 |
Omlouvám se za zpoždění s komentářem, nejprve jsem to vydal s tím, že se vyjádřím později, no a pak se mi to krapet vykouřilo z hlavy...
I když sdělení i forma vypadají jednoduše, není tomu tak. Vlastně mi přijde docela těžké to nějak uchopit. Začnu u formy... Ta je dost zvláštní a málo vídaná. Vytváří jako by běžný rýmovaný vázaný verš, který však rozbíjí nestejnými délkami veršů. Verše tedy sice nejsou stejně dlouhé, ale nedá se říct, že by v nich nebyl žádný řád (rytmus). Tak např. hned první dvouverší:
Chtěl jsem ti povídat, jak moc tě mám rád.
Byl jsem tvůj kamarád.
První verš je dlouhým úvodem, jako by se někdo chtěl rozřečnit a nadechoval se k dlouhému příběhu. Druhý verš to však najednou utne povzdechem a jednoduchým konstatováním. Rytmicky to vytváří takovou tečku a pomlku, jako dobrý nápad tedy hodnotím i to rozdělení na sloky po (pouze) dvou verších.
Rýmy navíc často jdou dost všelijak. V prvním dvouverší to je AA, ale v následujících dvou slokách
Byl jsem tvůj kamarád,
však odpusť mi ten hřích.
Já tě začal milovat,
tvoje ústa, oči, smích.
už AB CB. Některé verše si neodpovídají s žádnými a jiné jsou zase jakoby hromaděním podobných slabik v klasické rýmovačce. Jsou zde ale i trochu nepovedené části:
Snad se mi to nezdálo,
snad to nebyl jenom sen.
Zde je v druhém verši jedna slabika navíc. Takže bych jednu vynechal, změnil pořadí slov a napsal např. "snad nebyl to jen sen". Podobně:
Ráno, večer, odpoledne
bez tebe je dlouhý den.
Zde by asi úplně stačilo vynechat z prvního verše předponu "od-" a nechat jen "poledne". Trochu mám problém i s tímto:
Zůstal bych v temnotách
a po tobě jen černý stín.
A to sice v tom, že hláska [j] ve slově "jen" je příliš vokalická, takže druhý verš je o dost zpěvnější, než první, což vcelku ruší. Místo "jen" bych možná dal "pak" plus vynechal spojku "a". Nehledě na to, že z čistě větně skladebného pohledu tam chybí jedno pomocné slůvko "by" (protože "zůstal ... by ... stín"), ale budiž, je to poezie, tam se toleruje ledacos.
To je snad vše,
co chtěl jsem ti říci.
Podobný problém. Zatímco "říci" jsou dvě slabiky, tak "říct" jako jedna slabika by bylo v tomto kontextu o dost vhodnější. A:
Teď už ale půjdu spát,
zhasnu rudou svíci.
Prakticky to samé. Kdybys napsal "svíc", tak to je sice archaické (a knižní), ale znělo by to asi lépe.
Nu, a teď krátce k obsahu. Začátek probírá klasický příklad, kdy si muži často vykládají pojem "kamarádi" jinak, než ženy. :D Nicméně pak se to krapet vrhne ke klasickému plačtivému pubertálství: "temnoty", "černý stín" a "rudá svíce" to ve skutečnosti dost shazují, krom toho nemají moc v rámci celé básně žádný význam (tj. mohl bych se zeptat "proč měl sakra rudou svíci?", "proč by měl skončit v temnotách?", "proč po rozplynuvším dýmu zůstává stín?").
Takže kolem a kolem: Forma způlky nápaditá a povedená, z druhé ale tak trochu drhnoucí. Sdělení je na tom podobně, nejprve krátce opisuje nějakou běžnou životní skutečnost, ale pak spadá do vod klišé, které protékají přes nejeden gothic teenage blog.
Doporučení dál: Říkat si nahlas verše. Dobrá báseň by měla být i zazpívatelná. A nebo naopak kakofonická... Ale vyber a rozhodni si toto předem, rozhodni, jaký zvukový pocit by měla ve čtenáři vzbudit a pak si ji čti a přepisuj, dokud ho v tobě nebude vzbuzovat. Ohledně sdělení se vykašlat na ustálené přívlastky internetové poezie a spíš vypíchnout jeden specifický a neopakovatelný okamžik ze svých zážitků, který by mohl danou báseň občerstvit a oživit.
Je to půl na půl, takže:
***
- What is a life devoid of strife?
|
