Oči ďábla (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Oči ďábla

Autor : Allizea   21. prosince 2007   Povídky
Tichý výstřel do tmy :) nic víc :-P

Noc ubíhá, ona sedí a bezmyšlenkovitě zírá do prázdné zdi před sebou, avšak je tak prázdná jak se zdá? Je jedním tahem vymalovaná? Hlavou se jí bleskově myšlenka prožene.
Usměje se.
V odrazu očí, které jsou temné jako noci bez měsíce, mihotá se záře světla. Mění své barvy, jak se jí zachce, podle nálady.
Cítí se prázdná, když rozhlédne se, nic nevidí. Okolo je všude tma, jen ta záře v očích plane.
A všude ticho.

A najednou... vzpomíná.

Tichá chůze, která se přesto hlasitou zdáti být, se ozvěnou nese temnou ulicí, když kráčí vstříc tomu co je již v zapomnění. Slyší záhyby pláště, jež se vlní vzduchem, se kterými si pohrává studený, noční vánek a dále bezmezně hledá svůj cíl.

„Nebe je rudé, země je černá,“ tiše zašeptá otcova slova, které opakoval tak často až jí utkvěly v hluboké propasti mysli. Slova, kterých nikdy nepochopila význam a otcovu myšlenku vždy zatracovala bláznovství. Dny, kdy přemýšlela nad jeho podivnými slovy a teprve dnes je pochopila.
Donutí jí to zastavit.
Bezmoc, která jí teď svírá úpěnlivě srdce, když sténá do tmy, do ticha. Hlavu skloní k chladivé zdi domu, rukama se o ni též opře a zhluboka dýchá. Snaží se utlačit svou nenávist k člověku... k člověku... spíše k netvorovi. Uleví si opovrhujícím odplivnutím na zem. Už dlouho se cítí tak samotná, bez života, který zní právě teď pomalu vyprchává.
Chce jít dál, otočí se, ale...hledí jen do prázdných očí, které ji probodávají stejně jako dýka její útroby. Cítí studené ostří, stejně tak chladné jako jeho oči, které teď vzplávají vítězstvím a spokojeností. Kdežto ty její jsou plné překvapení, bolesti, ale nakonec pokoření. Ztrácí dech, který se jí vytrácí z plic, snaží se znovu nadechnou, jde to těžce.
Bublinky krve prskají do prázdna a teplá rudá tekutina se jí nasává do oblečení. Najednou je unavená, nohy se pomalu podlamují, ale ona stále musí hledět do těch očí, které jsou pořád plné triumfu. Otevře pusu... nic. Není schopná ani slova, ničeho.
Ozve se šepot ostří, když se dýka vyjme z rány a krev se začne hrnout ven. Razí si spletitou cestu osudu, která skončí, kdo ví kde, v tichu.
Ztrácí rovnováhu, dva kroky dozadu když narazí na zeď. Údiv s ní stále lomcuje, ústa pořád otevřené dokořán překvapením, oči již ztrácí svou jiskru.
A muž?
Stejně tak, jak se objevil i zmizel. Tvář pohltí tma, jen dva plamínky ještě chvílí dívka vidí ve svých představách, jež znázorňují jeho prokleté oči.
Oči ďábla.
Malátnost ji donutí sjet po zdi na zem, už ani sílu nemá, aby se pokusila o něco, co ji přijde jako nemožné. Ostrá pulzující bolest volá do ticha a chladu, která dívku obklopuje.

A pak...

Sedí a tupě zírá do prázdné zdi před sebou, avšak je tak prázdná jak se zdá?
Usměje se.
V odrazu očí, které jsou temné jako noci bez měsíce, mihotá se záře světla. Mění své barvy, jak se jí zachce, podle nálady.
Cítí se prázdná, když rozhlédne se, nic nevidí. Okolo je všude tma, jen ta záře v očích plane.
A všude ticho.


Mlha zapomnění pohlcuje její tělo, které uvadá jako poupě květiny v poušti, bez vody...bez záchrany. Stojí na rozhraní, na prahu zoufalství. Tisíce ztracených úlomků duší zní ve větru a ta její se k nim taky pomalu přidává.
Tupě a jakoby zdálky slyší podivný dunivý tepot srdce.
Bum...
Bum...
Bum...
Stále v delších interval a pak... už nic.
Jen oči se jí naposledy zalesknou tou září než je pohltí mlha a ona už je pryč...

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Oči ďábla?
Alicie, Amthauer, Amy.Klara, Ben, hater, Kaena, Layla

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

Vypisuje se 7 z celkem 7 příspěvků1

hater - 1. ledna 2008 15:00
hater

Nezlob se Alizeo, ale take musim napsat, ze tady na tom je potreba jeste hodne zapracovat. Verim, ze kdyz si to dnes zkusis precist, tak to jiste sama uznas.
Nechapu v cem spocivaji Oci dabla. Vidim text, ctu jej, rozumim jednotlivym vetam, ale smysl jednotlivych odstavcu mi unika. A co to znamena jako celek, to uz vubec netusim ;-)
Asi jsem na to moc hloupy a opravdu to musis nechavat cist hytrejsim lidem ;-)

Allizea - 23. prosince 2007 08:23
Allizea

Elrond 23. prosince 2007 01:22
Děkuji, alespon někdo se nad tím zamyslel a něco z toho pochopil ( alespon ty dvojsmysly )

Nechci po nikom, aby to hltal...spíše, aby se nad tím trochu zamyslel...
Dum Spiro, Spero.

Elrond - 23. prosince 2007 01:22
Elrond

Amthauer > Zdravím

Většina čtenářů nehltá krkolomná slova, ale spíše dramatický obsah (děj). Čtivost textu je závislá na stylu autora, ne na tom co se jednomu jedinci nezdá.

"o čem to vlastně je?" Neznáš souvislosti, nepátrej pokud to není v textu zmíněno.
"ON => elrond"

"TEXT" > příliž dramatizováno, osobně nesouhlasím s obsahem. Pokud nehledím na další souvislosti, tak je to poměrně zajímavý text, hezky použité dvojsmysly ... donucuje čtenáře k zamyšlení ...

..::Toť všE::..

Allizea - 22. prosince 2007 18:36
Allizea

Amthauer 22. prosince 2007 00:51
Nikdy jsem neřekla, že chci, abys říkal, co si nemyslíš...já si o tom též myslím své.
Dum Spiro, Spero.

Amthauer - 22. prosince 2007 00:51
Amthauer

Allizea 21. prosince 2007 21:15
Alli, promiň, rád bych chválil... Ale je tady prostě "něco vyššího" a já nemůžu říkat něco, co si nemyslím. Snad mě za to neprokleješ.
- What is a life devoid of strife?

Allizea - 21. prosince 2007 21:15
Allizea

i}Amthauer 21. prosince 2007 16:37{/}
Za prvé..bych k tvé kritice něco řekla, ale ne...nebudu se vyjadřovat.
Za druhé...ne..psát nebudu a když ano, tak sem už nic posílat nebudu.
A za třetí....vlastně žádné třetí není....to je asi vše...díky za kritiku, ale je mi vlastně k ničemu :))) když se pokusím o něco jiného, též se ti to nezdá, když píšu to, co umím..opět se ti to nezdá...hm, řekla bych, že to je beztak fuk...
Dum Spiro, Spero.

Amthauer - 21. prosince 2007 16:37
Amthauer

Tak, předem kritiku:

Pokus o archaizaci jazyka neobvyklým slovosledem zde není příliš povedený - a začíná to už hned zpočátku:

Noc ubíhá, ona sedí a bezmyšlenkovitě zírá do prázdné zdi před sebou, avšak je tak prázdná jak se zdá? - zde se kupříkladu vytratil předmět, jež je popsán jako prázdný - je to snad "ona", "noc", či "zeď"? Ano, sice je zde spojení "prázdné zdi", podle kterého se to dá domyslet, to nic nemění na tom, že se to špatně čte.

Hlavou se jí bleskově myšlenka prožene. - vhodnější by bylo "bleskově prožene myšlenka", nebo, zůstaneme-li u archaické stavby věty, potom "myšlenka bleskově prožene".

Tichá chůze, která se přesto hlasitou zdáti být - slovo "zdáti" je nevhodně použito, když už, tak "zdá" či "zdála".

Slova, kterých nikdy nepochopila význam a otcovu myšlenku vždy zatracovala bláznovství. - šílená a krkolomná věta :)

Snaží se utlačit svou nenávist k člověku... - spíš "potlačit"

Jestliže se cítí bez života, co to z ní tedy uniká?

Bublinky krve prskají do prázdna - zde spíš rod trpný nebo jiné sloveso

když se dýka vyjme z rány - zde je právě opačný problém - rod činný nebo jiné sloveso

Tak a teď k samotnému obsahu. Nuže, o čem to je... No jo, k čertu, o čem to vlastně je? Je to celkem dobře napsáno (až na ty občasná vynechaná slova apod.) a líbí se mi, jaký má autorka vlastní styl (= všechny ty vynechané přísudky XD), ale o čem to vlastně je? Ani nevím... Nějaká žena (dívka snad) někde je a zemře. Prostor mezi tím měl být vyplněn poetikou a psychologií. Psychologie zde zdá se být celkem levnou, poetika ještě celkem ujde, i když je pořád stejná a ani od předešlých několika děl se nikam dál neposunuje (mohla by...). A to je vlastně vše, co zde nacházím. Dávám *** a jsem zvědavý na tvé příští dílo, určitě piš dál, je to čím dál lepší :)
- What is a life devoid of strife?

Vypisuje se 7 z celkem 7 příspěvků1


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)