Markus Zusak: The Book Thief (Zloděj knih) (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Společně s předchozí recenzovanou knihou od T. Pratchetta se mi dostala do rukou i druhá anglicky psaná. Čtu pomalejším tempem a kromě toho jsem lenoch, takže přestože jsem ji dočetl již před delší dobou, recenze přichází až teď. Také jsem si během psaní říkal, jestli tato recenze není nad mé síly :-). Posuďte sami.

Obálka je žlutohnědá jako starý, skvrnitý list papíru a když ji vidím, objeví se mi v hlavě slovo Egypt a slovo papyrus. Název je napsaný tmavohnědým psacím písmem a obrázek ukazuje černobílou (respektive černožlutou) perokresbu asi desetileté dívky tančící s usmívající se smrtkou ve stylovém tmavohnědém potrhaném hábitu ladícím s nadpisem. Celkem pěkné. Úplně nahoře je decentně napsáno: The No.1 International bestseller. Hm, ta knížka si věří :-), no, uvidíme.

Druhá strana obálky obsahuje několik pochvalných přídavných jmen od anglicky psaných periodik a také citace z knihy zevnitř. Dovolím si je zde uvést, protože se mi to zdá velmi příhodné a ilustrativní. Bohužel neumím psát takovým způsobem jako autor, tak doufám, že můj překlad do češtiny nebude příliš deformující. První z nich dostává svůj pravý význam, když si uvědomíte, že příběh vypráví samotná smrt. Představuji si, že by se měl číst bezbarvým, nezaujatým hlasem konstatujím pravdu.

Druhý citát doplním o skutečnost, že děj se odehrává v malém městečku v srdci nacistického Německa a pojednává o tom, jaké to asi je, být v tomto čase přítelem Židů.

Třetí citát vypadá poněkud nejasně co se týče významu, ale jeho cílem je zřejmě připravit čtenáře na to, co bude následovat. A sám autor v knize říká, že se nesnaží před čtenáři nic skrývat, aby mohli knihu v klidu číst, relaxovat a nehnali se na konec s tím, že tam bude nějaké grandiózní odhalení. Čeká tam pouze smrt, která vypráví tento příběh.

Takovéto přerušení textu se nacházejí v celé knize a jsou používané k zdůraznění něčeho, nějaké zajímavé skutečnosti a nebo myšlenky. Jiné přerušení je uprostřed publikace a je to jedna z knih, kterou zloděj knih v průběhu děje získává. Kromě toho je prostředí nacistické země dokresleno množstvím německých slov. Bohužel německy neumím, ale přesto jsem s tím neměl větší problém, protože autor okamžitě vysvětluje význam každého slova. A slova jsou také velkým tématem knihy. Hlavní hrdinka touží ovládnout slova a také proto se s ní stává zloděj knih. Autor ukazuje jak jsou slova mocnější než pěsti, hraje si s nimi a pomalu vykresluje příběh této mladé dívky a jejího okolí.

Městečko i život malé Liesel se před vámi rozprostírá ulice, po ulici, člověk po člověku. Přestože chvíli jsem měl pocit, že je toho moc naráz, relativně rychle jsem si v tom udělal pořádek. A když ne, tak to nebylo až tak důležité. Každá postava, kterou se autor zabývá je totiž představena několika odstavci textu. Každé z nich autor vtiskne určité charakteristické rysy, se kterými pak dál pracuje a dovedně jich využívá. Kromě toho všeho jsou tu myšlenky a psychologie postav, bez kterých si dílo vůbec nedokážu představit.

Autor vám ústy smrti řekne, že jste malá dívka v takové a takové situaci, takto a takto se cítíte a takto na vás tento problém působí. Pak nabídne řešení. Reálné, uvěřitelné, propracované. K tomu přidá nějaký zajímavý detail a posune se o kousek dál k zlověstnému cíli. Nenabízí nic zvláštní k přemýšlení, jen popisuje obyčejné lidské vlastnosti, tak jak se s nimi setkáváme každodenně my sami a ukazuje, co obvykle tyto vlastnosti způsobí. Chyby, kterých se dopouštějí hrdinové jsou velmi dobře pochopitelné a zároveň s nimi přichází poznání, že každý dělá chyby a tak to je dobře.

Celkově knihu hodnotím velmi pozitivně, už protože je psaná tak čtivě a je vidět, jak s ní autor vyhrál. Doporučuji všem, kterým nevadí, že kniha není o záchraně světa a určitě doporučuji všem, kterým zemřel někdo blízký a nebo kdo má nějaké svoje velké trápení.