Rafaela - literární múza (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Takže, rozhovorů tu již před tímto bylo několik, a tak se příliš netrápím otázkou, jak začít. Začnu prostě - pozdravem. Ahoj, nějak se to už tak stalo, že tě budu "zpovídat". :) A abychom to urychlili a rovnou se do toho vrhli, hned přidávám svou první otázku: Při čtení tvých článků mě napadalo, kolik tak autorce může být let a kolik roků se již psaním zabýváš...? Pro vysvětlení: chci začít tím, co už o tobě vím (články na Aragornu), a jelikož jsi (ano, už to tak bude) nejplodnější autorkou článků na Aragornu, dovolil bych si začít pár otázkami ohledně tvých výtvorů.

Ahoj, je mi sedmnáct a první básničku jsem tady zveřejnila v roce 2007, pokud si dobře vzpomínám, tak byla psaná na začátku prosince toho roku.

Hm, takže sedmnáct. Od prvního zveřejnění tvé básničky tady na Aragornu už jsou to tak tři roky zpátky a za ty tři roky tu přibylo dalších 33 děl. A říkáš básnička, takže bys řekla, že tě to táhne víc k poezii? Nebo je ti snad bližší próza? Nebo je ti to tak jedno? Ještě zůstaneme u psaní... Když už takhle píšeš, máš nějaký vzor, který tě inspiroval nebo ponoukl k psaní? Případně nějakou oblíbenou knihu nebo autora? Pochop, samozřejmě po tobě nechci seznam literárních děl, jež jsi přečetla, ale pouze pokud stojí za začátkem tvé tvorby někdo/něco, co tě k psaní inspirovalo.

Samozřejmě že chápu, na co a proč se ptáš, a pokusím se odpovědět, jak nejlíp to půjde :-). Když jsem začínala psát, víc mě to táhlo k próze, ale docela brzy jsem zjistila, že poezie mi jde lépe, pro povídky mi chybí ty neskutečně originální a ohromující nápady a i sebelíp poskládaný slova vyznívají jako klišé a škvár. Zatímco básniček vyprodukuju deset do týdne (nemluvím teď o kvalitě, většina z nich je nestravitelná), povídku sotva jednu nebo dvě za rok a ještě nestojí za nic. Úplně první inspirací pro mě byl A. C. Clarke, jehož sci-fi mi naprosto učarovala a dodneška mě to úplně nepustilo. Tehdy jsem začala psát sci-fi povídky, jednu horší a lacinější než druhou. Z dalších autorů bych pak uvedla asi pana Pratchetta, Jiřího Kulhánka anebo taky Rudyarda Kiplinga. Ke čtení poezie jsem se dostala o trochu později, začínala jsem nějakými těmi sbírkami od Žáčka, pokračovala k prokletým básníkům a mým naprostým favoritem se stal Václav Hrabě, ten mě inspiruje hlavně v posledním roce. Mohla bych toho napsat ještě daleko víc, ale jak jsi řekl, nechceš seznam mojí oblíbené literatury, a nevím, kdo by to všechno po mně četl.

Takže vidím, že tu nějaká inspirace přece jen je. :)Říkáš, že napíšeš tak deset básní do týdne, publikuješ tedy zřejmě pouze zlomek svého díla. Nebo vydáváš své básničky (říkejme tomu básničky) i někde jinde? Mimochodem by mě (a možná i někoho jiného) zajímalo, podle čeho rozlišuješ dobrá a špatná díla (i když to možná může vyznít krapet hloupě). A když už jsme zabrousili do básniček, jaké píšeš nejraději? Dáš přednost něčemu ve stylu zhrzené lásky nebo radši zvolíš nějaké historické téma či něco čistě pocitového? Stejná otázka ohledně podtextu - je něco, co se opakovaně snažíš sdělit, nebo je to různé? A když jsi tak, a to si klidně můžeme dovolit říct, plodným autorem, neplánuješ vydání nějaké sbírky nebo něčeho v obdobném stylu?

To je pěkná spousta otázek, zkusím to vzít nějak postupně. Básniček opravdu zveřejňuji jen velmi malou část, většinu z toho, co napíšu, totiž zlikviduju do pěti minut po napsání s tím, že se mi na nich "něco nezdá". Druhá otázka byla, co píšu ráda. Nedokážu na ni úplně jednoznačně odpovědět, nejvýstižnější asi bude, že ráda píšu, co se zrovna líbí. Když jsem začínala tady na Aragornu, psala jsem hodně fantasy a historické básničky, prostě epiku a téměř výhradně vázané verše. Lidem se to líbilo, měla jsem spoustu kritik a těšilo mě to. Pak ale moje výtvory komentovalo míň a míň lidí, a tak jsem se přihlásila na písmáka, stránky zaměřené přímo na amatérskou literární tvorbu. Tam jsem se svými staršími básničkami moc neuspěla a pochopila, že se lidem líbí hlavně volné verše o zklamaných citech, bolesti... a tak dále. Sama za sebe jsem se sebou byla spokojenější, když jsem psala vázané verše o historii a o fantasy, ale o to už nikdo moc nejeví zájem, tak si pomalu zvykám na odlišný styl. A vydání sbírky bych klidně plánovala, bohužel je to spíš nereálný sen, neznám nikoho, kdo by moji sbírku byl ochotný vydat;-).

Já myslím, že když člověk něco chce a jde si za tím, tak se mu to (ať už jde o cokoli) podaří. Nevidím tedy důvod, proč bychom za pár let nemohli listovat knihou s tvým jménem na obálce. A aby to tu bylo o něco všestrannější, zeptám se tě, jaké jsou tvé další záliby a co máš ráda kromě psaní, pokud něco takového je, a já si myslím, že se něco určitě najde :).

Samozřejmě, najde se toho spousta. Docela ráda kreslím (bohužel jen velmi průměrně), ráda tancuju, hlavně teda klasiku, bývala jsem hodně zapálenou členkou skautského oddílu, ráda lyžuju a teď úplně čerstvě jsem se vrhla na lukostřelbu (zatím jsem nikoho vážně nezranila, ale myslím, že je to jen otázka času). Zkouším toho spoustu, ale u ničeho nevydržím dlouho, což je asi moje zásadní chyba.

Takže skautík, jo? No, k tomu se snad ta lukostřelba i hodí, ne? Co je zajímavý, tak neznám nikoho, kdo by dělal lukostřelbu. A přitom se mi to jeví jako celkem atraktivní sport. Jak tak koukám, tak (může se mi to zdát) mám dojem, že máš radši individuální sporty - nebo dáváš přednost kolektivním? Samozřejmě jen můj názor, působí to tak na mě. Zhodnotila by ses spíš jakožto komunikativní a vstřícný člověk, nebo jsi spíš uzavřená?

Myslím, že lukostřelba není tak oblíbená prostě proto, že je to docela drahej koníček, navíc to není kolektivní sport, čímž se dostáváme k tvojí druhé otázce. Opravdu mám radši individuální sporty, je to hodně způsobené tím, že jsem strašně nešikovná na jakékoliv míčové hry, od vybíjené až po volejbal, a dlouho jsem kvůli tomu trpěla strašnými mindráky, jeden čas jsem měla dokonce nepokrytou hrůzu z každého školního tělocviku, protože jsem neustále kazila hru, byla omlácená od míče, který jsem nedokázala chytit, tělocvikářka na mě křičela... Asi si to dokážeš představit, zpětně se to i mně zdá jako docela úsměvná scéna, ale tehdy mě to hrozně ničilo. Proto mám radši sporty, ve kterých nikomu nic nekazím, nikdo na mě netlačí a můžu si sama určovat náročnost a tempo. Sama bych se označila spíš za uzavřeného člověka v tom smyslu, že nemám ráda velké skupiny málo známých nebo neznámých lidí a dost těžko se seznamuju (proto taky vynechávám arasrazy, představa tak velké skupiny hlučných lidí mě trochu děsí). Dávám přednost mít spíš míň blízkých přátel a ani s těmi nepotřebuju trávit všechen svůj čas, docela ráda se po večerech třeba koukám na filmy nebo čtu, než abych vyrážela někam do hospody nebo "mezi lidi". Stačí takhle odpověď, nebo jsi to ještě myslel nějak jinak?:-)

Dá se říct, že jsi zvyklá být nezávislá, sama za sebe? A co s tím souvisí: máš nějaké sourozence, nebo jsi snad jedináček...?

Prakticky jsem jedináček, to znamená, že jsem byla jako jedináček vychovaná a vždycky jsem jako jedináček žila. Mám dva brášky z tátovy strany, jednomu je teď, tuším, pět a druhému dva, ale vídám je akorát na Vánoce, takže se snad ani za sourozence počítat nemůžou.

Aha, tak takhle to tedy je... Jenom by mne zajímalo, protože mne momentálně nenapadají lepší otázky, jestli jsi k Aragornu přišla nějakým zajímavým způsobem, či jsi na něj jen tak náhodou narazila?

Ale tohle zrovna není špatná otázka. O Aragornu jsem poprvé slyšela od spolužačky (Liwien), která sem chodila a nadšeně mi vyprávěla o hrách na Rozcestí. Lákalo mě to, ale vždycky jsem se zapomněla registrovat. Pak jsem jednou byla u sestřenky na nějakej rodinnej oslavě a ona měla uloženej odkaz na aragorn.cz. Mě to zaujalo a první hru jsem hrála s ní napůl z jejího účtu. Pak už jsem se registrovala sama a hlavně hře na rozcestku rychle propadla :-).

Aaaa, vidím status "zkušený"... Jsi náruživá hráčka? A zúčastnila ses někdy nějakých AraLARPů nebo něčeho podobného?

No, nevím, jestli jsem přímo náruživá hráčka, spíš se to tak střídá po obdobích... Když jsem sem přišla, hrála jsem skoro denně, pak to zase opadlo tak, že jsem asi půl roku na Rozcestí nebyla. Teď hraju spíš výjimečně a většinou jen po domluvě s někým z mých oblíbených "protihráčů". Už se mi dlouho nestalo, že bych přišla na Rozcestí plný neznámejch lidí, pročetla si hru a nadchlo mě to tak, abych se připojila. Zkoušela jsem tenhle rok i turnaj, ale na ten jsem nakonec neměla čas, tak jsem se musela odhlásit, navíc tam bylo na můj vkus moc ženských :-).

Tak aby hovor nestál, rád bych se Tě otázal, jakým stupněm vzdělávání právě teď procházíš a jak si představuješ svou budoucnost - popřípadě kde se vidíš za pár let?

Jsem v septimě na gymnáziu Luďka Pika v Plzni a po matuře (dá-li bůh a udělám ji), bych ráda pokračovala vejškou. Pokud se všechno povede, chtěla bych dělat žurnalistiku, pokud vyjde alespoň něco, budu učitelka, a radši nechci vymýšlet, co se stane, když selžu úplně.

Dobře, toť o brzké budoucnosti, máš nějaký dlouhodobý životní cíl, nějaké přání, něco, co bys chtěla dokázat, nebo něco na ten způsob?

Dlouhodobé životní cíle? No, pár by jich bylo... Chci si pořídit vlastní podkrovní ateliér, kde budu malovat průměrně ošklivé obrazy, chci kanárkově žluté porsche, chci mít manžela a milence a chci, aby se mi na to nepřišlo, chci vydat vlastní knížku a chci, aby ji někdo četl, a až budu stará, chci se přestěhovat do Walesu a chovat poníky. Zdá se ti to jako dobré a reálné cíle? Jestli ne, tak mě to mrzí, ale lepší nemám. ;-)

Jsem si jist, že ty obrazy budou minimálně dobré. :) S tím porschátkem to nechám na tobě a chovat poníky do Walesu? To je moc pěkné, zrovna příští týden budu ve Walesu a okolí, tak se alespoň porozhlédnu po tvém budoucím "revíru". Jinak cíle jsou to pěkné všechny. :)

Díky.:-) Wales si užij, je tam opravdu nádherně, byla jsem tam před dvěma lety a naprosto jsem si tu krajinu zamilovala. :-)

Nejspíš nejsem nejlepší zpravodaj/reportér/žurnalista - je jedno, jak to nazveš, a taky jsem s časem dost na štíru, ale jsem rád, že jsem měl příležitost udělat s tebou interview. Máš něco, co bys chtěla sdělit na konec? :)

Náhodou, zas tak špatné to nebylo, nebýt těch dlouhých prostojů:-). Nechci se tu už moc rozkecávat, už tak jsem toho řekla až dost a bude s podivem, jestli to někdo opravdu dočte až do konce. Je pro mě čest, že jsem byla zařazena mezi aragornské osobnosti, třeba teď bude moje práce číst víc lidí. Na závěr bych ráda poděkovala mamince, tatínkovi, babičce, dědečkovi, mému kocourovi, mrtvé akvarijní rybičce a všem, co mě podpořili...

Jsem si jist, že toto poděkování všechny ty, kteří jsou ještě živí, potěší. Díky za rozhovor. :)

A na závěr menší ukázka z poetické tvorby - Pohádky.