Koho si můžeme vážit (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Koho si můžeme vážit

Autor : habanazz   14. července 2011   Úvahy
Text na soutěž Komenský a my

Koho si můžeme vážit

Když vyjdu na ulici a rozhlédnu se, vidím kolem sebe obvykle lidi, tedy mimo jiné. Pohybují se po chodnících, sedí v autech, utíkají na autobus, vezou kočárek, nesou tašku, zkrátka jsou tu. Teď zas sedím ve třídě a kolem mě moji spolužáci. A lámou si hlavu s tím, koho si v životě váží.

Napadá mě, že lidé jsou vlastně takové malé balíčky, u kterých lze ihned zpozorovat kvalitu obalu, ale ne obsah. Tyto balíčky kolem mě na chodníku bez zájmu projdou, sedí vedle mě ve vlaku, zeptají se mě, kde je nádraží... Proč by se taky o mě měli nějak zajímat, když mě neznají a já neznám je. Ale tady ve třídě je to jiné, tady už mám pár balíčků rozbalených.

Přemýšlím s nimi o významu slovesa vážit si. Kdyby nebylo zvratné, neviděl bych nikde potíž. Šoupnu balík na váhu a je to. 85 kg. Žádný problém, přesné, jasné a rychlé zjištění tělesné hmotnosti. Váha se dá i odhadnout. Ale je tam právě to zájmeno si, a to slovo úplně mění moji situaci. S exaktní vědou tady nevystačím.

Nemůžu si vážit každého a ani nemůžu odhadnout, koho si v budoucnu vážit budu. Je pravda, že si vážím lidí obecně, protože jsem také člověk, vážím si všech slušných a dobrých lidí, také přírody, života, zdraví, světa kolem sebe, ale v tomto zamyšlení bych měl být asi konkrétnější. Jistě si například vážím slavné historické osobnosti, významného umělce, vědce pro to, co umí, co dokázal, ale když ho potkám na ulici v elegantním obleku a v klobouku, tak zase jen projde kolem mě bez povšimnutí. A pak, co když je to sice vynikající hudebník, nadaný a talentovaný, ale ve skutečnosti zlý člověk. To právě nevím. Tak si ho vážím jen pro něco.

Nemůžu někoho přesněji ocenit, pokud nerozbalím balíček a neprozkoumám, co se skrývá uvnitř. Platí to i opačně. Také si některých lidí vážím více, jiných méně. A pak jsou lidé, není jich mnoho, v nichž se vidím jako v zrcadle. Když se směji, tak oni se smějí také, když jsem smutný, neprojdou jen tak kolem, ale pomůžou mi vzchopit se. Tito lidé v nás budují naši vlastní jistotu a radost ze života. Můj mozek si proto dělí lidi na několik skupin. Například na známé, kamarády, přátele, členy rodiny, spolužáky, na osoby, které se mým životem jen tak mihly, ale zanechaly tam své místo z různých důvodů… Je mezi všemi lidmi zkrátka naštěstí pár těch, kteří pro mě znamenají více než ostatní, tyto osoby vám přiblížím. Vlastně vyberu si jen jednu – svého bratra. Velice si ho vážím nejen pro to, co pro mě udělal, ale také pro jeho povahu a radost, která z něj vyzařuje a kterou umí přenést i na mě. Je to můj bratr, kamarád, přítel, pomocník i rádce.

Za svůj život jsem se toho hodně naučil, dozvěděl se mnoho zajímavých věcí, ale ještě mi bude trvat dlouho, než budu umět dobře vystihnout povahu člověka, pokud to vůbec je možné. Někdy na to nestačí celý život. Jindy naopak poznáme toho druhého během chvíle, jde o to, co pro nás ten druhý udělá, čím nás obdaruje, a nemyslím tím pětikorunu na autobus. I když i to se cení.

Ale rád bych se vrátil ke svému bratrovi, k člověku, jehož si asi vážím ze všech lidí nejvíce.

Můj bratr je mladý, urostlý, silný… no, tak tohle asi nebudou slova, která očekáváte, že?

Dobrá, máme tu duši. To je to pravé slovo. Duše – abstraktní pojem, neuchopitelný, nedefinovatelný, neprozkoumatelný, ale nakonec vždycky zjistíme, že duše je to, co nás nejvíce zajímá, co se neokouká, co se nikdy nedá tak úplně odhalit. Můj bratr je majitelem báječné duše. S ním prožívám spoustu pěkných chvil, něco pro mě znamenají, o takovém člověku já chci psát tuto práci, protože jeho osoba se mi ihned vybaví ve chvíli, kdy po mně někdo chce, abych hovořil o lidech, jichž si vážím. Můj bratr není často k zastižení, ale kdykoli potřebuji pomoct, tak si pro mě najde čas, když něčemu nerozumím, vysvětlí mi to a poradí mi. Občas se pohádáme, ale to nevadí, když v pozadí je stále přítomna soudržnost, úcta, láska a vážnost. Bylo mnoho krásných chvil, které jsem s ním zažil, vlastně těch nejhezčích, a jistě jich ještě mnoho bude.

Intenzivně si v této souvislosti vzpomínám na básníka Jiřího Wolkera, který si přes svoji nemoc a vědomí blížící se smrti (nebo možná právě proto) dovedl hluboce vážit věcí. To znamená, že si musel vážit lidské práce a skrze ni pak lidí. Milovat lidi, život a svět. Byl to velký muž, který dle mého úsudku věděl přesně, co znamenají slova, o nichž je celá moje práce. 

Další články v kategorii Úvahy:

Kdo hodnotil článek Koho si můžeme vážit?
EREBOS (4.00*), Under (4.00*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

Vypisuje se 9 z celkem 9 příspěvků1

Rainy - 19. července 2011 16:37
Rainy

Je to.. milé :).
Jedno z těch děl, co si pře­čtu, usměju se a po pár ho­di­nách za­po­me­nu.

Adien - 18. července 2011 19:37
Adien

Já nevím. Na žáka de­vá­té třídy je to roz­hod­ně vý­bor­né, není tam, až na jednu(po­moct), gra­ma­tic­ká chyba, sty­lis­tic­kých jen málo(kdy­bys měl zájem, vy­píšu ti je, jenom tak, abys viděl názor ně­ko­ho ji­né­ho, i když třeba ne­bu­dou do­ce­la správ­ný a nej­lep­ší), roz­hod­ně je to nad­prů­měr­né a mys­lím, že svoji cenu si za­slou­ží. Přes­to ale...

Pře­mýš­lím jak da­le­ce se úvaha o lid­ské po­ko­ře hodí na tento ser­ver. Mě sa­mot­né po­sled­ní dobou ně­ko­li­krát za­brá­ni­lo téma díla v tom, abych ho sem po­sla­la. Ráda bych ape­lo­va­la nejen na tebe, ale také na ad­mi­ny ara­gor­nu, aby zku­si­li znovu ob­no­vit a do­dr­žo­vat fan­ta­sy a sci-fi te­ma­ti­ku u za­sí­la­ných děl...
Ote­vře­te okno upí­ro­vi......

hater - 16. července 2011 15:36
hater

hater 16. čer­ven­ce 2011 15:35
skoro bych řekl, že si au­to­ra za to velmi vážím, ale ne­znám ho .-) tak si tím nejsem moc jistý :))

hater - 16. července 2011 15:35
hater

jo, tady bych klik na tla­čít­ko, toto se mi líbí :) proč?

Pro­to­že to je sku­teč­ně úvaha v plném slova smys­lu. Autor se ptá a od­po­ví­dá. Zkou­má to, o čem píše a do­spě­je k zá­vě­ru. Hezké.

Nefrete - 15. července 2011 10:58
Nefrete

ERE 15. čer­ven­ce 2011 00:23
To ano.:) Při­po­mně­lo mi to psaní sloho­vek na střed­ní škole.
Kaž­do­pád­ně i přes svou té­ma­tic­kou jed­no­du­chost se mi to také do­ce­la lí­bi­lo, a to pře­de­vším svým op­ti­mis­tic­kým la­dě­ním. Ta­ko­vých textů tu máme stále spíše po­má­lu. Což je, řekla bych, škoda.
Od­pusť jim, neboť ne­vě­dí, co činí.

EREBOS - 15. července 2011 00:23
EREBOS

ha­ba­na­zz 15. čer­ven­ce 2011 00:21
Milé je už jen to, jak je to sty­li­zo­va­né. A mě to (až na ně­kte­ré zby­teč­ně roz­sáh­lé pa­sá­že) ba­vi­lo.

habanazz - 15. července 2011 00:21
habanazz

Dobře takže zís­ka­lo to první místo v re­pub­li­ko­vém kole sou­tě­že Ko­men­ský a my v ka­te­go­rii B, které se zů­častňovali žáci 8. a 9. tříd.

habanazz - 14. července 2011 23:38
habanazz

ano, ale rád bych to na­psal až po více ko­men­tá­řích , aby to ne­mát­lo hod­no­ce­ní

Nefrete - 14. července 2011 12:29
Nefrete

Máš už vý­sled­ky té sou­tě­že?
Od­pusť jim, neboť ne­vě­dí, co činí.

Vypisuje se 9 z celkem 9 příspěvků1


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)
taBackup debug: