Upírova zahrada (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Dny a noci plynuly. Přes den Christian spal skryt v bezpečí před slunečními paprsky. Netřpytil se na slunci a ani jej nechránil prsten, který by měl jakousi magickou moc.  Elena své dny trávila procházkami po okolí. Scházeli se hodinu po západu slunce. Vyslechl si její zážitky a povyprávěl jí o „své práci“ vděčen za své znalosti a hlášení od svého zástupce.

Dnes si oba byli vědomi, že je čeká poslední noc, neboť Jí končila dovolená. Po večeři nečekali na nic a dali průchod své vášni už na pohovce v obývacím pokoji. Tentokrát se postarala ona o něj. Pomalu se sklonila a při tom mu rozepnula kalhoty a z bezpečí trenek vyprostila jeho pýchu. Byl připraven na půl neb vědomí toho, co se může stát, jej navnadilo. Hebkost jejích rtů byla nepopsatelná a asi by přišel o rozum, kdyby to u něj bylo možné. O jemné práci rukou a jazyka nemluvě. Jemně ji hladil ve vlasech a spokojeně vzdychal. Rty i jazyk se pohybovaly po celé délce, do kořene po špičku. Její pravá ruka si pohrávala s koulemi.

Vděčen za staletí k možnosti naučit se sebeovládání si užíval každičký okamžik rozkoše, kterou mu poskytovala. Věděl, že je to to samé, co mu mohla poskytnout kdejaká děvka či jiná žena, kterou by si našel. Ale s ní prožíval něco jiného. Ji si vybral a vyvolil mezi mnoha ženami. Občas si vzpomněl kolik bohatých krásek s umělými ňadry, která byla na pohled krásná, ale na omak, zkřivila se mu tvář hnusem stejně nad pomyšlením dalších uměle vypěstovaných kráskách. Ale zde měl dokonalost přírody, vše tak akorát, bříško, zadeček, boky a ňadra kapkovitého tvaru. Příjemná na dotyk a omak, miloval každičký milimetr jejího těla. Byla oživlou sochou antického mistra a ještě mnohem dokonalejší a krásnější. Ze zamyšlení nad její dokonalostí jej vytrhly měkké rty, které pohladily kůži na koulích a pak její pohled který zachytil, když pohlédl do svého klína. Byla unesena a fascinována sama sebou.

Měla již muže a opakovaně, ale nikdy neprožila to, co prožívala s Christianem. Při sexu s ním byla kompletní a její rozkoš nabrala jiný rozměr. Dříve pro ni byl orální sex jakousi náhradou za sex klasický, když ani jeden z partnerů neměl náladu na nic víc. Odvzdychala si své a pak prožila něco jako orgasmus, lehce se usmála a otočila se na bok s tím, že je unavená. S tímto mužem, o jehož pýchu se starala svými rty a jazykem, to bylo víc než jen náhražka. Nedokázala popsat, natož vyjádřit hloubku toho, co prožívala. Když se jí podařilo, aby mu stál, tvrdý jako kámen, pohlédla na něj a jen hleděla. Nemusel se ptát, její pohled byl více než výřečný. Oči jí planuly touhou, chtěla jej mít a ne jen u sebe, ale i v sobě.

Jemně ji vzal za bradu a přiměl ji, aby se narovnala a lehce ji políbil. Pak vstal a ona s ním. Dovedl ji k nejbližší zdi pokoje, kde ji opřel s menším důrazem, ovládaje se, aby jí neublížil. Změna tepu jejího srdce byla zřetelná, roztlouklo se očekávaným vzrušením. Přistoupil k ní blíže a ona mu položila ruce na hruď, jako by chtěla zabránit tomu, aby se k ní přiblížil. Vzal ji za zápěstí a pomalým pohybem dal ruce od sebe, tak aby si oba užili ten jemný vzdor a pocit moci nad tím druhým. Srdce jí bušilo v krku a lasturka vlhla, v podbřišku ji bodala známá bolest, která byla předzvěstí rozkoše. Když jí ruce natiskl na zeď, zašeptal jí do ucha. „Čím víc se budeš bránit, tím déle prodloužíš své utrpení.“

Byl to příslib rozkoše, která se rovnala něčemu zvířeckému. Polilo ji horko při vzpomínce na poslední podobnou hrátku. Kdy měla tělo orosení potem, a přesto si vše v ní žádalo, aby si ji bral tak divoce, jak to dělal. Následující ráno nemohla mluvit. Ty ruce mu dala do cesty, když z ní stahoval tričko, dělala tak do momentu, kdy v jeho očích zahlédla již známý záblesk nebezpečí a příslibu. Serval z ní věci, věděl, že jej provokuje a ta odvaha se mu velmi líbila. Vyzvedl ji opřenou o stěnu, aby mu obtočila nohy kolem boků a na nic nečekající pronikl do jejího touhou rozpáleného lůna. Odměnou mu byl výkřik rozkoše a zašeptaná slůvka. „Pokračuj… chci tě.“

Ani nestačila doříct tu větu a bral si ji. Drsnými přírazy, které byly zkouškou jeho ovládání, kdyby povolil a přirazil o něco víc, nejspíše by ji zmrzačil. Ale steny a vzdech, a to jak mu zarývala nehty do zad, byly jasným důkazem, že je více než spokojená. Pokud by se jej kdokoliv zeptal, jak si může být tak jist, odpověděl by: „Vím to, protože mi řekla, proč to dělá.“ S každým dalším průnikem do jejího nitra, s každým zatnutím nehtů do jeho zad, byla blíž neuvěřitelnému vrcholu. Krom zvířecky zběsilého tempa, stíhal ji líbat. Uvěznil její rty a nechával ji akorát nadechnout. Když se orgasmus dostavil, měla pocit, že v jeho náruči vyroste, anebo omdlí.

Nestalo se ani jedno, držel ji pevně, chvěla se prožitým zážitkem a tiskla se k jeho obnažené hrudi. Matně vnímala jeho opatrný pohyb, jak se pohnul, aby se s ní usadil na blízkou pohovku. Jediné, co vnímala velmi dobře, byl jeho penis v jejím přecitlivělém nitru. Stál a byl připraven na další jízdu.  

Její orgasmus mu svíral jeho chloubu tak, že chvílemi nemohl pokračovat. Ublížil by ji a tak vyčkával, až se trošičku zklidní, aby se mohli přesunout na pohovku. Posadil se s ní na sobě a musel se usmát zasténání, které jí uniklo, když na něj plně dosedla svou vahou. On sám se nijak nepohyboval, jen ji hladil po těle či promnul ňadra nebo bradavky, které se proti němu tyčily jako dva malé růžové hroty. Záchvěv těla a slabý sten mu byly odměnou.

Měl čas si ji prohlédnout a vychutnat si jejich spojení těl a opojnou vůni její touhy a rozkoše. Přiměla se otevřít oči a pohlédnout do jeho bledé tváře a najít tmavě hnědé oči. Oči, které si prohlížely snad každý detail jejího těla. Rukama vplula do kaštanově hnědých vlasů a své rty přitiskla k jemné lince jeho rtů a pohnula se v bocích. Spokojeností zamručel a ruce, které se staraly o její ňadra, se přesunuly na zadeček. Jen ji po něm jemně hladil. Rozpohybovala se v bocích, pomalu jemně a opatrně. Rty přitiskla k jeho krku a jemně mu jej okusovala vzdychajíc pod dalším přívalem rozkoše.      

Byl nad míru spokojen. Nemusel ji pobízet ani zbytečně krotit, nikam se zbytečně nehrnula, jen, aby jej potěšila a naopak neprotahovala pauzu pro chvíli, kdy potřebovala nabrat dech. Pohodlně se usadil a nechal to vše její režii. Hladil ji po těle a sledoval, jak se pohybuje. Její pohyby začaly pomalu nabírat na intenzitě a on se rozhodl jí pomoci, neb i jeho tělo si žádalo uvolnění. Lehce se napřímil a uvěznil jednu její bradavku ve svých rtech a zubech hladě ji špičkou jazyka. Chvílemi měla pocit, že ztrácí pojem o světě kolem nich. Nebylo nic, než oni dva a rozkoš. Jeho ústa a zuby držíce ji zlehka za bradavku, tvrdý pulzující penis v její lasturce a orgasmus, který se přibližoval a trhal její tělo i mysl na miliony kousků. Přiměl ji dosednout a setrvat; držel ji. Nemohla se zvednout, jen lehce vrtět boky.

Přitiskl ji k sobě a vyplnil její lůno svým semenem. Chvíli po té vyvrcholila ona. Opět ji nechal klesnout na svou hruď a držel ji a nehodlal pustit. Spokojená a příjemně unavená ležela v jeho chladivé náruči.  Pomalu se z něj stáhla a posadila se vedle. Pak si protáhla tělo s lehkým zaúpěním. Když si uvědomila jeho tázavý pohled musela se usmát. „Jsem přeci křehká žena.“ A v očích jí šibalsky zajiskřilo.

Náhle zvážněl, jako by se nad něčím zamyslel. „Obleč se a následuj mě.“ Sám si natáhl jen kalhoty a vyčkal. Její zmatek mu neunikl, ale nic neříkal. Když se oblékla, vedl ji mlčky svým domem kamsi dozadu.

Nevěděla proč, a kde se vzal, ale začal v ní hlodat strach. Srdce se jí rozbušilo zběsilým tempem. Kráčela za ním a s každým krokem jí nohy těžkly. „Kam jdeme?“ její hlas zněl jako hlásek vystrašené dívenky. Hrdlo stažené a sevřené. Nevnímala chodbu, jen jeho záda a ocelový stisk kolem zápěstí.

Po mnoha staletích mu hrdlo svíral zapomenutý pocit, strach. Hodlal odhalit své tajemství, ženě, kterou znal snad věčnost, ale pořádně ji poznal teprve nedávno. Dovedl ji na balkon a postavil před sebe. „Hle, má zahrada.“

Chvíli nechápala, co vlastně vidí. Záplavu různých květin a podivné kameny. V momentě, kdy jí došlo, co jsou ony kameny, se jí podlomila kolena. Zachytil ji a držel. Dívala se třesouc na ten rozkvetlý hřbitov a jaksi vzdáleně naslouchala jeho slovům.

„Měl jsem mnoho žen, některé náhrobky jsou staré mnoho staletí. Ony byly krásné snad všemi možnými způsoby, ale ke každé jsem dokázal přiřadit květinu. Staly se pro mě pomíjivými, stejně jako ty květiny pro přírodu. Některé se smířily s tím, že o ně nestojím a žijí či žili s jinými. Ty, které to nedokázaly pochopit, jsem uložil k věčnému spánku zde.“ Třesoucí se Elenu obrátil k sobě, aby jí viděl do tváře. Co spatřil, jej překvapilo.

Prohlížela si pohřebiště před sebou, a byla šokována čím dál více. Ne tím, co viděla či slyšela. Ale sama sebou a svými pocity. Strach který ji naplňoval, neměl kořeny v Christianovi, v tom, kým byl, ale v městečku, kde žila. Představa, že se bude muset vrátit k lidem, kteří jí nerozuměli a tak nechápali, ji děsila. Po té co si ji otočil k sobě čelem a hleděli si do očí, se třesoucím hlasem zeptala. „Který z květů patří mně? Rudý květ věčnosti, nebo některý ze zahrady?“