Obloha za tmavé noci (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Obloha za tmavé noci

Autor : Silverworlds   3. září 2011   Poezie
Další má tvorba. Napád přišel, když jsem se dívala v noci na nebe.

Dívam se na nebe,
jak stahují se nad lesem mraky.
Dívám se na nebe,
díváš se taky?

Mraky tmavé a černé plují rychle,
čekají až vítr je obrátí,
všechno je najednou podivně ztichlé,
červánky jemné těžko se navrátí.

Hle, dívej se vzhůru,
jak měsíc osvítil ti bledou tvář,
tím světlem zaženeš svou noční můru,
teď přijdeš mi, jak měl bys svatozář.

Den co den pozoruji tento přírody um,
ale když měsíc září celou noc,
skloním tvář nebesům
a tiše žádám o pomoc.

Někdy totiž cítím tíseň či až strach?
Pokus se ve mně jak v otevřené knize číst,
přijde mi poté jak někdo by na mě sáh.
Zkus to a obrať ve mně další list.

A stejně zítra shlédnu zas, jak se stmívá,
přes všechen strach či zloby,
někdy je to totiž krásné,
jako když někdo tiše zpívá
a pak... pak jednoduše zhasne.

Další články v kategorii Poezie:

Kdo hodnotil článek Obloha za tmavé noci?
Amthauer (4.00*), kucik (2.50*), Rols''Mare (4.00*), Under (3.50*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

Vypisuje se 2 z celkem 2 příspěvků1

kucik - 21. září 2011 09:20
kucik

Vcelku hezké, ač někdy až příliš rozvláčné. Chybí mi výraznější pointa.
Asi jsem nepochopil metaforu ,,skloním tvář nebesům". Opravdu je to myšleno tak, že se díváš na nebesa shora? Protože z kontextu to cítím spíše naopak.
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

Amthauer - 3. září 2011 15:56
Amthauer

Tahle se mi vcelku líbila. Vezmu to postupně:

Dívám se na nebe,
díváš se taky?


Jednak zopakovaný verš ten fakt, že se na nebe díváš, podtrhl (a udělal z něj ústřední motiv), navíc ona otázka na nepřítomného osloveného přidává nebi krom estetických funkcí taky tu, že je jakousi všudepřítomnou klenbou a tím lidi spojuje (vím, že vykrádám Nokiu :)).

Mraky tmavé a černé plují rychle,
čekají až vítr je obrátí,


Někomu to může přijít lehce klišé (spojení noci a přívlastků jako "černý" a "tmavý"), mi se však zmínka mraků ve spojitosti s noční oblohou líbí, protože to málokdo dělá (většinou se bere buď hvězdné, nebo bezhvězdné nebe).

skloním tvář nebesům

Tento jsem moc nepochopil. Jde o násilné sklonění "tváře nebes"? Nebo sklonění své tváře k nebesům? Nechybí pak ale ono "k"? A nemělo by to být spíš "zakloním"? A pokud to mělo být myšleno, že tvé sklonění tváře je věnováno nebesům, mělo by to být spíš "skloním před nebesy", "skloním pro nebesa"... Ale někdo to možná pochopil i takto a pak je to v pořádku.

někdy je to totiž krásné,
jako když někdo tiše zpívá
a pak... pak jednoduše zhasne.


Taky docela dobré, ale řekl bych, že to druhé "pak" už nebylo nutné. Zbytečně natahuje něco, co mělo být úderné.

Obecně: Měla by ses rozhodnout, jestli chceš psát volným veršem, nebo vázaným a pak, jestli moderně, nebo archaicky. Zde se to míchá, ovšem ne úplně k dobru věci. Slovosled je někdy normální, někdy obrácený, verše někdy úplně rytmicky a hlavně svou délkou utíkají ostatním, vedle toho se ale stále snažíš zachovat rýmové dvojice.

Obsahově má báseň světlé chvilky, ale když si to tak vezmem, je taková bezzubá, nic moc nového neříkající a spíš zkrátka recykluje jakousi prastarou klasiku (ale to dělá také 90 % [nejen] rockových kapel, takže v klidu :)).

****
- What is a life devoid of strife?

Vypisuje se 2 z celkem 2 příspěvků1


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)