Smrt potká každého (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Chladným ránem se blížil k městskému parku. Již zdálky spatřil shluk lidí, jak tomu obvykle bývá. Místo činu ohraničené žlutou páskou, několik policejních vozů, policisté zadržující zvědavý dav a hlavně dotěrní novináři. Vždy je to stejné. Čím významnější oběť, tím větší poprask. Poslední dobou nastal zvlášť velký rozruch. Za poslední měsíc je tohle již třetí velká vražda. Dva významní poslanci a teď samotný ministr. Zahodil ty myšlenky za hlavu a nasadil kamenný výraz. Pomalu se propletl davem, ale i tak se na něj stihlo zaměřit pár kamer a mikrofonů. Novináři začali chrlit otázky typu: "Jak pokračuje vyšetřování?" nebo: "Co nám můžete říci o vrahovi?" Další slova ani nevnímal a rychle se protáhl pod policejní páskou. Strážníkovi, který k němu zamířil, ukázal svůj odznak a bezbarvě pronesl: "Detektiv Thomas Morgen."

Zde, na druhé straně pásky, bylo vše úplně jinak. Každý prováděl svou práci a nikdo zbytečně nepřekážel.Thomas došel až k oběti.
"Zdravím, detektive Morgane," pozdravil kolega skloněný nad zakrytým tělem.
Thomas jen lehce kývl hlavou a stručně se zeptal: "Tak, co máme?"
"Ministr Donovan. Nalezen dnes ráno paní Patricií Spearsovou. Usmrcení nastalo jedním řezem přes hrdlo. Jako nástroj nejspíš posloužil skalpel, řez je totiž mělký a hladký. Pravděpodobná doba smrti kolem jedenácté včera večer. Na místě činu nebyly zanechány žádné stopy a nejsou ani žádní svědci. Podle všech okolností můžeme pravděpodobně potvrdit, že se jedná o stejného vraha, jako v posledních dvou případech. Další podrobnosti ukáže až pitva," shrnul kolega z technického.
Thomas pokýval hlavou a krátce řekl: "Dobře, zprávu mi nechte na stole. Ještě si musím něco zařídit, potom se uvidíme."
S dalším kývnutím se rozloučil a šel dál do parku, kde byl konečně klid.

Zastavil se na malém mostku a opřel se o zábradlí. Nadechl se čerstvého ranního vzduchu a hluboce se zamyslel. Teď již věděl, že to byla ona. Doposud měl pochyby, ale poslední oběť ho přesvědčila. Jen Hallová, jeho kdysi nejlepší kamarádka, spolužačka a později i přítelkyně. To všechno se událo už před téměř dvaceti lety. "Ach, kde jsou ty staré časy," lehce si povzdychl. Mladý pár, moc jim to spolu slušelo, ale jak to tak bývá, oba se začali měnit. Z ní se stávala rebelka, revolucionářka a ostře vystupovala v mnoha demonstracích proti státní politice. Snažila se prosadit své názory. On mezitím zůstával v podobných ohledech naprosto lhostejný a spokojil se s tím, co měl. Ostatně, jako doposud. Nakonec se rozešli a každý pokračoval svou vlastní cestou. Když se před asi desíti lety stal policistou, odehrálo se pár politických vražd. To se s Jen ještě občas stýkal a všiml si na ní něčeho neobvyklého. Podivný neklid ji nakonec prozradil. Přiznala se, že se zapletla do pár špatností. Se zlým tušením ji poprosil, ať toho nechá, dokud má čas. Od té doby ji už neviděl. Prý se odstěhovala někam daleko. Zároveň v té době ustaly i tehdejší vraždy. Teď se Jen vrátila a očividně ho tehdy neposlechla. Tehdy bylo zřejmé, že vrah neměl mnoho zkušeností. Nejspíš se jednalo o úplného amatéra. U nynějších vražd je zřejmé, že se jedná o zkušeného zabijáka. Přesto mají všechny vraždy příliš mnoho podobných znaků, než aby se jednalo o náhodu. Předtím věděl, že s tím Jen má něco společného, ale naivně doufal, že ona má ruce čisté a vraždil někdo jiný. Pro tentokrát je mu jasné, kdo za tím skutečně stojí. Musím ji najít a varovat, než si ty spojitosti uvědomí i někdo další, rozhodl se.

Jen držela sluchátko stále u ucha a zahloubaně poslouchala monotónní pípání. Potom sluchátko položila. Thomas se s ní chce setkat. A co je horší, už je na cestě k ní. Je jí jasné, že něco tuší nebo to možná už ví. Ale její hra je příliš vysoká a nemůže se nechat nikým rozptylovat. Ví, že Thomas ji nenechá na pokoji, tak se ho bude muset zbavit. I když to bude těžké. Připravila si tedy svou pistoli a namontovala na ni tlumič. Teď už jen přijít na to, jak to udělat. Nejjednodušší asi bude ho svést a dostat na postel. Na ní natáhne igelit, aby krev nebyla všude. Díra v matraci po kulce se dá zamaskovat jednoduše, pokud vůbec projde skrz tělo. Dala se tedy do příprav.

Thomas stál před jejími dveřmi a přemýšlel, jak začít rozhovor. Když na nic nepřicházel, rozhodl se to ponechat volnému spádu. Zazvonil a po chvíli se dveře otevřely. Stála tam Jen, usměvavá a krásná jako vždy.
"Ahoj," pronesl tiše.
"Ahoj," odpověděla mu s dalším úsměvem, "pojď dál."
Pověsil svůj kabát na věšák a vkročil hlouběji do bytu.
"Co tě tak naléhavého přivedlo?" zeptala se jako první.
"Dlouho jsem tě neviděl a byla jsi celou tu dobu pryč. Tak mě napadlo, že bych tě rád navštívil," vyslovil první věc, která ho napadla.
Stejně asi bude jednodušší si nejprve promluvit, uvědomil si. Dali se tedy do povídání.

Právě se chystal začít mluvit o tom, proč sem skutečně přišel, když vstala a přišla k němu. Nevěděl, co má v úmyslu, ale vstal taky. Pomalu k němu pronesla: "Víš, chyběl jsi mi celou tu dobu. Pořád jsem na tebe myslela." Naklonila se k němu a jejich rty se setkaly. Jemně ji objal a aniž by si to uvědomil, přešla s ním k posteli. Najednou do něj strčila. Narazil na okraj postele a převrátil se na šustící matraci. Než se stihl vzpamatovat, ležel na zádech a Jen na něj mířila pistolí. Nechápal, o co tady jde, ale v tu chvíli nebyl schopen slova.

"Promiň, ale tušila jsem, že s tebou bude problém. Z téhle hry už vystoupit nemůžu a jiné východisko nevidím," pronesla roztřeseným hlasem. I ruce se jí chvěly, ale přesto je nesklonila.

Thomas hleděl do ústí hlavně a to ticho mu připadalo nesnesitelné a nekonečné. Najednou vyšla tlumená rána. Ostrá bolest v hrudníku. Neschopnost se pořádně nadechnout. Po celém těle se začal třást. Ale přece jenom tak nezemře, ještě ji musí zadržet.

Stále byla rozechvělá. Z pistole se kouřilo a ona pozorovala zvětšující se kaluž krve pod Thomasovým tělem. Najednou zaslechla tichý šepot. Ještě žije, srdce se jí tedy zasáhnout nepodařilo. Zahleděla se mu do očí a vyčetla v nich prosbu. Snaží se jí sdělit něco důležitého? Přišla tedy až k posteli a sklonila se k jeho ústům. Mluvil sice přerývaně a hodně tiše, přesto mu dokonale rozuměla: "Mi-lu-ju tě."

To rozhodně nečekala. Najednou jí do očí vhrkly slzy. "Taky tě miluju," pronesla se vzlykem a upřímně se pousmála. Sklonila se k jeho rtům a ještě naposledy ho políbila. Proč jenom k ní musel chodit zrovna teď. Vždyť to všechno mohlo být jinak. Jejich rty tiše mlaskly, jak se začala vzdalovat. Prásk! Ozvala se ohlušující rána. Pocítila svíravou bolest v břiše a svalila se přímo na Thomase. Ještě se jí podařilo zahlédnout malý revolver v jeho ruce. Takže takhle to skončí? Problesklo jí ještě hlavou než ji pohltily mdloby.

Její tělo padlo přímo na něj. Cítil její teplo a slábnoucí dech. Až přestala dýchat úplně. Tohle přece nechtěl. Ale nedala mu na výběr. Byla to poslední možnost, jak ji zastavit. Zatracenej svět, stihl si ještě pomyslet. Pak i on vydechl naposledy.