Pro mou lásku (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Já neodvážil jsem se zeptat,
tys předběhla mne v otázce,
rozhodla ses jinak nedbat,
na tu hlavu v oprátce,
již teď mám

Srdce se mi zachvělo,
a tvář mou zbarvil šarlat,
a div že se mi nechtělo,
nad svým štěstím plakat.
Já to nečekal.

V hlavě náhle představy.
Jak to bude, zda to zvládnem,
Pak krásný se pocit dostaví,
náhlý žár v tomhle světě chladném.
Zachvátil mne.

Proč však píšu tyto verše?
Nevím, snad z krásného pocitu,
opírám se o kmen olše,
jenž již léta stojí tu.
Tak klidná..

Já velmi často pod ní sedal,
Když srdce mé žal zachvátil,
ona šeptala mi abych se nebál,
a srdce svoje neztratil.
Ale schval ho.

Až nyní když tu klečím,
a mám srdce v péči tvé,
usmívám se, již nebrečím,
už nelituji cesty své.
Jež mne k tobě zavedla.

Já teď mám sílu hrdě vstát,
a bojovat proti osudu.
Však proč na osud já měl bych lát?
Já nebojím se odchodu,
neboť ten nepřijde.

Mé srdce máš teď na dlani,
jak naložíš s ním tvá je věc.
A žaludek jak na vodě se naklání,
však tuhle pravdu přesto věz:
já miluji tě.

Už mnhokráte jsem to říkal,
dívkám které nepotkáš,
a iluzí jsem sítě utkal,
však ty je hravě překonáš,
proto vážím si tě.

Já i mnohokráte věřil jsem,
veden chladnou hlavou,
nebo srdcem, čert je vem,
oni odměnili mne zradou.
Však tobě věřím.

Dalas mi sílu k další cestě,
budem na ní spolu stát,
Byť jsme každý v jiném městě,
náš prapor lásky bude vát.
My vydržíme.

21.5.2008 Hradec Králové © by Gabriell Singoll