Články
Prokletá
Nevím proč, nevím jak jsem se tu ocitla … Prostě jen vím, že tu jsem. Ne není to sen, ale proč mě ten sníh nestudí do nohou? Nechápu to, všude je ticho, bolestné, ubíjející ticho, které mě děsí. Občas jen zaslechnu, jak vločka, která padá z nebe, dopadne na zem... bojím se ... Nechápu, co se děje. Snažím se rozejít, ale nejde to. Nemůžu chodidla odlepit od země. A v tom uslyším ten zvuk. Je děsivý, ale zároveň uklidňující, nyní ho začínám poznávat, je to hlas, hlas který mě volá k sobě. Ale co po mně chce?? Táhne mě to za ním... Pomalu, s bolestí odlepuji chodidlo od země. Jedno, druhé, tak bolestivý krok jsem ještě nezažila. Další a další, jeden za druhým, je to jako by mě tisíce nožů bodaly do nohou. Krok za krokem je čím dál tím horší. Jdu tak dlouho jak to jen jde. Nevím, jak daleko sem došla, jen vím, že bolest byla tak obrovská, že jsem omdlela. Otvírám oči a zjišťuji, že jsem někde jinde než předtím. Nerozeznávám věci, jen obrysy stromu a ještě něčeho. Je šero a já na něj ještě nejsem zvyklá. Ano, už to poznávám, jsou to obrysy lidí. Dva chlapci visící na stromě. Postavím se a sklopím zrak k zemi, kde leží další dvě postavy, tentokrát dospělé... Je to muž a žena. Pomalu je začínám poznávat, jsou to mí rodiče a ti chlapci na stromě mí bratři. „Mami? Tati?“ Proč neodpovídají? Leží tak spokojeně a klidně. V tom okamžiku si všimnu těch ran v hlavách. Ne, to není možné, ty rány jsou po kulkách. Ptám se proč? Jak? Jak se vzala ta krev na mých šatech a proč mám v rukou zbraň a lano... Probouzím se a zjišťuji, že to byl jen sen. A nebo nebyl? Ptám se sama sebe, když zjistím, že ležím v cele věznice. Tak je to pravda......... Zabila jsem? Jsem prokletá?.......
„Slečno, jak jste na ten příběh přišla? Smím-li se zeptat? Viděla jste to někde? Nebo se vám o tom zdálo?“ se mne ptal psychiatr, když sem u něj byla po napsání své povídky. Nevím, co se na ní mé učitelce nelíbilo, je to jen povídka...
„Viděla neviděla - co na tom sejde?? Nebo nesejde??“ opáčila jsem mu na jeho pro mě nesmyslné otázky ...... Pomalu jsem ze sezení odcházela domů a nenáviděla své rodiče za to, že kvůli hloupé povídce, která mě jen tak napadla, jsem musela ke cvokaři. Přece se něco takového nemohlo stát, přece jen.... prostě to nedává smysl. Přemýšlím nad tím, až zjistím, že stojím před naším domem. Slyším ten křik, jak se rodiče zase hádají, a mám strach jít dovnitř. Co se bude dít až vejdu? Budou mně jejich pohledy bodat a pronásledovat, dokud se někde neschovám? Musím to dál snášet? A v tom mne napadne.... Co když to, co jsem napsala, může být pravda? Co když se to má stát a je to můj osud? Co když jsem přeci jen prokletá?
Vcházím dovnitř, vytáhnu ze stolu zbraň. Není to těžké, stačí zavřít oči a stisknout spoušť. Stačí pouhé dvě rány. Těla se složí na zem a já zjišťuji, že se tomu všemu musím smát. Hluk vzbudil bratry, tak je beru ven na procházku. Noc nás halí do svého černého pláště. Stačí kus lana a krátké nožičky se houpou ve vzduchu. Po chvíli ustane i kopání a já mám konečně klid. Když dojdu znova dovnitř kde leží mí rodiče, zjistím že zbývá poslední kulka. Jako by čekala přímo na mě. Nepřemýšlím dlouho, možná mne tam někde čeká něco lepšího, tak proč ne ...... Zase se musím smát. Tentokrát ale stačí jen jedna kulka, která mi projede hlavou. Drahocenná tekutina vyteče na zem a já mám konečně klid. Nádherný a božský klid. Ne nejsem prokletá... ! Je to pouhý osud .....
- 26.10.2008 - Bieli jazdci - Súboj s Raiwonom
- 30.10.2008 - Pěkně pitomej případ
- 21.10.2008 - Prokletá
- 12.10.2008 - Zabijačka
- 10.10.2008 - Kapitánovo směřování
Kdo hodnotil článek Prokletá?
Amthauer, Cevy, kucik, Laethé, MARK
Komentáře ⇓
Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.
Vypisuje se 8 z celkem 8 příspěvků1
| kucik - 23. října 2008 12:45 | |
 |
Gil - avardil 22. října 2008 20:02 |
| Amthauer - 22. října 2008 21:56 | |
 |
Jo, pěkné, natočte to někdo. |
| Gil - avardil - 22. října 2008 20:02 | |
 |
Laethé 21. října 2008 20:07 |
| Laethé - 21. října 2008 20:14 | |
 |
Provedena dodatečná editace.
|
| Laethé - 21. října 2008 20:07 | |
|
Gil - avardil 21. října 2008 19:47 |
| Gil - avardil - 21. října 2008 19:47 | |
|
Úpravu to potřebuje opravdu nutně. Nechci zase zbytečně rýpat, ale zkrátka si nemůžu odpustit poznámku ve smyslu: "když jsem se tu o to starala já, povídku v tomhle stavu bych sem nikdy nepustila." Čímž ani tak nekritizuju redaktora jako spíše autora. Některé drobnosti se přehlédnout dají, ale všechno má svoje meze. Je tak těžké dělat čárky? Nemluvím ani o těch čárkách v přívlastcích atp., ale taková ta základní pravidla by měl ovládat každý. A dávej pozor na "mě"/"mně". Hodně mi tam vadí taky "??" - většinou se píše "?" nebo "???" |
| kucik - 21. října 2008 15:05 | |
|
Seděl jsem a přemýšlel, co si o tom myslet. |
| Laethé - 21. října 2008 11:25 | |
|
Tečky útočí! skutečně, jsi si jistý, že přerývanou řeč, spěch nebo zámlky nejde v čtenářově mysli vyvolat i jinak? |
Vypisuje se 8 z celkem 8 příspěvků1
