Do hajzlu, jsme v knize (1. strana) | Články - Aragorn.cz

„Do hajzlu. Jsme v knize.“
„Cože? Jak jsi to poznal?“
„Zkus dojít na konec. Hm? Vidíš? Jen se dostaneš na další řádek. Tohle nemá cenu.“
„No fakt.“
„Jsem ti říkal, ne?“
„Promiň. Asi mi napsali dost nedůvěřivý charakter.“
„Nevíš, kdo má být hlavní hrdina?“
„No, jak to mám asi vědět? Zatím jsi tahoun ty.“
„Hele, kluci, co tady děláte?“
„A kdo jsi sakra ty?“
„Jo, nevypadáš, jako odtud. Jsi…“
„Jsem ze šedesát dvojky.“
„To je?“
„Z šedesátý druhý strany. Neříkejte, že jste tady noví. Vás museli připsat docela nedávno, co? Počkejte, slezu dolů podívat se na číslo.“
„Hej. A jak se vlastně jmenuješ?“
„Helga. Ani se neptej, proč. Autor má asi potíže s vymýšlením normálních jmen. Jako ostatně každý.“
„A nechceš pomoc? Já jsem… Chion. Alespoň teda myslím. A tady hrdina se jmenuje…“
„Prostě mi říkej Ted. Ale Chion má pravdu. Pomůžeme ti, ne?“
„Raději tady počkejte. Kdoví, co byste ještě vyvedli. Třeba to má autor v plánech a pak bych vás musela zachraňovat. Za to nám to nestojí. Tak já lezu.“
„…“
„…“
„…“
„Chion, jo?“
*Vzdych*
„…“
„…“
„…“
„Hele, kluci, tak vy jste z osmdesátky. To máte štěstí, protože na druhý straně jsem myslím viděla kousek pevný vazby.“
„A to je dobře, ne?“
„Hele, Tede, pokud jste až na konci, tak to přece znamená, že budete žít až do další knihy, to je přece jasné. Podívej se na mne. Odbouchli mne na dvaašedesátce a od té doby se tady poflakuju.“
„To nemáš žádnej domov?“
„A kde bych ho asi vzala? Si ho mám vycucat z prstu?“
„Já ti nevím, ale kolik pater bylo mezi tebou a spodním číslem?“
„Hele, hádám tak tři.“
„Hm, to bude možná stačit.“
„Tede, co máš v plánu? Nějak se mi to nelíbí.“
„Tvoří nás to, co je tady napsané, ne? Tak bychom mohli vzít pár písmen tady a pár tady a připsat překvapivý závěr o Helzině osudu.“
„A myslíš, že si toho nevšimnou?“
„No, všimnou, ale už bude pozdě. Počkáme, až nás přejede korektor a předtisková příprava a pak to vyzobeme. Zjistí se to, až nás bude dva tisíce kusů a s tím už nic neudělají. Co myslíš, Helgo? Jdeš do toho s náma?“
„Hele, kluci, to by mohlo vyjít. Ale proč to děláte?“
„No… proč ne? Zatím to nevypadá, že bychom měli na konci knihy jiné poslání. Navíc, charaktery si přece musí pomáhat.“