Dopis na rozloučenou (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Eu­ge­nio 4. února 2012 12:30
Ne, půlku z 5ti a to ještě před­tim, než bych to začla číst :P Todle se pros­tě ne­pí­še!
Život je kurva a Smrt dá všem.

La­dySha­de 4. února 2012 11:47
Jsi krutá :D Půlku ze dvou? :D To je sní­že­ní o celý jeden stupeň! :)
Život by se dal cha­rak­te­ri­zo­vat jed­ním slo­vem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sra­ček, po které plu­je­me kánoí. Někdy ztra­tí­me pádla, někdy i kanoi.

Je mi jasný, že to je pod­řad­ný text...

// Už jen za to bych strh­la půlku hod­no­ce­ní...
Život je kurva a Smrt dá všem.

Am­thauer 3. února 2012 18:46
Páni.. Dík.. Já se to snad jed­nou na­u­čím :)

O tom EMO... Nerad to při­zná­vám, ale byl jsem v če­chách jeden z prv­ních EMO :DDD Ne­chtě­ně, neměl jsem v té době o nich tu­še­ní. :)
Takže ano, to se dosti pro­mí­tá do tvor­by :/

A ano, po­ku­sím se u příští tvor­by na­stí­nit po­hled z jiné stra­ny. Ne­všed­ně.

Oprav­du dě­ku­ji za roz­bor. Nikdy před tím jsem ta­ko­vý roz­bor ne­do­stal
Život by se dal cha­rak­te­ri­zo­vat jed­ním slo­vem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sra­ček, po které plu­je­me kánoí. Někdy ztra­tí­me pádla, někdy i kanoi.

Že je to o něco lepší, než mi­nu­le, je prav­da. Vy­tknu ale nicmé­ně tři asi nej­vět­ší ne­do­stat­ky:

1) Bo­ha­tý rým je ta­ko­vý rým, kdy se sho­du­je vět­ši­na z obou slov (tedy např. dvě sla­bi­ky ze tří). Tady je hned v prv­ním dvou­ver­ší: "krása" / "spása". Jme­nu­je se sice "bo­ha­tý", ale pů­so­bí dneska (no, tedy resp. po­sled­ních asi 160 let) spíše ne­ga­tiv­ně a to přes­ně­ji ře­če­no ký­čo­vi­tě či dě­tin­sky. Ohled­ně rýmu můžu do­po­ru­čit tro­chu větší ka­ko­fo­nii (tj. užít slova, která se rý­mu­jí, ale méně) a třeba i aso­nan­ci (kdy se sho­du­jí jen kon­cov­ky). Popř. po­u­žít sché­ma jako např. ABAC, kdy jsou rý­mo­va­né části pro­lo­že­né ta­ko­vý­mi, které se ne­rý­mu­jí, takže to potom vy­pa­dá stříd­mě­ji a "hrubě­ji" (v dob­rém slova smys­lu).

2) "To jsou pro mne známé ko­le­je." Asi tušíš, že te­nhle verš tam vy­pa­dá dost ná­sil­ně a taky opět po­měr­ně in­fan­til­ně. Pokud tvo­říš sen­ti­men­tál­ní báseň, buď obe­zřet­ný s ta­ko­vý­mi li­do­vý­mi ob­ra­ty. A na dru­hou stra­nu zase mlu­ve­ní "spáse" ve dru­hém verši je až pří­liš pře­hna­né (tj. "do­ce­la dost emo").

3) Sdě­le­ní kra­pet ab­sen­tu­je. Holka, kte­rou jsi chtěl, je s jiným, ale máš na ni pěkné vzpo­mín­ky. Po­ezie by měla čte­ná­řům při­ná­šet něco no­vé­ho, tohle jsou ale věci, které zažil ví­ce­mé­ně každý a které ani nejsou uká­zá­ny v ně­ja­kém novém úhlu. Báseň tak nemá o moc jiné sdě­le­ní, než by měl tvůj fa­ce­boo­ko­vý sta­tus ve stylu "opus­ti­la mě, ach jo".

Ne­chci tím říct, že by ne­moh­ly básně o něčem ta­ko­vém psát, ale chce to za­ujmout, při­jít s něčím vý­ji­meč­ným. Pře­mýš­lej na­mát­kou třeba tímto způ­so­bem: Mě­li-li jste ně­ja­ký vztah, ne­u­r­čo­va­ly ho ani tak obec­né pojmy, jako kon­krét­ní drob­nos­ti. Kdy­bys do ta­ko­vé­to smut­né básně vple­tl ně­ja­ké stříp­ky je­di­neč­ných a z kon­tex­tu vy­rva­ných vzpo­mí­nek, obraz by mohl být za­jí­ma­věj­ší. Ale to je jen pří­pad, celé to je zkrát­ka o tom, se nad tím za­mys­let.

**
- What is a life de­vo­id of stri­fe?