Královská zrada - 1.kapitola (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Na hradě se odehrával tuhý boj, kterého se účastnila celá posádka. Bitevní vřava dolehla až sem do královské síně. Nájemný žoldák, známý padouch Liamer, šel středem. Rozhlížel se kolem a na obličeji se mu objevil letmý úsměv. Přesně tohle chtěl. Dohnat krále do úzkých. Stačilo pár lišáckých tahů a během několika hodin se dostal se svými muži až sem. Kolem něj bojovali poslední vojáci oddaní králi. Pomalu ale podléhali přesile.
„Kde je král?“ zařval na celou chodbu. Odstrčil jednoho ze svých a chytil zraněného člena královy stráže pod krkem.
„Kde se schovává ten bídák?“ ptal se znovu tónem, který nebyl vůbec přátelský. Zraněnému vojákovi před očima probíhal jeho život. I v posledních chvílích života si zachoval svou loajalitu ke králi a plivl Liamerovi do obličeje. Ten se jen koutkem úst usmál, pustil vojáka ze sevření a než se nebožákova záda dotkla země, měl meč v krku. Liamer bez hnutí brvy pokračoval dál. Tento hrad znal jako své boty. Vydal se nejbližší cestou do královských komnat, což bylo první místo, kde by se podle něj mohl král skrývat. S dalšími vojáky to zkoušet nebude, vypadá to jen na ztrátu času.

******

„Synu, musím ti teď něco říci. Poslouchej mě dobře. Musíš být statečný. Jdi tímto tajným východem pryč, rychle sejdi do sklepa a tam za čtvrtým regálem s vínem pryč podzemní chodbou. Vydej se do Nízkého a tam za farmářem Mesodem. Řekni, že jsem tě poslal já,“ král se podíval přes rameno směrem ke dveřím, protože se mu zdálo, že se někdo blíží ke komnatám.
„Poslední věc, musíš najít svého bratra. Já vím, já vím,“ konejšil svého syna král, když viděl, že je toho na něj moc, „neřekli jsme o tom nikomu, byla zlá doba, Mesodem ti o tom možná někdy povykládá. A teď už běž!“ Letmý polibek na vlasy, úsměv a razantní odsunutí synka směrem ke dveřím, za kterými byla mezi zdmi zkratka do sklepa. Synovi se moc nechtělo. Byl ještě mladý, ale viděl, že situace si žádá, aby uposlechl otcovy příkazy. Usmál se na svého tatínka a zatímco zadržoval své slzy, vstoupil do bludiště tajných hradních chodbiček. Chodba začínala za policemi s knihami. Hlavu měl plnou různých myšlenek. Nechtěl ale otce jen tak opustit, pouze přivřel regál a škvírou mezi knihami se díval, co se bude dít.

******

„Kde to jen, aháá,“ s kopnutím vyrazil Liamer dveře královské komnaty.
„Tady jsi, ty proradný pse, snůško všech problémů,“ přivítal ho těmito slovy král.
„Ty mi lichotíš, díky. Škoda, že nemůžu poslouchat více tvých komplimentů, protože budeš muset zemřít.“
„Až po tobě.“ Oba ve stejný okamžik tasili meče. Liamer s výkřikem vyrazil mečem po králi. Ten uhnul, avšak Liamer to zřejmě čekal a sekl mu po ruce. Král začal trochu krvácet, ale nebylo to nic, co by mu bránilo v boji.
„Nic moc. Ty že jsi nějaký rytíř?“ smál se Liamer svému protivníkovi do očí. Panovník udělal dva výpady, ale Liamer jen uskakoval po pokoji. Uprostřed byl stůl, který král vztekle převrhl na stranu.
„Neschovávej se jako zbabělá myš!“ křikl po Liamerovi.
„Cítíš to?“ zasmál se Liamer, „smrt už visí ve vzduchu. Rád vzpomínám na tvé vznešené řeči o čestnosti, proto se čestně přiznávám, že na mém meči bylo trochu jedu. Ale jen trošička.“
„Lžeš!“ vykřikl král, který se po malých krůčcích přibližoval k Liamerovi. Jeho následný výpad se setkal s kopancem do slabin.
„Vidíš, tohle by se ti nikdy nestalo. Co to zkusit ještě jednou, třeba budeš přesnější,“ vysmíval se sokovi Liamer. Další panovníkův výpad už byl pomalejší a rána od protivníka silnější. Král začal vidět mlhavě a ztrácet rovnováhu. Poslední jeho výpad skončil ránou od Liamera mezi lopatky, což vyvedlo krále z rovnováhy a skácel se na zem. Liamer pomalu přistoupil ke svému protivníkovi, který ležel na zemi a kopl do něj.
„Tyto chvíle mám strašně moc rád,“ utrousil jedovatou poznámku.
„Kdo tě poslal?“ zasténal v bolestech král.
„Ten, kterému jsi tak často říkal Kašpárek, Pán Ničeho, Snílek. Ale dost, nebudu se tady konverzovat s mrtvolou.“
„Ty jsi otrávil ten…“ nedopověděl král, protože na to neměl sílu. Jed působil rychle.
„Vidíš, mohl jsi to taky udělat. Ale ne, jsi ty moc velký slaboch, nebo jak ty tomu říkáš? Moc čestný?“ zasmál se Liamer a sklonil se ke králi, „takhle umírají hrdinové.“ Svůj meč položil vedle krále, aby mu nepřekážel. Vytáhl dýku, zašklebil se a vrazil ji králi do krku. Panovník, z kterého vyprchal život, jen něco zachroptěl. Už předtím byl totiž skoro v bezvědomí.

******

Králův syn viděl celou scénu. Nemohl uvěřit, že mrtvý muž na podlaze je jeho otec. Do očí se mu draly slzy, ale věděl, že nesmí plakat. To by jeho otec určitě nechtěl. Rozhodl se, že uteče co nejrychleji, jak mu bylo přikázáno. Nechtěně ale zavadil o knihu v regálu, která spadla v polici na bok, přičemž se ozvalo slabé, ale v tichu dobře slyšitelné, bouchnutí.

Liamer otočil hlavou směrem k regálu a namířil tím směrem meč.

Co se stane příště? Dostihne Liamer králova syna? Kdo stojí za útokem?