Jedna z šesti (1. strana) | Články - Aragorn.cz

První pokus byl nejhorší, ale zároveň nejlepší. Ne nadarmo se říká, že to nikdy není tak slastné jako poprvé.

Když jsem se toho dne vrátil domů, byl jsem značně unaven. Ne fyzicky, duševně. Fyzická únava mi už byla známa a upřímně ji považuji za značně osvobozující. Unaven možná není ten správný výraz. Znaven. Ano, byl jsem duševně znaven. Na otázku "čím?" nedokážu pořádně odpovědět, proto ani nemá cenu ji pokládat. Společností, monotónností, životem, tak nějak to asi bylo. Aniž bych si pamatoval, jak jsem se k tomu dostal, uvědomil jsem si, že sedím u svého pracovního stolu a pohrávám si s revolverem, který normálně leží zamčený ve spodním šuplíku.

Ani jsem pořádně nepřemýšlel nad svým jednáním, prostě jsem si jen tak hrál, jako bych v rukou držel neškodnou hračku místo nástroje zabíjení. Několikrát jsem vysunul buben, vsunul imaginární nábojnici, roztočil, zacvaknul, přiložil ke spánku a pomalu stiskl spoušť. Bez nábojů se opravdu jednalo o neškodnou hračku. Náhle se mi té zbraně zželelo. Její spoušť byla stisknuta, pružinka pohnula kohoutkem, ten narazil do komory, ta však byla prázdná. Žádná nábojnice, ve které by se mohl vznítit střelný prach, žádný projektil, který by vyletěl hlavní. Takhle byla její snaha, její existence zbytečná. K čemu pohyb jakéhokoli stroje, když v něm schází nezbytný díl? Při dalším kole už vsouvaná kulka nebyla imaginární.

Až po prázdném cvaknutí jsem si uvědomil, co se vlastně stalo. Ruce se mi roztřásly do takové míry, že jsem nebyl schopen svou zbraň nadále udržet. Vyklouzla z mého sevření a s podivně osmyslujícím "buch" dopadla na podlahu. Chvíli jsem na ni zděšeně hleděl, než jsem se začal uvolněně smát.

"Já žiju!" Tahle jediná myšlenka se mi honila hlavou. Nejednalo se o pouhé konstatování ohledně životních funkcí. Poprvé po dlouhé době jsem se cítil skutečně živý, ne jen přežívající. Jednu chvíli jsem byl tak znavený, že jsem si ani neuvědomoval vlastní život a ohrožení, kterému jsem ho vystavil, další jsem se cítil být na vrcholu sil a připravený všemu se postavit čelem. S tímto euforickým pocitem jsem toho dne usnul v křesle, ale i tak jsem se vyspal lépe než stokrát předtím.

Nějaký čas mi toto nové nadšení do života vydrželo, věčného trvání však nemělo. Časem jsem opět začal pociťovat duševní znavení, celkovou úzkost svého bytí. Předchozí zážitek byl stále v paměti, oživující pocit se však již vytratil. Ve snaze ho znovu navodit jsem usedl k pracovnímu stolu a chopil se revolveru. Tentokrát to bylo těžší. Při plném vědomí jsem totiž vkládal kulku do komory a tiskl hlaveň ke spánku. Ruce se mi třásly nervozitou, přemýšlel jsem nad smyslem tohoto hazardování a připadalo mi jako věčnost, než jsem se konečně donutil zmáčknout spoušť.

Cvak.

Kýžená úleva se dostavila, já se znovu cítil živý. To bylo už podruhé, co jsem pozval smrt do svého domu a ona mé pozvání odmítla. Ještě nenastal můj čas, říkal jsem si, což mi přinášelo uspokojení.

I tentokrát efekt vyprchal. Do starých kolejí jsem zajel rychleji než po druhém pokusu. Znovu jsem tedy usedl k pracovnímu stolu a přiložil hlaveň ke spánku. Šlo to snáz než předtím. Ruka se mi netřásla ani zdaleka tolik, stisknout spoušť jsem také dokázal mnohem rychleji. Prázdné cvaknutí mě opět ujistilo v mé existenci a já mohl dál žít. Z revolveru se stalo takové mé kouzlo na zahnání osobních stínů.

Oživující pocit se však vytratil ještě rychleji než předtím. Stejně tak i další pokus byl snazší. S každým pokusem se vytrácela míra obtížnosti z následujícího a s menším vypětím při pokusech přicházelo i kratší trvání euforických stavů mysli. U čtvrtého pokusu už se mi ani netřásla ruka. U pátého pokusu už mi stačilo se pořádně vydýchat. Pokus pomalu ztrácel podstatu pokusu, zevšedňoval. Začínal získávat stejný nádech jako šedá realita, ze které mi původně pomáhal se vymanit.

Šestý pokus už postrádal takřka veškeré kouzlo. Už se nejednalo o vysvobozující akt, pouze o další zbytečnost, kterou jsem si navykl vykonávat. Nečekal jsem, že pouhých pět sázek se smrtí dokáže vysát revitalizující esenci z výhry takové sázky, ale stalo se.

Před šestým pokusem jsem si jen naposledy oddechl.