Rosalind Selvik, obchodnice s informacemi (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Původ & minulost:

Vídar Selvik byl učenec, vědec, mudrc a filosof u aristokratického dvora. Byl, jak už je u těch nejlepších mozků typické, polyhistorem: jeho výchozí specializací byla sice astronomie a matematika, ovšem během své dlouhé odborné kariéry postupně pronikal jak do přírodních věd, tak do nauk o člověku. Rodinu založil v poměrně pozdním věku, ženil se ve svých čtyřiceti a krátce po svatbě mu jeho manželka povila dceru, Rosalind, sama však krátce po porodu zemřela. Dcerka zdědila lásku k vědění po svém otci a ten, vědom si tohoto faktu, jí učil vše, co mladá hlava jeho holčičky byla schopná pojmout. Rosalind se vymykala z kolektivu děcek, které víc bavilo kopat do slepic a honit se po dvorech, večery raději trávila sama, s knížkami nebo otcem, který byl mimo jiné také úžasný vypravěč. Vždy se proto pohybovala spíše mezi dospělými, protože s dětmi si neměla mnoho co říci; samotářství a uzavřenost v ní přetrvaly dodnes.

Otec však neznal žádné hranice pro rozpínavost svého ducha. Jeho objevy a názory byly často kontroverzní a jednou pohár trpělivosti jeho mecenáše přetekl: Vídarovi byla zakázána činnost a když se po několika měsících ukázalo, že tento zákaz bezostyšně porušuje, byl poslán do vyhnanství. Těžko říci, co vlastně objevil nebo tvrdil, že se zčistajasna stal takovým trnem v panském oku, to bylo téma, o kterém s Rosalind vždy odmítal mluvit – pro její vlastní bezpečí, jak říkal. Dceru vzal do Verlitu s sebou: bylo jí v té době sice již 18 let, ale ani jednomu se nechtělo od druhého odloučit.

Vídar nebyl nikdy pouze teoretik, byl to také bystrý, podnikavý člověk. Dobře věděl, že vědění a moc kráčejí ruku v ruce a chce-li být někdo skutečně mocný, musí vládnout také informacemi a znalostmi. Na tomto základě pan Selvik zařídil pro sebe a svou dceru živobytí: začal pomáhat šéfům Verlitských gangů jako jakýsi 'poradce pro všechno'. Překladatel, předčítač, rádce, vezír, mudrc, učitel, psycholog, vyslanec nebo diplomat – všechny tyto funkce starý Vídar plnil a ještě mnohé další: díky svému talentu je začala záhy vykonávat i jeho dcera. Důmyslným systémem smluv, dohod, služeb a protislužeb si Selvikové zajistili neutralitu – nestali se vazaly některého jednoho mocnáře, nýbrž byli vždy k dispozici každému, kdo byl ochoten se nějakým způsobem revanšovat: penězi nebo knihami, druhým nejcennějším platidlem Selviků.

Dva roky poté, co se podařilo tento režim zapracovat, Vídar zemřel. Žil v nebezpečném světě, přesto jej skolila nemoc; odešel pokojně a jako člověk vážený a oblíbený. Na bedrech Rosalind zůstal rodinný podnik, ta se navíc nyní musela obejít bez otcových rad, znalostí a taktu. S největším nasazením se jí podařilo jakž takž se udržet v povědomí mocnářů, kteří nadále využívají její služby – tratí na tom, že až příliš mnoho vědění odešlo s jejím otcem, proto pilně studuje a neběhá-li zrovna po ulicích s nějakým úkolem, tráví čas pročítáním již celkem slušné rodinné sbírky anebo konverzací s lidmi, kteří mají co říct.

Charakter & zvyklosti:

Rosalind je introvertní typ. Je sice dobrý řečník, umí být i zábavná, vtipná a společensky výrazná, její nitro však nezná nikdo, znal jej leda její otec. Ve Verlitu už se nesvěřuje téměř nikomu téměř s ničím, ani kamarádům, známým, obchodním partnerům či milencům. Žije pro sebe a nikomu nevěří. Do společnosti chodí tehdy, když to má nějaký další význam než společnost samu: neodmítne rozhovor se zajímavým a chytrým člověkem, ač mu třeba nevěří, zato odmítne účast na bohapusté pitce. Alkoholu nijak neholduje, protože zatmívá mysl, kterou ona chce mít stále čistou: neodmítne tu a tam škopek nebo skleničku něčeho ostřejšího, ale nikdy se neopíjí. Zato zbožňuje tabák, pěstuje v sobě chain-smokera. Partnerské svazky v podstatě nepěstuje, má okruh osob, s nimiž si občas užije nějaké radovánky – a nepřestává je udivovat svými tetováními – ale přijde ji nemyslitelné, že by ve Verlitu našla lásku. Nepomýšlí však zatím ani na únik z tohoto místa, její plány nesahají tak daleko, ani nejsou tolik ambiciózní – spíše by si chtěla vydobýt postavení podobné tomu otcovu, být někdo, s kým se musí počítat.

Vzhled:

Rosalind je nevysoká, roztomile zakulacená dívka hruškovité postavy. Na první pohled je znát, že se nevystavuje nepohodlí, špatnému počasí a tvrdému zacházení častěji, než je nutné – rozhodně má méně jizev, modřin a odřenin, než je v jejím poněkud drsném okolí zvykem. Utržené šrámy nahrazuje vlastními zářezy: i tak by se dal nazvat spletenec tetování a několik piercingů, jimiž zdobí svoji lehce snědou pokožku. Antracitové vlasy si češe do patky a svou celkově 'tmavou' imidž dovádí k dokonalosti dovedným líčením. Obléká se spíše účelně, byť není z těch, kdo na sebe navléknou první pytel od brambor, jen aby nebyli nazí – Rosalind obvykle volí přiléhavé mužské oblečení (sukně se v jejím šatníku objevují opravdu výjimečně, stejně jako světlé odstíny), vzhledné, avšak nijak nápadné či provokativní. Obličej často skrývá pod kapucí; na nose mívá mnohdy nasazeny brýle, obzvláště je-li doma a pracuje: mohla by sice číst i bez nich, ale více než nutnou pomůckou se jí staly jakýmsi symbolickým doplňkem.

Tetování & ozdoby:

Rosalind tetování nebere jen jako čistě estetickou záležitost: ona si tímto způsobem také poznamenává věci. Kdybychom podrobně zkoumali její tělo, jako milenec po aktu, dočetli bychom se mnoho zajímavého – mezi obrazci se nachází skryto mnoho nápisů vyvedených různými styly písma, které většinou sdělují nějaké známé citáty, které Rosalind uznala jako stěžejní pro svůj život a nechala si je zvěčnit na tělo; většina je však vyvedena v jazycích a abecedách, které nejsou všeobecně známé. Nechává se tetovat pouze černou a červenou barvou a pouze těmi nejlepšími tatéry, aby její kůže měla co nejblíže k uměleckému dílu. Má pomalovanou celou levou paži od klíční kosti až po hřbety prstů, nad hýžděmi má složitý ornament – na krku několik podobných, jen menších. Další 'záznamy' má na vnitřní straně stehen a jeden ornament také obtéká její levé lýtko. Skrytou ozdobou, jíž mohou obdivovat jen ti, co se k ní dostanou nejblíže, je pak růže vytetovaná na slabině. Své tělo dále zdobí stříbrnými šperky: jedním v nose, dvěma ve spodním rtu, po jednom v uších a dalším v pupíku.

Domov:

Rosalind bydlí v docela útulném bytečku, postaveném na střeše jedné z mála patrových budov ve městě: z jejích oken je tudíž dobrý výhled a zároveň přístup k bytu je možný jen skrze dvoje schodiště s několika záměrně vrzajícími stupni. Byt se skládá ze dvou místnůstek: jedna slouží jako kuchyně a jídelna a jsou zde také necky k provádění hygieny a praní prádla, ve druhé je jakási pracovna a také starý pohodlný kavalec, na kterém Rosalind spí. Není tu zrovna pořádek – majitelka má málokdy čas a chuť si své věci nějak úhledně rovnat – ale zato to tu působí teple lidským dojmem. Do svého bytu Rosalind zve co nejméně návštěv, nešíří se příliš tím, kde bydlí, byť jen těžko může zařídit, aby to bylo úplné tajemství; tak či tak si raději sjednává schůzky buď v domovech klientů, nebo v nějakých hostinských zařízeních.