Vánoce (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Vánoce, vánoce a vánoce. Jsou teď všude kolem nás. Na Aragu sněží, televize je plná reklamy, supermarkety praskají ve švech. A teď ještě i tady. Fenomén vánoc způsobuje v lidech podivné šílenství. Jsou ochotni tlačit se v davu lidí, hodiny stát v dopravních zácpách, lítat po domě jako namydlení a uklízet. A proč to všechno? Co se skrývá za tím kouzelným slovem?

Všichni svorně tvrdí, že vánoce patří rodině. Že to je svátek klidu a míru, svátek, kdy jsme pohromadě se svými blízkými a máme se rádi. Přesvědčuje nás o tom televize jak formou vřískavé reklamy nabízející radost dětí výměnou za umělou hračku, která umí roztodivné věci a nebo formou poutavého příběhu vyprávějícího o vánocích či štěstí jiných. Přesvědčuje nás o tom okolí, naši rodiče a známí. Všichni postiženi touto podivnou nemocí pořádají besídky, trhy, mše, stavějí jesle, zdobí stromy, ulice či vymýšlejí různé jiné společenské a zábavné akce při kterých hrají koledy až do omrzení.

Vánoce mají víceméně dva rozměry, které společně úzce souvisí. Ten první je touha po tom mít se dobře. Připravit si co nejhezčí vánoce, být se svými blízkými a upevnit vzájemné vztahy. Toto je cíl, pro který je mnoho lidí ochotno udělat mnohé, i vystát dlouhé fronty, přežit dopravní zácpy, prostě vrhnout se do celého toho vánočního shonu. Druhým rozměrem je pak komercializace celé věci. Každý rozumný obchodník chce prodávat a ví, že vánoce jsou příležitost. Lidé chtějí nakupovat a cílem se stává přesvědčování, aby nakupovali raději u mně, než u konkurence. Když budu úspěšný a víc toho prodám, budu se mít lépe, budu moci svým blízkým připravit hezčí vánoce. A tak roztáčíme kolotoč komerce, stupňujeme nabídky zboží a předháníme se. Lidé chodí mezi jednotlivými obchodníky a hledají to co je zaujme. Aby doma dokázali vytvořit tu správnou vánoční atmosféru. Není divu, že obchodníci se snaží přiblížit se jejich cíli a nabízí své zboží tak, aby připomínalo onen skvělý ideál.

Tohle všechno všichni dobře známe, ale zkusme se zeptat, kde končí komerce a kde začíná ona tolik propagovaná domácí pohoda? Je vůbec někde? Když přijdete na štědrý den do obýváku a první s čím se potkáte jsou nepříliš příjemná slova vašich rodičů dohadujících se o tom kdo má začít zdobit stromek, to už je ono? Sváteční večeře a jízlivé vtipkování na účet spolustolujícího? Dychtivé rozbalování dárku a pak zklamání, že jste opět nedostali to po čem vaše srdce tolik toužilo, neupřímný úsměv snažící se přesvědčit dárce, že vám udělal radost. A to vše následované společným mlčenlivým večerem u televizního pořadu ukazující vám iluzi toho, co by jste měli mít doma.

I takto štědrý může být čtyřiadvacátý prosinec a pak se jistě budete ptát, zda to všechno stojí za to, všechen ten shon a zmatek. Má to vůbec smysl? Předstírání a vzdálené iluze, neupřímnost a osamělost před televizní obrazovkou....

Já říkám: Každý svého štěstí strůjcem. Když se vaši rodiče budou hádat o tom, kdo bude zdobit stromek, je to protože je tento předvánoční shon unavil a potřebují si odpočinout. Co je jednodušší než jít a začít zdobit stromek sám, poprosit tátu, ať vám pomůže se špičkou a mámu ať vám podá nějakou ozdobu. Změňte téma hovoru u vánoční tabule, směrujte je správným směrem. Mluvte se svými blízkými. Dívejte se jim do očí a komunikujte s nimi (Ale pozor na kosti ;-) ). Když vás budou znát, jistě budou vědět po čem toužíte a to co najdete v tom svém balíčku bude mnohem blíže tomu vašemu vytouženému dárku. Nenechte televizi vám vládnout. Je i jiná zábava. Možná to nebude tolik oblíbený dračák, ale hrát se dají i jiné společenské hry. A kdy je nejlepší příležitost zahrát si hru, kterou některý z vašich příbuzných právě rozbalil?

Ptáte se však proč se snažit? K čemu to? Myslíte si, že je lepší být sám než večer plující v neupřímném rozhovoru s příbuznými se kterými vlastně ani nechcete mít nic společné?

Ne, nevíte co je to být sám. Nemít nikoho blízkého s kým si můžete promluvit, říct mu o svých starostech a aspoň na okamžik zapomenout na cizí, nepřátelský okolní svět. Na světě je mnoho takových lidí, kteří to štěstí nemají. Pokud ho vy máte, máte zázemí, nezahazujte jej. Jeden příklad za všechny může být všem co sem chodí dobře známá Anarion. Chodí sem na Aragorn již nějakou dobu a tráví tu spoustu času. Jistě si však mnoho z vás všimlo, že poslední dobou už ne. Mnoho z vás to jistě ví, ale pro ty co to neví, Anarion má plné ruce práce s hosty a bohužel za námi sem na Aragorn nemůže. Slíbil jsem, že ji na vánoce pošlu pohled. Pokud jí chcete potěšit a také jí poslat pohled, mám adresu, napište mi.

Zakončím klasickým přáním: "Veselé vánoce."