Korunní princ Rudolf a jeho záhadná smrt - část úvodní (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Byla poměrně chladná a temná dubnová noc. Měsíc schovaný za tmavými oblaky, jež se pod náporem větru proháněly na nebi. Nedaleko města Tovačova se právě listnatým lesem, na polní cestě, řítil černý uzavřený kočár tažený čtyřspřežením. Jak neobvyklé pro tento chudý kraj. Jeho zadní kola nadskakovala, když se valila přes kameny, a v zatáčce se mnohdy jen stěží udržela na úzké cestě.

Komoří Dvořák, unavený po celodenním sloužení na zámku, se právě chystal uložit do postele a odpočinout si. Natáhl své unavené tělo na postel, když v tom uslyšel klapot koňských kopyt a řinčení okovaných kol kočáru. Ten zvuk dobře znal. Vůz právě projel přes most a míří do zámku. Lidská zvědavost potlačila jeho únavu a zvedl se z postele. Kdo by to mohl být? Přepadla ho myšlenka. Zamířil ke dveřím, které vedly na zámeckou chodbu se spoustou oken. Chodba byla zahalena do přítmí, takže ven šlo vidět dobře, proto téměř nemusel opustit práh pokoje. Pootevřel dveře a vykoukl přes chodbu skrze okno.

Obyčejný černý kočár právě zajel pod balkon, možná by mu nevěnoval takovou pozornost, kdyby právě nebylo něco málo po půlnoci. Z kočáru vystoupily čtyři mužské postavy. Nejprve dva, o něco později třetí a čtvrtý. Ze zvědavosti udělal další dva kroky na chodbu. Zarazilo ho stejné ošacení, černé dlouhé kabáty, zapnuté do posledního knoflíku. Ovšem nedalo se přehlédnout, že jednomu z nich oblečení nesedí. Nejprve šel jeden muž a za ním ostatní tři. Prostřední z trojice byl velmi štíhlý, kabát na něm plál jako kus hadru.

Někdo chytil za pozlacenou kliku vstupních vrat, s jemným cvaknutím se pomalu začaly otevírat. Srdce se Dvořákovi rozbušilo a polilo ho horko. Uvědomil si, že se musí rychle schovat, jinak se co nevidět potkají. Rychle se otočil a dvěma velkými skoky byl zpět ve svém pokoji. Pomalu zavřel dveře, aby neudělal rámus, ovšem jemnému zaskřípění pantů se stejně nevyhnul. Hlasy se pomalu blížily k jeho dveřím. Celý zvědavý stál za dveřmi.

- „Je to ještě daleko?“ tázal se jeden z mužů.
- „Klid, ještě pár kroků…“ odpověděl velmi povědomý hlas.

Když v tom byl jejich šepot přerušen jiným, agresivním tónem.

- „Já mu jednu majznu!“ vyřkl další muž a po menší odmlce dodal: „Kriplovi šmajdavýmu.“
- „Opovaž se, drž radši hubu!“ zastavil ho další ze čtveřice mužů.

Dvořák byl opřený o dveře a poslouchal, muži právě minuli jeho pokoj a pokračovali dál chodbou. Rychle si přisunul nedalekou židli. Stoupl na ni, svým rukávem očistil malé okénko nad dveřmi a sledoval dění. Postavy zahalené do přítmí minuly ještě další dveře, až se dostaly na konec chodby. Dobře věděl, že dveře na konci chodby vedou do zámecké věže. Hlasy už nerozeznal, sice k němu doléhaly, ale nerozuměl už ani slovo. Jediné, co velmi dobře poznal, byla rána, která se nesla chodbou, když se zabouchly železné dveře věže. Všechno se uklidnilo, jak na nádvoří, tak na chodbě bylo naprosté ticho.

Netrvalo dlouho a rána železných dveří se ozvala znovu, hlasy se opět začaly přibližovat k Dvořákovým dveřím. Uviděl tři muže a za nimi velmi povědomého ředitele zámku Reisingera.

To horko ho polilo znovu. Tiše se zhluboka nadechl. Mlčky sledoval, jak neznámí muži a ředitel prochází okolo jeho dveří.

- „Kdy dostaneme prachy?“ zeptal se drze mohutný muž.
- „O vše se postará vídeňská kancelář, bez obav, pánové.“ odvětil vlídně Reisinger.
- „Jen aby, to známe!“ odsekl.

Prohodili jen pár slov, než vyšli ven z chodby a nasedli do kočáru. Čtyřspřežení hebkých hnědých halfingských chladnokrevníků se otočilo a vyrazilo pryč. Bylo vidět, že výprava měla na spěch. Dále následovalo jen ticho, jako by všechno byl jen obyčejný sen. Pomalu mu docházelo, že když se záhadní muži vraceli, bylo o jednoho méně. Po zpětném přemítání konverzace mu to došlo – jeden z nich byl zajatec.

Ovšem otázka, kdo byl onen tajemný muž a proč ho vězní zrovna na zámku, mu nedala spát. Vždyť tovačovský zámek nebylo žádné vězení, ale jedno ze sídel barona Maxe Goldmanna. Bylo mu jasné, že se něco děje, a lidská zvědavost je nenasytná. Rozhodl se pátrat.