Hodnocení Miss léto '11 - Nestor (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Možná Vám přijde divné, že některá číselná hodnocení se neshodují s písemnou kritikou. Částečně to je proto, že bylo nutné na pět pozic dosadit pět postav. Chtě nechtě někdo musel skončit na prvním a někdo na posledním místě. V prvé řadě je to soutěž o Miss léto a ta musí mít vítěze. Osobně chci poděkovat všem zúčastněným. Postavy byly tím, čím postavy mají být - charakteristické. A u všech mě bavilo číst jejich životopis a bez výjimky bych každou z nich hned vzal do jeskyně. Okamžitě. Díky!

Makto imperátor (1/5)

Výhoda této postavy je určitě konec se silnou pointou. Do té doby je to velice strohé povídání. Boj s drakem byl těžko představitelný, uspěchaný a “nereálný” (ano, ve fantasy argument jak prase) stěží jsem si představil, jak Makta uchopil do pařátů, ten ho ťal do dlaně, následně skončil ve chřtánu (bez fatálních následků), drakovi "náhodou" proklál srdce a přežil pád z výšky na tvrdé, šupinaté drakovo tělo. Většinou takové věci neřeším, ale tady mi to vyloženě bilo do očí. Dále mě osobně zarazila zmínka o Yinias. Přestože to byla Maktova osudová láska a dny, kdy bojovala o holý život, aby nepodlehla zraněním, byly pro Makta “nejhoršími dny v životě,” nebylo jí věnováno příliš mnoho místa. A tak je to u této postavy se vším. Je to vpodstatě jen hrubá kostra, která načrtává nejdůležitější charakteristiky Makta a teď je otázka, jak se na toto dílo dívat.

Jako jakási šablona na vytvoření obdobné postavy určitě obstojí. Imperátor může různými způsoby přijít o vládu a přidat se k družině a bojovat s vlastním strachem. Prvek Ar'Kaštara, který zprvu působí jako rádce, jenž se pouze odměňuje za zachranu jen proto, aby nakonec vystoupilo na povrch, že chce mnohem víc, byl parádní. Akorát mi bylo líto, že mu je věnováno relativně málo prostoru na to, jak velkou úlohu v Maktově příběhu hraje.

Na druhou stranu pokud bych se na Makta měl dívat jako na životopis postavy, která si své dobrodružství již prožila a toto je jen jakýmsi záznamem toho, čím si prošla, pak dílko kulhá. A to celkem fest. Zbytečný popis prostředí, který je nepodstatný a příliš dlouhý, chybí mi vzhled postav a nějaké vztahy a emoce taky poskrovnu.

Téma strachu a ostatně i léta pěkně zpracováno (píšu to po údajně nejteplejším dni léta). Pouštní prostředí je sice trochu klišé, ale tady nepúsobilo samoúčelně.

A co závěrem? Pravda, vytknul jsem tomu celkem dost a musím říct, že u čtení první poloviny jsem se nudil. Na druhou stranu konec se mi velice líbil. Maktův charakter působil uvěřitelně a měl vyargumentované základy, na kterých stál a určitě dost zajímavá postava na to, aby se kolem jejího osudu motalo nějaké dobrodružství. Škoda, Assassinsi, že jsi to uspěchal, jak sám píšeš. Kdyby sis totiž trochu vyhrál s formou, bylo by to parádní.

A vy rýpalové neříkejte, že forma a obsah je něco jiného. Obojí jde ruku v ruce :)

Samuel Rock (4/5)

Páni. Když jsem dočetl poprvé, byl jsem docela naštvaný. Hezky poetický text, ale takové strašné mezery v životopise, přeskakování událostí, nevysvětlené věci... No a při druhém čtení jsem zjistil, že jsem přeskočil jeden odstavec. Ještěže jsem tohle hodnocení nesepsal hned po prvním přečtení, to by bylo tóčo v diskuzi.

Máme tady před sebou anglického elegána, pardon, velšského. Tichý, mocný, chladnokrevný mistr manipulace, mistr informací, málomluvný. Líbilo se mi válečné zasazení i představa dobrodružství v předválečné Británii. Vpodstatě jediný problém jsem měl s naaranžováním strachu k postavě. Ono se u někoho, jako je Samuel, strašně těžko představuje, že má strach. Lidský strach se vším všudy. Přerývaný dech, lepkavý pot na kůži, rozšířené zornice. Když se o Samuelovi řekne, že má strach, představím si ho jen jak má... obavy. A částečně dávám vinu začátku životopisu. Vím, že Londýn během první světové války nemohlo být zrovna romantické místo, ale jak ta doba Samuela ovlivnila? Co konkrétně zažíval jako dospívající, že to formovalo jeho charakter do takové podoby? Takto z textu vyplývá, že Samuel jako takový začal existovat až po smrti jeho matky. Což není pravda, vždyť znal špínu od mala. Je sice pravda, že Samuel je mocný a tudíž minimálně jen jeho zaměstnanci se před ním klepou. Na druhou stranu ví se o Samuelovi? Ví o něm vysocí představení politiky? Ví o jeho moci? Spíš ne. Vždyť Samuel je přece loutkář, který za scénou tahá za nitky. Mnozí ani neví, že existuje, protože kdyby to zjistili, nebyl by Samuel ve své práci tak dobrý, jak si myslí. Určitě je nebezpečný, ale jako zdroj strachu nefunguje zrovna nejlépe.

Teďka úplně mimo hodnocení, jen moje osobní žblebty člověka, který psychologii s čistým svědomím prospal – nevím nakolik, a byla by to fajn diskuze, může takový tichý, asociální, mlčenlívý, praktický, odtažitý apod. dělat něco jako prodávání informací, kde záleží především na komunikaci. Vždycky se u mě představa výše popsaného člověka pojila spíš se zabijákem než někým, kdo manipuluje s lidmi, ergo by to měl být někdo, kdo je vás schopen přesvědčit o tom, že jste Jindřich II. A tohle by, dle mého názoru, výše popsáni jedinci nezvládli. Ale pryč od toho, nepatří to sem.

Jo, postava se mi líbila. Hlavně představa dobrodružství v předválečné Británii. Je to ten typ charakteru, který potřebujete, když chcete hrát jen o jednom hráči a máte vymyšlenou tak psychologicky nadupanou jeskyni, že ani vy sami nevíte, kdo na koho kuje pikle.

Marie (2/5)

Tato postava je... zajímavá, přinejmenším. Dílo působí jako trailer. Na začátku krátké věty, simulující střihy, krátký vhled do Mariina života. Popis strachu a efektu, který má na postavu, je určitě nejlepší, co jsem mezi kandidáty četl. Strašná škoda, že jsi to, Pepčo, nerozvedl, jak jsi měl v plánu. Chtěl bych vidět Marii, jak díky nočním můrám a nespavosti přichází o rozum.

Líbilo se mi, jak je Marie napsaná. Možná ty údaje na začátku (jméno, věk, bydliště) bych vypustil a začlenil do textu. Přímá řeč, i když se skládala jen ze strohých vět a citoslovcí zvracení, taky bezva zpestření.

Jenže... snažím se na každé dílo dívat dvěma pohledy. Jedním, jak je postava funkční do dobrodružství a druhým se dívám spíš na příběh, který se kolem postavý točí. Tady o prvním pohledu moc mluvit nejde, protože na hratelnou postavu je Marie přece jen slabě vykreslená a nevíme o ní nic jiného, než že studuje, bojuje se závislostí na kofeinu a má přítele, který asi bude starší (podle SUV). To na herní postavu nestačí. Chybí ji nějaký rys, který ji dělá Marií, postavou a ne Marií NPCčkem, která v dobrodružstvích bude hráčům zadávat úkoly.

Pohled číslo dvě je lepší. Líbilo se mi, jak je dílko napsáno. Skvělý úvod do hry/dobrodružství/zápletky. Bohužel přílišná dějová krátkost. Vůbec by nebylo na škodu z traileru udělat... delší trailer :)

Evelyn (5/5)

Ha! Evelyn chci do jeskyně! Nejlépe hned, nejlépe navždy. Snažil jsem se přijít na to, jak se mi může postava charakterizovaná do čtrnácti řádků tak líbit. Odpověď je jednoduchá – protože je geniální. Evelyn skrývá tak obrovský potenciál! Vir seznamující se s funkcemi lidského těla – paráda. Vir snažící se odhalit tajemství těch stupidních emocí, o kterých lidé tolik mluví – paráda. Vir, který má jen binometrické údaje o světě, který lidé tak strašně „zesložitěli“ - paráda. Očividné téma strachu z konce I-love-you a bytostná potřeba se rozmnožit jsou dostatečnou motivací jakéhokoliv dobrodružství.

Jen pár věcí, které jsem z textu nevyčetl a tím pádem trochu na té genialitě krátkosti ubírají – Nakolik je v Evelyn ještě její vědomí a jak moc je při „vědomí“? Tohle podle mě celkem podstatná informace pro budoucího Pj – skvěle by na tom mohl stavět (ostatně nebo si to domyslet sám, co není psáno, není dáno, že?). I když se mluví o ovládnutí těla, jaké má vědomí Evelyn v celé věci roli? Další věc, robotika a fungující věda stranou, když I-love-you necítí bolest a asi ani jiné... věci. Nemůže se stát, že se prostě rozběhne a po x kilometrech tělo zkolabuje a bude s Evelyn konec?

Postava má dost míst, které by bylo třeba vyřešit před případnou hrou, aby hráč s Pánem jeskyně nestrávili polovinu hry hádkami o to, co je logické a co ne. Ale v momentě, kdy by se takové věci vyjasnily, je to rozhodně úžasný nápad na postavu, který mi svoji složitou jednoduchostí zkrátka vyrazil dech. Bravo!

Křída (3/5)

Z Křídy jsem trochu na rozpacích. Na jedné straně skvělá postava člověka, který se postupně stává zvířetem. Chtěl bych ji vidět někdy v dobrodružství. Tenhle proces by mohl být parádní. Akorát pár věcí mě při čtení zarazilo. Přestože Křída vzal své vyhnanství naprosto vážně, vzdal se lidství a morduje vše, co se mu znelíbí – jak je možné, že chodí do takových míst, jako hostince? Obecně jakákoliv forma komunikace mezi civilizovaným světem a Křídou, která by probíhala jinak, než velmi brutálně, je pro mě velice těžko představitelná. Možná beru Křídu, a všechny ostatní postavy příliš doslovně, nedbám na metafory a nuance, které k nim vážou. A je to tak. Lidé, postavy a charaktery nejdou popisně vrhnout na papír. Lidské (ach, jak rasistické slovo ve světě fantastiky) postavy jsou city, zážitky a zkušenosti, které se velmi špatně popisují. Jenže toto je přehlídka. Soutěž. Kdybyste chtěli představit sami sebe a své strachy, běsy, život a schopnosti někomu jinému, těžko byste volili jazyk, kterému rozumíte jen vy sami.

Téma strachu pojato trochu jinak, než u ostatních kandidátů. A to tak, že Křída je oním zdrojem strachu, nikoliv terčem.

Jinak nemám moc, co bych vytknul. Krátké, vystížné, zmíněny všechny podstatné rysy. Pozadí a Křídova minulost se dají upravit podle daného dobrodružství, takže určitě skálopevně obstojí jako postava do jeskyně. Záměrné vynechání některých informaci je v tomto ohledu zcela na místě.

Na druhou stranu z pohledu výpovědi o Křídově životě, by mě osobně právě zajímaly ty věci, které Křídu dovedly tam, kde se nachází. Co může člověka poznamenat natolik, aby takto "zdivočel"?