Fnord, Alchymista (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Fnord pocházel z bohaté měšťanské rodiny, do svých 5 let byl rozmazlovaným jedináčkem. Jeho buclatý otec Grog Bergfalk pocházel z rodu trpaslíků, jež se dávno rozhodli opustit hory a usadit mezi lidmi jako řemeslníci a obchodníci. Grog vlastnil lázně v centru, které jeho předci koupili od města jako ruiny za pakatel, spravili, rozšířili a změnili ve výnosný zdroj příjmů. Lázně byly známé široko daleko a bohatí kupci, šlechtici, důstojníci a úředníci se sem jezdili rekreovat. Fnordův otec byl velmi společensky činný. Bylo to koneckonců nutné, když vítal hosty z velkých dálek, pořádal nejrůznější festivaly, svatby a konference. Jednou v měsíci také otevíral lázně žebrákům a poskytoval jim koupel zdarma, ani ne tak ze solidarity ale spíše kvůli vlastní pověsti a jako službu městu. Dělali to tak všichni jeho předci, snad to tak stálo i v původní dohodě mezi jeho předky a městem, o tom už však nejsou záznamy. Tak či onak Grog se hrdě držel tradic svých předků. Lázně už dávno nebyli jen lázněmi, nýbrž se chlubili i zájezdním hostincem o 20 pokojích, jízdárnou, tělocvičnou a velkým divadelním sálem. S takovým záběrem činností už nebylo s podivem, že měl své místo i v městské radě a pomýšlel na křeslo starosty. Jeho žena, Fnordova matka, mu byla velkou oporou, jeho pravou rukou. Byla to půvabná drobná usměvavá mírně ztřeštěná hobitka s širokýma stále veselýma očima. V mládí se živila jako herečka v kočovném divadle, měla velký cit pro umění všeho druhu, velmi náročný vkus a osobní kouzlo které se zužitkovalo při práci s klienty a budování vztahů v kraji, byla srdcem lázní. Když se jim narodil jejich jediný syn, zavládlo v lázních veselí. Bylo to drobné dítě s černými vlasy, pihovatým obličejem a světle modrýma očima. Oba dva dopřávali sobě i svému dítěti luxusní životní styl, až příliš okázalý na okolní poměry. Otec si liboval v drahých vínech a matka skupovala díla slavných umělců. Na syna však neměli moc čas, především otec měl vždy tolik práce, že ho Fnord sotva znal, s matkou měl vztah přece jen o něco hlubší. Krom toho dělala Fnordovi společnost mourovatá kočka jménem Morgana. Co mu rodiče upřeli v pozornosti, to mu nahrazovali materiálně. Všechno to vypadalo jako snobský ráj.

K Fnordově smůle však rodinu poznamenalo neštěstí. Přišlo plíživě jako zloděj a když si ho Fnordův otec všiml bylo už pozdě ho zastavit. Když byly Fnordovy čtyři roky, jeho matka se začala chovat podivně, snadno ztrácela pozornost a zapomínala i věci které se odehráli během dne. Byla schopná zírat celé hodiny beze slova na stěnu, na dotěrné otázky pouze nepřítomně odvětila pár nesouvislých slov. Fnord tím mnoho trpěl, neboť teď mu svou pozornost nevěnoval ani jeden z rodičů. Fnordova matka často křičela ze spaní a tak byl otec nucen sestěhovat ji do jiné ložnice, od té doby Fnordovi rodiče spali odděleně. Probouzela se ze spánku, chodila po domě a čmárala podivné klikyháky na stěny. Ve spánku také zničila mnoho vzácných obrazů které rozřezala nožem. Jednou ráno našel Fnord ve svém nočním hrnci na plotně rozkuchanou svoji kočku a vedle se povalující zkrvavený slunečník. Otec se snažil držet tyto věci tajemstvím, jen vzácně si zval lékaře aby s nimi konzultoval matčin stav, ale brzy se proslýchaly mezi lidmi.

Bez opory jeho ženy začal otcův obchod stagnovat a tak se pod náporem okolností dal na alkohol. Trávil dlouhé dny ve vinném sklípku a propíjel své zásoby, společnosti se stranil, všechny styky omezil na nutné obchodní záležitosti, najal si několik provozních mistrů aby za něj dělali jeho práci a lázně postupně uvadaly. Ve městě už se dávno vědělo, že Fnordova matka je posedlá démonem, tedy alespoň se to říkalo a brzy se to rozneslo po celém kraji. Lidé se začali Bergfalkově rodině vyhýbat a lázním čím dál více ubývali hosti, měli pověst prokletého místa. Ani chudáci už se v lázních nechtěli mýt, říkalo se, že z lázní nikdo nevyjde čistý. Všichni staří přátele na Fnordovu rodinu zanevřeli, ukázalo se že šlo jen o povrchní známosti. Lázně začali krachovat, Fnordův otec byl však až příliš hrdý, než aby je prodal, byly klenotem jeho předků po mnoho generací. Chtěl si půjčit a lázně držet na živu než zas přijdou lepší časy, protože však všichni věděli jak je na tom a kvůli pověsti prokletí kterou byla rodina v okolí opředena mu nikdo půjčit nechtěl. Nakonec byl otec nucen uzavřít smlouvu se zlodějským syndikátem Bledá hvězda , který mu půjčil peníze za přemrštěný úrok, když otec nebyl schopný splácet, lázně připadli syndikátu, dluh tím však zcela nesplatil. Syndikát později lázně proměnil v nevěstinec. Fnordově rodině zůstal jen velký dům na náměstí, tak velký, že v něm ani nemohli zatopit, přitom měli stěží co do úst. Fnordův otec se snažil pronajmout přebytečné pokoje spolubydlícím, nikdo však s nimi nechtěl sdílet bydlení.

Brzy na to se stalo neštěstí. Otec zapomněl zamknout vchodové dveře do domu a Fnordova matka utekla v noci ven. Zcela nahá běhala v podloubí místního svatostánku a byla palicí na gongy kterým se svolávali lidé k modlitbě. Zburcovaní obyvatelé města žádali na druhý den nápravu. Ve strachu z démona který se měl ve Fnordově matce ukrývat se obrátili na mnichy z místního kostela. Ti díky svým kontaktům zavolali nejlepšího exorcistu v zemi. Bez ohlášení pak zaklepal místní četník na dveře Fnordova domu a vysvětloval Fnordovu otci že místní obyvatelé se složili a zaplatili exorcistu, který stojí za dveřmi, aby jeho rodinu zbavil prokletí. Tu novinu sděloval otci jakoby šlo o laskavost, zároveň však bylo jasné že se nenechá odmítnout. Otcovi se to nelíbilo, nakonec ale rezignoval a svolil k vymítání. Ten den si Fnord pamatuje jako včera, pamatuje si každý detail, každý pohled, každý rozhovor, každý zápach co ten den cítil. Exorcista smrděl divně, tehdy ten pach neznal. Exorcista si nejprve dlouho povídal s otcem v obýváku a Fnord u toho nemohl být, poté se šli podívat na matku, ta spala klidně v posteli. Po té otec odvedl Fnorda pryč a exorcista se s ní zamkl v ložnici. Fnordův otec sám vyrazil do sklípku, kde se rozhodl vymítání přečkat s lahví vína v ruce.

Fnord v domě osaměl, otec byl ve sklípku, matka s exorcistou v ložnici. Fnord se připlížil k její dveřím a poslouchal co se děje. Zpočátku bylo ticho, bylo slyšet jen cinkot nástrojů a slabé otřesy jak exorcista vykládal nástroje na stůl. Poté začal řvát podivná slova v nesrozumitelném jazyce a matka řvala nazpět hlasem tak silným jaký ještě neslyšel. Směsice řevu, vřískotu, nářku, hněvu a občasného smíchu se valila z ložnice jedno přes druhé. Dveře a podlaha se třásly a pode dveřmi se valil hnilobný zápach. Matka čím dál víc řvala a ječela když náhle přestala, ještě párkrát vzdechla a bylo ticho. Poté bylo slyšet exorcistu potichu odříkat několik vět a ve spěchu sklízet náčiní do tašky. Dveře se otevřely a exorcista vyšel ven. Když uviděl Fnorda, podíval se na něj s křečovitým úsměvem na své kostnaté tváři a řekl mu: "Pověz otci, že je to hotovo". Po té se otočil a ve spěchu opustil dům. Když se šel Fnord podívat do ložnice, jeho matka ležela v posteli mrtvá. Fnord jen půl hodiny zíral na její mrtvé tělo. Po tom do ložnice přišel otec. Když viděl ženu mrtvou popadl ho amok, běhal po domě a hledal exorcistu. Ten už dávno odjel ve svém kočáře pryč. Když ho nemohl najít, demoloval nábytek v domě. Po tom otec odešel vybít si svůj hněv na radnici, nedostalo se mu tam však pochopení. Dožadoval se vědět, odkud byl exorcista. To mu neřekli, ani když jim vyhrožoval násilím, nakonec ho strážní z radnice vykopli.

Fnordův otec začal žebrat a krást, zásoby vína v jeho sklepě docházely. Protože však spoluobyvatelé nesnesli vinu a nechtěli vídat Fnordova otce v tomto stavu, stalo se, že je z obce vyhnali. Fnord zůstal sám na ulici se svým otcem, který nebyl doposavaď zvyklý starat se o svého syna. Byl tichý a zamlklý, modrýma očima bloumal po zemi kolem s hlavou skloněnou a černé neudržované vlasy mu padali přes čelo. jeho široký nos a široká ústa byla zmrzlá v zadumaném výrazu jeho rty byly suché a oprýsané stejně jako nehty, oboje si často kousal. Na kuduka byl přehnaně hubený a slabý, měl krátké nohy a oblečený byl v kdysi skvostnýh umolousaných šatech a děravých střevících. Ze zoufalství se otec uchýlil k nemyslitelnému a v jednom městě svého syna prodal otrokářům. Omlouval si to tak, že sám mu stejně lepší život nezajistí. Bál se ho, svůj strach z neschopnosti postarat se o něj přetavil ve strach z démona, u kterého se obával, že mohl přejít z matky na syna, nebo se snad bál, že on sám je prokletý, a synovi by přinesl jen smůlu. To bylo Fnordovi 6 let.

Otrokáři Fnorda odvezli po řece velikou lodí do jiného kraje. Prvně si Fnorda koupil starý provazník, Fnord mu pomáhal plést sítě. Fnord často trpěl nočními můrami a provazník trávil noci u jeho postele. Byl sice hodný a trpělivý ale dost starý vdovec a po dvou letech se s ním musel Fnord rozloučit. Když vdovec zemřel, propadl Fnord provaznickému cechu. Pracoval pak v několika provaznických dílnách než byl prodán do soukenické manufaktury.

To mu bylo 9 let a za tu dobu povyrostl sotva o pár palců. Zde potkal mnoho vrstevníků, protože v manufaktuře pracovala spousta svobodných i nesvobodných dětí, zpočátku ale nevěděl, jak se s nimi bavit, protože však s nimi sdílel spoustu času při práci i ve volnu které trávili v noclehárnách a na dvoře, brzo všechny poznal a nadělal si zde nějaké kamarády. Jelikož byl jako malý často zavřený sám doma, nevynikal v žádných hrách které děti hrály, a jeho krátké nohy mu v běhu nepomáhaly. Byl stále spíše zamlklý a spory řešil taktně, čas od času v bezvýchodných situacích kdy byl zahnán do úzkých však dostával záchvaty vzteku, protože však nebyl panovačná povaha a fyzicky neměl dvakrát navrch, jeho vztek se v konečném důsledku většinou obrátil k němu samému. Pokud však někdo pil jeho krev, pamatoval si to. Brzy se ukázal jako jeden z nejchytřejších mezi dětmi, a vždy přišel s řešením když měly děti nějaký problém hrozící trestem od hlídačů. Navíc byl manuálně zručný. Během otročení v soukenické dílně se sám naučil číst i počítat. Kamarádi se často hecovali v různých lotrovinách. Jeden z nich ukradl šéfovi manufaktury deník a dal ho Fnordovi aby z něj četl. Děti z toho měli legraci, bohužel je však dozorce přistihl a Fnord z toho měl problém. Druhý den si pro něj přišli podivní lidé v černých pláštích. Myslel si, že jsou to popravčí nebo něco podobného ale vůbec ne. Byli to učedníci z alchymistické laboratoře, kteří dostali od svého mistra za úkol přivést nového otroka. Šéfovi továrny došlo, že na otrokovi který umí číst a psát může mnoho vydělat ale v továrně ho nechce. A tak se stalo že Fnorda prodal. To bylo Fnordovi 11 let. Až do patnácti pak zde pracoval. Fnord si však nepolepšil.

Když poprvé spatřil mistra, u kterého měl sloužit, zvedl se mu žaludek, ihned jej poznal. Byl to ten exorcista, co zabil jeho matku. On si na něj nepamatoval. Mistr byl vysoký kostnatý slizký pedant s vyhublým obličejem, křivým nosem a orlíma očima, vozil se po všech služebnících, kolezích i učednících. Jmenoval se Salefarmir Alechaim a patřil mezi nejvýznačnější alchymisty v cechu. Fnord spřádal plány na jeho zabití, protože byl však tichý a trpělivý, rozhodl se věc neuspěchat, nechtěl aby se zločin obrátil proti němu. Proto pečlivě sloužil v laboratoři, pozoroval a učil se. Mistr ho sice nikdy nevyučoval v alchymistickém umění a nesdílel s ním žádná tajemství, Fnord zde pracoval defacto jako podržtaška, přesto se však mnoho naučil pozorováním, nedával to však najevo. Učil se rychleji než učedníci, kteří za možnost studia platili velké peníze. Alchymistické řemeslo bylo v tomto kraji velmi drahým povoláním. Krom všech tajemství totiž alchymisté uměli kondenzovat světlo. Ze směsi rtuti a mramoru alchymisté připravovali zvláštní krystaly schopné zadržet sluneční svit. Veliké teleskopy naplněné lektvarem tajného složení namířené na slunce koncentrovali paprsky do krystalů. Krystaly pak byli používány v boji proti nočním nestvůrám a paprsky jako peníze. Alchymistický cech byl proto odpovědný za výrobu měny. Paprsky uložené v krystalu byli stěží zcizitelné, neboť k jejich uvolnění bylo třeba aby majitel krystal třel v rukou, krystaly však byly vyladěny pouze na svého majitele. Proto se mnoho lidí toužilo stát alchymisty, kvůli rychlému zbohatnutí, na druhou stranu se tak alchymistické řemeslo rychle degradovalo a proto cech přijímal jen velmi málo zájemců a ti tedy museli hodně platit. Všichni ti studenti byli nafoukanci z bohatých rodin a na Fnorda se koukali z patra. Fnord však jejich posměškům nevěnoval pozornost. Alechaim na něm často testoval různé látky a lektvary, čímž si Fnord vybudoval vysokou odolnost proti jedům. V některých z nich našel Fnord zalíbení. Když se chtěl uvolnit, ukradl mistrovi různé omamné látky. Brzy poznal jak která působí a jaké účinky od ní očekávat. Často se pak stávalo, že několik dní nespal a potají studoval alchymické spisy, a lexikony démonů, bohužel když pak potřeboval dlouhý spánek, mistr mu ho nedopřál. Vlivem všech látek které vyzkoušel jeho tváře nepřirozeně zbledly a skráně zešedivěly. Také se mu rozvinul chronický kašel z prašných směsí které prosíval ve sklepení a z výparů látek, jejichž jímání musel hlídat. Přišel čas, kdy měl Fnord svůj plán na zničení mistra vymyšlen. Už zbývalo ho jen provést, něco však jeho plány překazilo. Jedné dlouhé noci se stala nehoda a laboratoř vybouchla. Fnorda spícího v postranním přístavku probudila hrozná rána. Šel se podívat do rozvalin, kde nalezl mrtvá těla mistra a studentů přikrytých pod zřícenou zdí. V šoku na ně hleděl. Mistra chtěl zabít sám, teď když byl mrtvý, necítil nic jen prázdnotu. Po chvíli se vzpamatoval. Teď když ležel Alechaim v prachu a krvi s trupem rozdrceným rozvalinami zdí, ho k tomuto místu nic nevázalo. Spěšně prohledal ruiny laboratoře, do vaku naházel nejcennější co našel a pod rouškou tmy utekl pryč. Nebyl však nenápadný, jak si myslel, sousedé ho viděli prohledávat a okrádat mrtvoly. Od té doby je Fnord na útěku. Na jeho hlavu je vypsána odměna. Vyšetřovatelé ze svědectví usoudili, že laboratoř vyhodil do povětří a utekl. Fnord se toulá pustinami dál od hlavních měst a cest. Jeho tvář zdobí černé strniště, které během svých let v laboratoři musel holit. Jeho oči nervózně tikají ze strany na stranu, na sobě má nepadnoucí kradenou vestu, kterou nosí jako kabát bez rukávů. Jeho vlasy a čelo zakrývá látka smotaná do provizorního turbanu. Na cestě si pomáhá krátkou okovanou holí a v baťohu na zádech nese plno ceného harampádí. Má solidní základy v alchymii, avšak nezná nikoho, u koho by mohl bezpečně studovat, zcela jistě né u žádného člena alchymického cechu.

Co Fnord neví je, že exorcista není mrtvý, exorcista ve své laboratoři prováděl zakázané experimenty a aby zakryl stopy, rozhodl se ji zničit. Místo sebe pak nastrčil mrtvé tělo kterému vstříknul lektvar podob.