Články
Představa
Kolibřík zase
na mě se dívá.
Já sním o kráse
a v hlavě mi zpívá.
Zpívá o krásce,
mladé a hezké.
O mé lásce,
něco snad vzejde.
Vzejít má láska,
Snad oboustranná.
Snad už je teď,
do mě zamilovaná.
Sedím tu a píšu ji řádky.
Na papír nažloutlý,malý a krátký.
Krčím a krčím papíry další,
mé vyznání lásky je horší a horší.
Píšu a píšu,
div, tužka mi stačí.
V mých slovech ona
přírodou kráčí.
Žije v lese,
zeleném a žlutém.
Jak je to pro mne
psát o ní kruté.
Kruté když ona,
skutečná není.
Žije v mé hlavě a v mém snění.
Uvězněna v hlavě člověka.
Co píše řádky a z života se vyleká.
- 11.03.2014 - Z práce domů
- 12.03.2014 - Otrok nového černého zlata
- 26.01.2014 - Představa
- 26.01.2014 - Luna jménem Lilith
- 14.12.2013 - Po kapkách
Kdo hodnotil článek Představa?
liberius (3.50*), pýgl (3.50*), sashiko (1.50*), Tinamar (2.00*)
Komentáře ⇓
Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.
Vypisuje se 3 z celkem 3 příspěvků1
pýgl - 9. března 2014 22:02 | |
Bez hlavy bez paty, jsem člověk nahatý.:-) Obsah či poselství této poetické krásy mě připomenul údobí mého života. Kolikráte se mladý člověk za život zamiluje a zjistí, že je to pouze z jeho strany. Ovšem ta jeho vysněná jeho city neopětuje. Opomeňme skladbu básně. Neb nic není dokonalé a tak to má být. Má maličkost obdivuje autorovu snahu. Snad přijde čas, kdy všechny naše naděje vzplanou jako východ slunce nad údolím lásky. Za mne 3.5
|
liberius - 28. ledna 2014 14:42 | |
Mě se to líbí. Je to svižný a pěkný. Akorát občas se nějaké rýmy trochu těžko vyslovují plynule. |
sashiko - 26. ledna 2014 21:04 | |
První sloka je pěkná, ten zbytek už méně. Když si to člověk přečte nahlas, tak to ani moc nezní jako básnička, možná díky rozdílnému počtu slabik nebo střídání verše, nevím.
|
Vypisuje se 3 z celkem 3 příspěvků1