Články
Tak ty chceš být hrdinou...
Před dávnými časy, za sedmero horami, byla, nebyla jedna počítačová hra. Vznikla v době popularity herního žánru adventur, jinými slovy dobrodružství - pohybujete postavičkou na statickém pozadí, můžete sbírat předměty, používat je na jiné předměty nebo mluvit s okolím. Správným řešením situace nebo hlavolamu se dostanete o kousek dál, k další hádance. Adventura má příběh a svůj svůj cíl: Larry si musí najít dívku, Roger Wilco se chce stát kapitánem vesmírné lodi a ten náš hrdina se chce stát hrdinou. A chce a chce a chce!
Vše začíná nevinným letákem:
Hledá se hrdina! Netřeba žádné zkušenosti - poznejte krásy Spielburgu, bojujte s příšerami, poražte loupežníky a získejte titul "Hrdina Spielburgu".
Autoři hry jsou hráči DnD a koncept adventury rozšířili o klasické prvky této hry. Hrdina má životy, má zbraň, musí jíst a musí spát, aby se mu obnovily životy a mohl znovu vyrazit do boje. Hráč si také může vybrat jestli chce hrát bojovníka, kouzelníka nebo zloděje a od toho se odvíjí různé možnosti řešení problémů. Jídlo stojí peníze, den se střídá s nocí, hrdina se učí lépe bojovat, čarovat nebo krást, podle toho co mu je vlastní.
Čím je tato hra odlišná od jiných RPG? Proč se mi líbí víc než jiné a proč chci mluvit právě o ní? Je to prostředí a způsob hry, to jak je vyprávěn příběh. Stejně jako v Diablu je fajn, když Vaše postava umí porazit hordu nepřátel. Ale k tomu, být hrdina, to nestačí. Zmínka o "krásách Spielburgu" není nahodilá. Přestože původní hra vznikla v 16 barevné grafice se zvukovým doprovodem jednoduchých a někdy až otravných melodiích, je snadné najít v prostředí zalíbení. Hráč potřebuje především klávesnici, a když se chce někoho na něco zeptat, musí to napsat. Tj. zmáčknout enter, když se objeví vstupní pole napsat: "Ask about brigands" (zeptat se na loupežníky) a opět zmáčknout enter. Pokud postava v blízkosti hrdiny něco o loupežnících ví, obvykle to poví.
Když to shrnu: Hra kombinuje akční souboje, zlepšování schopností, management jídla, spánku a peněz, řešení hlavolamů (tamto použij tamhle) a získávání informací rozhovorem s jiným osobami. Jedná se o první díl ze série, ve kterém se většina okolí na hrdinu dívá spíše skepticky: "Jo, tak ty chceš být hrdina, ... " a nezapomene vzpomenout nebožtíka, který to zkoušel nedávno.
Jaké úkoly rádoby hrdinu čekají? Pro přehlednost je ve městečku budova s názvem "Cech dobrodruhů" a v něm nástěnka s úkoly:
- Najít ztraceného syna barona - 50 zlatých,
- najít ztracenou dceru barona - 50 zlatých,
- zajmout nebo zabít loupežnického kouzelníka - 20 zlatých,
- zajmout nebo zabít vůdce loupežníků - 50 zlatých a titul Hrdina Spielburgu,
- najít ztracený prsten kořenářky - 2 zlaté.
Na první pohled je jasné, že to asi jen tak nepůjde. Přihlaste se, kdo by si vybral nejdříve poslední úkol? :) Klasicky, hráče seznámíme s těžko řešitelnými úkoly a nabídneme jeden, který by mohl být snadný. Hráč tak nějak podvědomě volí právě tento jeden (och jak je PJ překvapen :) ), protože stejně ty ostatní neumí splnit. A když je nezvolí, tak to nevadí, ať zkusí řešit i ty těžší. Až ho to přestane bavit, tak zamíří ke kořenářce a začne se jí ptát na PRSTEN. Zkusí problém vyřešit a třeba se mu to i podaří. Snadno získá bod, pocit, že se daří, že se může pustit do řešení dalších úkolů. Také se od ní může dozvědět o dalších snadných úkolech. Kořenářka potřebuje přísady do svých lektvarů, stačí je najít, sebrat, přinést a odměna je jistá. Šikovný hrdina se ptá i na další věci než jen na prsten a brzo zjistí, že údolí Spielburgu je prokleté.
Prokleté? No to je ale zajímavé, nebo ne? :)
Baron Stefan ze Spielburgu se rozhodl ze svého malebného údolí vyhnat zlou Babušku Jagušku. Přímá konfrontace však vedla ke smrti mnoha strážných, jejichž lebky nyní zdobí Jaguščin plot. Protože čarodějnice má ráda legraci, tak na oplátku proklela barona, ať přijde o vše, co je mu drahé. Tak jednoho dne přes hradby přeletí neznámá příšera a odnese malou baronovu dcerku. A o několik let později se baronův dospívající syn ztratí. Baron ztrácí zájem o svou zem a údolí postupně chřadne a začnou jej ovládat loupežníci.
Prokletí, hmmm, kde jsem to jen slyšel? Nebylo to i v nějakém jiném dobrodružství? A jo, už vím - ke každému prokletí existuje věštba, která říká, jak ho zlomit. Ta naše zní:
Z východu přijde hrdina,
zvířeti vrátí podobu člověka,
dívku ze spárů bandy zachrání,
a vyžene babiznu z údolí.
Teď na rovinu: Věštba je návod, co PJ chce, aby hráčské postavy udělali :). První verš je jasný. Do údolí Spielburgu vede pouze jedna cesta - z východu. Komu to trochu pálí, už přišel na to, že náš hrdina přišel právě po této cestě.
Druhý verš už není tak snadný. Kterému zvířeti se má vrátit lidská podoba? No? Kterému? Tak se trochu rozhlédni kolem a hledej. Ty chceš být hrdina, tak se snaž. Vydej se prohlédnout celé údolí, povídej si se všemi v něm a udělej si jasno, kdo je kdo. V jednom koutě údolí lze najít medvěda, který hlídá tajemnou sluj zlého koboldího kouzelníka. Hrdina zjistí, že když medvěda zabije, tak hra skončí :-) ok, přetočme film kousek zpět a podívejme se na danou situaci lépe. Hrdina vstoupí do tmavé, vlhké jeskyně a pomalu kráčí v před. Z krápníků na stropě kape voda, cink, cink, cink. Hrdina špatně došlápne, noha sklouzne po vlhkém kameni a tělo se blíže seznámí s tvrdým kamenem. Hrdina hrdinně (a sprostě) zakleje a v odpověď před ním ve tmě něco hněvlivě zamručí. Dříve černý kámen se vztyčí nad naším hrdinou jako obrovský medvěd, zlostně bručí, ale nezaútočí. Proč nejde blíž?
Hrdina se hrdinně postaví na nohy a než tasí svůj meč, aby se zbrkle vrhl proti nepříteli, tak zaváhá a pohledem zapátrá ve tmě. A vidí. Vidí, že medvěd má kolem levé zadní nohy obruč s řetězem přivázaným ke kameni, tak aby chránil vstup do další jeskyně. Co se našemu hrdinovi bude honit hlavou? Je to další vypravěčský trik? Je to jasně druhý verš věštby? Jestli ano, tak jak se provádí taková proměna zvířete v člověka? Nebo jen považuje za zbytečné pouštět se do křížku s nepřítelem, který mu nemůže ublížit? A co zvědavost, je náš hrdina zvědavý? Napadlo ho stejně jako mně: Co to ten medvěd asi hlídá?
Pokud je náš hrdina skutečně hrdinou, najde mírumilovný způsob jak projít kolem medvěda a získá od jeho věznitele, zlého kobolda klíč, kterým pak medvěda osvobodí. Když okovy spadnou, chvíli to vypadá, že zmatený medvěd zaútočí na svého osvoboditele, ale pak... jeskyni prozáří jasné světlo magie ze zlomeného kouzla a medvěd se promění v baronova syna - podle několika prvních artikulovaných slov tak arogantního, že našeho hrdinu napadne, jestlipak ten kobold neměl přece jen dobrý důvod proměnit šlechtice na zvíře. Jak se říká, pozdě bycha honit. Jeskyni ozáří další záblesk, jak baronův syn mizí domů magickou cestou.
Náš hrdina si může jít vyzvednout odměnu - 50 zlatých na hrad Spielburg. Čekají tam na něho fanfáry a audience u samotného barona. Tady máme další dobrý tip pro PJe, hrdinu je třeba patřičně odměnit a protože hrdina má plnit hrdinské úkoly, je třeba mu hned zadat další úkol :) respektive připomenout mu, že je třeba ještě zlikvidovat vůdce loupežníků, který proměnil neorganizovanou bandu v dominantní sílu údolí. Cože? Bandu? Jak, že to bylo?
Dívku ze spárů bandy zachrání!
Oslava na hradě se protáhla dlouho do noci, hrdina se skoro do oběda válel ve šlechtické posteli a pravděpodobně se snažil shodit z hrbu pořádnou opici. Moc to nešlo a tak se šel spravit do krčmy ve městě, aby pod barovou židlí našel pokrčený papír politý pivem - tajemný vzkaz, že se někdo s někým sejde v naléhavé a tajné záležitosti. Sledujte PJové, protože přesně takhle se to dělá, když chcete hrdinovi z hrbu shodit opici. Najednou se hbitě jako lasička se plíží křovím až k místu schůzky, zapomíná na to, že hlava bolí jako střep a naslouchá rozhovoru loupežníka se zlodějem z města. A dozvídá se, že:
- Vůdce loupežníků je ona (podle jiných svědectví má vysoký hlas a umí být k obyvatelům údolí laskavý),
- do pevnosti loupežníků existuje tajná chodba,
- spiklenci chtějí vůdce loupežníků odstranit a chtějí počkat až se hrdina, který zachránil baronova syna, pokusí získat odměnu za vůdcovu hlavu, utká se s ní a oni budou v lepší pozici.
Nejtěžší hádanka celé hry je, poznat obličej které dívky se skrývá pod kapucí vůdce loupežníků. K tomuto cíli pomůže například hledání kouzelníka loupežníků, který je podobný bývalému šaškovi z baronova hradu. Tomu, který se vydal hledat princeznu unesenou okřídlenou nestvůrou stejným směrem jako leží pevnost loupežníků. Když to spojíme s třetím veršem věštby a zkusíme popřemýšlet jaké dívky s organizačními vlohami se v okolí objevili,... Tak co, už víte, kdo to je? A co PJové, už ví, jak hráče svých postav pohnat tím správným směrem a nevyklopit jim to najednou, aby na to přišli sami?
Přesto si myslím, že mnoho hráčů tuto hádanku prostě nevyřešilo, dokud se neodhodlali zaútočit na pevnost loupežníků, nepronikli do středu pevnosti metodou pokus/omyl a uložit/nahrát a neutkali se s vůdcem. Respektive nepoužili lektvar odčarování, který předtím umíchala kořenářka podle složitého receptu s mnoha ingrediencemi, a který je podle slov lesní víly klíčem k zlomení kletby. Tfuj to byla dlouhá a složitá věta :) - všimněte si další klasický prvek. Kouzelná bytost výměnou za službičku pomůže hrdinovi dosáhnout cíle. A druhá důležitá věc - kouzelný lektvar odčarování, který má sloužit ke zlomení kletby je obtížné umíchat. Hrdina musí nejdříve pomoci lesní víle a získat tak recept. Postupně v celém údolí získává různé ingredience a až po té může kořenářka lektvar umíchat. To, že je třeba získat mnoho ingrediencí, mu přidává na důležitosti, hrdina má pocit, že dokázal něco neobvyklé a také PJ říká jasně: Tuhle věcičku budeš potřebovat v grandiózním finále a to je jasně spojené s porážkou vůdce loupežníků - za tento čin je přislíben titul hrdiny.
Po té hra končí slavnostním jmenováním na hradě Spielburg. Trubači troubí fanfáry a na nádvoří se shromažďují obyvatelé města. Hrdinovi je provolávána sláva a zachráněná princezna mu na krk zavěsí zlatý řetěz. Hrdina si však nevezme princeznu za ženu, ale nastoupí na kouzelný koberec z loupežnického pokladu, aby odletěl za dalším dobrodružstvím do pouštní země Shapeir - ale to je už jiná věštba.
Věštba? Nezapomněli jsme na něco? No jo, tohle byl třetí verš věštby, podle čtvrtého měl ještě hrdina vyhnat babiznu z údolí. Překvapivě tento "bonusový" čin se mi zdá snadnější než předchozí. Hráč je těsně před utkáním s vůdcem loupežníků přímo vyzván k tomu, co má udělat. Stačí tedy jen pořádně číst a mít odvahu se (podruhé) postavit babě.
Co jsme se tedy dozvěděli?
- PJ může hráčům kromě velkého finálního úkolu nabídnout i snadnější úkoly.
- Během plnění snadného úkolu se hráči mohou dovědět něco více o těžších úkolech.
- Být hrdinou znamená zkoumat okolí a hledat odpovědi. Hrdinové nezabíjejí vězně - medvědy, zabíjejí jejich věznitele a vězně pouští na svobodu.
- Věštba je způsob, jak říct hráčům, co mají dělat.
- Hrdina se musí trochu snažit. Zkoumat své okolí a vyptávat se.
- Velký úkol lze rozdělit na několik menších. Například porazit vůdce loupežníků znamená: Získat lektvar odčarování, získat přístup do pevnosti, probít se do jejího středu, zjistit kdo je vůdce a pak konečně porazit vůdce vtipem - některé věci prostě hrubou silou to nejdou.
- Statečné hrdiny je třeba odměnit.
- Kromě samotného hrdinství, jsou důležité i jiné věci, třeba i nějaké to živobytí. Když se hrdina snaží přežít (naplnit si břicho), je to také snadný a hlavně přirozený úkol, který může vést k dalšímu, hrdinštějšímu.
- A nakonec, že pravý hrdina nevolí pohodlný život na zámku s princeznou (která má přirozené vlohy komandovat), ale jde tam, kde lidé potřebují jeho pomoc.
Určitě by se toho dalo napsat víc, ale je mi jasné, že dočíst se až sem, byl těžký, pro někoho přímo hrdinský výkon. Tak gratuluji, čau a dobrodružství zdar!
- 19.10.2017 - Když slunce nevyjde
- 15.01.2020 - Depka
- 26.10.2014 - Tak ty chceš být hrdinou...
- 23.06.2013 - Dopis mému příštímu já
- 19.04.2013 - Vznik Bermudského trojúhelníku
Komentáře ⇓
Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.
Vypisuje se 2 z celkem 2 příspěvků1
hater - 5. listopadu 2014 20:56 | |
Amthauer 31. října 2014 18:44 |
Amthauer - 31. října 2014 18:44 | |
Hrál jsem jedničku a čtyřku Quest for Glory, ovšem v plných barvách (kolik to bylo, 256?). Atmosféra těch her je prostě neopakovatelná. Pixelart měl své kouzlo a to v dnešní 3D produkci ženoucí se především za realističností chybí. |
Vypisuje se 2 z celkem 2 příspěvků1