Cesta tam a zase zpátky do hospody 5 (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Cesta tam a zase zpátky do hospody 5

Z hospody "U bílé volavky"1 se vypotácela malá vousatá postavička s dvoubřitou sekerou přes rameno a v kostýmku, který připomínal popelnici. Broukajíc si nějakou odrhovačku zamířila do postranní uličky s jasným úmyslem.2

"Ruce vzhůru trpaslíku!" ozvalo se ze stínu. "A na tu sekeru ani nemysli, mám nataženou kuši."

Vousatá popelnice pohlédla směrem k několika prázdným sudům, odkud zazněla výzva.

"Já nejsem trpaslík, ale trpaslice, to zaprvé a zadruhé vůbec nevim co mi brání abych ti usekla kule…"

"Mám přece kuši?" podotkl nesměle lupič.

Trpaslice zamyšleně potěžkala v ruce sekeru a udělala krok ke stínu.

"Stůj nebo střelím!"

Krok.

"Já opravdu střelím!"

Další krok.

Zadrnčela tětiva, šipka narazila trpaslici do hrudi a se zvučným plonk se odrazila kamsi do hloubi uličky.

"Standardní cestovní pancíř," odtušila trpaslice a poklepala si na hruď.

Za chvíli už bylo ze stínu slyšet jen rychle se vzdalující dusot běžícího člověka.

"Ani ty lupičové už dneska nejsou co bejvali," odplivla si Bogina Mandrogová, slovutná to bojovnice, vykonala potřebu a nacpala si dýmku.

Z hospody se ozval strašlivý řev a zvuk rozbíjeného nádobí. Oknem vyletěl zkrvavený skřet a zůstal ležet na poplivané dlažbě.3 Za chvíli vyletěli další dva ještě zkrvavenější. Z dalšího okna vyletěl pověstný nezničitelný dubový stůl a za ním vyholený barbar s tesákem v zubech. Ten se hned zvedl4 a s bojovým rykem vběhl zpátky do putyky.

Bogina si naposled potáhla a odplivla, vyklepala si dýmku a vyhrnula si rukávy kroužkové košile. S vidinou pořádné řežby se s výkřikem: "Už du!" vrhla do víru boje.

V hospodě bylo hotové peklo. Mydlil se tam každý s každým, vzduchem poletovalo nádobí, kusy nábytku a vrhací zbraně všeho druhu. V rohu párek trollů dribloval o zeď se zbytkem skřeta, vedle nich se dva goblini střídavě mlátili do hlavy nohou od stolu a násadou od koštěte, přes výčepní pult po sobě metaly dvě skupinky vrahů nože a hvězdice, na lustru vyrobeném z kola od vozu seděl mezi svíčkami zavalitý půlčík a střelami z kuše kropil lokál, jednooký zjizvený svalovec se snažil nacpat omráčeného půlelfa do čoudících kamen, apod. Celé to dokreslovala jedna ohnivá koule, která zmateně kroužila pod stropem.

Trpaslice byla ve svém živlu. Popadla nejbližšího skřeta a vrazila mu do zubaté držky opěradlo ze židle. Skřet jenom zachrčel a přežvykujíc dubové dřevo se spokojeně sesul na piliny. Bogina roztočila nad hlavou svou sekeru a začala si prosekávat cestu ke zdemolovanému výčepu. Když k němu dorazila, urazila hrdlo několika zaprášeným dosud nerozbitým lahvím a jejich obsah slila do velkého džbánu, který jako zázrakem zatím přežil bitku bez úhony. Trochu s ním zatřepala a pak ho do sebe naráz celý naklopila. Kolem ní se na chvíli objevilo nazelenalé světlo5 a potom teprve začala ta správná mela. Bogina zasekla do kolem stojícího trolla sekeru a vytáhla dva masivní boxery zdobené skalpy nepřátel. Její ruce se rázem změnily v mechanismus na rozbíjení držek, vytloukání zubů a šmelcování koulí.

Za okamžik se většina osazenstva nacházela rozšlapaná v pilinách nebo tekoucí po zdi, případně na hromadě mrtvých skřetů venku před hospodou. Bogina se rozhlédla po vybíleném lokále a zklamaně si odplivla.

"Ta dnešní mládež nic nevydrží, kdyby se to semlelo za časů mýho děda, tak by lehly popelem aspoň dvě nejbližší ulice. Ach jo!" povzdechla si, vrátila se k výčepu, vypáčila z ležícího trolla svou milovanou sekeru a zabušila na zkrvavenou stěnu za pultem.6

"Hej mistře, vstaň bystře a natoč rychle Bušťara,7 nechtěj abych se nasrala!" zanotovala, vyšvihla se na výčepní pult a čekala na krčmáře.

Ten se po chvíli objevil a natočil Bogině hned dva tupláky. Ta je do sebe nakopala jako nic a prázdné je podala krčmáři zpět. Takhle se to opakovalo asi osmkrát. Pak se ovšem stalo něco strašného. Krčmář několikrát zalomcoval pípou, ale nevytekla už ani kapka. Zbledl a začal omluvně blekotat: "Jak bych to jenom řekl, nevím jak se to mohlo stát, opravdu poníženě se omlouvám, já za to opravdu nemůžu. To snad špatná konstelace hvězd zavinila tu strašnou událost. Nebijte mě, mám patnáct neduživých dětí a zlou ženu…"

"Co to tu blábolíš?" osopila se na něj Bogina, které vyschlo v hrdle. "Přestaň kecat a nalejvej!"

"No to právě už nemůžu…"

Trpaslice se na krčmáře nechápavě podívala.

"On totiž došel Bušťar…"

Chvíli bylo ticho.

"Cože došlo? Bušťar?" zařvala trpaslice, ťala sekerou a rozsekla výčep napůl.

"Mám děti," kňučel krčmář a zkoušel se odplazit zpátky do skladu.

"Tvoje chyba, ať všichni tví haranti pochcípaj na černej kašel a úplavici," pravila temně Bogina a zasekla sekeru do podlahy těsně vedle krčmářova levého ucha.

"Máš poslední šanci navrhnout pro moji sekeru pořádný využití, jinak jsi bejval krčmářem U bílý volavky."

"Čáryfuck prej hledá udatný bojovníky," kvíknul krčmář. "Zejtra, vlastně už dneska ráno než kohout dvakrát zakokrhá se mají hlásit u jeho věže…"

"Říkáš udatné… tak to by mohlo být něco pro mě," s těmi slovy a demižónem nejlepší slivovice opustila trpaslice hospodu a vydala se mírným klusem k Severní bráně. Za chvilku už byla za hradbami a pevným krokem kráčela do temného hvozdu.

--------------------------------------------------------------------------------

1 Název "U bílé volavky" vůbec neodpovídá interiéru, ke kterému by se hodilo spíše jméno, které by obsahovalo slovo žumpa. Každou chvíli něco nebo někdo vyletí oknem nebo dveřmi, pod stropem se neustále převaluje hustý dým, podlahu pokrývají vrstvy jen zřídkakdy měněných pilin (tyto se pak musí zakopat tři metry pod zem na neobydleném místě), opilecký řev se line ven dlouho do noci a občasný nález mrtvoly je na denním pořádku. Ani vývěsní štít, na kterém je místo volavky postarší šedivá slepice s dlouhýma nohama, neodpovídá názvu hospody a svědčí jasně nejen o tom, že autor nikdy neviděl dotyčného ptáka, ale i o tom, že mu došla bílá barva.
2 U bílé volavky totiž nemají záchodky. Tedy jeden tam kdysi postavili, ale hned při první návštěvě ho nějaký troll - neoficiální prameny uvádějí, že to byl Rudla Příčůrka - naplnil až po okraj a ještě sežral toaletní lopuch. Hajzlík se tehdy musel nechat zazdít a od té doby se nenašel nikdo, kdo by měl dostatek odvahy postavit U volavky další.
3 Trpaslice když kouří dýmku tak totiž strašně plive.
4 Jako jediný z ležících.
5 Důkaz přízně boha Oglastara. Toť bůh všech hospod a ochlastů.
6 Jako vždy se hospodský při bitce schovával ve skladu sudů. Díky tomu také dělal hospodského U volavky již několik let.
7 Bušťar je oblíbené trpasličí černé osmnáctistupňové pivo. Je však pravda, že je oblíbené pouze u trpaslíků.