Vepřová poezie dotýkající se politiky (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Můj malý čuníček,
má tak vlhký rypáček.
Funí mi s ním do ouška,
je to moje malá kulička.
Kamarád můj drahý,
na jatka s ním nikdy nevyrazím.
Je to můj čuník boubelatý,
jenom trochu uchrochtaný.
Rád se v blátě válí,
též se přidám, nezahálím.
Nejsem holka a nemám rád koně,
za to miluju svoje čuně.

***O rok později***

Panebože, je to prase,
všechen nábytek mi spase.
Už mi sežral i kus nohy,
pokouší se o mě mdloby.
Když si lehne na postel,
už ho nikdo nezvedne.
Jatka mají dneska plno,
musím ještě chvíli snést to peklo.
Brzy se snad už vše změní,
kéž se toho smrada zbavím.
Potom bude zase klid,
ale zatím o něm můžu jenom snít.

***O další týden později***

Konečně je všechno dobré,
vepřo knedlo zelo je tak chutné.
Zítra bude zase řízek,
mám o vaření mnoho knížek.
Sice jsem ho měl kdysi rád,
jenže jsem kvůli němu nemohl spát.
Ještě mi ho zbývá na dva týdny,
byl skutečně boubelatý.
Mějte toto na mysli,
čuně není zvíře do domácnosti.
Proto radím vám dobře,
nechovejte v obýváku prase.

***Za pět minut na stanici Greenstapa***

„Vy jste zabil nevinné zvíře,
skončíte za to v díře!“
„Dělalo mi ze života peklo,
měl jsem na to právo!“
„Takže se k tomu přiznáváte,
teď už vám nic nepomůže!“
„Copak je nějaký zákon,
zakazující na čuněti pozřívací úkon?“
„Ústava nás nezajímá,
důležitá je jenom zelená víra!“
„Jaká víra, to je omyl,
tohle může tvrdit jenom debil!“
„Mlčte! Kdo sní kousek masa,
toho samotného pozře náš pán Satan!“
„Koukám, že jste taky svině,
copak vám už dneska všechno projde?“

*smích*

Toto dílo je věnováno první oběti, která bude popravena na elektrickém křesle se 100% solárním napájením za zločin popírání globálnímu oteplování. Té jediné správné víry světlých zítřků nejen v Evropském svazu.