Cesta tam a zase zpátky do hospody 7 (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Cesta tam a zase zpátky do hospody 7

Družina vyrazila na cestu a brzy opustila temný hvozd. Vpředu kráčela Bogina bafající z dýmky, u nohy jí klusal magický tchoř Ambrož, za nimi šel Drsný Břéťa s kyjem přes rameno, vedle něj poskakoval Brdečka, ve stínu škarpy se plížil Killerián a celou skupinu uzavíral slintající zaklínač.

Po několika mílích dorazili na rozcestí. Na velkém kameni tam seděla malá hubená stařenka s nůší na zádech.

Hrdinové k ní došli a výhružně ji obklopili.

"Panáčkové, nemáte buchtu s povidly nebo aspoň skývu chleba? Již to bude tři dny, co jsem naposledy jedla," zaskřehotala babička a dobrácky se usmála. "Když mi pomůžete, pomohu i já vám, mohu vám ledacos poradit. Já jsem totiž abyste věděli kouzelná stařenka!"

Na ta slova se chopili hrdinové svých zbraní a společnými silami babu utloukli.

"To se vám povedlo," pochválil je Ambrož. "Tihleti kouzelní důchodci se akorát válí u cesty a žerou jídlo slušnejm lidem. Jediný na co se doopravdy hoděj je potrava pro kriplžrouty. Připisuji vám každému dvacet zkušeností."

Killerián obratně babiznu prošacoval a stáhl se zpět do stínu.

"Měla u sebe pěkný kulový, našel jsem jenom jeden zlatej zub."

"To je jedno, ale krev z kouzelnejch babiček se skvěle hodí na zapuzení červotoče," prohlásil Adalbert a čepoval páchnoucí tekutinu do čutory.

"Tak to bychom měli," řekla Bogina. "A teď kudy dál?"

"Myslím, že bychom měli jít touhle cestou," naznačil Ambrož směr dalšího pochodu.

"Mě se ale víc líbí ta druhá," oponoval mu zaklínač.

"Jenže, když jdeme k medvědu Vševědu přes hory, je blbost vracet se zpátky k moři," usadil ho tchoř a kývl na Boginu: "Vyrazíme."

--------------------------------------------------------------------------------

"K polednímu bychom měli být v támhletom lese a na noc máme rezervaci v hotýlku v Zašlý Chuti,"1 informoval družinu magický tchoř Ambrož.
"Hmmm," řekla Bogina.
"Hmmm," řekl Drsný Břéťa.
"Hmmm?" zajímal se zaklínač.
"Mhmm," poznamenal Brdečka.
"Hmmm," ozvalo se ze stínu.

A skutečně jak řekl Ambrož, v poledne se ocitla družina před lesem.
"Což takhle poobědvat?" navrhl Killerián.
"A copak bude dobrého?" zajímal se Adalbert.
"Vzal jsem s sebou kus stařeny," pochlubil se zloděj.

"Fujtajksl, to žrát nebudu," prohlásil Drsný Břéťa a zmizel v porostu. Po chvíli se ozval dutý náraz a krátké zakňučení. Za další chvíli se z lesa vynořil Břéťa a nesl si přes rameno kance.
"Podívejte, na co mi upadl kyj, když jsem hledal houby!"
"Prasátko Porky!" pravil bystře zaklínač.
"Nuže, oběd je tady," řekla Bogina a utrhla si jednu nohu.2
Ostatní ji následovali a brzy zbyly z čuníka jen dokonale obrané kosti. Jediný, kdo se ke žranici nepřipojil byl Killerián, který stranou uraženě žvýkal zbytky kouzelné babičky.

Po jídle si dali hrdinové siestku a potom v dobré náladě vkročili do hlubin lesa.

--------------------------------------------------------------------------------

"Podělaný rostliny," nadávala Bogina a prosekávala si cestu houštím stoletých dubů. "Ta příroda se někdy chová vopravdu jak debil."

"Heleme se, jelen!" zvolal Killerián, který ve stínu narazil na ukrytého paroháče, vyndal ze záňadří balistu a jednou ranou skolil prchající zvíře.

"Prima Killy," pochválila zloděje trpaslice a páčila šestnácteráka od stromu, kam ho přibodl oštěp z balisty. "Budeme mít dlabenec do hor."

Břéťa uchopil jelena, hodil si ho ledabyle přes volné rameno a vyrazili dál.

Za nějaké dvě hodinky opustili les a vyšli na kvetoucí louku. Chvíli se zdrželi, když čekali na barbara než si uplete věneček z pampelišek a potom vykročili směrem k nedalekým horám.

Jen co v dálce utichli jejich veselé hlasy, ozvalo se na kraji lesa suché zapraskání a skrz listí jednoho košatého dubu proletěla postava v maskáčovém oblečení a s kožešinovou čapkou na hlavě. V letu ještě několikrát udeřila hlavou o spodní větve a pak s hlasitým žuchnutím dopadla na zem.

"Zasrraná souškka," pravil elf vznešeným jazykem a odpotácel se do hloubi lesa.

--------------------------------------------------------------------------------

Již se stmívalo, když přivedl magický tchoř Ambrož hrdiny do Zašlé Chuti. Cestu jim zastoupil strážný s vidlemi a třesoucím se hlasem se zeptal: "Za jakým účelem přicházíte cizinci?" "My tady nechceme žádný potíže!" dodal rychle když viděl, že zaklínač už už sahá po kindžálu.

"Koukej vodpliznout, nebo ti ušvihnu palici," odbyla ho Bogina.
Strážný zasalutoval a omdlel.
Družina vpochodovala na náves, kam se rychle sběhl dav vidláků. Po chvíli se objevil i starosta.

"Zdravím Vás," pozdravil Ambrož. "Jsme vyslanci mocného kouzelníka Čáryfucka a máme zde objednán nocleh."

"Áno, jistě vážený ehm..." zakoktal se starosta.
"Pane," napověděl mu Ambrož.
"Jistě pane."
"Nuže, můžeme se zabydlet?"

"Ale jó, hostinec je támhle," ukázal starosta na nedalekou kůlnu, na níž byl připevněn nápis Kulturní dóm Zašlá Chuť.3

"To je pajzl," zhodnotila situaci trpaslice, když vešli hrdinové dovnitř.

Ubytovali se na půdě, každý dostal jeden zákeřně vyhlížející slamník a deku, která nevypadala o moc lépe.

"Doufám, že tu nejsou žádné breberky," strachoval se Drsný Břéťa.

"A i kdyby, ta smrdutá voda, kterou ses polil, by je určitě zahnala," poznamenala Bogina.

"To je Pidikřískův parfém číslo 5," ohradil se barbar. "A ten tak maximálně zažene tebe, což by pro mě nebyla rozhodně žádná ztráta."

"A hlavu máš taky jak voslintanou."

"To je vlasový gel madame Ofélie se speciální regenerační složkou. Nedivím se, že ho neznáš, jsi totiž pěkný kulturní barbar."
"Barbar? Sám seš barbar!" rozkřikla se trpaslice.
"To skutečně nemohu popřít," usmál se povýšeně Břéťa.
"Hele, jestli si ze mě chceš dělat srandu, tak se připrav na smrt..."

Hrozící střet zarazil zaklínač, který se vrátil z hnojiště za hospodou, kde objevil hejno slípek.
"Sedm jednou ranou!" oznámil společnosti radostně a otíral si bumerang.
K večeři podávali vidláci pofiderní uho4 s malými kousky nazelenalého masa.

"Víte, co mají ti chudáci právě teď k jídlu?" zeptal se ostatních Brdečka, který se vrátil z procházky po vesnici. "Jenom kukuřičný chleba a kukuřičnou kaši. Dali nám vše, co měli..."
Hrdinové přestali žvýkat a zamysleli se.

"Hmm, no co se dá dělat," rozhodla Bogina. "Killy, vem si s sebou zaklínače, běžte a seberte jim to."

Po večeři přišel čas chlastu. Jenže místní vidláci pili jenom vodu, mléko nebo kukuřičnou pálenku a to se hrdinům moc nelíbilo. Všechno ale zachránil Adalbert, který vytáhl ze své brašny demižónek vlastní lihoviny. Díky ní se nakonec rozjela i jakás takás večerní zábava. Bogina obírala několik sedláků v kartách, Břéťa sjednával výhodnou smlouvu na koupi šedesáti litrů mléka černých horských koz,5 Adalbert nadiktoval hospodskému recept na svou pálenku,6 Ambrož spokojeně podřimoval u kamen, Killerián byl schovaný ve stínu pípy s hospodskou děvečkou a zaklínač si vyprávěl dementní vtípky se starostou.

V temném koutě se náhle něco pohnulo. Potkan. Zaklínač se vymrštil ze židle, z misky s kaší vytrhl zabodnutou vidličku a vrhl ji po hlodavci. Samozřejmě minul, rozbil okno a bolestivě zranil vidláka, který si ven odskočil s pískem.7

Po tomto nepříliš úspěšném pokusu se zaklínači zamotaly prsty.
"To je znamení, že?" zeptal se starosta.
"Ale prd, chytla mě křeč," vyvedl ho z omylu zaklínač a mlátil rukou do stolu.

V podobném duchu pokračovala zábava dlouho do noci. Když došel veškerý alkohol, rozhodli se hrdinové, že půjdou radši spát, jelikož zítra se mají vydat do hor.

Ráno je probudilo kohoutí kuropění.8 První seběhl s půdy Břéťa a se svou toaletní taštičkou se vydal ke žlabu s vodou. Po chvíli slezli i ostatní a dali si v lokále snídani, přičemž Ambrož ještě zadávil na hnoji povykujícího kohouta. Venku počkali ještě na Brdečku, který si nabral vzorek místního hnoje a vykročili vstříc dalším dobrodružstvím.

--------------------------------------------------------------------------------

1 Zašlá chuť je podhorská vesnička, jejíž obyvatelé se živí chovem horských koz a pěstováním kukuřice. Čáryfuck sem před hrdinnou výpravou vyslal magicky naváděné holuby s krátkým doletem se složenkou na pobyt a stravu.
2 Ne sobě, ale praseti, to dá rozum.
3 Vidláci si zjevně připadali s takovouhle hospodou trochu méně jako vidláci.
4 Univerzální hnědá omáčka. Nějakou její verzi byste našli určitě v každé školní jídelně.
5 Je to vyhledávané pleťové regenerační mléko, jak už bylo řečeno.
6 Hospodský rozpoznal pravou sílu kořalky a hodlal ji využít na hubení krys a medvědů.
7 Nebo by se taky dalo říct, že šel na kance, vypleskat lachtana nebo hodit Čuriho oblouk.
8 Kohout nevítal nový den, jak by se mohlo zdát, ale dostal histerický záchvat, když našel na hnoji sedm pobitých slípek.