Padlým andělem (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Ve řvavě stínů co na smrt řadu stojí
Tvářím se hrdě, mé já se ale bojí.
Hrdost mi přátele opustit nedovolí.

Vidím jak padají přede mnou známé tváře,
Oči mi odrhne až v dáli zlověstná záře.
rozmazaně v jejím světle vidím čaroděje,
bolestný pocit, ale stále nechápu co se to děje.

Najednou jakoby zastavil se čas,
Já vidím ty tváře zas a zas.
Po chvíli je všechno pryč a já vidím sebe,
Jako kdybych se vznášel a díval se z nebe.

Roztáhnu křídla, nechápu proč a jak,
Po nebi přiletěl azbestový drak.

Netušíc jak ale přivolal jsem ho k nám,
Radost z vítěztví už nepoznám.

Mám pocit jako kdybych se ocitl ve světě cizím,
Udělal jsem co mohl jsem a teď navždy mizím.

Stal jsem se andělem, andělem padlým,
Blahopřeji všem duším, hlavně těm mladým.