Špatný den (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Zase začal jeden z těch dní, kdy se z nebes valily dešťové kapky a s rachotem dopadaly neuvěřitelnou rychlostí na již promáčenou zem. Bylo přeci tak hezky, svítilo slunce! A během několika okamžiků se zatáhlo a začal takový liják.

Každý krok silného muže se zabořoval skoro, až po lýtka, do bahnité půdy. Muž byl vyčerpaný a i těžká zbroj, která zdobila jeho hruď, ho tížila při chůzi. Smáčené vlasy se mu lepily na čelo a voda z nich stékala přímo do očí. Měl co dělat, aby viděl alespoň ubohých pár metrů před sebe. Již nikam nespěchal. Stejně už byl zmáčený a jeho šance na ukrytí se před takovým zvířetem, jako byl náhlý déšť, vymizela.

Postupoval vpřed hustým lesem a v duchu si přál, aby dorazil někam, kde je teplo. Kde by si mohl dát hrnek teplého čaje a zahřát si ruce nad praskajícím ohněm. Udělal dalších několik kroků a nakonec se posadil na pařez, aby si na chvíli odpočinul. Začínal dostávat obavy z toho, že se mohla zem promočit natolik, že by nemohl pokračovat v cestě a jeho neblahý život mohl jednoduše skončit. Těžce oddechoval, pro rychlé načerpání nových sil to byl nejlepší prostředek. A taky se povedlo. Po chvíli se rozhodl, že zase musí vyrazit, jelikož ani bouře nenaznačovala umoudření. Znamenalo to jediné, musí bojovat i on! Musí jít dál a dostat se na pevnou půdu, nebo ještě lépe, do tepla.

Po několika minutách těžké chůze spatřily jeho pronikavě modré oči jakési světlo. Světlo, které upoutalo jeho zrak a přinutilo ho promnout si oči a ověřit si, jestli to není pouhý výplod jeho bujné fantasie.

Bylo tam! Lákalo ho jasným svitem k sobě a vzápětí mu dodalo tolik nové síly, že dokonce zrychlil své pomalé tempo a za několik okamžiků se dobelhal ke zdroji zvláštního svitu.

Pohled, který rytíř získal, ho naprosto ohromil. Nějaká postava v kápi se krčela nad bezvládnou ženou, která nedávala jedinou známku života. Světlo vydávala lucerna zavěšená na nízké větvi. Ozařovala celé dění. Muž v tmavomodré kápi držel v ruce nůž a již ho měl u dívky, když si všiml mého příchodu.

Sundal si kápi a odhalil svou mladou opálenou tvář s jizvou na pravé straně obličeje. Mé reakce byly pohotové, okamžitě jsem tasil svou věrnou šavli a namířil jí na muže. Ten odložil dívku a opřel ji urychleně o strom; v jeho tváři bylo možno vidět strach a maskovaný deštěm, pot mu stékal po obličeji.
„Kali te su!“
Zařval na mě jakýmsi cizím jazykem. Nemuselo to dlouho trvat, abych pochopil vážnost situace. Přepadl dívku a omráčil jí. Když chtěl své dílo dokonat, tak jsem se objevil já! Očividně zemře jeden z nás.
„Ty bastarde!“
Zařval jsem a rozeběhl se se šavlí přímo na něj. Sice nevím, co přesně vykřikl, ale stejně jsem mu nerozuměl. Soustředil jsem se na svůj smrtící úder, který jsem mu chtěl zasadit. A povedlo se! Zasáhl jsem ho sečnou ránou přímo do břicha. Jeho plášť najednou zčervenal a červená skvrna se začala rozrůstat po jeho oblečení. Muž byl překvapen a s bolestí upadl do bahna, které ho skoro celého obalilo.

Přiložil svou ruku na poraněné břicho, pak vyzdvihl před tvář, aby zjistil jak moc je to vážné. Ano, celá ruka byla obalena čerstvou krví, kterou smýval prudký déšť.
„Siku na monte dela!“
Zakřičel na mě a napřáhl svůj malinký zabijácký nůž proti mně. Nenašel jsem ve své duši žádné slitování a nechtěl jsem nebožtíka nechat čekat na smrt v bolestech. Proto jsem své dílo další bodnou ranou přímo do srdce dokonal.

Chvíli sebou ještě cukal, ale pak se jeho tělo přeměnilo v hromadu masa a svalilo se obličejem do bahna.
Srdce mi bušilo a já byl šťastný, že to pro mě tak dobře dopadlo. Jenže, co ta dívka? Přiběhl jsem k ní v naději, že je opravdu jen omráčená. Nahmatal jsem jí tep. Byl slabý, ale žila! Sláva! Zachránil jsem nebohou dívku! Trochu jsem ji naklonil a upravil jí vlasy. S úsměvem na tváři jsem k ní jemně promluvil.
„Nebojte se, budete v pořádku…“
Zašeptal jsem a konečně zasunul svou slavnou šavli do své pochvy. Stačilo se o ni chvíli postarat a bude v pořádku. Pak mi bude vděčná a já budu pyšný na to, jaký dobrý skutek jsem udělal.

Jenže, pak můj zrak upoutal jakýsi předmět nedaleko odsud. Dost mě to zaujalo, tak jsem přistoupil blíže, abych ho lépe rozpoznal. Uviděl jsem hada! Chyběla mu hlava, místo ní z něj vytékala čerstvá krev a tělo sebou občas i škublo.

A teď mi to všechno došlo!
Ten cizinec se ji nepokoušel zabít! On se ji snažil zachránit!
Otočil jsem se s hrůzou na dívku, ale věděl jsem, že to byla chyba. Už je pozdě. Oči se mi zaplnili slzami a jen tiše jsem sledoval, jak z mladé dívky odchází poslední známky života díky smrtelnému hadímu jedu…