Quest4Edwin (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Doporučujeme ke čtení následující playlist (random pořadí):
Yann Tiersen – Ghost Track
Max Payne 2 Theme
Kvaska (Daniel Landa) – Noční Foyer

V MINULÉM DÍLE JSTE VIDĚLI:
"Ahoj Draku, co ti tak trvalo? Stihl jsem celý cigáro."
"Sorry bro, byl jsem ve sprše..."

...sledujete...
QUEST FOR EDWIN!
Nezapomeňte si předplatit celou první sezónu již dnes za 999 Kč!

Dva nerozluční bratři uprostřed cizího města mají poslání – nalézt svého ztraceného otce. Podaří se jim přežít průchod betonovou džunglí, nebo padnou na cestě k vysněnému cíli? A co až cíle dosáhnou – jak bude shledání vypadat? Vyhodí je jejich otec od svých dveří – nebo se šťastně shledají? A co když se přestěhoval? A co když lhal a do té hospody nakonec přišel, aby je překvapil? Zůstaňte s námi...

Byla sychravá a tichá noc. V nekonečné zdi kolejní budovy se otevřely dveře a ven vyšly dvě postavy v džínách a kožených bundách s drsnými výrazy.
"Nechceš mikinu?"
"Ne," odmítl G. Nechtěl ukázat slabost. Navzdory svému zvyku si ale bundu zapnul až ke krku, byť tím poklesla jeho imidž – až taková zima byla.
"Víš, že nemáme skoro žádnou naději to najít... už to jsou dva roky, co jsem ho viděl..." pronesl D.
"Musíme se alespoň pokusit... dostane přes držku za to, že nepřišel."

REKLAMA!
Kupte si hrníček s Granovým, Drakanovým či Edwinovým portrétem! V případě zakoupení celé sady platíte jen za dva hrnky!

Prošli kolem panelových věží, ze kterých inteligentní lidé odhazovali nedopalky, a ocitli se přímo u hlavní cesty skrz město. Tam i zpět se za svými vlastními cíli se zuřivým vrčením motorů hnala divá zvěř – dvojici ale nevěnovala pozornost. Bratři by nebyli snadnou kořistí – ještě když se vzápětí ozbrojili cigaretami.
Vyrazili podél silnice po úzkém chodníku. Obrázek kola na zemi varoval před nebezpečím – a když vešli na most, věděli, že nebude kam uhnout. Na krvežíznivého cyklistu ovšem nenarazili.
Namísto toho naproti sobě viděli značně početnější skupinku. Jeden malý človíček, nejspíše průzkumník, si dokonce vyšplhal na jiného, vysokého, aby měl lepší přehled o okolí.
Zabírali celý chodník a mířili přímo proti bratrům.
Srážka se zdála nevyhnutelná.
*dramatické zatmění scény*
...
...
...
Skupina se přeci jen smrskla a umožnila tak naší hrdinné dvojici průchod. Nikdo se nikoho nedotkl, nikdo nic neřekl – na úrovni pohledů ale zuřil brutální konflikt. Oba bratři ucítili zápach střelného prachu a v ústech pachuť krve.
Ale nejspíš to byl jen dehet a nikotin.
Cesta temně odrážela světla civilizace a hvězd - a přinesla bratřím na rty popěvek.
"Noc byla chladná,
a chodník lesklý,
ulice po dešti,
vydechla páru.
Myšlenka jasná,
dlaně si pleskly,
kus plotu do kleští,
ku slávě zmaru..."

REKLAMA!
Stáhněte si již dnes muzikální verzi QUEST FOR EDWIN na svůj iPod!

Na budově po jejich levici, na té s reklamou na Řešení, svítila světla, co měnila barvy. G. se zadíval na modré přítmí, které bránilo hladovému feťákovi dát si svoji dávku rozkoše. Modrá se proměnila v zelenou – a rázem se ze stínu vynořily postavy s jehlami. Zelená přešla v červenou a ta vzápětí opět v modrou... bylo slyšet skupinové "Aaaaaw...".
Minuli budovu a procházeli parčíkem před ní, kousek od křižovatky. Uprostřed parčíku se k nebi tyčily hodiny, maják naděje, že můžeme chytit čas. Za dobu jejich průchodu se ručičky ani nepohnuly.
Dokud byli bratři poblíž, čas se bál jít o krok dál.

Hodiny nechali za sebou a zastavili na přechodu. Zaváhali. Semafor měl barvu jako komunista.
Zleva přijíždělo auto. Mrklo na ně blinkrem. Sledovali, jak projelo kolem a pokračovalo dál.
Na semaforu se rozsvítila zelená – vyrazili na druhou stranu.

REKLAMA!
Zakupte si již nyní trička s nejnudnějšími odstavci z QUEST FOR EDWIN!

Pohled na zhasnutou trafiku připomněl zoufalou skutečnost. Krabičky, které nesly v kapsách bund, byly jejich poslední.
Popošli pár set metrů, pozorujíc do noci zářící palác konzumní kultury. Potřebovali projít kolem něj – ale aby se k němu dostali, museli přebrodit asfaltovou řeku plnou vrčících krokodýlů. G. si potřeboval něco dokázat – a tak přeskočil zábradlí a vrhl se do plného proudu. Přeběhl až na druhou stranu, kde opět elegantně skočil.
D. ho sledoval a se zamračenou tváří přemýšlel, jestli bude riskovat svůj mizerný život, aby se bratru vyrovnal. Rozhodl se, doběhl až k přechodu. Dnes nechal raději svého bratra vyniknout, měli důležitější věci na práci.
G. na něj čekal na druhé straně.
"Dobře že jsi zase tady, bratře. Musíme pokračovat v cestě."

Uličky potemněly, když se vzdálili od hlavní trasy ocelových ořů. Zapálili další cigaretu, aby nabrali sil – byť tušili, že právě cigarety je mohou zradit. D. cítil, jak mu oxid uhelnatý pomalu napadá hemoglobin a veze se na jeho vlně dál do těla, aby zadusil jeho svaly. Zatnul zuby, tohle kolo s cigaretami ještě musí vyhrát.
Taverna za prosklenou výlohou vypouštěla ven medové světlo s iluzí tepla. Místnost byla přeplněna spokojenými tvářemi – tvářemi těch, kdo si mohou dovolit klábosit nad všedními starostmi. Tvářemi těch, kdo nemají takové poslání, jako naši nerozluční bratři.
"Poslyš, v pátek jsem s ní mluvil a..." vzpomněl si D. na nějakou historku. Byla vtipná a G. se smál – ale neposlouchal. D. zmínil dívku, která bývala ve snech jeho bratra – a, což bylo u G. překvapivé, nejen v těch erotických. G. se nad tím pozastavil... potáhl z cigarety a přemýšlel.
Ale přemýšlel tak, jak přemýšlí kuřák. K ničemu nedospěl – ale hlavně že si zakouřil.
Mladé slečny se vracely z noční výpravy. Vrhly po bratřích ustrašené pohledy – ti si jich ani nevšimli: hleděli na prodejnu koberců.
Byla zavřená, ale uvnitř se svítilo. D. tušil skrytý bordel – ale v tuto chvíli bratři koberce, ani cokoliv jiného, nepotřebovali.

REKLAMA!
Sponzorem pořadu je TREND – koberce, po kterých můžete chodit*!
*před chůzí bez bot se poraďte se svým lékařem

Budova hlavního nádraží svítila do noci jako maják pro ty, co vědí, kam chtějí jet. Pro naše bratry ale znamenala něco jiného.
Museli ji minout – a jít dál. Odtud už znal cestu jen D., jehož vzpomínky byly zašlé cigaretovým kouřem, alkoholem, trávou a bůh ví čím. Pro bratry to byla zkouška důvěry.
Za zářivým nádražím čekala tma. Do noci se k nebi tyčily komíny chemičky. Znovu si zapálili a zjistili, že krabičky se s překvapivou rychlostí vyprazdňují.
Krátce se zastavili na autobusové zastávce.
"Možná si vzpomenu, jak se to tam u něj jmenovalo..." pronesl D.
"Kašli na to, autobusy jsou zrádné, mohou nás dovézt kamkoliv..." oponoval naléhavě G. Po jeho slovech se na ně čekající na zastávce podezřívavě podívali – a tak raději pokračovali v chůzi.
Po nedalekých kolejích přejel vlak. Vezl lidi – jeli domů a věděli, kam zas pojedou druhý den. Bratři v tu chvíli nevěděli skoro nic.
Mířili směrem k chemičce, nad kterou se vznášel opar, dva obrovské komíny do ovzduší vypouštěly bílý kouř – na chvilku bratry uchvátila iluze obrovských cigaret, tak silná byla jejich závislost na těchto konzumních výrobcích nové světa... nebo snad útočily na jejich receptory toxiny v ovzduší, chrlené tímto výrobním kolosem chemických přípravků. Těžce odtrhli oči od tohoto výjevu. Cesta je vedla dál na most nad kolejemi. Dráty nad kolejišti připomínaly pavučinu – G. se snažil prohlédnout tmu a najít pavouka. V tu chvíli si oba bratři připadali jako mouchy na stříbrném podnose.
Přesto je hnala jediná myšlenka – jít dál a najít svého otce.
"Asfalt ti vychází naproti vstříc,
není co dodat,
ani není co říct.
Malý srdíčko v těle chce na poplach bít,
a tobě ňák nejde pochopit,
že musíš
jít..."
Přeskočili několik louží, až došli na křižovatku. Temné krabice domů nechali za sebou – nyní se kolem nich jak hadi klikatili jen asfaltové cesty. Kam dál?
"Pod most?"
"Přemýšlím, jestli se dá přeskočit ta..."
"Svodidla?"
"Hmm." D. se rozhlížel.
"A co tamhletudy, nešli jste támhle?"
"Nevím... možná."
"Půjdem tam, kdyžtak se vrátíme," pokrčil rameny G. Uvnitř oba dva věděli, že každá chyba je vyčerpá tak, že by už cestu nebyli schopni dokončit.

REKLAMA!
Edwin kouří červené Lucky Strike!

"Támhle jsme kupovali bagety," ukázal na do noci zářící novodobou kapli všech poutníků.
G. se zamračil. Podle všeho museli přejít silnici – a vejít přímo do temného lesa.
Obrnili se odvahou a učinili tak. Veškerá světla skončila za nimi – kolem nich z černočerné tmy vyvstávaly jen ještě černější siluety stromů.
Museli zapálit pochodně.
"Sakra," zaklel G. "Jsem omylem vytáhl štístko..." vyndal jinou cigaretu. Tentokrát si dával pozor, aby nezapálil filtr.
Vyrazil za svým bratrem, který už popošel o kus dál. Vyšli z lesa. Kousek od nich stálo auto a o něj se opíral párek milenců. Na kapotě ležel Shock – ale žádného z bratrů výjev moc nešokoval.
"Jak to mám tady najít? Všechny domy vypadají stejně!"
"Třeba až uvidíš ten správný, tak se rozvzpomeneš..."
"Říkám, že jsou všechny stejné!"
Bratry chytalo zoufalství a ještě k tomu začalo pršet, sebevražedné kapky se rozbíjely o černé kožené bundy, máčely vlasy. Ale museli jít dál – věděli, že pokud dnešní noc svého otce nenajdou, tak je už také nikdo nikdy nenajde.
"Jsme prokletá banda," začal G.
"Co dolů padá," přidal se D.
"Naděje na p-," zasekli se. G. se uchechtl. Už si ani nemohli vzpomenout na slova.
Cesta podél sídliště byla uzavřena stromy ze všech stran. D. vypadal, že ví, kam jde... ale každou chvíli se zmateně rozhlížel, což byla zkouška pro bratrovu důvěru.
"Tady ta zastávka, tady jsem byl!" vykřikl najednou. Oba bratry zalila euforie – radost způsobená navrátivší se nadějí.
Obešli dva bloky. Dům stál zakryt stromy, déšť bubnoval svou píseň na střechy stojících aut na malém parkovišti poblíž, uviděl ho, ten zablácený bílý favorit, v kterém ho kdysi svezl jeho otec. Byli na místě.
"To je ono... tady to je! TADY TO JE!"

REKLAMA!
Tu tu dů, tu dů, titiridááá, tam tam tadadá tu tiru tá daá, pam pam daa, lalala lá, tutu dá tirá, timtidi pam pam tralala, podpořte děti v Africe.

Z okna na pochybnou dvojici hleděla obyvatelka domu. Paní ve svých letech, se zamračenou tváří a hromadou odrostlých dětí.
"Madam, bydlí tady Edwin?" zkusil to G. slušňácky.
"Bydlí," přikývla a mizela v bytě. G. se nejprve rozzářil, pak se ale podíval na zvonky.
"A-a prosím vás!" vykřikl, čímž ji zastavil. "Nevíte, co má na zvonku?"
Paní se zamyslela. "Asi MEGA," a zmizela definitivně.
Zvonek "MEGA" na ně civěl jako poklad v celém sloupci hloupých jmen. Bratři se na sebe podívali. Najednou se G. neměl k tomu zazvonit. Co jim jejich otec řekne? Bude tam vůbec?
"Mám?"
D. se napůl hystericky zasmál. Byl plný očekávání, že ani nedokázal bratra popohnat slovy. G. tedy zazvonil.
"Ano?" ozvalo se.
Ticho.
"Haló?"
"Dobrý den, my hledáme Edwina."
"Hned to bude," ozvalo se z přístroje a nastalo ticho.
Bratři se usmívali. Nemohli uvěřit, že se sem skutečně dostali.

Chvíle byla nekonečná.
"Co tam tak dlouho dělá?"
Když v tu chvíli se rozsvítilo na chodbě. Dveře otevřel ON – jejich otec, s mokrými vlasy zplihlými na ramena a v šedivém županu.
"Vy čůráci... co to... jak..." nebyl schopný slova a jen bezradně gestikuloval.
"Počkejte tu, oblíknu se a jdem do hospody," prohlásil nakonec a zmizel zevnitř.
Bratři se na sebe zašklebili a objali se. Dokázali to!
Popošli dál a potáhli zaslouženou cigaretu.
"Poslyš," vydechl G. šedivý opar.
"Myslíš, že byla naše máma šlapka?"

THE FUCKIN END

ANKETA!
I vy se můžete podílet na vývoji příběhu dvou bratrů. Poslední otázka kladena v tomto seriálu je přesně ta pro vás, kteří chcete svým hlasováním ovlivnit cizí životy a strkat prsty do věcí, která vás nemají co zajímat. Odpovědi na otázku "Byla naše máma šlapka?" Posílejte na toto číslo ve tvaru ANKETA BRATRI ANO/NE NICK. Cena jedné SMS je 3 Kč. Peníze půjdou na dobrou věc. TEL.Č. - 731349796