehodlám vzdát."

Zmínka o praseti udělala s potvorami své. Už totiž dneska sežraly poustevníka a bábu s roštím a tak měly lidí už dost a správně uleželé vepřové by jim přišlo vhod. Začaly jim téct sliny nebo co a jaly se přibližovat k vývratu. Jedna se zastavila před Břéťou a vycenila už tak dost vyceněné tesáky. Snažila se tím odvrátit pozornost od své družky, která začala Břéťu pomalu oblézat a vztahovala k praseti toužebně několik svých chapadel.

Když to Břéťa zpozoroval, zvolal: "Tak vy mi přece jen jdete po čuníkovi!"

Pak uchopil svůj mocný kyj a rozsračkoval potvory po okolí. Potom si příjemně znaven opět lehl, načechral si prase a usnul. Tentokrát už spal až do rána.

K snídani si upekl pašíka a vypil studánku, kterou našel za jedním roštím a vydal se dál. Na cestě byly sice kaluže, ale jinak to vypadalo, že bude krásný den.

"To zas byla noc," pomyslel si. "Někdy přemýšlím o tom, že bych se už někde měl usadit a otevřít si masážní salón místo toho, abych se takhle trmácel na stará kolena."

--------------------------------------------------------------------------------

Bylo asi pět hodin odpoledne, když Břéťa v dáli uviděl sklavské městské hradby a věže.

"Dneska si konečně dám horkou koupel a nechám si ošetřit svou jemnou pleť," zaradoval se a poškrábal se na chlupaté hrudi.

Když došel až k bráně, strážný se mu hluboce uklonil a s přáním pěkného pobytu ho nechal projít do města.

Hned za hradbami se barbar zastavil a ostřížím zrakem prozkoumal vývěsní štíty všech obchodů v dohledu. Zaujal ho malý růžový nápis "Kosmetický salón Škrabka syn". Vešel tedy dovnitř a po několika schůdcích sestoupil do poměrně velké místnosti. Vzduch zde byl vytlačen ven různými vonnými tyčinkami a listy aromatických bylin. Všichni přítomní se podívali ke vchodu a zůstali s otevřenou pusou zděšeně zírat. Ticho, které nastalo, přerušily až nůžky, které vyklouzly z ruky ztrnulému kadeřníkovi a s třeskotem dopadly na kamennou podlahu. Barbar přešel k volnému křeslu a pohodlně se usadil.

"Chci kaštanový přeliv, pedikůru, manikůru, pleťovou masku z čerstvých okurek, horkou koupel s pleťovým regeneračním mlékem (nejlepší je z černé horské kozy) a vyholit podpaží," prohlásil Břéťa a mile se usmál na zmateného holiče.

Tomu se najednou rozjasnil obličej náhlým poznáním.

"Neráčíte náhodou být slovutný a světoznámý barbar Drsný Břéťa?"

"No pokud vím, tak ano," odpověděl vesele Břéťa a potřásl si s kadeřníkem tlapou. Toho už ani nenapadlo věnovat se právě stříhané zákaznici a začal poskakovat kolem urostlého barbara.

"Říkal jste kaštanový přeliv?"

"Ano kaštanový, havraní čerň už není v módě. Jo a málem bych zapomněl, budu si přát celkovou masáž."

"Jistě, jistě. A budete si přát dámskou obsluhu?" mrkl šibalsky kadeřník na barbara.

"Ne, požaduji výhradně Vaši péči," odvětil Břéťa a na oplátku mrkl na kadeřníka.

Ten něžně zašeptal: "Bude mi potěšením," a jal se Břéťovi tesat nehty. Barbar se příjemně uvolnil a začal si pohvizdovat. Úplně falešně, ale o to hlasitěji.

V tomto rozpoložení se mu začaly honit hlavou různé podnětné myšlenky.

"Nebyla by tady v okolí nějaká dobře placená nenáročná práce?"

Kadeřník přestal na chvíli mlátit obrovskou palicí do tupého dláta a zamyslel se.

"No něco by tu bylo. Dobrodružná práce v nějakém per…per…perversivním kolektivu a prý za velké peníze."

"To by mohlo být ono."

"Má to ale jeden háček, zájemci se mají dostavit zítra po druhém zakokrhání k temné věži strašlivého kouzelníka Čáryfucka, která se nachází v hlubinách temného hvozdu asi dvě míle od městských hradeb."

Barbar se usmál. "Se strašlivýma kouzelníkama jsem vždycky vycházel v pohodě. Nuže, přineseš mi něco na zub a popíšeš mi cestu. Teď ale neváhej a tesej!"

Právě když ponocný odtroubil půlnoc, otevřely se dveře Škrabkova kosmetického salónu a na ztemnělou ulici vyšel barbar. Jeho tmavá pleť se ve světle pouličních loučí nádherně leskla a kaštanový přeliv krásně ladil se zlatým květinovým vzorem na růžové bederní roušce. Kožený váček, houpající se u barbarova pasu znatelně splaskl, ale Břéťa na peníze nehleděl,1 protože se konečně zase cítil dobře ve své kozím mlékem nasáklé kůži.

Vykročil rázně směrem, který mu naznačil kadeřník, začal si falešně pískat a do rytmu točil již zmiňovaným přitesaným stromem.

Jedna paní v protějším domě chtěla na opovážlivého rušitele nočního klidu vychrstnout kýbl fekálií, ale když uviděla bronzový lesk kůže, pod kterou se přelévaly mohutné svaly, tak kýbl odložila a toužebným pohledem sledovala Břéťu, dokud nezmizel za rohem. Pak smutně zavřela okno a znechuceně se vrátila do postele ke svému chrápajícímu manželovi.

Mezitím došel Břéťa k Severní bráně, prošel malou postranní brankou pro noční návštěvníky a vydal se rozvážným tempem do temného hvozdu.

Strážný u brány upustil halapartnu a ještě dlouho zíral do tmy za barbarem.

"Asi budu muset ještě hodně posilovat," řekl si a pořádně si přihnul z malé placatky. Pak se unaveně opřel o studené kameny hradby a usnul spravedlivým spánkem.

--------------------------------------------------------------------------------

1 Byla totiž už docela tma.