Všechny pocity patří minulosti I. (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Všechny pocity patří minulosti I.

Autor : apophis   19. září 2007   Povídky
První, úvodní částečka vícedílného cyklu, kterým bych chtěl navázat na svá starší díla prozaická. Jedna myšlenka je k sobě váže a proto i další díl je již na cestě. Název kapitoly jest: Letní bouře nad mořem

Mýtus nepronásleduje sem, na široké, modrou barvou zářící hřiště Karibského moře, nikoho. Někdy si říkám, jaký je tu tichý klid. Veškerá fauna a flóra oceánu zůstaly netknuté člověkem, hektickým způsobem života a už vůbec ne válkou. Přitom dva dny plavby k písčitému pobřeží Ameriky utečou vždy rychleji než cesta vlakem přes celý euroasijský kontinent. Slunce vytrvale pálí na šedavá záda korábu, jenž se houpe v rytmu tančící hladiny. Je horko, jen občas chladivý vánek, asi tak jednou za otočku delší ručičky hodinek, pohne vlajkami států. Zatahám za řetízek, rolety vystoupají k okraji okna. Kajuta se zaleskne odrazem paprsků od vln. Vše bílé pálí do očí přecitlivělých od soli. Vyjdu na palubu.

Kosatka se po hodině napne. Lana úpěnlivě zapraskají od zkrystalizované vody. Bolestivě a jistě zároveň poutají látku, jež popožene loď kupředu. Vítr, konečně. Instinkty povolí stahovák hlavního stěžně. Další závan větru. Silnější. Provazy se smočí v spršce kapiček od nárazu první vysoké vlny. Proč jsem si ničeho nevšiml? Stěžeň se plnou silou, jakou dokáže sám klást, vzpírá ohnutí a táhne záď na místo přídě. Hučí mi v uších. Prudká změna tlaku, rychlosti větru, celého počasí. Kompas ukazuje na jih. Jih? Sever. Ne, teď západ, a dál se točí. „Sakra, co se to…“

Otevři oči, zní jediné možné východisko. Poslechnu vnitřní hlas. Světlo. Prudké, jasné, nepříjemné. Nechám víčka vykonat záslužnou práci a přimhouřím je k sobě. Slunce je stále vysoko na obloze. Hřeje, pálí, obličej vysušený slaným větrem je bolavě popraskaný. Žaludek hlásí hlad a zvracení zároveň. Stále ležím na palubě svého dravce. Po bouři není ani památky. Tmavé ručičky na zápěstí hlásí o pět minut víc. Prudce vstanu. Svět se zatočí ve spirále. Jako kdybych nečekal, že mi bude špatně, otočím se k zábradlí a vyvrhnu přes okraj půllitr kyselých šťáv. Tohle jsem neudělal pět let, naposledy při návštěvě peřejí Colorada. Něco je špatně. Opravdu špatně, běží mi myslí představa, co vše se muselo stát, aby mi bylo takhle mizerně. Až teď, když mne netrápí nevolnost, cítím bolest hlavy. Třeštění a zvonky, závrať, pichlavý dotek něčeho ostrého tam vzadu v týlu. Prsty se z průzkumu vlasů vrátí s kusem červeného maziva. Pohled se stočí k jasnému kovovému útočníkovi. Příčina je nedaleko. Jedno lanko je nadobro roztřepené a prasklé. Úděl dodržovat maximální výkyv do strany nezvládlo. Při bližším zkoumání vyplave na povrch podivná skutečnost. Jakoby jej před přetržením něco ostrého nařízlo. „Co to sakra…“

Hlavou proletí vzruch o tupé ráně. Ne, už zase! Dopad na zem ale nenásleduje. Žádná síla mne nesráží. Nějakého chlapíka stojícího těsně přede mnou však ano. Dál stojím pevně v teniskách, podrážky se třou o lesklou prkennou palubu. Počkat! Na lodi jsem byl jen já. Až poté, kdy se tak trochu pudově otočím na útočníka se zatnutou pěstí a s bojovnou myšlenkou jej levým hákem překvapit, pochopím. Stojí přímo proti pomeranči, jenž se potápí do třpytivého koktejlu. Tmavý kabát vlaje voňavým vzduchem, ten se však ani nepohne. „Zvláštní,“ ozve se návrat z reality. Paže zastaví pohyb, prsty se uvolní z křeče, nehty už nevrývají do dlaně své půlměsíčky. Láhev whisky mi vyklouzne z pevného sevření. Nervy poslouchají jiného majitele. Sklo se při nárazu tříští na milión kousíčků. Pálenka se plazí pomalu dál, odkapává přes okraj paluby do oceánu. Ožralé ryby, trsající Poseidon při bouřce, trojzubec se svíjí jako tanečnice, místo bubeníka duní hrom. Smích. Úsměv. Poslední názor na vraha. Pod temnotou kapuce se matně zalesknou bělavé dásně bez zubů, bez masa. Spodní čelist zacvaká. Vznešené ostří úpěnlivě zazpívá.

***

Otevři oči, zní první důvěryhodný nápad. Poslechnu jej a probudím se ze snu. „Už to nepij,“ okřiknu sám sebe, když si v zrcadle nad umyvadlem všimnu obrazu žebráka. Modré kruhy pod očima a dvoudenní strniště napoví, že poslední večer jsem nejspíš přebral. Břitva, pěna, ručník. Všichni do jednoho pomohou zkrášlit starého mládence. Snad se zalíbím o trochu víc, než kdyby mě kdokoli viděl bez opojného alkoholového zamlžení. Před párem minut by utekl i strašidelný duch smrtky. Nebo ne?

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Všechny pocity patří minulosti I.?
Amthauer, Ben, Chlodva, Drtikol, Feyd Rautha, hater, Laethé, Michi_Hrozi, Qasar, Saltzhornia

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

Vypisuje se 12 z celkem 12 příspěvků1

Amthauer - 31. října 2007 19:47
Amthauer

hater 7. října 2007 20:48
A já musím tentokrát veskrze souhlasit s haterem, jehož si začínám po několika přečtených komentářích, jako člověka nejen znalého, ale také rozumného.

Styl je již od první věty, přinejmenším, zvláštní. Dalo by se říct, že je to autorův unikátní podpis, spíš mi to však připadá jako nezvládnutý pokus o kombinaci dvojího, čímž je impresionistická próza s vančurovský popisem. A nutno podotknout, že to zní zvláštně, chvílemi dokonce těžkopádně.

Doporučil bych autorovi používat více kratších vět, chce-li tedy psát inevstigaci tímto stylem, dílu by to rozhodně pomohlo.

Na druhém odstavci je přímo viditelné, jakým způsobem spisovatel psal. Říkal si slova, která ho napadala (nebo si je představoval vyslovené) a takto psal - jenže při řeči vše zní jinak, než v textu.

Třetí odstavec naopak zlepšuje styl a celkově je dobře napsán. Další odstavec je celkem surrealistický, což je v silném kontrastu s pokusy o impresionismus v prvním - a těžko říct, zda-li zde kontrast pomáhá či škodí.

Ale nebudem zase jen hatit - příběh je de fakto slušně podán. Mohlo být líp... ...ale také mnohem hůř.

Dám * za jazyk, další * za gramatiku a poslední * za fantazijní prvek.
- What is a life devoid of strife?

Feyd Rautha - 9. října 2007 14:55
Feyd Rautha

/prilakal me nazev - naprosto nic nerikajici :] Tenhle styl psani mi trochu pripomina filmove sekvence a nejak si nedokazu predstavit, jak v nem rozvines nejakou zapletku, nebo dokonce cely cyklus. [bez urazky, ale tato cast moc smyslu sama o sobe nema] A tak budu cekat na dalsi - **** {chtel sem dat ***, ale pak jsem si pripomel co jsem napsal sam :]
Nejlepší taktikou je upřímnost. -MIGUEL DE CERVANTES Lháři prosperují. -ANONYM

Gran - 8. října 2007 23:00
Gran

hater 8. října 2007 18:52

Však jsem to tak i pochopil, jen jsem na to upozornil, neb ne každý by musel .)

hater - 8. října 2007 18:52
hater

Gran 8. října 2007 17:47
no ja jsem to myslel spise jako legraci, nez jako urazku ;-)
takze v tom pripade se ti omluvuju... a vsem ostatnim take...

Gran - 8. října 2007 17:47
Gran

hater 7. října 2007 20:48

Nic jsem proti tvému komentáři neměl, dokud jsi mě (a některé další) nezačal třetím odstavcem urážet... .)

hater - 7. října 2007 20:48
hater

Bohužel vaše nadšení nesdílím. Přečtení tohoto textu mně nijak neobohatilo. Koho také zajímají opilecké sny? :-) Ale vážně, co z toho? Co si mam odnést z tohoto textíku?

Druha věc, která se mi příliš nelíbí je způsob psaní. Zdá se mi to jako celkem obtížný text na čtení (možná už jsem moc senilní :-)) ). S každou větou se střídají obrazy, ale odstavec dohromady nedává pět minut filmu. Vidím jednotlivé části, ale ne celou skládanku. Pravděpodobně (vzhledem k poslednímu odstavci) se jedná o umělecký záměr, představa opileckého snu, ale nepřijde mi vydařený. Respektive umělecký záměr je věc, která se tu příliš často neobjevuje, ale textík mi prostě přijde příliš roztříštěný, na to, aby se četl dobře. Ještě k tomu, když je to úvod a fakt netuším o čem to je, co od toho čekat.

No, ... když jsem četl ostatní komentáře, připadal jsem si trochu jako ve společnosti velkého šéfa a jeho patolízalů ... a tak nějak to ve mně vzbuzuje pocit, že za tuhle zprávu budu odstřelen :-)))
Ale co, žijeme jenom jednou :-))

Chlodva - 27. září 2007 15:21
Chlodva

Já jsem sice nic neslíbil, ale pokud se, apophisi, neurazíš, připojil bych pár poznámeček. V textu jsem si všiml jen jednoho většího klopýtnutí, totiž ve větě
Stěžeň se plnou silou, jakou dokáže sám klást, vzpírá ohnutí
To mě prostě přijde jako dost překroucená vazba... "jakou dokáže sám klást" je přívlastková vedlejší věta, takže by měla nahradit přívlastek, jenže ten už tam je zastoupenej tím slovíčkem "plnou". Něco jako bys napsal, že stěžeň se vzpírá plnou velkou silou, jestli mě chápeš, mnohem vhodnější by bylo místo "plnou" použít slovo např. "největší", totiž
Stěžeň se největší silou, jakou dokáže sám klást, vzpírá ohnutí
Možná to může vypadat jako detailismus, ale podle mě jde o poměrně výrazné zakolísání, tedy pokud jde o autora Tvojí úrovně ;)

Jinak souhlasím s laethe jak v tom střídání stylů a ostatních věcí (občas je ten přechod od prozaického líčení událostí k poetickým popisům a abstraktním přirovnáním poněkud rušivý, ale to se určitě časem usadí), tak s urážením cesty :)
Dvě věci mi porád nejdou z hlavy --- Tak především ty její oči, krásný dravý... --- A pak taky ten hřebík.

apophis - 23. září 2007 11:17
apophis

Laethe 22. září 2007 23:56
mohla bys prosím konkretizovat střídání stylů? Opravdu bych rád věděl kde a jak se to projevuje... :)
Jsem obludný fantazák, jenž z temnoty svého doupěte leze kam se mu zachce a kdy se mu zachce.

Laethé - 22. září 2007 23:56
Laethé

Mily Kubo,

precetla jsem si Tvuj text a pisu, jak jsem slibila.

Letni boure nad morem je nadprumerna. Drzi pohromade, ma pribeh a tajemstvi.

Textu bych vytkla to same, co vzdycky... bezduvodne stridani stylu, pristupu, pohledu a slovniku. Presto si ale myslim, ze je nadprumerny a davam ****.

Urazil jsi velky kus cesty.

!) L.
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

Ben - 22. září 2007 16:17
Ben

Skvělej článek. Grandiozní výkon. Perfektní... Nemůžu se dočkat pokračování.
www.pistecesky.ic.cz |92% of teens have moved onto rap. If you are part of the 8% that still listen to real music, copy and paste this into your signature

Saltzhornia - 20. září 2007 12:39
Saltzhornia

Pěkné, jen začátek je hodně šroubovaný. Ale nutí to číst dál. Už se těším na pokračování.
I pád na hubu je pohybem vpřed...

Gran - 19. září 2007 17:17
Gran

Inuu...

Velice vyvedené popisy, pěkně napsané, to se musí nechat. Co se týče obsahu... no jako úvod dobré, skvěle mě to navnadilo, už chci pokračování, ať vím, vo co vlastně go - vždyť to tak cool začíná! ;)

O gramatice ani mluvit nebudu, neboť je prakticky perfektní (no dobře, jedna jediná čárečička tam chyběla, ale nebudu hnidopich .)).

Což mě velice potěšilo. Konečně jsem se také při čtení něčeho flákal =P .)

Takže, hodnotím na výbornou a doufám v pokračování .) (Páč samo o sobě by to samozřejmě tak vysokou známku mít nemohlo, ovšem vzhledem k tomu, že je nesamostatnost účelem...)

Nice x)

Vypisuje se 12 z celkem 12 příspěvků1


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)