Lovec upírů (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Harry už dlouhou chvíli nespal. Sledoval jak se okna v protějším panelovém domě rozsvěcují. Mlčky přemýšlel o lidech, kteří za těmi okny žijí. Vědí vůbec, že je tady? Vědí co už šedesát let dělá? Tuší, že bez něj a jemu podobných by svět nebyl takový jakým se jim zdá? Nejspíše ne. A tak to má být. Svět se nikdy nesmí dozvědět o lidech jako je Harold. Ticho pokoje náhle rozřízl zvuk budíku. Pomalu ho zamáčkl, klekl si vedle lůžka a zavřel oči.
„Kéž bůh žehná této noci.“ Začal Harry, ostatně jako každý večer odříkávat modlitbu a sepjal ruce držíce kříž visící na jeho krku.
„Kéž jsme ve víře pevní stejně jako v konání našem. Kéž se démoni nikdy nezmocní našich duší a kéž je země lehká těm jež neuspěli v boji proti ďáblům sužujícím tento svět. Amen.“
Po těch slovech se před zrcadlem začal pomalu oblékat do tradičního černého šatu. Oblek už, za ty roky co ho den co den oblékal, vybledl. Díval se do vlastních očí, když si zavazoval kravatu. Skoro se až lekl toho co viděl, vždyť stejné zrcadlo kdysi zobrazující černovlasého mladíka v dobře střiženém obleku dnes odráželo člověka, jehož šedivé vlasy už dávno prořídly pod náporem času. Muže jehož tvář byla zbrázděna četnými vráskami, a jehož oči už viděli víc než dost. Zrcadlo ukazovalo člověka, jež byl příliš starý na svou práci, ale přes to s ní nemohl skončit, a dobře to věděl. Nakonec, jako vždycky při tomhle večerním rituálu vložil revolver do koženého pouzdra pod levou paží, a ze stojanu na deštníky vylovil svou starou hůl. Pak vyšel ze svého bytu, který si mohl dovolit jen díky příspěvkům církevní organizace Světlo, protože na městském úřadě byl stále zapsán jako nezaměstnaný, a sociální podpora nebyla vysoká. Když zamykal stýkaly se poslední paprsky slunce a první hvězdy. Noc násilně přebírala vládu.
Kdyby dnes byla normální noc zamířil by Harry hned na začátku do některého z klubů, kterých bylo město plné. Tam by si počíhal než se jeden z nich objeví, a kdyby mu přálo štěstí, do rána by bylo o jednoho míň. Bohužel dnes normální noc nebyla.
„Nechcete se posadit Dědo?“ usmál se jeden ze skupiny mladíčků, a už už se zvedal z místa.
„Ale né, já tady vystupuju, ale díky za ochotu.“ Usmál se strojeně Harry a dál koukal skrze okno tramvaje na ubíhající ulice. Chlapec sice ještě něco řekl, ale Harry už ho nevnímal, cosi mu říkalo že jsou blízko.
„Zastávka Greenstreet.“ Hlásil hlas z reproduktoru když vystupoval do sychravé noci. Vůz si vesele zacinkal a odjel a Harry zůstal uprostřed ulice úplně sám. Ale šestý smysl, který mu tolikrát zachránil život mu tvrdil něco jiného. Pevně sevřel svou hůl oběma rukama. Vítr před sebou hnal kusy obalů od nějakých cukrovinek. Světla pouličních lamp zbarvovala šedou omítku domů do jakési historické žluti, a na prázdné zastávce stál stařík v černém obleku a klobouku, který pamatoval mnohem lepší časy. Najednou se čas jako pružina prohnul a vymrštil proti starci. V tom se ozvalo cvaknutí mechanizmu. Pak následoval záblesk tenké čepele, která až dosud čekala skryta uvnitř hole.
„Je vidět že i když jsi zestárl, nic ze svého umu si neztratil.“ Pousmál se muž, jehož nos se skoro dotýkal hrotu zbraně. Černovlasý dlouhán oblečen v černém kabátě vypadal jako by ho někdo vystřihl některého z akčních filmů, které se teď tolik točily. Harry ty filmy neměl rád.
Hrot zbraně se ani o milimetr neodchýlil, ani tehdy když muž s úsměvem pokračoval.
„Harold Grant.“ Převalil muž jméno na jazyku. „Vypadáš staře, chlape. A v tom je právě naše výhoda víš, můžeme si počkat až takoví jako ty pojdou věkem.“
„Takže proto jsi mě sledoval už od baráku.“ Poklepal si na čelo Harry s hraným pochopením. „Chceš udělat to, na cosi před třiceti lety nestačil.“
„Jo, právě proto, chtěl jsem si počkat až z tebe bude jenom seschlá imitace člověka, a pak se ti vysmát do obličeje.“ Šklebil se Gregory tak, aby stařík mohl vidět jeho ostré špičáky.
„Tak to ti musím s politováním říct, že sis měl ještě nějakej ten pátek počkat.“ Zavrčel ještě Harry, když čepel jeho zbraně protínala místo, kde před zlomkem vteřiny započínala Gregoriho hlava.
Když našli Haroldovo tělo ležet na ulici, držel prý v ruce hrstičku popela. V lékařské zprávě je jako příčina smrti uvedena srdeční mrtvice, jen díky přičinění organizace Světlo, ve skutečnosti šlo o vykrvácení kvůli četným tržným ranám. Okamžitě po soudní pitvě byl Harry pohřben. Na jeho pohřbu byl přítomen pouze farář a jednatel organizace Světlo, která celý obřad zaplatila. Na jeho náhrobku stojí hrdě vytesaný nápis:

HAROLD GRANT
PROSTÝ ČLOVĚK