Trochu zvláštní a možná mírně depresivní povídka... Snad mi ji schválíte... :)
Jsem zase sama. Stojím uprostřed pokoje, otevřeným oknem sem proniká světlo a lehký vánek mi skrz ně čechrá vlasy. Ale jsem sama. Najednou cítím tíži na svých zádech. Ohlédnu se, podívám se dozadu a vidím-křídla. Jsou černá, a zblízka vidím, že je pokrývá mírný poprašek. Čeho? To nevím. Vzpomněla jsem si na motýly. Když jim setřete z křídel jemný prášek, nemohou už létat. Je to tak i se mnou? Chtěla bych znát odpověď… Pokusím se jimi mávnout. Nic. Křídla jsou moc těžká. Tíži mne na zádech a já neznám způsob jak se jich zbavit. Dotknu se okraje levého křídla. Ruka mi jím projede, jako by tam byl vzduch. Zdá se mi to? Jsem snad v objetí šílenství? Nevím… A možná ani nechci vědět… Podívám se dolů. Jsou tam moje nohy, bosé. Chlad podlahy do nich proniká, ale v tu chvíli jsem schopná cítit jen tíži mých křídel. Jak bych mohla cítit něco takového, kdybych jen snila? Pokusím se křídla dotknout znova. Zase se mi to nepodaří. Ruka jím projede, jako by tam nic nebylo. Co mám dělat? Mám pocit, že se nemůžu hýbat. A skutečně, pokusím se udělat krok - nejde to. Veškerou svou vůli upnu na ten jednoduchý pohyb. Krok. Jediný, prostý krok a zbavím se té tíže. Vím to. Nemůžu se pohnout. Je tohle snad trest? Zemřela jsem a ocitla se v pekle? Mám pocit, že to je to nejhorší, co se může stát. Zůstat v kleci. Za chvíli už nebudu moci dýchat, má hruď se zastaví v posledním výdechu a já budu odsouzená navždy tady zůstat, přemožená tíží mých černých křídel, navěky tu stát a nevědět nic o volnosti. Chce se mi plakat. Ale slzy ne a ne opustit oči. Je to součást trestu? Zůstat smutná a nemoci se vyplakat? Nevím. A zasloužím si vůbec takový trest? Co jsem udělala, že mi narostla křídla? Černá křídla? Zůstanu tu opravdu se svými nechtěnými křídly navěky? Hlavou se mi honí otázky, ale odpovědi zřejmě zůstaly jinde, ve světě, kde nemám zlá křídla, jsem volná jako… …motýl?! Vždyť motýl má křídla jako já! Cítí snad to samé??? Doufám že ne… Nepřeji mu to… Nepřeji to nikomu… A pak, najednou, začnu plakat. Slzy se přehoupnou přes víčka, skutálí se po tváři a na zemi se roztříští… Jsem volná… Už žádná křídla netíží má záda, udělám i několik kroků, aniž bych něco cítila. Tak šťastná jsem ještě nebyla… Člověk by řekl, že má pocit, jako by mu narostla křídla… …já jsem byla ráda, že stojím na zemi…
Další články v kategorii
Povídky:
Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.
Vypisuje se 12 z celkem 12 příspěvků1
| Sihája - 1. listopadu 2008 21:13 |
 |
krejzy 30. října 2008 14:00
Díky.
Ten, kdo se podrobuje, vládne. Vrba se podrobuje větru a vede se jí dobře - až jednoho dne z ní je mnoho vrb. Hráz proti větru.
|
| krejzy - 30. října 2008 14:00 |
 |
Moc pěkně napsané.
Když jsem to četl moc jsem nevěděl co si o tom myslet..
Ty odstavce by se tam opravdu hodily.Jinak 4.0
|
| Sihája - 14. září 2008 17:20 |
|
Bůrin: Ano i ne... Ne že by se mi to přímo zdálo, ale v podstatě jsem to cítila... A dík. :-)
Ten, kdo se podrobuje, vládne. Vrba se podrobuje větru a vede se jí dobře - až jednoho dne z ní je mnoho vrb. Hráz proti větru.
|
| Bůrin - 29. srpna 2008 22:02 |
 |
No líbí se mi jakým stylem je to psaný. Hezky popisuješ svoje pocity, ale zajímalo by mě třebas, jestli se ti fakt něco takovýho zdálo a píšeš z touhy sdělit svojí myšlenku nebo jestli je to vymyšlený jako slohovka pro učitelku.
Nai tielyar ilye kelir fairesse
|
| Sihája - 3. června 2008 18:15 |
|
Lambert 2. června 2008 22:22
Dobře, děkuji.
Ten, kdo se podrobuje, vládne. Vrba se podrobuje větru a vede se jí dobře - až jednoho dne z ní je mnoho vrb. Hráz proti větru.
|
| Lambert - 2. června 2008 22:22 |
 |
Obsahově se mi to líbí. Rozhodně piš dál. ale v jak už psal hater, využij odstavce. rázem by to bylo úplně jiné. Jinak 4,5*
Schválně, jestli víš, co musí lidé dělat proto, aby se po smrti nedostali do pekla? .... Snažit se neumřít.
|
| hater - 28. května 2008 18:22 |
 |
chybi tomu formatovani do odstavcu. Pridal bych tam nekolik moc enteru, aby to nepusobilo tak celistve, aby mel clovek cas premyslet nad tim, co vlastne cte.
|
| Amthauer - 23. května 2008 22:10 |
 |
Sihája 23. května 2008 21:29
Tohle není diskuze o Duně, ale o díle, takže tohle prosím někam jinam... Apropo, Duna je úžasná, všechny díly...
- What is a life devoid of strife?
|
| Sihája - 23. května 2008 21:29 |
|
Harald 23. května 2008 21:08
Já přečetla od Duny všechny díly, jedno z mých nejoblíbenějších děl... Když pak čteš ty ostatní díly, dojde ti jakou hloubku to má...
Ten, kdo se podrobuje, vládne. Vrba se podrobuje větru a vede se jí dobře - až jednoho dne z ní je mnoho vrb. Hráz proti větru.
|
| Harald - 23. května 2008 21:08 |
 |
Sihája 23. května 2008 19:38
Herbert? Dunu sem přečetl první, moc mě nevzala...
No to sem z toho magor
|
| Sihája - 23. května 2008 19:38 |
|
Amthauer 22. května 2008 10:10
Tak konečně někdo kdo četl Franka Herberta? Těší mě :) Děkuji, za překlepy se omlouvám... A budu psát dál :)
Ten, kdo se podrobuje, vládne. Vrba se podrobuje větru a vede se jí dobře - až jednoho dne z ní je mnoho vrb. Hráz proti větru.
|
| Amthauer - 22. května 2008 10:10 |
|
Tak, ty moje "jaro v poušti", líbilo se mi, líbilo. Takový pěkný, statický, ale atmosférický obrázek, dokonce s určitým poddtextem. Jen bych upozornil na občasné vynechávání slov či čárek ve větách, čímž ta věta často ztrácela smysl a musel jsem si ho domýšlet. Ale fakt pěkné a koukám, že tady prvotina, takže se budu těšit na další.
*****
- What is a life devoid of strife?
|
Vypisuje se 12 z celkem 12 příspěvků1
