Xavier Beaufort, výrobce homunkulů (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Xavier možná navenek působí jako milý mladík, ale opak je pravdou – je to uzavřený, ponurý morous, který je ale schopen své skutečné názory a motivy halit přívětivými úsměvy a výřečností – zkrátka: nezadá si s nejtemnějšími mágy, ale na rozdíl od nich je ještě schopen udržovat si pozlátko „normálního“ člověka. Kdo ví jak dlouho, ale prozatím by do něj asi málokdo řekl, že je posedlý alchymií, okultismem, kacířstvím a uctíváním nečistých božstev a dalšími praktikami, které bývají opovrhované a mnohdy i zapovězené pod přísnými tresty. Xavierovou hlavní motivací je moc – nekonečná egoistická honba za zlepšováním sebe sama. Nejde mu o ostatní, o svět, ani o žádné hodnoty, účel světí prostředky a jedinou svátostí je vlastní já; dokonce by se dalo říci, že své okolí ani nijak zvlášť nevnímá, nebere lidi jako lidi, ale jako prostředky, nástroje, přísady. Vysvětlovat morálku panu Beaufortovi by bylo házení hrachu na stěnu, on je k těmto hodnotám hluchý – byť, nastane-li debata na toto téma při nějaké hostině, bude se zřejmě účastnit a horovat za lepší svět. Ale nenechte se zmást.

V alchymii se snaží být pokud možno všestranný, zná recepty na spousty lektvarů a jedů, vyzná se v astrologii, astronomii, démonologii, je také zdatný medik a nadšený student filosofie. V posledních letech ale objevil jedno odvětví, jež mu učarovalo – tvorbu homunkulů. Jak jinak se člověk může přiblížit bohu více než provedením stvořitelského aktu? Xavier má své homunkuly jako děti, jako sluhy, jako strážce, jako zbystřené smysly a dlouhé prsty a především jako experimenty. Tvoří jich mnoho, málokterého ale uchovává delší čas – obvykle jej sám zničí, aby mohl vytvořit nového, jenž se bude lépe hodit daným účelům a bude dokonalejší než předchozí. Je jedno, zda bude výsledek z hlíny, ze dřeva, z kamene, z masa či jakéhokoli jiného materiálu – tvorba malých človíčků je Xavierovou obsesí.

Xavier je mistr přetvářky – musí být, aby zároveň dokázal být tím 'klukem od vedle' a vědcem, nelítostným experimentátorem. Nijak se nevyhýbá společnosti, byť, pravda, jeho aktivity jsou trochu omezeny časem, který tráví mezi zkumavkami, knihami a obecně při práci – ovšem jakmile se koná nějaká významná sešlost, především aristokratické mládeže, účastní se rád. V debatě umí vyniknout; zastává obvykle ten názor, jenž se v danou chvíli hodí zastávat, o svém skutečném já vlastně nemluví nikdy – leda snad výjimečně před kolegy z oboru, ale těch nepotkává až tak mnoho a i z té hrstky stejně většinu hned odsoudí jako neschopy a babráky. Xavier má rád krásné ženy úplně stejně jako každý muž – a zároveň jej vůbec nezajímají. Šaramantní šlechtična fascinovaná tajemnem pro něj bývá dobrou zábavou na několik nocí, ale žádný vztah obvykle ani nezačne. Tyto věci zkrátka Xaviera neinteresují natolik, aby jim věnoval více než pár společně vypitých číší a několik hodin rozhovoru a pak známost neukončil, aby za nějaký čas později začal novou.

Historie:

Xavier pochází z rodu Beaufortů, nižší a nikterak významné podnikatelské šlechty. Je třetím synem, takže nikdy nemohl počítat s možností stát se hlavou rodiny a nějakou politicky významnou figurou a popravdě po tom ani nikdy netoužil. Vždy byl spíš student, intelektuál, víceméně odtržený od běžného dění. Rodina mu zaplatila dobré učitele a podporovala jej během studií na universitě, kde se úspěšně vyučil medicíně. Poté přetrhal vazby, vyžádal si svůj díl majetku, s ním odcestoval a v jednom městě si koupil malý temný domek v zapadlé čtvrti: dokonalou základnu pro jeho práci. Veřejně působí jako učenec, mastičkář a lékárník, u nějž jsou k disposici i méně běžné léky a také drogy, jedy, co kdo potřebuje – neprodává ale každému, jen těm, které jakž takž uzná za důvěryhodné.

 http://fc02.deviantart.com/fs37/f/2008/283/4/8/dream_of_the_endless_by_an_jing.jpg

Xavier Damián Beaufort je mladý muž spíše dětských rysů a konstituce – typ, u nějž váháte, jestli je jeho tvář tak dokonale oholena nebo zda mu vousy vůbec rostou. Je hubený a rachitický, obvod jeho zápěstí je spíše dívčí a ani jeho jemná pěstička nepůsobí zrovna chlapácky. Jemná a bledá pokožka nikdy nepoznala strázeň cestování či tvrdé manuální práce a nikdy nebyla vystavena působení slunečního svitu – je to spíše pergamenová kůže učence a knihomola, který si své případné toulky odbývá především v noci. Kontrastem k tomuto jsou jeho antracitově černé vlasy, dlouhé, husté, rozcuchané a nedbale se kroutící kolem Xavierovy hlavy; podobně tmavé oči, jejichž barvu by snad nikdo neoznačil za přirozenou; také téměř výhradně černé oblečení a doplňky.

Mladý pan Beaufort je vskutku výstřední postava – přesto však jeho mladistvý zjev, bezstarostný úsměv a příjemný hlas působí, že na lidech zanechává spíše pozitivní dojem. Starší a konzervativnější jedinci se sice možná podiví jeho oblékání „jako na pohřeb“ a utrousí nějaké moudro, jako že „chlapec by potřeboval víc chodit na sluníčko, aby chytl zdravější barvu“, ale v zásadě Xaviera každý v sousedství pochválí, jaký je to hodný a slušný hoch – ano, „hoch“, vzhled klame a málokdo si uvědomuje, že pan Beaufort má dětství již dávno za sebou. Ženy však, nejsou-li přímo vysazené na starší a maskulinnější typy, se za Xavierem ohlédnou.

Byla řeč o odívání – Xaviera málokdy vidno bez tmavého kabátu, který jej činí poněkud beztvarým a tříští rysy jeho postavy. Zpod kabátu obvykle vyčuhují bílé límce a šosy košile; nohy obléká do kožených kalhot těsně obepínajících jeho tenoučké nožky, obut je v práci dobrého ševce. Svůj vzhled rád doplní aristokratickými rozmařilostmi, jako je vycházková hůl či zdobený klobouk.