Warhammer 40 000: Za cizáckou linií (1. strana) | Články - Aragorn.cz

V temnotě vzdálené budoucnosti není nic než válka.

„My jsme ti vyvolení, my obětujeme naši krev,

my zabíjíme pro čest.

My jsme ti silní, naše brnění je pokryté krví,

my zabíjíme draky.

My jsme ti vyvolení.“

- Učení svatého kodexu Astartes, primarcha Ultramaríny Robout Guilliman

Třas. Hukot. Pískání rozžhaveného kovu v atmosféře. Náraz.

Syčící vzduch při vyrovnávaní tlaku výsadkového modulu se zdejší atmosférou. Vítejte na Geonu II.

Velká obrněná ruka bratra Konstantina zatlačila na uvolněnou kovovou rampu výsadkového modulu. Rampa sletěla dolů k zemi. Příšeří najednou osvětlilo ostré slunce polopouštní planety Geon II.

Jeho ostré smysly zachytily detaily krajiny. Nacházeli se několik metrů pod normální zemí, mezi stěnami menšího kaňonu tvořených ostrou skálou.  Sotva udělal dva kroky, jeho ostrý sluch zaslechl specifické hmyzí bručení a třepotání rychlých tenkých křídel. Zatraceně.

Ultramarínské modré brnění se zlatým lemováním vedle zalil proud modrobílého světla. Vynikající uši skrze komnetový přijímač zaslechli poslední řev seržanta, který jediný neměl helmu. Jeho hlava byla nejdříve sežehnuta, následně praskla a vybuchla.

Bratr Konstantin s lehkostí způsobenou desetiletími praxe pozvedl bolter. Nad stěnami útesu byly hmyzoidní bytosti se smrtícími neutronovými blastery. Vespidi. Poletující rychlý hmyz, cvičený pro rychlé a destruktivní akce. Bratr Konstantin zamířil na tu cizáckou bytost dřív než se mohla uspokojit seržantovou smrtí a soustředit se na něj.

Dávka. Tři bolterové výbušné střely vylétly z hlavně bolteru. Dvě minuly, třetí se odrazila od hmyzího exoskeletu a vybuchla roztrhajíc jeho křídla. S hroznými skřeky se zřítil za kamení.

Ohlédl se. Několik dalších vespidů si vyměňovalo střely s jeho ostatními bratry. Bratr Lenoxus padl strašlivou smrtí. Z jeho těla zely dvě odporné díry plné kouře. Znovu se podíval na svého vespida. Ten omámeně vstával a odkryl se. Bratr Konstantin pečlivěji zamířil a jediným výstřelem provrtal kulku hlavu tomu hmyzímu cizáku.

Sestoupil z rampy na zem pokrytou pískem, otočil se k bratrům a několikrát vystřelil nahoru nad skalní stěny po vespidech. Jeho smysly mu řekly, aby se sehnul. Udělal to a cítil jak něco prolétlo nad ním. Otočil se a pohlédl do složité tváře pokryté mnoha hmyzími očky. Vrazil tomu tvorovi hlaveň bolteru do břicha a vystřelil. Poté uhnul stranou, když se po něm vespid ohnal znova. Mezitím tvoru v břiše vybuchla miniraketa a úder pažbou bolteru mu rozmáčkl obličej.

Bratr Konstantin odolal pokušení plivnout na svíjející se hmyz, už vzhledem k tomu, že by plivl sám sobě do helmy. Raději vystřelil do umírajícího vespida další bolterovou kulku. Pro jistotu.

Rychlými kroky se přiblížil k zádum dalšího vespida. Poslal mu kulku do zad. Hmyz vydal pištivý zvuk, ale než stačil něco udělat, hluboce se do něj zakousl řvoucí rotomeč bratra Marcuse. Několik přeživších vespidů za střelby odlétlo.

Rozhlédl se okolo a pohlédl krátce na každého z pěti zbývajících bratrů. Komnetem vydal pokyn ostatním a vyrazil po cestě kaňonem. Vespidi se však nenechali lehce zaskočit.

Po čtyřiceti yardech se zpoza obzoru objevilo několik dalších hmyzoidních polétávajících postav. Jejich neutronové blastery se probudili k hrozivému životu a donutili šestici Hvězdných pěšáků uskočit do stran. Téměř okamžitě se ozvala odpověď v podobě střel bolterových pistolí a bolterů.

Bratru Dideovi se žhavý modrobílý výstřel nepříjemně otřel o zbroj, ale naštěstí zbroj jen místem zčernala. Hvězdní pěšáci zasypávali sklaní stěny střelami. Bratr Konstantin poslal několik dávek, poté zmáčkl tlačítko zásobníku na granáty, nastavil rozbušku třemi stisknutími na tři vteřiny a hodil.

Výbuch vynesl vlnu střepin, prachu a písku do vzduchu. Dva hmyzáci se z prachu vyřítili směrem k hvězdným pěšákům a napůl roztrhaní se rozplácli o skálu. Šestice rozměrných postav se rozehnala k prašnému oblaku.

Bratr Konstantin téměř zakopl o mrtvolu dalšího vespida, ale ostré smysly a systémy zbroje jej varovaly o překážce. Hnali se dál do místa, kde se malý kaňon dělil.

Zprava se ozývala střelba. Zřejmě tam byla další skupina jejich bratří. Zleva reagovaly další cizácké jednotky na hrozící nebezpečí v zádech linie. Kaňonem se hnali za doprovodného skřehotání vysoká stvoření se zobáky a dlouhými, primitivně vyhlížejícími puškami s odpornými bodáky.

Hvězdní pěšáci se rozprostřeli v kaňonu tak, aby byli kryti za kamením a mohly maximálně rozvinout potenciál palebné převahy. První tři krootové padli k zemi roztrháni smrští bolterových střel. Ostatní se začali nepřirozeně dlouhými skoky vyhýbat střelám a palbu případně opětovali.

Někdo hodil granát. Pak další. Jednoho kroota to roztrhalo přímo, další dva tlaková vlna shodila a rozlámali se o skály. Bratr Konstantin na poslední chvíli provrtal dva krooty bolterovými střelami a pak musel odskočit před výpadem třetího. Hrozivý bodák přeletěl kousek před ním.

Upustil bolter a sáhl po rotomeči. Zapnul jej ještě když jej vytahoval a motor se rozhrčel, zuby se daly do pohybu. Odrazil výpad vedený mnohem větší silou než by se na tak úzkého tvora mohlo zdát. Levou rukou sáhl po bolterové pistoli a plynulým pohybem prostřelil protivníkovy krk. Ohlédl se.

Tři z jeho bratří si drželi odstup a boltery masakrovali krooty zadržované jím a jeho dvěma dalšími bratry s rotomeči. Znova se postavil nepříteli čelem.

Pistolí zasáhl několikrát jednoho kroota ještě ve vzduchu zatímco druhého odrazil rotomečem. Ten znovu využil neúplné pozornosti a prorazil obranu bratra Konstantina. Rozmáchl se a hrozivý bodec zarazil do zbroje bratra Konstantina zezadu. Naštěstí zbroj odolala a bodec nepronikl brněním zcela. Rotomeč připravil majitele pušky s bodci o ruce. Kulka z bolterové pistole do zobáku kroota dorazila.

S visící puškou v zádech se rozběhl k protiútoku na dalšího kroota. Čistou silou obrátil obranný výpad proti němu a ohromná váha bratra Konstantina kroota rozmačkala hned poté, co na něj dopadl.

Opět se začal zvedat a střelba utichla. Alespoň ta nejbližší. Podél stěn kaňonu se odrážela vzdálená střelba a výbuchy z fronty byly slyšet kilometry daleko.

Jeden z jeho bratrů zapáčil a vytáhl bodec z jeho zad. Vrátil pistoli a rotomeč zpět na místo, sebral svůj drahocenný bolter ze země a vyměnil zásobník. Podíval se ostatní bratry. Zbroje byly místy zčernalé nebo prohnuté po kulkách. Nepřítel dnes kladl těžký odpor. Avšak jejich hlavní síly se musely koncentrovat na gardu vpředu, ne na výsadek v zádech, o kterém si mohly myslet, že již byl potlačen. Kývl na ostatní a vydali se na další cestu za svým úkolem.

Rychlým klusem urazili pár stovek yardů. Kývl na tři z bratrů a ti se vydali po strmém výstupu pryč z kaňonu. Každý měl jiný úkol. Se zbytkem bratří pokračoval k cíli.

Po téměř kilometru se dostali k místu, které stoupalo. Na střechu cizáckého bunkru. Vyšplhali se po nánosu písku a vstoupili do zad dvou tauům kryjící se za jakýmsi kovovým cimbuřím a střílejíce mezerami z dlouhých pulsních pušek. Třetí tau byl bez helmy opřený zády o skalní stěnu na boku a držel se za obvázané zranění.

Bratr Konstantin dvěma výstřely provrtal jednoho se střílejících tauů. Kulky prošly jeho zbrojí a zavrtaly se do jeho těla, ve kterém posléze vybuchly. Druhý z cizáků nedopadl o moc lépe pomocí pistole bratra Marcuse. Zraněný tau se pokusil sáhnout po dlouhé pulsní pistoli. Bratr Dideus mu rozdrtil okovanou botou ruku a bolterem jej s pomocí Císařovy milosti usmrtil.

Tento bunkr již skoro hodinu zadržoval postup celé roty Imperiální gardy. Bratr Konstantin napnul svaly a spolu se servomotory odtrhl střešní poklop. Jeho dva bratři hodili dovnitř několik granátů. Ozval se lehce tlumený zmatený pokřik v cizáckém jazyce a poté série výbuchů.

Poklop byl však příliš malý pro ohromné Hvězdné pěšáky. Připevnili tavonálož ke střeše a ustoupili. Tlumený výbuch a jasné světlo z nálože udělalo svoji práci. Téměř dvoumetrová díra v průměru otevřela vchod pro Hvězdné pěšáky. Ozval se jásot mnoha mužů, kterým došlo, že palba, která je tak dlouho utlačovala, skončila.

Skočili dovnitř. Ve vzduchu se vznášel prach po výbuchu. Místnost byla posetá cáry cizáckých mrtvol. Vedlo tam schodiště do podzemí.

Bod bunkrem byl jakýsi sklad a dva zvláštně oděni tauové se starali o raněné válečníky. Poletovala tam i jedna z těch kulatých vznášejících se věci. Vypadali jinak. Asi nebyli z té kasty, která obstarávala boj. Jeden z tauů jen ohromeně zíral. Druhý se pokusil pomalu a nezkušeně sebrat pulsní pušku jednomu ze zraněných. Pár sérií výstřelů se postaralo o vše cizácké ve skladu. Vydali se do chodeb.

Cestou sestřelili několik dalších tauů a strojů. Nakonec narazili na další schodiště vzhůru. Vystoupali nahoru. Ocitli se v menší užší budově, zpola zasazené do skály. Na konci budovy u východu klečel lehce oděný válečník tau s tou největší ruční puškou jakou kdy bratr Konstantin viděl. Vypadala jako menší varianta děla na tauském tanku. U nohou mu ležel rozbitý vznášející se stroj a střelec byl naprosto koncentrován na události venku. Vypadal jako odstřelovač při akci.

Nikdo jej nehlídal. Bratr Dideus k němu pomalu došel s úmyslem usmrtit toho cizáka. Ze stropu se snesla dlouhá tyč s bodcem a rozpoltila bratru Dideovi hlavu vejpůl. Se zakletím si této pasti všimli příliš pozdě. Kroot se saltem dopadl nohama na podlahu s puškou proti nim. Oba jej roztrhali vlnou bolterových střel. Když kroot padl stranou, zpoza jeho zad se objevila hlaveň obří pušky. Monstrózní paprsek se o pár centimetrů vyhnul bratru Konstantinovi a obrovskou silou narazil do bratra Marcuse. Jeho ohořelé tělo se zbytky zbroje a končetin odletělo zpět dolů. Bratr Konstantin s nenávisti vystřílel celý zbytek zásobníku do cizáckého těla.

Zatímco vyměňoval zásobník, vystoupil z budovy. Byl na velkém vydlážděném náměstí. Naproti byly ruiny budov. Na jedné straně byla vysoká sklaní stěna. Vlastně hora. Za ním menší spolu s budovou. Tauové a další cizáci prchali do nitra hory před spravedlivým hněvem Císaře a jeho Imperiální gardy.

Těsně vedle něj dopadlo mrtvé tělo cizáka a rozpláclo se o zem. Podíval se nad sebe a uviděl poslední dva z jeho bratrů na střeše budovy. Kývli na sebe, zamířili boltery do cizáckého davu proudící okolo a pustili se do krvavé práce. Cizáci byli pronásledováni tanky a pěchotou gardy. Masakrováni zezadu.

Okolo proletěla raketa. Narazila do zdi za ním a výbuch rozmetal jeho dva bratry na střeše. Po té co se bratr Konstantin oklepal vzhlédl k tauskému exoskeletonu o velikosti Dreadnoughta. Hvězdný pěšák zahodil bolter stranou, očividně mu bude k ničemu. Místo toho sáhl po rotomeči při skoku zpět do budovy, aby se uchránil před vlnou žhavých plasmových střel z rotačního kanónu toho stroje.

Vzpamatoval se a uchopil rotomeč oběma rukama. Tak, teď to příjde. Možná poslední boj posledního bratra z jeho čety. Vyřítil se z budovy přímo proti exoskeletonu. S křikem provolávající slávu Císaři padl k nohám velkého cizáckého stroje a vši silou zarazil vrčící rotomeč do nejtenčího bodu nohy toho stroje. Skřípění kovu o kov. Roj jisker. Byl cítit žhavý kov a spálené obvody. Poté jej hlaveň zbraně jeho protivníka odvrhla stranou. Meč zůstal zaseklý v noze exoskeletonu a částečně mu blokoval pohyb.

Bratr Konstantin se snažil odběhnout z dosahu rotačního kanónu. Ten se opět roztočil a proudy žhavé plasmy tavily dláždění země. Hvězdný pěšák zoufale vrhl hrst granátů pod nohy stroje. Střepiny poškodily systémy stroje a tlaková vlna s ním otřásla. S čistého zoufalství několikrát vystřelil z bolterové pistole. Bez valného účinku. Nakonec samotnou pistoli hodil na ten cizácký stroj a opět skočil k nohám exoskeletonu, pod jeho smrtící palbou.

Vkleče se opět chopil svého rotomeče a zapnul jej. Vytrhl zbraň z nohy stroje a obitými zuby ťal znova. Dostal další ránu hlavní několikahlavňové zbraně, ale tentokrát jí ustál a ťal potřetí. Zuby na jeho rotomeči dosloužily stejně jako mechanismus zbraně, ale svůj cíl splnili.

Exoskeleton padl na bok a s panickou hrůzou mával končetinami sem a tam. Bratr Konstantin se rozhodl dokončit tento boj. Připevnil stroji na hrudní pláty poslední tavonálož a odstoupil.

Jen párkrát ve svém dlouhém životě zažil větší uspokojení ze smrti jediného protivníka. Všiml si, že byl mnohokrát zasažen a žhavá plasma téměř prosákla jeho modrou zbroj se zlatým lemováním Ultramaríny. Posbíral ze země své zbraně a rozhlédl se.

Viděl imperiální třepotající se prapory všude kam dohlédl.

Přistoupil k němu důstojník Imperiální gardy s dávkou respektu ve tváři.

„Výborný, opravdu brilantní a napínavý souboj. Odpusťte, že jsme se vám do něho nechtěli míchat,“ pronesl žoviálně. „Ostatní cizáci zalezli do nitra hory. Další zprávy s ostatních front nejsou ani zdaleka tak uspokojivé, jako zde. Ještě nás čeká dlouhý boj.“

Bratr Konstantin si povzdechl. Kdo jiný se na to hodí více než on.

Císařův vyvolený.