Roadhouse Whiskey (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Prach trhal plíce a vysušoval oči. Slunce upalovalo kůži a vlasy.
Bar U Spocený mámy.
Jediný místo, kde se v týhle proklatý zemi dalo existovat.
Kopl jsem do sebe další whiskey.
Rozrazily se dveře.
Otočil jsem se a opřel o barovej pult. Vešel indián. Vysokej a snědej, natáhnutý pončo přes hlavu, puška přes rameno, ve vlasech, teda v tom jejich... čerokýzu, nebo jak tomu říkaj, pár pírek. Obhlíd situaci v knajpě a plivl na zem sliny plný žvejkacího tabáku.
Ruka mi automaticky sklouzla nízko k pasu, kde si hověla moje webleyovka dovezená z Británie.
Pohybem pravačky jsem si vobjednal další rundu toho proklatýho moku.
„Co chceš, rudej?“ oslovil indiána jeden tlustej Němec, kterej doteď seděl v tmavym rohu a něco sepisoval. Měl na sobě ouřednický kvádro a na svý obtloustlý hlavičce kulatý brejličky a buřinku. Indián se na něj koukl, otevřel pusu, ale ani hlásek z ní nevyšel.
„Řikám, co tu votravuješ, méněcenná svině?“ Němec kvákal tim jejich strašnym akcentem a začínal vypadat dost nakrknutě.
Konečky prstů se dotkly chladnýho britskýho kovu.
BUM!
Trhl jsem hlavou k balkónu v horních patrech.
„Kurvo, kurvo, kurvo zasraná!“ ozýval se řev nějakýho pomatence, co právě z pokoje vyháněl vystrašenou holku s napůl roztrženou spodničkou. Ten magor byl útlej, jenom ve spodním prádle a vypadal dost vožralej.
„Toho si nevšímej,“ cekl napjatě barman. „To je ten francouzskej malíř.“
Uvědoměle sem kývnul hlavou a dál si všimal Němce s indiánem.
Germánskej tlustoprd pomalu vstal, odložil nějakej ten jeho sešítek a pero. Sundal si buřinku a potom i sako, takže zůstal v durch propocený košili a nějaký umaštěný vestičce. Indián ho tiše pozoroval a nehnul ani brvou.
Začínal mě ten rudej kliďas trochu srát.
Prsty obemkly rukojeť a pomalu začínaly natahovat kohoutek.
Němec obešel stůl a začínal si vyhrnovat rukávy.
„Žádnej zasranej zmrd z prérie tu nebude mořit vzduch, rozumíš?“ říkal tomu parchantovi v ponču.
Ten klidně sňal pušku z ramene a opřel jí o vchodovej trám. Ustoupil o krok a počkal, až k němu propocený prase dojde.
BANG!
Ze shora se ozval vystřel.
Automaticky jsem tasil a rozhlíd se, vo co šlo.
„Ten francouzskej ňouma zas chlastá přes čáru,“ obeznámil mě znova barman.
„Mámo, neměl bys ho jít proplesknout, ať ti z toho nedělá kůlničku na francouzský sračky?“ otázka mi přišla vhod.
„Ale hovno, platí dobře, je to bohatej zmrd,“ odpověděl smradlavej parchant, co tady rozlejval chlast.
Situace s indiánem a německym špekounem se za dobu mýho rozhovoru nezměnila, stáli proti sobě a nic nedělali. Parchant z Evropy začínal vypadat dost nasraně.
„Kurva, Scheisse, běž do prdele! Tadyten bar je pro weiße Menschen, kurva fix, Himmel!“ řval Němec, až mu přeskakoval hlas i řeči, ve kterejch se ten prasozmrd vyjadřoval.
Plesk.
Němčour jí dostal z první, zakymácel se, promnul si bradu a jak nějakej šílenej ovčák po rudochovi skočil.
Průser začal tehdy, kdy se nasrala kapela, co tu hrála.
Byli vod toho rudocha z kmene, nebo co.
„Kurva práce,“ vypadlo mi z pusy, já se otočil a co nejrychlejc skočil za pult.
A už to začalo.
Kulky lítaly sem a tam.
Měl sem štěstí, že sem ostrovanskou slečinku nemusel vyndávat z pouzdra, a tak sem pálil z voleje. Dostal to jeden z rudejch do haksny, za kterou se chytil a skácel se k zemi.
Máma si sednul ke mně.
„Do prdele, neseď tu jak tlustý prase a dělej něco,“ zařval jsem na něj.
Seděl dál.
S dírou v hlavě.
Popadl jsem láhev whiskey a sakramentsky si přihnul.
Několik lahví za mnou prasklo a vylilo se.
Na mě.
„Zmrdi!“ zařval jsem, vykoukl a vypálil celej bubínek někam do hajzlu.
Pak sem se vrátil zpátky k whiskey,která mi teď zatraceně chutnala.
Vysypal jsem prázdný nábojnice a začal ládovat nový. „MERDEEE!“
Ten Frantík se rozhod, že tu rozpoutá další revoluci, nebo co...
Vyskočil z balkonu přímo na kluky vod Flendera.
Něco na ně řval a bodal je... žiletkou. Ten vůl měl pěnu vod holení na tváři...
Rozhod sem se, že s tim brajglem něco udělam, přece jenom se mi na klopě blýskala šerifská hvězda.
Vstal sem, vypálil několik ran do vzduchu a zařval, co mi moje zčernalý plíce stačily.
„DĚTE DO PRDELEE!!!“
Docela to zabralo, jen mi nějaká svině pocuchala košili i s kouskem ramene.
Byl klid.
Všichni zbylí na mě čuměli jak tele na nový vrata a evidentně čekali, co za bugr teď udělám já.
Rameno sem si polil whiskou, aby se v tom neusadil nějakej vřed, a vobhlíd situaci.
Francouz stál na nohou, za to kluci vod Flendera byli rozbodaný na Tarte Tatin.
Němec ležel rozstřílenej na hadry někde v půli verandy a indián seděl vopřenej vo vchodovej trám s dírou v hrudníku.
Indiánská kapela, co rozpoutala tuhle tancovačku, taky nezbyla úplně celá, jinak bych to moch brát jako úspěch.
Ze země jsem sebral něčí klobouk, sebral flašku tý zlatavý sebevraždy, obešel pult a vyrazil ven.
Překročil jsem obě mrtvoly, oprašil klobouk a nasadil si ho.
Podíval sem se na městečko, který si žilo tim svym proklatě normálnim životem.
Vyšel sem na ulici.
Přihnul sem si.
Whiskey pálí v hrdle.
Pot mě nutí mrkat.
Z nedostatku krve se mi dělá šoufl.
Prach trhal plíce a vysušoval oči. Slunce upalovalo kůži a vlasy.
Kurva fix.