Goblini a kuchyně (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Je asi všem jasné, že vše živé musí jíst. Od krys ve spižírnách, přes vlky v lesích, až po lidi ve velkých městech. I trpaslíci jedí, elfové také. A goblini? Ti také. Pojďme se podívat do jedné jejich kuchyně.

V hoře, které se v okolí říkalo „Špičák“, žili v jeskyních a chodbách, které si vykopali, goblini. Do okolí vyráželi lovit zvěř, plenit vesnice lidí, shánět topivo. Srdcem celého doupěte byla kuchyně. Jednalo se o vlhkou jeskyni s vysokým stropem. Ohniště ve středu kuchyně nikdy nevyhaslo, protože goblini neustále topili, a tak bylo v jeskyni strašné horko. Nad ohništěm visel kotel, od sazí už celý zčernalý, stejně jako strop, u kterého se držel všechen kouř. Trocha kouře odcházela dírou ve stropu do vyšších pater doupěte, a pak unikala železnou trubkou u vrcholu hory, takže se z dálky zdálo, že Špičák hoří.

Do kuchyně neustále přicházeli goblini obtěžkaní masem a topivem a hned jak svůj náklad složili, už šli ven s hrnci, hrnky a jinými nádobami uvařeného jídla. Ve dne v noci gobliní kuchaři vařili, aby těch několik stovek dělníků, válečníků a budižkničemů mělo stále co jíst.

Ale co takoví goblini vlastně jedí? Maso a houby. Když zabijí člověka, uvaří jej. Když umře goblin, nepohřbí jej, ale uvaří. Že je to odporné? Ale jděte pryč s předsudky. Vždyť nakrmit tolik hladových krků a ještě poctivě lovit a kupovat jídlo ani není možné. Ale už dost řečí, teď vám budu vyprávět.

Původně goblini neměli hrnec, ve kterém by vařili, a tak si s kousky masa házeli nad ohněm. Pochopitelně to vedlo ke ztrátám, když nějaké maso spadlo do ohně, nemluvě o spálených rukou kuchařů a celkové nepropečenosti a nedovařenosti jídla. A tak se goblini rozhodli, že zjistí, jak vaří lidé, ti si přece určitě s jídlem neházejí nad ohněm. Tak vyslali zvědy do celého okolí, aby přinesli zprávy o tom, jak lidé vaří. Když opomeneme, že se vrátila jen polovina zvědů, byla výprava pro gobliny přínosná.

„Lidé vaří ve velkých železných nádobách,“ říkali zvědové. Tak začali goblini shánět velkou železnou nádobu. Ale ne jen tak ledajakou. Lidé vaří v malých nádobách, ale také pro málo lidí. Takže goblini budou potřebovat obrovský hrnec. Ale kde takový hrnec vzít? Nikdo neměl tak velký hrnec, takže jej nemohli nikomu ukrást nebo ho koupit. Šli tedy za trpaslíky. Tehdy trpaslíci ještě s gobliny tolik neválčili, tak je pustili do svého sídla. Goblini od nich chtěli vyrobit velký železný hrnec. Trpaslíci svolili, ale něco za to chtěli. Goblini jim tedy museli dát všechno své zlato a stříbro. Prohledali celý Špičák, ale mnoho zlata a stříbra nenašli. Trpaslíci tedy chtěli ještě všechny měděné mince, které goblini mají. Tak goblini znovu prohledali celý brloh, ale měděných mincí nebylo dost a trpaslíci tedy chtěli i všechno železo, které goblini měli. Zoufalí goblini přinesli trpaslíkům všechno železo a převzali velký hrnec. Moc slávy z toho nebylo, protože přišli o všechno zlato, stříbro, měděné mince a o všechny zbraně a nástroje ze železa.

Tak měli goblini hrnec. Zavěsili ho na tři lana, ale zatím v něm nevařili. Copak věděli, jak se v hrnci vaří? Znovu tedy vyslali zvědy, aby zjistili, jak se v hrnci vaří.

„V hrnci je voda a maso a všechno se to míchá kusem dřeva,“ hlásili zvědové. Goblini tedy porazili mladý stromek, protože ve velkém hrnci se musí míchat velkým dřevem. Ale hrnec byl vysoký jako dva goblini, takže do něj nemohli nalít vodu, natož v něm míchat mladým stromkem. Tak přišel jeden goblin s nápadem, aby kolem hrnce postavili dřevěnou konstrukci, ze které do něj budou lít vodu a budou z ní i míchat. Ostatním to přišlo jako skvělý nápad, a tak kolem hrnce postavili dřevěnou konstrukci. Nalili do něj vodu, naházeli maso a pod kotlem slavnostně zapálili. Nejdřív se rozhořely třísky, pak větvě, potom velká polena, a pak… ale ne. Pak chytila i dřevěná konstrukce. Goblini ječeli a marně se snažili dostat z ohně ven. Pára se valila ke stropu, kde se stala opět vodou a padala dolů. Mezitím se ale v ohni rozpálila a goblini byli ze stropu bombardováni horkou vodou.

Ten den zemřeli všichni kuchaři. Ale goblini se nechtěli vrátit k původnímu způsobu vaření, když za hrnec zaplatili tolik zlata, stříbra, měděných mincí a železa. Rychle tedy našli nové kuchaře, uklidili kuchyni od mrtvol a popela a přemýšleli, jak v hrnci míchat. Protože goblini hodně rychle zapomínají a mnozí jsou i dost hloupí, jednoho goblina napadlo, že aby předešli další havárii, napíšou na kus papíru, co se v kuchyni nesmí dělat. A tak se v kuchyni objevil ušmudlaný papír s nápisem:

Pravidla pro kuchyni:

1. Nestavět kolem hrnce dřevěnou konstrukci.

Po několika dnech usilovného přemýšlení přišel jeden goblin s nápadem, postavit nad hrncem lávku. Z té by mohli do hrnce lít vodu, házet maso a míchat z ní. Ostatní goblini souhlasili, ale pro některé to bylo v rozporu s pravidlem 1. Postavili tedy na každém konci kuchyně dřevěnou věž, raději ale co nejdál od ohně, aby se neopakovala historie, a mezi věžemi postavili lávku tak, aby vedla nad hrncem. Goblini ihned začali vařit. Dým se jim valil do obličeje, ale i tak byli rádi, že mohou vařit jako lidé.

Dva goblini se ale na lávce začali hádat, kdo bude míchat, protože jejich obří „měchačka“ byla strašně těžká. Goblini se začali pošťuchovat a řvát na sebe, aby si míchadlo vzal ten druhý. Ale co se nestalo, jeden ztratil rovnováhu a spadl do hrnce. Jeho křik se rozléhal celým Špičákem. A přibylo tak další pravidlo.

2. Nehádat se na lávce. 

Goblini, co už od začátku plán s lávkou odsuzovali, nyní říkali, že je lávka moc úzká. Ať ji rozšíří nebo na ni postaví zábradlí. Aby jim bylo vyhověno, rozšířila se lávka a postavilo se k ní zábradlí. Zábradlí bylo pochopitelně chatrné, ale mnohým kuchařům přišlo dost bytelné na to, aby se o něj mohli v době volna opírat. Že se jedná o špatný nápad jim došlo, až když se s nimi zábradlí utrhlo a kuchaři spadli do hrnce. A další pravidlo bylo na světě.

3. Neopírat se o zábradlí.

Málokterý goblin teď chtěl v kuchyni pracovat a ti, co ještě pamatovali starý způsob vaření, raději odcházeli k jiným goblinům, kteří buď s velkým hrncem vařit umějí, nebo s ním nevaří. Od posledního incidentu bylo kuchařů málo a ti tak museli pracovat rychleji, aby stačili celý brloh nakrmit. Jednou jim do kuchyně přinesli trojici mrtvých trpaslíků, ještě ve zbroji. Byl to prý lítý boj, při kterém patnáct goblinů zemřelo a deset bylo zraněno. Ať tedy ty trpaslíky uvaří. Goblini neměli čas na sundávání zbroje z trpaslíků, a tak je do hrnce hodili tak, jak je dostali. Trpaslíci rychle klesli ke dnu. Goblini se je snažili míchadlem vytáhnout výš, ale jejich snahu přerušil strašný výbuch, který vroucí vodu rozmetal kolem a zabil i poslední kuchaře. Jeden z trpaslíků měl totiž u sebe malý soudek střelného prachu. Trpaslíci dělají vodotěsné soudky, aby, když se brodí přes řeku, střelný prach nenamočili. Takže voda do soudku nenatekla, ale zahřála soudek natolik, že střelný prach uvnitř explodoval. Hrnec, který trpaslíci vyrobili, pochopitelně výbuchu odolal, ale gobliní lávka ne. A na mastném papíru přibitém na stěně kuchyně, který jako zázrakem přežil, přibylo další pravidlo.

4. Mrtvoly před vhozením do hrnce řádně prohledat.  

Je asi jasné, že se nyní nikdo nechtěl stát kuchařem, a tak musel náčelník goblinů do kuchyně poslat vařit gobliny, kteří byli doteď zavření v oddělené části brlohu. Jednalo se o největší smolaře a hlupáky Špičáku a nikdo s nimi nechtěl nic mít. Tito budižkničemové se dali do oprav v kuchyni. Znovu postavili lávku a přinesli vodu a začali vařit. Ale tihle smolaři a hlupáci nikdy nestavěli žádné konstrukce, ani lávky, a tak se pod nimi lávka utrhla a většina jich spadla do hrnce.

5. Neposílat do kuchyně smolaře a hlupáky.

Teď už nechtěl mít s kuchyní nikdo nic společného. Tak vydal náčelník příkaz, aby šel do kuchyně každý padesátý goblin. Jít do kuchyně bylo tehdy horší než jít na popravu, protože v kuchyni zatím zemřelo skoro dvakrát víc goblinů než pod sekerou popravčího. Lidé ve městech kolem si všimli častých výkřiků ze Špičáku a také úbytku nájezdů na jejich vesnice, takže usoudili, na gobliny zaútočil drak.
Do Špičáku se tak vydaly celé tlupy dobrodruhů, kteří chtěli goblinům pomoci a za zabití draka si něco vydělat. Goblini všechny dobrodruhy chytili a odnesli do kuchyně. Kuchaři je podle pravidla číslo 4 prohledali, a teprve pak je nahé hodili do hrnce. U jednoho dobrodruha v černém plášti s kápí našli podivnou lahvičku. Goblinům zelená tekutina uvnitř přišla divná, a tak šli za gobliním stařešinou.
„Ale vždyť je to koření!“ zvolal stařec. Goblini tedy obsah lahvičky vylili do hrnce na dochucení. Nejednalo se ale o koření, nýbrž o prudký jed. Když goblini dovařili, uspořádali velkou hostinu. Každý goblin, který si ale kousnul masa z hrnce, během několika chvil zemřel. Takhle zemřeli všichni, kdo se hostiny účastnili. Ostatní goblini, kteří se masa nenajedli, utekli pryč ze Špičáku.

A opustili i kuchyň. Hrnec nyní leží v dávno vyhaslém ohništi, lávka se už dávno zhroutila a zaplnila kuchyň úlomky ztrouchnivělého dřeva a cár papíru, na kterém byla sepsána pravidla pro chování v kuchyni, tam visí stále. Jednou se ale goblini do Špičáku vrátí, a pokud budou chytří, budou se pravidly na papíru řídit.