Mnoho věcí (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Mnoho věcí

Autor : Saia   15. března 2010   Povídky
Upíři trochu jinak.

Tvrdili mi mnoho věcí.
Říkali, že mám porfyrii.
Alergie na přímé sluneční světlo prý není v dnešní době zase tolik neobvyklá.
Tlukot vašeho srdce a tepání krve ve vašich žilách a tepnách ve skutečnosti neslyším. Jen si to zkrátka namlouvám. Má fantasie prostě jen pracuje naplno. I to se stává. Prý to značí umělecké sklony a časem to přejde.
Asociálem bez špetky empatie je dnes každý dvacátý.
Moc cvičím, proto mé tělo ukrývá tolik síly. A pohybová nadanost vysvětluje mé bleskové reflexy, které se téměř nevejdou do tabulek.
A že jsem bledá jak smrt, vlasy mám bílé a oči černé s nádechem temně rudé? I dnes se rodí albíni. Lidé bez pigmentu. To je známá věc. Tak neblázněte, prosím Vás.

Povídali mi mnoho věcí.
A já jim věřila.
Řekněte mi. Proč taky nevěřit? Těm usměvavým tvářím patřícím zkušeným doktorům, sympatickým lékařkám v bílých seriózních pláštích a všem těm milým psychologům a ještě milejším psychiatrům? Rodičům?
Prostě se jen u mě sešlo všechno možné. Špatné i dobré. To se stává. Někdo musí mít tu smůlu a podělaný život. Tak proč bych to nemohla být zrovna já, u koho se to sešlo? No?

Říkali mi mnoho věcí.
Že ven mě nepouští jen pro mé vlastní dobro. Co kdyby mě náhodou večer někdo přepadl, znásilnil a podřízl? Jsem přeci křehké děvče. Bezbranné. Nevinné.
Všechna ta diktaturská nařízení, díky kterým jsem ve dne v noci zavřená v pokoji, nestýkám se s nikým jiným než se sympatickými lékaři, nemocničním personálem a rodiči jsou přece jen kvůli tomu, aby se mi nic nestalo. Mají mě tak rádi, nikdy by si to neodpustili...

Lhali mi v mnoha věcech.
Nemám porfyrii.
Tlukot vašeho srdce a tep krve ve vašich žilách a tepnách opravdu slyším.
Můj vzhled nemá s pigmentem zhola nic složitého.
Mohla bych se denně cpát sladkostmi a nehýbat se a i přesto by se na mé fyzičce nic nezměnilo.
Nemají vůbec strach, že by mě venku někdo přepadl, znásilnil a podřízl.
V izolaci nežiji kvůli jejich strachu o mně.
Kdyby se mi skutečně něco stalo, neplakali by na mém hrobě.

Teď už to vím.
Ale je tu ještě jedna důležitá věc z těch mnoha věcí.
Oni nevědí, že já vím.
Ale až zjistí bude pozdě. Moc pozdě.
To Vám slibuji.

Inu, co by jste taky čekali od upírky, jíž tvrdili, že jizvičky na jejím krku jsou jen dvě mateřská znaménka, maličké deformace na její jinak dokonalé kůži? Co by jste čekali od té, jež byla tak dlouho hanebně klamána?

Tvrdili mi mnoho věcí.
Lhali mi v mnoha věcech.

Zaslouží si to.

Už budu mít jen jedinou otázku. A pak vše skončí. Až dostanu odpověď.
Ptám se tedy: Jakou barvu a chuť má jejich krev?

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Mnoho věcí?
apophis, Dahlia (4.50*), Eiris (2.50*), mapaf, Zob

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

Vypisuje se 3 z celkem 3 příspěvků1

apophis - 27. března 2010 13:51
apophis

Zajímavé počteníčko, byť ničím novým nepřekvapilo.

Snad jen tedy ocením, že někdo si dal tu práci pospojovat zažité představy o upírech, nahlédnout na ně ze strany "neznámo" a uspořádat je do postupně sílících a gradujících informací.

Dvě chybky nezmění nic na tom, že je to psané jednoduše. A to oceňuji též, protože větné konstrukce, které se mohou mladému člověku prohnat hlavou, nejsou nikterak složité. Jsou to myšlenky, záblesky představ a možností. Bod plus. Nejsou to krkolomné myšlenky, jak se mnohdy bohužel spousta autorů domnívá.

A taktéž se připojuji s tím, že konec by byl hezčí otevřený. Například: "Co se stane teď, když jsem konečně dostala nápad, jak se osvobodit. Ukrást sponku z vlasů ošetřovatelky nebude těžké. Na otevření zámku mám spousty času. Co bylo pak však předčilo má očekávání. Hlad."
Jsem obludný fantazák, jenž z temnoty svého doupěte leze kam se mu zachce a kdy se mu zachce.

hater - 16. března 2010 21:43
hater

Zob 16. března 2010 21:21
Tak nějak :-)

trošku mně mrzí, že konec je tak jednoznačný, více by se mi líbila větší nejistota hlavní hrdinky, aby čtenář váhal jestli je opravdu upírka a nebo je o tom pouze přesvědčená :-) ale člověk nemůže chtít všechno :-)) (Saia: Ne čtenář nebude nikdy spokojen :-))
A na druhou stranu ta jistota trochu šílenství připomíná.

Zob - 16. března 2010 21:21
Zob

Je to zajimavý tok myšlenek moderní upírky, která o svém prokletí dlouho nevěděla, až jednoho dne otevřela oči a nyní chce se pomstít.
Připadá mi to jako esence vnitřního monologu z nějaké potenciálně větší povídky.
Trochu mi tam chybí to prostředí, na druhou stranu prostředí si člověk může představit sám. Já bych si asi představoval nějakej horrorovej cvokhaus, i když je to klišé.
---

Vypisuje se 3 z celkem 3 příspěvků1


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)