Články
Kapky deště
Stalo se jednoho deštivého dne...
Osnova
Byl to velice divný pocit. Byla rozrušená, hrozně nervózní. Kráčela dlouhou chodbou a nevěděla co čekat, až najde ty správně dveře.
„206,“ zašeptala zprvu tiše.
„206... krucinál, je to vážně dvěstě-šest?“ položila si otázku sama sobě; nemohla ty dveře najít. Nervozita stoupala.
Hlasitě si oddechla, když konečně našla to co hledala. Byly bílé. Stejně tak jako vše okolo, pomalu vstoupila.
Jen jedna postel a člověk, který pro ni byl vším a on teď měl odejít? Nemohla tomu uvěřit. Spíše věřit nechtěla. Ani slov neměla, náhlé sucho v ústech ji na dlouho zbavilo řeči. Možná tomu tak bylo dobře. Hleděla s pocitem prázdnoty a tísně na spící ženu před sebou.
Čas ubíhal snad pomaleji, než kdy dřív. Ale ona čekala. Čekala jestli se probudí. Bylo to marné. Pokojem se ozvěnou rozlehl nepříjemný tón, který jí navždy utkví v paměti. Bodal ji do uší, lámal její duši – proklínala ho.
V pokoji nastal zmatek, doktoři, sestry se tam sbíhali jako vosy na sladké, bylo však už opravdu pozdě. Náhlé kapky deště začaly sužovat vyprahlou zem stejně tak hladově jako poutník umírá bez vody v poušti. Jako kdyby i nebe plakalo nad touhle ztrátou. Ona ale nebrečela, nešlo to. Možná tomu jen stále nemohla uvěřit...
Od té chvíle uběhlo již pár dní. Ona s nikým nemluvila, jen stále hleděla do prázdné zdi před sebou. Hlavou se jí honily tisíce myšlenek a vzpomínek na její matku, s kterou by se teď měla jít rozloučit. Rozloučit se a to navždy. Samota spolu s nekonečnou bolestí jí lomcovaly srdcem. Přála si, aby se v tuto chvíli probudila, aby to byl jenom hloupý sen. Modlitby, které si tiše šeptala, ale její touha, její přání je nesplnitelné.
Kapky bubnovaly do oken stejně těžce, jako slané slzy stékaly po její tváři. Konečně přišla chvíle. Přišlo něco, co sama nikdy nechtěla připustit. Pokorně se sklopenou hlavou přijala fakt, že ji teď uvidí naposledy. Bolelo to, ale neměla a nemá na vybranou. Hleděla do prázdna s výrazem bezmoci. Tiše vzpomínala na její tvář, na její nakažlivý smích, ale i na chvíle, když se rozčilovala nad její tvrdohlavostí a neústupností. A pak si uvědomila jednu věc. Nikdy ji nepokládala za důležitou, ale v tuto chvíli jí tak přišla – nikdy své mámě neřekla, že jí má ráda.
Na tohle je už pozdě.
S námahou vstala a upravila si šaty, které nesly barvu smutku. Barvu oblohy, která se tvářila smutečně, tak jako vše kolem. Nechtěla se loučit. A už vůbec nechtěla připustit, že už nikdy neuslyší její smích, ani její výtky.
Utřela si slzy a vykročila do deště, který nesl stejně velkou ztrátu jako ona. Do deště, který plakal s ní...
Vyšla do objetí větru, jež lomcoval s lítostí korunami stromů, který s velkou bolestí vál do neznáma. Do větru, který byl zatracen bolesti, stejně tak jako ona.
- 02.02.2008 - Kronika Dvou Životů II.
- 09.02.2008 - Gabriel
- 02.02.2008 - Kapky deště
- 31.01.2008 - Moon Land
- 28.01.2008 - Sám, sám a ještě jednou sám
Kdo hodnotil článek Kapky deště?
Amthauer, Demi
Komentáře ⇓
Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.
Vypisuje se 5 z celkem 5 příspěvků1
Allizea - 2. února 2008 21:54 | |
Amthauer 2. února 2008 21:12 |
Amthauer - 2. února 2008 21:12 | |
Allizea 2. února 2008 20:46 |
Allizea - 2. února 2008 20:46 | |
Amthauer 2. února 2008 18:23 |
Allizea - 2. února 2008 20:41 | |
Amthauer 2. února 2008 18:23 |
Amthauer - 2. února 2008 18:23 | |
Tak, nejprve, jak už je zvykem, formální výtky: Věta "Stejně tak jako vše okolo, pomalu vstoupila." postrádá smysl - jako by její první část patřila k předchozí větě a ta druhá měla být zvlášť, v tom případě se jedná o zmatek v čárkách a tečkách. V další větě se už mluví o člověku, odcházení apod., ovšem z toho plyne pro čtenáře zmatení, protože je najednou opět vržen do nevysvětlených a neuvedených fakt. Pak podivné střídání vidu v rámci jediné věty: "rozlehl; utkví". Ve větě, že se setry sbíhaly (s, ne z), je zvláštně použito slovo "však" - to by mělo jaksi vylučovat předchozí myšlenku, jenže předchozí myšlenka mluví o něčem úplně jiném. Další věta je také podivná, spojení "sužovat - hladově" je zvláštní, protože "hladově" je v tomto případě doménou předmětu a ne podmětu, krom toho, ve spojení s vodou by se asi víc hodila variace na žízeň než hlad. |
Vypisuje se 5 z celkem 5 příspěvků1