Cesta tam a zase zpátky do hospody 6 (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Cesta tam a zase zpátky do hospody 6

Strašlivý kouzelník Čáryfuck seděl v proutěném houpacím křesle, nohy měl naložené v lavóru s horkou vodou, kouřil dlouhatánskou fajfku s porcelánovou hlavou a čuměl na bednu.1 "Ach jo, zase ňáký akční drama,2 to je dneska svět. Už se na to nemůžu dívat," řekl rozladěně Čáryfuck, a protože zase zapomněl vypínací formuli, musel se podívat do magického návodu k použití. Když konečně pronesl spásné zaříkadlo, démoni si oddechli a šli si zakouřit.

Čáryfuck se protáhl, vklouznul do peřin a za chvilku už spokojeně chrupal.

--------------------------------------------------------------------------------

Mezi stromy se mihla tajemná postava, táhnoucí rozvrzaný dvoukolák a zmizela v trnitém křoví. Chvilku bylo ticho, pak se ozval zvuk trhané látky a několik velmi sprostých nadávek. Křoví se rozhrnulo a postava se vypotácela na travnatou mýtinu.

Kus mýtiny byl obehnán plotem a uprostřed stála nevelká polorozpadlá věžička. Vedle byl malý záhonek se zelím a u něj dřevěná kůlna a kurník. Nad dvířky byl na věži velký, kdysi zlatý nápis Temné sídlo strašlivého kouzelníka Čáryfucka a vedle něj malá cedulka stavba povolena.

Na dřevěném plůtku visela další cedule, tentokráte s nápisem shromaždiště zájemců o práci zde.

Zloděj došel až k plotu, přečetl si ceduli, zabrzdil dvoukolák a sedl si na zem.

"Fuj, to byla cesta. To bych si nikdy nepomyslel, že bude v lese a ještě ke všemu v noci taková příšerná tma. No hlavně, že jsem to stihnul. Jak je vidět, kohout ještě určitě v poklidu chrápe, tak si taky trochu zdřímnu," pomyslel si Killerián, pohodlně se uvelebil, zavřel oči a usnul.

Ze spánku ho vytrhl hlasitý praskot lámaných větví a menších stromků.

"Do prdele, posraná větev!" ozvalo se z lesa. "Já snad vytasím kindžál!"3

Zloděj se zvedl ze země a rozespalým hlasem pravil směrem k příchozímu: "Vy také přicházíte na ten inzerát?"

"IA HU HIA UÁÁÁ, fuj to jsem se ale vůbec nevyděsil," pronesl černě oděný příchozí odměřeně.4 "Já jsem hrdinný zaklínač a přicházím za strašlivým kouzelníkem Čáryfuckem k temné věži. Jsem tady správně?"

"Těší mě,5 já jsem slavný zloděj Killerián Frost ze známé Killy Family Frost. Je pro Vás ctí se se mnou seznámit," představil se Killy. "Jinak toto nemůže být nic jiného, než temná věž6, takže tu budete asi správně," dodal zloděj a zase si sednul do trávy.

"Jo a kdyby něco, tak kindžály se chodí tasit támhle k tomu křovíčku."

Náhle se bez jediného zapraskání větvičky objevila na okraji mýtiny mohutná postava s kyjem přes rameno.

"Jmenuji se Drsný Břéťa a jdu za panem Čáryfuckem."

"Hahaha, Drsný Břéťa, jahuhahuhá," smál se inteligentně zaklínač.

"Zřejmě vás moje jméno pobavilo, nu což, smích je zdravý," podotkl Břéťa hlasem filozofa a odhodil kyj do trávy. Země se zatřásla a z věže odpadl další kus omítky.

"Za chvilku se rozední, je čas na ranní hygienu," řekl barbar, popošel k malé studánce na kraji lesa, vyndal malý kartáček s nejkvalitnějšími kančími štětinami a začal si urputně drhnout tesáky.

Hluboko v lese se na chvilku objevilo mihotavé světýlko. Za chvilku se objevilo blíž a už bylo slyšet i praskání větviček.

"Asi další pracovní síla," poznamenal z temného kouta Killerián.

Za chvíli vyšel z lesa udýchaný člověk s lucernou v ruce a nevelkou brašnou přes rameno. Již na první pohled bylo jasné, že jde o standardní typ vědce experimentátora, protože měl propálený špinavý plášť, nazelenalou barvu obličeje, propadlý hrudník a jako jediného ho napadlo vzít si s sebou světlo.

Příchozí se rozhlédl kolem a vidouc barbara, kterému lezla z huby pěna, debilně se tvářícího zaklínače a tajemného zloděje, kterého vlastně neviděl, protože byl zalezlý v temném koutě, zarmouceným hlasem prohlásil: "Že jsem si radši nenechal uťafnout hnátu. Místo toho abych se tady trmácel temným hvozdem, mohl jsem si nerušeně užívat četných radostí invalidního důchodce."

"Jestli jde jenom vo hnátu, tak tu ti můžu uťafnout třeba hned, kindžálů mám na to víc než dost," okomentoval zaklínač experimentalistovu poznámku.

"A jak bych asi s jednou nohou došel do města pro důchod?" zeptal se věcně Brdečka.

"No vidíš, to mě nenapadlo, nad tím se budu muset zamyslet…"7 řekl zaklínač a stal se zádumčivým.

Pomalu začalo svítat. Barbar odložil kartáček, vyndal hřeben a broušené zrcátko a začal si pečlivě prohrabovat hřívu kaštanových vlasů. Zlodějův kout přestával být temným, což Killyho znatelně zneklidnilo a zaklínač se při přemýšlení tvářil, jako kdyby seděl na záchodě a ne a ne vytasit kindžál.8 Brdečka se zatím unaveně opřel o plot a pozoroval zajímavě architektonicky pojatý kurník.

V hnízdech se začala probouzet první ranní ptáčata a začala si nesměle pohvizdovat. Barbar schoval toaletní potřeby, protáhl se a mocně zazíval.

Z kurníku se rozespale vypotácel9 vyhublý kohout. Podezřívavě se rozhlédl po mýtině a s vypětím všech sil se mu na třetí pokus podařilo vyletět na plot. Tam chvilku přešlapoval a pak se nadechl k prvnímu zakokrhání. Místo pronikavého kikirikííí se však ozvalo jen sýpavé echchchue. Kohout se nadechl znova, ale dopadlo to úplně stejně. To ho ale jak se zdálo vůbec nepřekvapilo, s naprostou samozřejmostí vytáhl odkudsi10 malou placatou lahvinku s nápisem kvalitní tuzemský chrum - konzumní a mocně si přihnul. Pak se znovu nadechl a učinil třetí pokus, tentokrát stoprocentně úspěšný.

Už už se nadechoval k osudnému druhému zakokrhání, když se ozval rychlý dusot nohou a na mýtinu se přiřítila zadýchaná trpaslice točící nad hlavou oblíbenou11 dvoubřitou sekerou.

"To máš štěstí, žes počkal s tím kvílením," pronesla funící Bogina, vyrvala kohoutovi placatku a jedním lokem ji vyprázdnila.

"No co to…?" chrchlal okradený12 kohout.

"Hubu držet!" rázně umlčela veškeré protesty trpaslice a s pohrdavým úšklebkem se rozhlédla po budoucích spolupracovnících.

"Za to, žes to vychlastala, podruhý nezakokrhám," huhlal kohout výhružně.

"Abych ti nepřistřihla křidýlka…" odtušila Bogina a pohladila obě ostří své sekery.

"No dyť jsem toho zase tak moc neřek."

"Na přichcíplýho kohouta jsi toho nakecal až dost," spražila nebohého ptáka trpaslice a začala se opět věnovat svým spolupracovníkům.

"No to jsou mi teda bojovníci, jen co je pravda. Dejchavičnej vědec, debilně se šklebící vědmák, mrňavej podvraťák v koutku a barbar co vypadá jak kurva z Prdelovky!"13

Zatímco Břéťa a Killerián přešli její urážku se shovívavými úsměvy a Brdečka si jen tak pro sebe brblal, zaklínače se to zjevně dotklo.

Hrozivě zařval,14 vyskočil do vzduchu a v letu vytasil kindžál. Bogina uhnula a zaklínač zapadl po hubě do kurníku. To pobavilo kohouta tak, že zakokrhal podruhé a aby to měl z krku zakokrhal i potřetí, jak mu velela tradice. Pak seskočil s plotu a klovnul zaklínače do zadku. Ten podrážděně zakvokal a začal se pozadu soukat ven. Trpaslice se válela po zemi a řičela smíchy.

V tom se otevřelo věžní okénko a z něj se vyklonil rozzlobený bělovousý děda v noční čepičce.

"Co je to tady za bordel?"

Trpaslice se přestala chlámat a vyskočila ze zválené trávy.

"Vy budete zřejmě ten strašlivý kouzelník Čáryfuck, že?"

Děda se zamyslel: "No možná, že mi tak i kdysi někdo řekl. Ale kdo jste vy a co tu pohledáváte?"

"Já jsem Bogina Mandrogová, trpaslice, slovutná to bojovnice a přišla jsem kvůli té práci."

"My všichni jsme tu kvůli Vašemu inzerátu," přidal se Brdečka.
"Říkáte inzerátu?"
"Jo, inzerátu."
"Hm hm, to je mi tedy záhada," pravil Čáryfuck zamyšleně. "To tedy opravdu nevím. Říkáte inzerátu?"
"No seš snad hluchej?" projevil se zaklínač.
"Říkáte hluchej? To je zajímavé, ale s tím inzerátem, to tedy opravdu nevím…"

"Bouchni hlavou do zdi, to ti osvěží paměť a uleví se ti," ozvalo se z nitra věže.

Kouzelník zmizel uvnitř a za chvilku se ozvalo několik dutých ran. Pak se otevřely vchodové dveře a v nich se objevil strašlivý Čáryfuck v celé své kráse.15

"Vítejte udatní hrdinové bez bázně a hany, vy určitě přicházíte na můj inzerát, že?"

"A jsme doma," prohlásila Bogina.

"Ty tady bydlíš?" otázal se jí inteligencí přetékající zaklínač.

"To je debil," utrousil koutkem úst zloděj.

"Doufám, že jste všichni hodni zhostit se nelehkého úkolu, kterým vás chci pověřit."

"No přirozeně," naparoval se zaklínač. Ostatní jeho poznámku přešli taktickým mlčením.

"Tak tedy poslouchejte," pokračoval tajemně kouzelník. "Vydáte se až k Zběsile přelomeným horám, kde na vás na každém kroku bude číhat smrtelné nebezpečí a pekelné stvůry budou usilovat o vaše životy!"

Brdečka naprázdno polkl a začaly mu nekontrolovatelně cvakat zuby.

"Jen ti nejlepší se dostanou až na druhou stranu hor, kde teprve nastane okamžik pravdy. Tam budete moci prokázat svoji udatnost a statečnost, tváří v tvář strašlivému medvědu Vševědu."

Sakra nějak jsem tu pointu vykecal moc brzo, pomyslel si Čáryfuck, ale pokračoval. "Vševěd vám položí několik otázek. Pokud je zodpovíte správně, vydá vám tři zlaté chlupy ze svého přirození.16 Pokud si ale nebudete s otázkami vědět rady, stihne vás strašlivý osud. To je zatím vše."
"A co za to?" zeptal se Killerián.
"Co třeba nehynoucí slávu a článek na titulní straně Lidového výhřezu?" nadhodil Čáryfuck.
"To byl vždycky můj sen," zasnil se zaklínač a hadí očka mu svítila vzrušením.17

"Padesát zlatých bugrošů každému teď a stovku potom!" nesmlouvavě udala svou cenu Bogina.

Čáryfuckovi se při té cifře protočily několikrát panenky, pak se krátce zablesklo18 a kouzelník stál místo ve dveřích, na střeše kůlny. Další záblesk a tentokrát stál na větvi rozsochatého dubu na okraji mýtiny. Nejjasnější záblesk a Čáryfuck s heknutím dopadl mezi slepice na posranej dvorek . Ve dveřích věže se objevilo malé chlupaté zvířátko a řeklo: "Omluvte mého šéfa, takhle blbne vždycky, když mu rupnou nervy. Jo jinak já jsem magický tchoř Ambrož a budu vaším starostlivým průvodcem."
"Mno, aspoň bude co jíst," zamlaskal prasácky zaklínač.

Čáryfuck se mezitím vzpamatoval a pravil: "Tady máte tedy zálohu, co se dá dělat…" a hodil Bogině měšec napěchovaný mincemi. Vidinou tak velkých peněz se nechal dokonce i A. B. Brdečka zlákat k nebezpečné cestě za hory.

"A všechny poklady, které po cestě najdete, si můžete nechat," dodal ještě Čáryfuck.

"No to je snad samozřejmý. Ale co odměna, až se vrátíme?" zeptala se trpaslice.

"To se teprve ukáže," pravil Čáryfuck hlasem proroka. "Nyní je čas vyrazit na cestu."

Hrdinové se tedy rozloučili a vydali se i s Ambrožem směrem k horám.

"Ať vás provází síla!" volal za nimi ještě Čáryfuck19 a když mu zmizeli z očí, pověsil své slavnostní roucho na plot a začal v kurníku hledat vajíčka na ranní hlenenegs.20

--------------------------------------------------------------------------------

1 To je nevelká dřevěná bednička, ve které hrají magií uvěznění démonci loutkové divadlo.
2 Znáte to, drak (strašný) unese princeznu (krásnou). Princ (udatný) ji jde vysvobodit, ale dostane na držku (decentně). Pak se nasere (pořádně), získá mocnou zbraň (kouzelnou), rozseká draka na kousky (malé) a ožení se s princeznou (co mu taky zbývá). Pokud to démoni hrají po desáté večer, dojde i na erotickou mezihru (trapnou).
3 Kdopak to asi přichází?
4 Až tak odměřeně, že se z toho málem po… nebo aspoň připo…
5 Myšleno samozřejmě ironicky.
6 Opravdu to byla temná věž. Dokonce temná věž kouzelníka Čáryfucka, kdyby jste to náhodou nevěděli.
7 To jde u zaklínačů velice těžko. Obzvláště když vlastní kindžál.
8 Ehm.
9 Dneska se nějak všichni potáceli.
10 Byl to zjevně kouzelný kohout.
11 No jak u koho…
12 A ještě k tomu kouzelný, jak už bylo řečeno.
13 Prdelovka je nechvalně známá sklavská ulička lásky.
14 Alespoň si to myslel.
15 Ehm…
16 Čert ví, na co je Čáryfuck potřeboval…?
17 Prase.
18 Achtung, achtung - teleport!
19 To musel někde číst.
20 Oblíbená to snídaně starých kouzelníků vlastnících kurník.